The Show Must Go On

Pevnost Holtgast, 31. října

Lidi kolem se hroutí a drží různými způsoby. A já... možné je to sobecké, ale soustředil jsem se na sebe. Mladší Blagden by se tomu staršímu asi smál, ale chvilka klidu stranou ostatních, každý den, kdy se ztratím v meditaci, kdy se přiměju vyjmenovat věci, za které jsem vděčný, kdy se pokusím oprostit od tolika důvodů, které nás všechny táhnou dolů a zhluboka se nadechnout, jako by to všechno nic nevážilo - to je zatraceně cenná nová zkušenost.

Možná je to i tím, že jsem neutrpěl tolik. Rozešel jsem se s někým, koho jsem měl upřímně rád, ano - ale když nepočítám mámu, nikdy jsem za celou tuhle dobu nemusel pohřbívat nikoho, na kom by mi hodně záleželo. A to se taky zatraceně cení. Snad mi tohle štěstí vydrží - obalit se ledem, aby se ke mně nedostal nikdo, jehož ztráta by mě pak mrzela, podle mě řešením není.
Člověk je člověkem, aby žil. A tak žiju.

Když mohu někomu vypomoct, jakkoliv, nabídnu se. Nevrším dobré skutky na skomírající plaménky vyhasínajícího popela, tak, jak se mi zdá, že to dělá Nikolai nebo Valeria - mám na ně skutečně místo. A pokud si potřebují odpočinout i vrby, u mě na to je místo. Oba dva... mi dělají starosti. Na hodné lidi má tohle celé tak nějak o hodně horší dopad, než na parchanty.
Výjimkou je asi leda tak trochu splachovací Oren... toho jsem si docela oblíbil. Večery jsou milé, moje meditace jsou vylepšené jeho nevědomým ASMR, škrabkáním štětců po plátně, ťapkáním hadříků, zvuky barvy, umění v procesu vzniku, kdybych o umění něco věděl.

Za hlavní práci v zahradách jsem rád. Za prvé se mi příjemně pracuje s Lakshmi a Nax, obě jsem si oblíbil, za druhé, co je Srdce Anwuli umístěno v zahradách... něco ve mně, něco pevně spojeného se schopností flóry, mě tam táhne skoro neúprosně. Je mi tam dobře. Mnohé noci jsem se tam i natáhl ke spánku v proměně.

Za návrat Jamese, Daniela a Calluma jsem moc rád. Jamese přivítám medvědím objetím automaticky, Daniela a Calluma už trochu umírněněji.
Marisol dál pomáhám v telepatii, chce-li - ostatně, s ní se učím i já. Je mi s ní dobře. Stejně tak je mi dobře s Emilem. Jen se vyhýbám čemukoliv, co by se dalo vyložit určitým způsobem... na nějaký další vztah nejsem ani trochu ready, a nechci nikoho zklamat, natož někomu vlastní blbostí ublížit.

Ohledně toho... podivného čtyřúhelníku... radši se vyhýbám vůbec na to myslet, ačkoliv nemám problém pomoct Yevě, když zrovna něco potřebuje. A co se Lokiho týče... je to na hovno. Občas za ním zajdu. Já vím, že mě nepoznává, alespoň většinu času. Ale když jsem byl v celách já... pamatuju si matně střípečky. Pamatuju si péči Yuriko. Pamatuju si... a nechci, aby měl Loki pocit, že jsme na něj všichni zapomněli. I kdyby se neměl probrat, to je jedno.
Razvan mi ho trochu připomíná... ale je to větší parchant, dle mého.

Mia je mi pořád záhadou, telepatie nebo ne. Je něčím zvláštní - kdo tady ne - ale stejně. A ten zbytek... jakkoliv je mi jasné, že jsou informace a pozice důležité, daleko radši bych byl, kdybychom byli všichni spolu. V jednotě je síle, kdovíkdo to řekl, ale měl pravdu. Možná v trochu větším bydlení, ale... stejně.

Přibylo nám i pár nováčků... s Danem, Mari, Val a Callem jsme se pustili do té hrstky Bratří, a nevím jak ostatní - ale bylo fajn jednou za čas upustit páru v boji, kde se jeden nemusí držet stranou, aby neublížil spolutrénujícím. Z téhle potyčky nám zůstala trojice zachráněných a trojice Bratrů, kteří si nakonec dali říct a přidali se - uvidíme, co se z nich vyloupne.
Poslední nováček... je nečekaný. Leu přivítám srdečně, většinu jejího času u Triskelionu jsem sice strávil bez zdravého rozumu v cele, ale byla jedním z prvních lidí, s kterými jsem v Triskelionu vůbec mluvil.

První oficiální společný trénink dnes je trochu... rozpačitý. "Promiň," pousměju se na Mari, zatímco ji pevné rostlinné sevření upustí neochotně na travnatý čtverec. Podám jí ruku, a pozvednu obočí. "Usnulas, na moment? Jednu chvíli to tak vypadalo," přesto neodolám dobrosrdečnému zarytí, s pousmáním.

Zmeny

Pevnosť Holtgast, šachovnica,
primárne Razvan

S pomerne viditeľnou nádejou, čímsi čo by sa skoro dalo považovať za váhavý začiatok nadšenia, reagujem na Razvanovu prvú vetu - len, aby som začala váhať pri druhej.
Prstami si prejdem po úplne hladkej ruke, potočím žiletku v druhej. Z Razvana prejdem pohľadom kdesi dole, pátrajúc očami pod vodnú hladinu, potom znova na neho.
Bola pravda, že trocha ľudského tepla...nebola to nevítaná predstava. Nie, keď som dospela k záveru, že je veľmi pravdepodobné že sa nedožijem ani dospelosti, nieto ešte nejakého zmysluplného života, aký som si vždy predstavovala. Čo by tam teda bolo po nejakej slušnosti, alebo počte osôb s ktorými by som skončila v posteli, či kdesi v kríku. James bol ten, ktorého som si pôvodne vybrala, aby som nezomrela bez aspoň skúsenia, o čom to celé je, lenže aj ten teraz odišiel. Preč odo mňa, tak ako Yuriko.
Na druhej strane...aj skrz masáž a teplú vodu som stále cítila vyčerpanie až do kostí z toho dlhého, nepretržitého držania štítu. Ako keby som sa už nikdy nemala cítiť oddýchnutá, alebo plná energie. A končatiny, akokoľvek fungujúce vďaka Nikovi, dávali bolesťou stále jasne najavo že sú na svojom mieste, pri každom pohybe.
Nakoniec mi zrak zaletí mimovoľne, na najkratšiu sekundu, k Erdenovi v diaľke.
Počuteľne vydýchnem vzduch, než sa obrátim späť na Razvana predo mnou. Prehliadnem si ho, aspoň to čo z neho trčí z vody, a opäť si prejdem dlaňou po ruke.
Má táto ponuka nejaké časové obmedzenie? Alebo môžem za tebou prísť keď si to nechám...uležať v hlave?
Spýtam sa ho - akýsi posledný kúsok z môjho pôvodného života vo mne protestuje, hoci logika mi absolútne nepoberala, prečo.

Zvyšok cesty som strávila buď pomáhaním, s čím sa dalo, zazeraním na Mikkela alebo v tichšej spoločnosti blízkych osôb. Nikovi som navrhla masáž či škrabkanie na revanš za tú jeho a kedykoľvek som sa ocitla kdesi vo voľnom čase pri Orenovi, podujala som sa ho túliť a potichu mu rozprávať, čo sa dialo počas dňa, ak tam nebol.Občas na mňa ale doľahlo, ako sa tento počet znížil. Aké veľké diery sa nachádzali tam, kde bola kopa ľudí s ktorými som predtým trávila čas.

Odchod Mikkela je veľmi vítanou novinkou - tak isto ako príchod Jamesa naspäť. Vítam ho silným objatím, ktoré predlžujem dlhšie, ako je normálne - a ak sa po kratšom objatí Calluma
a priateľského chytenia rúk s úsmevom u Daniela pozerám na dvere za nich, či sa znova neotvoria, je to len na chvíľu.

Všetky správy o víťazstvách bratstva a hromade mŕtvych si neskôr pamätám len hmlisto, ako keby mi ich niekto čítal pod vodou. Celkovo, všetky tie dni a neskôr týždne... opravy pevnosti síce zamestnali telo, ale myseľ mala o to viac času vyberať sa na prechádzky. Neboli príjemné.
Bolo na mne badať zmeny. Deň odo dňa, malé, ale čím ďalej, tým kontrastnejšie oproti tomu, aká som bola väčšinu času doteraz. Nič radikálne ak by ma niekto nepoznal.
Stále som ochotne, a rada pomohla, hlavne v časoch opráv, neskôr aj s povinnosťami - tak isto, ako som vyhľadávala spoločnosť ostatných. Už ma ale nebolo všade tak...veľa. Nevypĺňala som ticho rozprávaním - ak sa niekto niečo nepýtal alebo nenadhadzoval tému, kedy som odpovedala, tak som vlastne sama hovory neiniciovala takmer vôbec. Už žiadne pýtanie na minulosť, smalltallky o tom aký mali deň. Ak však niekto za mnou prišiel a chcel sa rozprávať sám od seba, nikdy som ho neposlala preč a neprerušila som to, kým sám neukončil rozhovor.
O to viac som však, zdalo sa, prahla po fyzickom kontakte. Skoro ako keby som sa bála, že keď sa niekoho nedotýkam, odíde alebo sa vyparí. Vždy keď sme po náročnom dni niekde večer oddychovali, mali prestávku medzi výpomocou alebo len jedli, tak som sa o osobu pi mne minimálne opierala ramenom. Ak to bol niekto veľmi blízky, ako Marisol, Nax, James, Nik či Oren, v akejkoľvek podobe, pokojne som mala na ich ramene položenú hlavu, objala som ich alebo som si na nich v mačacej podobe rovno ľahla.

Ďalšia zmena bola, že som prestala samovoľne piecť dobroty. So zásobami takými, aké boli, a s akousi stratou vášne pre túto záľubu, som v kuchyni striktne varila a piekla len to, čo bolo v pláne. Jediná výnimka bola, ak za mnou niekto prišiel a požiadavkom na niečo špeciálne, a vedel si na to zohnať aj suroviny - nikdy som nepovedala nie. Celkovo som nikomu na nič, čo by po mne chceli v rozumných medziach, nehovorila nie, vždy som ochotne, okamžite a bez rečí pomohla. Výnimku tvoril iba Auguste, pri ktorom som si snáď vyvinula siedmy zmysel na jeho prítomnosť a svedomito sa mu vyhýbala a ignorovala ho ako doteraz. Tam nenastala žiadna zmena.

Výraznjšie už pôsobila moja pasivita, čo sa týkalo zoznamovania s novými prírastkami - a to sa týkalo aj dvoch staronových. Lakshmi a Lea, ktoré vyzerali ako ich predchodkyne, no...vedela som, že to neboli oni. Ani keď sa začali spomienky jednej a druhej zlievať. Bolo to tak sureálne, tak desivé - začať veriť tej predstave, nádeji že ktokoľvek sa môže vrátiť - nedokázala som sa tomu poddať. Predstava že zomriem a moje miesto len tak zaujme nejaký môj klon, a všetci sa budú tváriť že som to ja, ako keby som nidky neodišla... mrazilo ma z toho.
Pri Lei to bolo menej výrazné, keďže s ňou som sa nestihla príliš spoznať kým zomrela. Padla na mňa však ako spolubývajúca, a hoci si to nemohla uvedomovať lebo tu vtedy nebola, moje spolužitie s ňou bolo oproti Yuriko ako deň a noc. Preč boli rituály s rozprávaním sa pred spaním a s česaním a zapletaním vlasov, preč boli dievčenské večery s lakovaním nechtov a maskami a spa víkendami v kúpeľni. V podstate som v svojej izbe trávila čas iba keď som spala.
Nebola som však nijak nepríjemná, iba som mala určitý odstup. Tým najnovším členom, ktorých sa nám podarilo zachrániť pri misii, som sa iba predstavila a slušne im povedala, že ak budú potrebovať pomoc, môžu sa na mňa obrátiť.
Jediný človek, u ktorého sa to zmenilo opačne, a teda že som s ňou trávila viac času ako predtým, bola Mia. Niekedy, keď som ju videla sedieť samú pri stole, som si v tichosti, iba s poprianím dobrej chute, prisadla. Niekedy som jej robila spoločnosť pri oddychu medzi prácou a povinnosťami, ak som na ňu narazila, a občas, keď som mala všetko hotovo, som jej dokonca pomáhala s niečím, čo robila, sama od seba. Od cesty kamiónom a toho dňa kedy som skoro vyštartovala po Mikkelovi som ju videla v inom svetle.

Svoje povinnosti v kuchyni aj v stajniach som vykonávala nanajvýš svedomito - a to druhé miesto zostalo miestom, kde sa ma dalo nájsť väčšinu času, kedy som nebola s ostatnými. Zachovala som si zvyk skoro vstávať, a častokrát som Erdenovi povedala, že ak má príliš veľa práce, môže celé stajne nechať na mne a Lei - bola som si istá, že ich zvládnem bez problémov.

Prítomnosť - tréning

Prvý tréning po dlhej dobe - a že je to vidno. Razvan, ktorého ponuku som stále zvažovala, pretože som sa k nej zatiaľ nevyjadrila a žiletky ešte nedošli, ma rozhodne nešetril. S vyradenou sugesciou, nepravidelným tréningovým režimom než ten, na aký som bola zvyknutá, a so spomalenými reflexami z toho istého dôvodu som rada, že odchádzam zo súboja iba s niekoľkými tmavými, zľahka opuchnutými spáleninami a červenými šrámami od elektriny a tieňov. Na jeho poslednú provokáciu zo seba vydám krátke zasmiatie.
To ti raz niekto povie tiež.
Nadvihnem obočie a žmurknem jeho smerom, kým sa odpratávam zo šachovnice, aby som uvoľnila priestor niekomu inému. Marisol, odchádzajúcu so mnou, jemne potľapkám po chrbte a na pár sekúnd ju chytím za ruku. Po ceste sa však zohem pre pár kameňov z jedného šachovnicového poľa, a po pokrútení hlavou na Yevinu ponuku sa kdesi bokom podujmem na testovani najnovšej schopnosti, ktorú som ani za ten mesiac nemala príliš zvládnutú - meneniu skupnstva.

O měsíc později

Pevnost Holtgast, 31. října

Snažil jsem se ho varovat. Moje zatracené tělo mi nedovolilo mluvit, a Mikkel... byl moc naštvaný Mikkel na to, aby se vůbec pokusil porozumět.
"Píííísk-sk!" hrkne ve mně, když se najednou ocitnu ve vzduchu, ne však vlastním přičiněním. Což o to... nebolí to. Asi to nebylo moc silou, vrstvy prachového peří fungují taky jako tlumič, ale...
Kopl mě.
A bolelo to tam kdesi uvnitř.

Nožky rozhozené, rozpláclý na písku, koukám na Mikkela jako pecka. Sebrat se od Emila nechám, moc mimo, než abych vůbec přemýšlel nad tím, jestli chci nebo nechci. Ale... jeho jemnost je milá. Hladí mě. A jakkoliv to zamáznout trable cesty, trápení ohledně Mikkela, Richarda a Madse, nesvedlo... bylo to hezké. S tichým zavrkáním jsem se stočil v Emilově náručí do klubka, pouštěje zodpovědnost nad Mikkelovým osudem ze svých pacek.
Koneckonců... kdo má viset, neutopí se.

Následné dny cesty jsem se usilovně snažil o návrat do lidské podoby, přestal jsem hřešit na pohodlí, nesporné výhody tulení a zároveň způsobu, kterak se vyhýbat řešení problémů - přesto, dostat se zpátky do lidské bylo obtížné. Teprve pár dní po příjezdu do nového se mi konečně podařilo být zase já - a nebudu lhát, ty šlofíčky strávené stulený v klubku po boku/na klíně Emila, Val, Nika, Verči a vlastně kohokoliv, komu živý plyšák při odpočinku nevadil, byly moc fajn.

Příjezd znamenal zároveň i loučení... odchod Verči a Ríši jsem oplakal, ani z loučení s ostatními mi nebylo moc lehko. Zbyla nás hrstečka... a následující týdny to bylo ještě horší. Tolik známých tváří... je pryč. Posledních pár dní mě ve snech probouzí vzpomínky na Cassie. Vzpomínky, o kterých jsem si myslel, že jsou ztracené... nedokážu ji najít, nazíráním. Ale zároveň... někde vnímám, že není mrtvá. Ani Triskel její tělo při všech těch raidech na naše sankta nenašel. Třeba... třeba jako Lakshmi utekla do jiného světa. Třeba lepšího. Třeba měla štěstí na svět, kterému se Výboj vyhnul, kde je naživu mamka a naše zvířena a...
kéž se má dobře.
V takových chvílích pomáhá zavřít se na pokoji a ponořit se do práce s barvami. A Blagden, který se na všechen ten binec, barvy, hadříky, roztahaná dílka tváří shovívavě, je fajn.

Dostal jsem velký úkol, mít na starosti kuchyň. Alespoň to mi částečně pomáhalo se nezbláznit, protože uvařit pro rodinu není problém - zorganizovat dobré a výživně hodnotné jídlo pro celou pevnost hračka ale není. Je to pracné... až zpětně obdivuju Carla, který kuchyni vedl železnou rukou.
Sotva mám čas sám se naobědvat - ale rozhodně si nenechám ujít příležitost seznámit se s nováčky, kteří dostali zelenou a už nemusí dřepět v karanténě nebo celách.
"Ahoj, já jsem Oren!" věnuju u oběda každému úsměv. Nesmělé zrzce, ohnivé zrzce, drsné tmavovlásce i půvabné tmavovlásce, pozitivní energií nešetřím ani na pánech - jak voják, tak ukrajinec i snědý zápasník působí zajímavě.

Posledního zmíněného mi koneckonců určí Erden jako protivníka o pár hodin později na tréninku. No...
Vzhlédnu k němu se zakloněnou hlavou a polknu. Vždyť mě může obyčejnou ranou pěsti odpálit pravděpodobně až na měsíc... žádné bojové schopnosti já nemám.
"Ahoj," nejistě se na něj usměju.

Uplynuvší měsíc

Pevnost Holtgast, 31. října

Vedel by si to spraviť na trvalo? Povedz že áno.
"Nevím jestli natrvalo, ale rozhodně dlouhodobě," poušklíbnu se pobaveně na dychtivý Valeriin pohled. Plně ji chápu, zejména v takhle polních podmínkách je řešit hygienu a chlupy naprostý oser...
"Rád směním službu za službu," nabídnu s drobným úsměškem na rtech, mám přesně jasno, co budu chtít. Zastaveníčko v lese s Emilem a Caelem pro moje potřeby moc neudělalo... a Erden je hňup, že si tak půvabného stvoření nevšímá.

Na pláži se objevil obří vlk... nepříliš přívětivě po něm loupnu pohledem, nezdá se však, že by bylo nutné bojovat. Pod bestií se prakticky podlomí nohy, a z nebezpečně působící šelmy je unavené štěně, žoužlající si z rukou Lakshmi nabídnutý flák masa, než odpadne.
A kdo ho musí tahat do kamionu? Správně, já ne. Já dokončím svou očistu a nechám otročinu na jiných.

Zbytek cesty je nesmírně otravný - vylepšený snad jedině tím, pokud Val přistoupila na výměnný obchod. Když konečně dorazíme do nového, maximálně se spěšně zabydlím v novém pokoji, a následujících pár dní prostě strávím mimo pevnost, v koňské podobě prozkoumávám okolí, s akutní nenávistí vůči kabině kamionu a dny přesezené zádeli.
Teprve další dny se vrátím, přetrpím důkladnou dekontaminaci i výtky ošetřovny o nezodpovědnosti, a taky (jen napůl dobrovolně) se zapřáhnu do systému zvelebování díry, kterou máme nazývat novým domovem - jako dobře, tak špatné to zase není, ale zhýčkaný pohodlím obří pevnosti v Mongolsku, tohle je sice útulné, ale zhoršení. Už vidím, jak si polezeme všichni na nervy - pokoje jsou sice pohodlnější a přibližně stejně velké, a dokonce máme někteří pokoj jen pro sebe, ale ve zbylé pevnosti těch míst kam se zašít tristně ubylo.

Že jsem vlastně měl narozeniny, si uvědomím až den nato, 14tého - pokud Emil nic nenamítá, nečekaně bez keců či rýpanců využiju jeho nabídky na společnou noc. Aspoň něco.
O rok starší, o rok víc done s tímhle... vším.

A dneska? Konečně asi všechno cajk, yay. Návrat ke starým zvykům, blah blah blah... Zkoumavě si prohlédnu, co to s námi vlastně dneska trénuje. Jedna pěkná dívčina, druhá pěkná dívčina, třetí... no, řekněmě že pěkná dívčina, zajímavý hošan, ostrý hošan, a... týpek, od kterého bych nechtěl dostat pěstí. A pár dní stará slečna, kterou tu většina zná a já ne.
Jsem zvědavý, jak se předvedou.

Erden mi určil Valču, pobaveně se na ni zazubím, než se připravím k boji. S rozmachováním pěstiček si na mě nepřijde, buď se netrefuje, nebo to ani moc nebolí - je to ale dost, aby si stihla cucnout. Zatočí se mi hlava, a kus dobré nálady se vypaří. Stínem si poradím s jejím pokusem mě zavřít do růžové bubliny, a údery blesku a stínovými šlahouny se nijak stranou nedržím.
Koneckonců, s pohledem na vedlejší soupeřící dvojici, Val nebude jediná s připečenými chlupy.
"Dobrá práce," kývnu s úsměvem na vítěznou zrzku. "DO BETTER," vypláznu jazyk na Valču a Mařenu.

Únava

Pevnost Holtgast, 31. října

Poslední měsíc byl... náročný. Ne že by ty před ním nebyly - útoky na pevnost, daleké přesuny a na boje náročné mise, zakončené přesunem do staronového, pro nás všechny to bylo vypětí sil všech druhů a nečekaných záloh prakticky až na dno. A co se týče nějakého pocitu bezpečí - ne, ani zde, pohřbená pod ruinami hradu a pod veškerými ochranami, které Prastarý v Thadeově těle a ostatní byli schopni kolem našeho nového působiště upříst, si nepřijdu před nečekaným vpádem v bezpečí.
Ačkoliv Dragostan a Kazran nosí zprávy o tom, kterak se má moloch bývalého Bratrstva problém nepozřít navzájem a myšlenky patrně na pídění se po zbytečcích Triskelionu právě teď nemá... jistý kus důvěry je pryč. Další.

Ne že by byl čas nad tím dumat. Zdejší prostory sice bývaly bezesporu krásné, ale stařík, co nás prvně v sídle uvítal a zemřel krátce poté, co jsme se nastěhovali, nezvládal ve svém věku a bez schopností udržet sídlo v dobrém stavu. Všechno chtělo renovace. A k tomu navrch zprovozňování technologií laboratoře a lékařského vybavení v prostorách, které za vrchol medicíny v době svého vybudování považovaly pouštění žilou.

Myslím, že nikdo neměl čas jen tak sedět na zadku... naštěstí je konečně vše tak, jak by mělo být. A jak bych si přála aby bylo hotovo už tehdy, když jsem slibovala Lilianovi něco, na co jsem měla jen teoretické znalosti a polní podmínky. I to se však zdařilo... teď ještě naplnit druhou stranu slibu - nečekala jsem, že bude těžší než pokusy o biologické inženýrství prakticky v jeskyni, nicméně Lokiho vlčí podoba na pokusy o postupné manipulace ovlivněnou vodou zatím nereaguje, alespoň ne očividně. Bude to běh na dlouhou trať, víru v úspěch však neztrácím.

Osazenstvo se lehce změnilo - někteří mi scházet věru nebudou. Mikkel nechť si hnije pod láskyplnou péčí Richarda klidně do skonání světa... přeběhlíků ostatně máme dost. Nováčci, které jsem v celách měla příležitost vyšetřit a zjistit jejich zdravotní stav, nevypadají z 'first this city, then THE WORLD!' těsta. Vypadají jako obyčejní lidé, kteří neměli alespoň po Výboji moc na výběr. Alespoň ti dva, dívka a mladý muž - ramenatý Ind je přesně ta sorta lidí, které by většina Bratrstva vážila zlatem.
A ačkoliv některé vzpomínky už z pod kůže nikdy nedostanu, nedovolila jsem si při jednání s vězni zapomínat, že i já jsem kdysi bývala členkou Bratrstva, jakkoliv nedobrovolně.
Každý si zaslouží novou šanci. Každý kromě Mikkela, tedy.

Dnešní ráno... bych si bývala odpustila. Začalo zvratky, a i když celková prohlídka naznačuje, že je vše na dobré, správné cestě, vůbec by mi nevadilo, kdyby se určité aspekty nového stavu neprojevovaly tak časně... se slabým čajem, maličko ovlivněným pro výživu, si tak musím vystačit až do odpoledne.

První společný trénink v nové pevnosti, s hrstkou nováčků... Erden mi přidělí Lakshmi.
Proti jejím schopnostem mi ty moje moc nepomohou - tedy zvolím si přeměnu do formy. Opatrně... že by mi měnit podobu nemělo ublížit, jsem si vyzkoušela už před pár dny, a určitá odolnost šupin proti trní se rozhodně bude hodit.
Už jen čekám, kdy kdo prohodí, že bojuji jak ponocný, když Lakshmi nedá příliš námahy, aby se mnou šlahouny prakticky vytřela podlahu.

Kývnutím trochu rezignovaně poděkuji za boj, počkám, než tmavovláska stáhne trnité úpony, a stále v podobě sklouznu do jedné z nádrží s vodou, nechávajíc působit její náruč jako hojivé objetí (10+2). Možná jsem měla spláchnout Lakshmi vodním dělem, zadumám, než vyskočím na břeh, otřepu peří od vody a vezmu na sebe zpět svou lidskou podobu. Kývnu na Liliana poblíž, který svůj match vyhrál, a rozhlédnu se.

"Chce někdo, kdo prohrál, pokračovat v aréně vedle v soupeření?" prohodím.

Po dvou dnech

Pevnost Holtgast, 31. října

Po dvou dnech se ve stavu nováčků maličko zamíchalo kartami. Ulrich a Ksenia se rozhodli vydat na cestu, neochotni se přidávat k neznámé organizaci, jakkoliv jim nabízela pohodlnější život než radiací a nemrtvými zamořené země Evropy.

Chvíli to trvalo, ale o přidání k Triskelionu se nakonec nechala přesvědčit trojice v celách, Alex, Félix a Deepak. Ať už to byly stísněné prostory, nepříliš milé vyhlídky... či přítomnost obřího rezavého vlka, Zdivočelého, ve vedlejší cele, kterého každý jejich pohyb motivoval k výpadu proti skleněné stěně mezi ním a trojicí. Stěně sice očividně opředené schopnostmi, pevně odolávající různým silám - ale přesto, nic příjemného.

Dnešního dne, 31. října, tedy Konstantina, Hanku, Rúnu, Alex, Félixe a Deepaka čekalo vypuštění z karantény/cel. Erdenem byli provedeni po pevnosti, a byly jim přiděleny pokoje i povinnosti. James s nimi prošel seznam jejich potřeb, od oblečení po maličkosti, a Marisol dohlédla na jejich ohodnocení, co se boje bez schopností týče.

Po nečekaně výborném obědě se připlížilo odpoledne - od dnešního dne nastává po pauze věnované opravám a zprovoznění sídla a okolí opět běžný tréninkový program, podobný, jako ve staré pevnosti. A večer? Malá oslava Dragostanových narozenin, stejně jako Halloweenského večera. A v neposlední řadě i oslava nad tím, že stará pevnost konečně funguje jak má se vším všudy, a opravné práce jsou u konce.

Trénink

Pevnost Holtgast, -4. patro, šachovnice, 31. října 14:00

Jak vám bylo vzkázáno při obědě, první trénink schopností v novém domově proběhne na Šachovnici. Ujal se ho Erden, se slovy, že další tréninky schopností si rozdělí Lilian, Naxiya, Callum a Blagden.

Pro nováčky bylo okolí možná zajímavé, možná překvapivé - Šachovnicí nazývali tréninkový prostor, složený z mnoha polí, které poskytovaly bohaté příležitosti využití různými schopnostmi. Pole zaplněná trávami a keři, hlínou, kamením, kovem, dřevem, pískem, plastem... i s prohlubněmi zaplněnými vodou, všechno působilo živě, zdravě a neovlivněně venkovním zamořením.

"Začneme zlehka, menším... turnajem," ujal se slova bělovlásek poté, co se nováčci vynadívali. "Bojovat budete ve dvojicích. Přeměny jsou dovolené, schopnosti kontroly ne - feromony, sugesci a telepatické útoky si prosím schovejte na jiný den.
Vítězové budou postupovat dál, než zbyde jediný. Kdo skončil, prosím přesuňte se do vedlejší arény a pokračujte v procvičování. Dvojice následující:
Callum a Naxiya
Oren a Deepak
Lea a Rúna
Lilian a Emil
Konstantin a James
Blagden a Marisol
Daniel a Félix
Mia a Hanka
Valeria a Razvan
Lakshmi aYevgeniya
Nikolai a Alexandra

Můžete začít."

------------------------------------------------------------

Každý si hodí 6x desetistěnnou kostkou, první tři čísla na útok, poslední tři čísla na obranu. Pokud víte, že se budete chtít bránit nebo zaútočit schopností/dovedností, na kterou máte bonus, připište jej prosím k hodu.

Příkl.:

Útok 4 (+2), 1, 10 (+3)
Obrana 5, 5, 2 (+3)

Příspěvek prosím označen důležitě do diskuze, bude srovnán s čísly vašeho soupeře a postava s lepším výsledkem bude pokračovat do dalšího kola :)

Události mezidobí

30. září 2018 - 12. října 2018 - konvoj dorazil do nového domova. Trvalo týden opuštěné staré sídlo opravit a uklidit, nicméně 20. října už je pevnost plně funkční a v chodu.

25. října - je vybudováno bezpečné vězení pro zajatce Bratrstva, zároveň přebudováno sanktum v Londýně. Richard se v Londýně ujímá role bachaře nad Mikkelem a dalšími případnými zajatými nešťastníky.
Callum, Daniel a James se vrací k hlavnímu štábu.

27. října - hlídkou je kus od Londýnského sankta nalezena živá Lea, je za pomoci teleportačního krystalu přesunuta do hlavního štábu v Německu.

5. - 30. října - pod nesporným vítězstvím nad Triskelionem proběhla masivní čistka z rukou Bratrstva. V průběhu necelého měsíce, veškerá sankta náležející Triskelionu byla zničena a srovnána se zemí, jejich osazenstvo bylo nesmlouvavě vyvražděno bez šance konvertovat či utéct.
Jedinými výjimkami, kromě hlavního štábu v Německu, zůstala dvě silná sankta - přebudované sanktum v Londýně (osazenstvo Heather, Metatron, Regan, Cael, Richard, Tristan, Jonas, Veronika, Agnieszka, nedobrovolně Mikkel) a na ostrově Kuroshima (osazenstvo Yuriko, Phillip, Mei, Astrid, Lucas, Eliot, Olivia, Michail).

Obrovské útvary, jakým se Bratrstvo bezesporu stalo, ovšem... často nemívají dlouhého trvání. Jakkoliv byla efektivní čistka konkurence, pro některé členy Bratrstva to bylo málo, pro některé moc.
A když Viggo Eikkinen, většině Triskelionu nechvalně známý také jako Loutkař, zavinil poměrně brutální smrt jak svrchovaného velitele Bratrstva Maxmilliana Wernera, tak i jeho bojem u mongolské pevnosti zraněné sestry Meredith, síla Bratrstva se rozlomila za nemalého krveprolití ve vlastních řadách na tři kusy.

Část členů šla za Viggem, ta nejhorší, nejsadističtější sebranka vlků v lidské kůži, co se jich jen v Bratrstvu našlo. Vytvářeje nové 'království na zemi' v oblasti Argentiny, tvrdohlavě si ponechali jméno Bratrstvo vševidoucího oka. Mezi nimi si drží své vyzvědačské místo Kazran.

Část členů zůstala s Beckettem v New Yorku, pilně zaneprázdněná přebudováváním svých opevnění, by zběhlí členové neznali nové rozložení obran. Pod jménem Řád světla se dali novým směrem, s důrazem na fanatické přesvědčení, že kdo k jejich řadám nepatří, bude buď konvertován, či humánně zabit, žádná střední cesta neexistuje. Mezi nimi si drží své vyzvědačské místo Dragostan, jeho schopnost vytvářet teleportační krystaly je pro vůdce příliš cenná, než aby jej zanechal jiným. Nachází se zde i Lottka, které si její otec, Beckett, konečně povšiml.

Třetí část, spíše malá hrstka, sebrala, co zbylo z Heigena a ostatky Daen, a prchla na (alespoň pro Triskelion) neznámé místo.

Nové postavy

Den, kdy se změnil svět a pro většinu z vás i život, se udál 3. května.

Rúnu zastihl na důležitém studijním pobytu v Berlíně. Ksenii a Ulricha na sídle jeho rodičů. Hanku v jejím rodném městě Praze. A Konstantina v na předmětí Drážďan havarované dodávce, ve které si to snad v touze po změně ovzduší či v podivném nápadu inspirovaném drogovým opojením ustlal v hromadě pytlů s oblečením, v nákladním prostoru coby černý pasažér.

Výboj poslal celý svět do temnoty v každém možném smyslu - a přesto, v přímém protikladu s hořícími, později se nemrtvými hemžícími městy, cosi nového pro každého z té pětice začalo.
Pro Ulricha se prvně projevil dar vlády nad vzduchem, když prvně bezděky a později plánovaně chránil poryvy větru sebe i Ksenii při útěku ze sídla před zombie, obětmi radiace z nedaleké vsi.
Pro Ksenii v ten samý den, když díky prodlouženým pažím byla schopna do bezpečné výšky před zuřícími zuby a zlámanými drápy nemrtvých vynést jak sebe, tak i Ulricha.

Konstantinovi se prvně projevily feromony - sotva se vyhrabal z nabourané dodávky, první člověk na kterého narazil, obyčejný člověk, příslušník policie, ještě rád upustil veškeré zbraně a pobrané zásoby co měl, a s pohledem vroucně obdivným nechal si zabodnout nůž do spánku na památku.

Hančina schopnost světla jí byla pomocí při prodírání se troskami města, bez jediné lampy či auta po nocích děsivě temnými, zároveň však také částečně prokletím - její světlo ji sice chránilo před objetím naprosté temnoty, zároveň k ní však táhlo jak nemrtvé, tak zoufalé živé, z nichž mnozí neváhali na dívku s jasně zářícími dlaněmi i očima ze strachu zaútočit. Hanka se dokázala dostat z Prahy živá, nikdo z její rodiny však zmatek a zkázu nepřežil.

Rúnina liščí podoba ji ukryla před nechtěnou pozorností - a poskytla jí, alespoň po dobu svého pobytu v liščí kůži, o něco lepší šance na přežití. Nemrtvé nezajímalo vyplašené zvíře, liščí tělo se svedlo protáhnout troskami i na nepřístupných trasách a liščí zrak byl o něco (o hodně) lepší, než Rúnin lidský, zejména za šera. Trvalo dlouho, než zjistila, jak se změnit zpět - kolik jen syrových hrabošů a zajíců během té doby musela sníst?

Pro některé z té pětice to trvalo týdny, pro některé měsíce, nakonec se však celá skupinka setkala v drobném úkrytu v polské Vratislavi. V osazenstvu vystrašených, obyčejných lidí byli jediní Nadaní, a poměry rozhodně nebyly ideální. Jídla nebylo moc, lidé byli utrápení, zahořklí a spory bujely jako lesní požáry, nicméně to byla střecha nad hlavou, kde se nevyskytovali nemrtví, kde hrubé ochrany snižovaly vystavování se radiaci, kde se dalo nějak... žít.
Alespoň nějakou chvíli. A to přesně do 28. října, když tým Nadaných z Bratrstva objevil tuhle nicotnou hrstku lidí a vás - a s vámi by to patrně zle skončilo, neobjevit se hrstka bojovníků z Triskelionu. Trénovaní a patrně řádně nabroušení, vyslaní Daniel, Blagden, Marisol, Valeria a Callum bojovali jako lvi a ačkoliv mnohým obyčejným lidem už pomoct nedokázali, pětici netrénovaných Nadaných uchránit před záští Bratrstva dokázali.

Jak tým z Triskelionu, tak i zachráněná pětice a zajatá trojice přeživších 'Bratrů' se navrátila do pevnosti.

Dva následující dny strávili Konstantin, Hanka, Ulrich, Ksenia a Rúna v karanténě na ošetřovně. Izolace na neznámém místě nebyla příliš příjemná, ale teplo, čisté okolí i oblečení a po dlouhých měsících výborné jídlo byly rozhodně vylepšením situace. A podle slov bledé černovlásky pětici po ošetření, vyšetření a odstranění zbytkové radiace čekala nabídka začlenění se mezi ostatní Nadané v této masivní pevnosti, tolik odlišné od olovem a gumou pobité stodoly čpící (nejen) zoufalstvím.

Alex, Félix a Deepak strávily ty dva dny v poměrně bytelných, proti útěku Nadaných řádně zabezpečených Celách. Narozdíl od pětice ošetřované a vykrmované v pohodlí karantény, tohle byl značný fail. Zejména pro Deepaka - když ho před časem z vězení vykoupilo Bratrstvo, neváhal, a nebylo moc příležitostí litovat - jeho syrová síla a občasná brutalita, jak se schopnostmi, tak i před nimi, byla mezi Bratry oceňovaná a obdivovaná, Deepak byl pro některé téměř bohem.

Alex a Félix, které brzy po apokalypse doslova odchytlo a mezi své věrné vojáky naverbovalo Bratrstvo také, takový VIP přístup nikdy nepoznali, nemálokrát si ručně museli vyřizovat rasistické/sexistické poznámky od drahých Bratrů a Sester ve zbrani, a to i poté, co se z obyčejné lidské pěchoty Bratrstva přesunuli do Nadané elity.
Jak Alex, tak i Félix - možná věřili v cíl věci společenstva, sjednotit všechny pod nálepkou Bratrstvo, možná se jim příčily vnitřní konflikty Bratrstva, možná... prostě ve zničeném světě nebylo kam jít, či zjišťovat, jestli existuje jiná možnost. A odporovat příkazům bylo příliš riskantní. Kdoví, co pro ně po přidání se k Bratrstvu bylo motivem v jeho řadách setrvat.

Bojovat s nepřáteli koneckonců bylo pro ně oba přirozené, jakkoliv se jejich způsoby lišily. A polemiku nad morálkou Viggova příkazu zmasakrovat hrstku obyčejných, ze dne na den s přežitím vůbec bojujících lidí, je možná lépe nechat větší hlavě... Bez ohledu na to, co se Alex, Félixovi a Deepakovi honilo momentálně hlavou, realitou byla pro všechny tři společná cela, ze které se přes veškeré pokusy nedařilo dostat - a poměrně jasná volba.

Přeběhlíci z jiného světa

V měsících po Výboji se tu a tam našly podivné praskliny v prostoru, zvláštní místa... průchody mezi realitami. Ať už byly způsobené Výbojem, či jinými záhadnými silami, brzy se postupně začaly uzavírat.
Uprchlíci do našeho světa - Veronika, Thadeus, Dragostan, Lakshmi, Mikkel a v neposlední řadě i Lea - se ocitli v poměrně nepříjemné situaci. Jakoby je matérie universa, osud, či jiná síla - něco neznámého, nemilosrdně a neústupně tlačilo na místa jejich v tomto světě mrtvých verzí.
Od nepříjemných pocitů neznámých vzpomínek, které si přicházely a odcházely, jak se jim zlíbilo, přes podivnou směs pocitů, týkajících se osob, ke kterým měli i jejich předchůdci pozitivní/negativní vztahy... až po noční můry, opětovné prožívání si 'vlastní' smrti ve vzpomínkách.

Vzpomínky na svůj i 'svůj' život se začaly intenzivě mísit - a žádný z přeběhlíků už nedokáže poznat, kde začíná jejich osobnost, a kde končí ta, kterou jejich bytí v tomto světě nahradilo.

Shrnutí v datech, předchozí jeskyně.

26. prosince 2016
Příchod Erdena do pevnosti.

25. listopad 2017
Příchod Daniela do pevnosti.

10. února 2018
Příchod Terezy do pevnosti.

27. února 2018
Příchod Amal, Khaleda a Lei do pevnosti.

1. březen 2018 (první herní den)
Příchod Andrewa, Blagdena, Zillah, Nikolaie, Yuriko, Lucase, Jamese, Nayatiho, Tessy a Maxe do pevnosti.

2. březen 2018
Nayati ulétá z pevnosti.

3. březen 2018
Příchod Alex, Fabiana, Blaise a Maximiliana do pevnosti.

Blagden Zdivočel, a je přesunut do Cel.

4. březen 2018
Příchod Tobiase, Iana a Marcuse do pevnosti.

Catarina se probouzí ze stavu Zdivočení.

12. března 2018
Boj o Budapešťské sanktum (účastníci Ari, Kay Lin, Max, Amal, Khaled, Zillah, Tessa, Fabian, Blaise).

Mise do Šanghaje (účastníci Erden, Tereza, Lea, Lucas, Tobias, James, Ian).

Mise do Asagiri - Aokigahara (účastníci Daniel, Andrew, Catarina, Yuriko, Sheena, Marcus, Alex, Nikolai).

Příchod Valerie, Abigail, Vincenta, Liliana, Marka a Dragostana do pevnosti.

Úmrtí Iana na misi. Úmrtí Kay Lin a Eliotta v boji o Budapešť.
Pevnost opouští Tereza, Alex a Maximiliano, posilují posádku sankta v Budapešti.

13. března 2018
Tobias Zdivočel, a je přesunut do Cel.

Berry se probouzí ze Zdivočelého stavu.

Pevnost opouští Marcus a Andrew, posilují posádku sankta ve Stockholmu.

16. března 2018
Úmrtí Ariho na důsledky ran z boje. Vedení pevnosti se ujímá Svetlana.

17. března 2018
Druhá mise do Šanghaje - rozptýlení Řádu Černého jeřába.

29. března 2018
Úmrtí Sheeny nehodou při péči o Zdivočelé.

3. dubna 2018
Pevnost opouští Lilian a Dragostan, posilují posádku sankta ve Stockholmu.

11. dubna 2018
Mise na Island (účastníci Erden, Catarina, James, Berry, Lucas, Vincent).

Příchod Lokiho, Frederika, Ajly a Lakshmi do pevnosti.

Tobias a Naxiya se probírají ze Zdivočelého stavu.

12. dubna 2018
Nikolai Zdivočel, a je přesunut do Cel.

Návrat Liliana a Dragostana ze Stockolmského sankta do pevnosti.

20. dubna 2018
Pevnost opouští Berry a Tobias, posilují posádku sankta ve Stockholmu, Berry je vyžádán k dočasnému úkolu v Americe.

28. dubna 2018
Mise v Jemenu, vedoucí ke zničenému Jetu a absenci Olivie a Madame Shimizu.

Richard přichází do pevnosti.

1. květen 2018
Nikolai se probírá ze Zdivočelého stavu.

Eliot přichází do pevnosti.

Svetlanina vize o únosu. Mise do New Yorku (účastníci Erden, James, Lucas, Catarina, Lea, Yuriko, Dragostan, Lilian, Eliot).
K účastníkům mise se na místě přidává Lyla a Ahmose.

Mise do České Republiky (účastníci Daniel, Vincent, Valeria, Ajla, Loki, Lakshmi, Naxiya, Nikolai).
K účastníkům mise se na místě přidává Mikkel, Anna a Callum.

Úmrtí Ajly na misi.

3. května 2018
Mise v New Yorku pokračuje, opuštěné sanktum v NY provizorní základnou.
K účastníkům mise se na místě přidává Heikki, Oren a Marisol.

Úmrtí Lei na misi. Úmrtí Madame Shimizu na zranění utrpěná v zajetí. Úmrtí Berryho.

VÝBOJ ZASAHUJE SVĚT.

4. května 2018
Opravy a úpravy v pevnosti, řešící technické problémy s přístupem po Výboji a některé uprchlé Zdivočelé.

5. května 2018
Pomocí schopností zprovozněného letadla, skupina z New Yorku se navrátila do pevnosti. Při jednom z mezipřistání v Japonsku se k účastníkům mise přidává Song a Takeo.

9. května 2018
Úmrtí Olivie ve spánku, vyčerpání a dozvuky zranění utrpených v zajetí.
Pevnost i společnost Triskelionu opouští Takeo a Ahmose.

10. května 2018
Další dva slabší sluneční výboje ničí snahy společnosti světa se vzpamatovat.

20. května 2018
Cassandra přichází do pevnosti.

23. května 2018
Mia se probírá ze Zdivočelého stavu.

Oslava narozenin dvojčat Järvi.

24. května 2018
Pevnost opouští Callum, posiluje posádku sankta v Budapešti.

Tréninkový úkol v Irkutsku (účastníci Erden, Yuriko, Marisol, Valeria, Dragostan, Mia, Eliot, Song, Mikkel, Lucas, Lakshmi, Daniel, Nikolai, Loki, Lilian).

Wanda přichází do pevnosti.

25. června 2018
Mise do Paříže (účastníci Lilian, Dragostan, Song, Valeria, Loki, Mikkel a Mia).

Úmrtí Songa na misi. Předpokládané úmrtí Lokiho a Liliana na misi.
Úmrtí Svetlany i jejího syna při předčasném porodu.

Vedení pevnosti přebírá Erden.

9. července 2018
Pevnost opouští Marisol, Heikki, Anna a Vincent, pro posilu sankta ve Vancouveru.

Pevnost opouští Nikolai na útěku.

Zničení sankta v Calais, úmrtí při útoku Andrew, Abigail a Alex.

6. srpna 2018
Mise v Belgii za získáním surovin (účastníci Daniel, Cassandra, Oren, Mia, Catarina, Dragostan)

Rafael přichází do pevnosti.

7. srpna 2018
Spojená oslava narozenin Jamese a Lucase.

Do pevnosti se navrací Loki a Nikolai.

Pevnost opouští Lakshmi, na útěku, a opět se vrací, zachráněna misí do Ruska (účastníci Dragostan, Yuriko, Mia, Mikkel, Catarina).

Mise do Japonska, hora Aomori (účastníci Daniel, Valeria, Wanda, Eliot, Rafael, Oren).

Rourke, Ivan a Leo přicházejí do pevnosti.

Blagden se probírá ze Zdivočelého stavu.

8. srpna 2018
Pevnost opouští Catarina, pro posilu sankta v Budapešti.

Do pevnosti se navrací Callum.

Spojená oslava narozenin Jamese a Lucase, pořádaná díky nedostatku času předešlého dne znova.

9. srpna 2018
Do pevnosti se navrací Marisol a Anna, s nimi přichází i nově Mei, která však téhož dne pokračuje v cestě dál, do své domoviny.

Do pevnosti je dopraven Zdivočelý Emil a Mads.

10. srpna 2018
Mise do Kalkaty pro suroviny (účastníci Daniel, Wanda, Rourke, Naxiya, Mikkel, Blagden, Oren, Lakshmi, Callum, Leo).

Úmrtí Rafaela, Rourka a Lea na misi.

Návrat Liliana do pevnosti. Odchod Lucase z pevnosti.

20. srpna 2018
Mise do Manily za potřebnými surovinami (účastníci Daniel, Yuriko, Ivan, Dragostan a Lakshmi).

10. září 2018
Mise na Aljašku za potřebnými surovinami (účastníci Yuriko, Cassandra, Oren, Lilian, Eliot a Marisol).
K účastníkům mise se přidává Thadeus.

Do pevnosti je dopraven Zdivočelý Phillip.

Do pevnosti se navrací Heikki.

Pevnost dočasně opouští Dragostan a Oren.

Dokončení práce na portálu.

Ostaření Lyly z šesti na šestnáct let nehodou v portálu.

15. září 2018
Útok Bratrstva na Stockholmské sanktum.

Do pevnosti přichází Astrid, Viktorija, Liudvikas, Rey, Han. Oren, Mei a Dragostan se vrací.
Úmrtí Viktorije, Reye a Hana při ústupu do pevnosti.

Oslava Erdenových narozenin.

Útok Heigena a armády nemrtvých na pevnost.

Úmrtí Lakshmi, Mikkela, Thadea, Heikkiho, Ivana a Anny při útoku.

16. září 2018
Odhalení Prastarého Alasthera v kryptě pod pevností.

Mise do Londýna (účastníci Dragostan, Liudvikas, Mia, Cassandra, Lyla, Richard, Nikolai).

Mise do Stockholmu (účastníci Callum, Blagden, Eliot, Oren, Marisol, James, Wanda, Mei).

Do pevnosti přicházejí Tony, Yevgeniya, Michail a Hamish.

17. září 2018
Mise zkontrolovat a doplnit potřeby evropských a asijských sankt (účastníci Erden, Callum, Dragostan, Wanda, Blagden, Loki, Lilian, Oren).
Úspěšná, povedlo se navíc založit sanktum v Nuuku a v Praze.

Pevnost opouští Hamish, Liudvikas a Lyla, pro posilu Londýnského sankta. Také Astrid, k velení Pražského sankta.

Dočasné velení nad pevností Yuriko.

23. září 2018
Návrat členů z mise po sanktech.

24. září 2018
Oslava narozenin Yuriko a Yevgeniye.

Návrat Maxe do pevnosti.

25. září 2018
Pevnost opouští Cassandra a Oren, pro posilu Londýnského sankta, Tony pro posilu Pražského sankta a Mei pro posilu Instanbulského sankta, Eliot a Max pro posilu Budapešťského sankta.

Návrat Catariny do pevnosti.

Do pevnosti přichází Razvan.

26. září 2018
Lekce vedená Alastherem, telepatická simulace zasazená do zrekonstruované vzpomínky.

27. září 2018
Mise zajistit záchytný bod v New Yorku (účastníci Marisol, Yevgeniya, Naxiya, Blagden) - nesplněno.

Plánovaná mise do Afriky, pro artefakt (účastníci Lilian, Richard, Nikolai, Callum, Catarina, James, Wanda, Razvan, Valeria) - nesplněno.

Mise do Nuuku, vyslechnout zajatce (účastníci Erden, Loki, Michail) - přepadeni, zajati.

Mise za záchranou zajatých v Nuuku (účastníci Yuriko, Daniel, Dragostan).

Přímý útok na pevnost - Heigen, Nadaní z Bratrstva, armáda nemrtvých, kostlivý drak.

Do pevnosti přichází na pomoc s obranou Lyla, Oren, Tony, Mei, Faye (s2), Veronika (s2), Petr (s2), Thadeus (s2), Lakshmi (s3).
Do pevnosti přichází Mikkel (s2), Kazran, Lotti, Dragan (s4).

Loki Zdivočel.

Mads se probírá ze Zdivočelého stavu.

Úmrtí Catariny, Tonyho, Petra, Lyly a Faye v bitvě. Úmrtí 67 obyčejných lidí při obraně pevnosti. Zničení těla Prastarého Alasthera, proměna Thadea (s2) v upíra a přesun mysli Prastarého do nového těla.

Pevnost opouští Yuriko, Daniel, Callum, Wanda a James za účelem vybudování sankta v Japonsku.

Pevnost je zničena. Je vypraven průvod na cestu za novým domovem, na který se vydává aktuální osazenstvo: Mia, Marisol, Naxiya, Razvan, Oren, Lilian, Mikkel (s2), Kazran, Yevgeniya, Thadeus (s2)/Alasther, Veronika (s2), Dragan (s4), Mads, Lakshmi (s3), Blagden, Erden, Nikolai, Valeria, Mei, Richard, Michail, Lotti.

Od konvoje se oddělila opakovaná mise do pralesa v Kamerunu (účastníci Lilian, Erden, Naxiya, Mei, Mia, Dragan).

28. září 2018
Mise z Kamerunu se úspěšně vrátila.
K účastníkům mise se na místě přidává Cael a Regan.

Úmrtí Madse na následky zranění hlavy.

Phillip, Jonas a Emil se probírají ze Zdivočelého stavu.

29. září, 30. září, krátká zastávka u jezera Qamystybas (Kazachstán). Místo ukončení původní hry.
_____________________________________________________________________

Pokračování příběhu Triskelionu, příběhu zvláštními schopnostmi nadaných, snažících se přijít na své místo v postapokalyptickém, nepřátelském světě. Rádi uvítáme jak staré, tak nové tváře :)