Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Triskelion
Ukončená jeskyně!
Družina
družina zatím neexistuje
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Kolotoč realit Dragostan, Matisse, Eddie, Laima, Thomas, Johonaei, Emil, Loki, Igor, Tenshi, Alexandra, Lotti, Roman, William, Kristoff, Elaina, Mara, Yuriko, Evelyn, Sheena, Isaac, Mei, Mia, Daniel, Valeria, Lakshmi, Thadeus, Aurora, Violet Potřebovali jsme odpovědi a já.. obrátil se v tuhle chvíli na někoho.. něco.. o čem jsem tušil, že by je mohl znát.. Byl jsem si velice dobře vědom toho, že mohlo se mi to případně vymstít.. nikoliv přímo nyní, ale mohl si to vybrat případně později. Koneckonců, byl jsem to já, kdo nabídnul mu svoje tělo a vědění.. vědění, které jsem nyní po něm já sám žádal. Jeho hlas.. rozezněl se mi hlavou a nerušil naprosto všechno z okolní reality. Nebyl jsem schopen vnímat prakticky nic jiného. A on.. zřejmě se v tomhle vyžíval, protože z toho jak se prakticky vysmíval.. naskočila mi husí kůže snad po celém těle. Když jeho hlas utichl.. měl jsem pocit, jakoby na mě sáhla snad sama Smrt. Než ale stačil jsem si vůbec otřít orosené čelo.. roztočil se kolotoč nanovo a my jsme v něm chyby chyceni.. znovu. ´Vyplivnutí´ nebylo niktera příjemné, stejně jako všechna ta předchozí a zejména ty poslední.. nicméně krátký rozhled kolem napověděl o tom, že tentokrát jsme se navrátili tam, kam jsem původně já sám chtěl nás přenést za pomoci střípku moci Prastarého, tedy zpátky do naší reality. To bylo zřejmě to jediné pozitivní, co se tu dalo z tohoto vyvodit. Protože když se jeden podíval kolem.. viděl to neštěstí, které panovalo všude kolem.. Lidí.. žel bohu ubylo. Ztraceni zřejmě v jiných světech.. těžko říci jestli navždy, ale já sám jsem byl svědkem toho, že i tam mohou vyhasnout jiné životy. Stejně tak byly ztraceny životy i tady, v našem světě, když snažili se potlačit, bojovat s tím co napadlo naší realitu. Co.. dle jeho slov, přivodili jsme si sami. Přimělo by to uvažovat nad tím, jak přesně jsme si to způsobily? Tím, že jsme přišli do kontaktu s lidmi z jiných realit, kteří tu našli druhý domov..? Brzo se k nim připojíš jestli nezačneš něco dělat.. Zaslechl jsem ve své hlavě něco co přimělo začít vnímat více realitu kolem sebe.. svým způsobem mě to i vyděsilo, nicméně byl to onen podnět, který jsem potřeboval k tomu, abych začal něco dělat. A zřejmě bych měl, když viděl jsem tu zelenou jakoby želé kostku, která si to mířila svým tempem přímo ku mě a viděl.. jsem bělostnou postavu chycenou uvnitř... chudák dívka. Tohle si rozhodně nezasloužila.. nikdo by si nezasloužil takovouhle smrt. Chtěl jsem případný střet omezit na nezbytné minimum, protože jsem si nebyl jistý tím, zda-li Prastarý nebude chtít využít situace.. a tak, vzal jsem prostě nohy na ramena, pokoušejíc se kostce smrti prostě utéci. Zároveň hledajíc Erdena, či Dana, nebo kohokoliv z širšího vedení, komu bych mohl předat nabitou informaci o nepřátelské síle. Více hlas snad bude vědět více než jedna. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
|
| ||
| |||
36459901187.jpg){kind=icon} | Zbavit se havěti New Orleans Lotti, Alexandra, Razvan, Hei-Ran, Brannen, Naira, Evelyn, Everett, Isaac, Thadeus, Diyar, Pepe, Matisse Čekat že mě ta kostka jedovatě vyhlížejícího slizu hned zbaví mého mravenčího problémů byla při té velikosti asi hloupost. Ani zdaleka to nezafungovalo jako Biolit tak jak jsem doufala. Ani ho to nijak neomezovalo v pohybu, přestože je jeho tělo z větší části uvězněné v lepkavé hmotě, dál pokračuje v útocích. Jako by o nic nešlo. Tentokrát už se však překvapit nenechám a rychlým mávnutím křídel se bezpečně dostávám do vzduchu a tak i z dosahu jeho dalších útoků (10+2). Dávno v bezpečné vzdálenosti mravenčí kusadla zastavuje Isaac, který se tu objevil spolu s dalšími zatímco já byla příliš zaměstnaná hmyzem. Do New Orleans se vrátilo mnoho známých, i méně známých tváří. Krysa se dvěma dalšími které jsem ještě neviděla. Nebo možná viděla jen jsem jim nevěnovala pozornost? Neodpustím si pobavené uchechtnutí nad jeho politováním. Má pravdu. Opravdu si moc nepolepšil od chvíle co mě to přesunulo. On pořád vypadá uboze, špinavý jak křovák. Alespoň se ale uráčil zakrýt svojí…”mužnost”? Takže není kompletně nahý. Upřímně mě překvapí že se rozhodne ještě pomáhat, i když se sotva drží na nohou. Ten první byl sice pěkný, ale celkem zbytečný. Tentokrát to není o moc lepší, náhodně vržený sloup od lampy měl malou šanci uspět. Skrz tu jeho tvrdou skořápku přece jen tak neprojde. Nebo by možná prošel, kdo ví. Proč se o to ale snažit? Místo toho mu pomůžu sloup trochu usměrnit a jako oštěp ho vrazit rovnou do měkkého mravenčího krku (10+3). Ještě s ním prudce trhnu až jeho konce opíší půlkruh (7+3). To by mělo stačit aby si už z ničeho nemusel dělat těžkou hlavu. Ne když ho hlavy zbavím. Tak už by mohl zbývat jen sliz. Naháč si potom konečně bere k srdci mojí radu a zahazuje lidskou podobu. Nepřímo tak uznal že jsem měla pravdu. Že kolem toho ale musel dělat takový caviky. Jako mýval se pak hrne na pomoc Alex a Diyar proti pavoukům. Pušku kterou jsem si vzala z domu, a kterou ztratila už při prvním hmyzím útoku, si pokusím přihodit do ruky telekinezí. Jen sebou párkrát zachvěje, ale ze země se nezvedne (1+3, 2+3). Měla jsem si jí lépe hlídat. Hodila by se, ale teď se jen neužitečně válí na zemi. Přece zalituji že jsem si zbraň lépe nehlídala, ale teď se pro ni vracet nebudu. Proměněná zakroužím na vzdušných proudech nad bojištěm abych shora měla lepší výhled. Tvrdým dopadem přistanu na zádech druhého pavouka (9+2). S prvním se potýká Alex, třetímu věnuje ohnivou nadílku Diyar. Mezitím se do nich dává ještě Isaac. Toho posledního který zbývá se mě snad podaří přistáním spolu s dračí vahou alespoň znehybnit. Ostrých pařátů na konci křídel ho rozhodně neušetřím (5+2). | ||
| |||
 | Jak tohle přežít...Bílá tma Zatímco se někteří snaží zlepšit naše životní podmínky, já se co nejlépe pokouším zjistit, co mi jsou ochotné prozradit stromy. Tedy, kromě toho, který teď momentálně hoří. Ke mně se dostává jen zbyteček tepla, pokud ho neodnese vítr pryč, ale i za tu trošku jsem vděčná... přesto to však nestačí. "M-musíme d-dál, z-z-za les," oznámím se stále drkotajícími zuby. Snad mi dostatečně rozuměli. "Tam c-cítí stromy t-trhlinu." Jakmile jsem splnila svou povinnost informátora, přesouvám se blíž hořícímu stromu, ač jsou mé pohyby už trochu... vlastně dost značně zatuhlé. Zahřívám si ruce a prsty, ale pořád je mi zima, strašná zima... Kombinéza a pod ní jedna vrstva oblečení nestačí, aspoň mně ne. Pohled mi padá na plameny a já přemýšlím, jak k nim jít blíž, abych se více zahřála, a zároveň u toho neuhořet. Nebezpečné myšlenky. Eddie nám vytváří nějaké jídlo, na které sice nemám hlad, ale zároveň vím, že potřebuji. Mezitím nás dohání další čtveřice Triskelionských. No, aspoň oni našli nás a nemrznou někde sami... Zvlášť, když jeden z nich ani není při vědomí. Daniel se mu jde ihned věnovat a sám nadhodí nápad. "J-jako jo, ale asi b-b-bychom se m-měli nejdřív sami d-d-dostat d-do naší reality... T-tady zůstat n-nemůžem..." odpovím mu, jak je to jen v mých silách možné. Měl pravdu, musíme přestat takhle cestovat a nejlepší by bylo tyhle praskliny v prostoru (a možná i čase) pozavírat, protože evidentně cestujeme mezi různými světy. Naším cílem by ale také mělo být dostat se zpátky do toho našeho, kam patříme... Nebo aspoň někam, kde mi nehrozí selhání organismu, protože špatné snáším zimu. "A-ale máš p-pravdu, takovéhle c-cestování t-taky dlouho nezvládneme..." Kudrnáč mezitím zpracoval výsledky našich dálkových průzkumů a nabízí ten fyzický. Já sama se do něj zapojovat nebudu, ani v podobě jednorožce si moc nemyslím, že bych tohle počasí zvládala. Kdybych to věděla, přeměním se hned. K němu se přidává i ta podivně mluvící dívka, u níž jsem pořád úplně nepochopila, co je vlastně zač. Připojuje se k nim ještě dívka, která se nám představila jako Ellie, a William. Jen tiše sleduji, jak se postupně sbírají a vyráží. Já zůstávám tiše stát na místě a snažím se co nejvíc šetřit energii. O zahřátí se snaží postarat mé vlastní tělo silnými otřesy. Na pomoc přidává Eddie také hřejivé pončo, do kterého se hned zabalím. Pořád mi je dost zima, ale je to zase o něco lepší. "D-děkuju," usměju se na ni. Schovaná pod pončem si snažím vytvořit teplo třením, ale zima za sebou už začala zanechávat své následky. Rozpohybovat končetiny se zdálo být mnohem větším problémem, než jsem myslela. Otočila jsem se krátce zpátky ke stromu, ale při pohledu na to pončo... No, vzplát v plamenech asi zase taky úplně nepotřebuju. A vypadá to, že dlouho u něj stejně nebudu moct zůstat, když Igor náhle nechá vyrůst na naší úžasné "chaloupce" nožičky. Civím na to jako ten největší debil. "C-co to?" Mému zamrzlému mozku chvíli trvá tuto novou realitu zpracovat. Pokud to znamená, že se budeme přesouvat všichni, rozhodně se pokusím vyškrábat do chaloupky, i když se mi to tedy daří až napotřetí. (2, 4, 10) Ale aspoň to mně i všem okolo snad dostatečně ukazuje, že pešky moc schopná jít nejsem. "T-tak d-dobře no, svezu se..." Pohledem ještě tiše hodím po Kazranovi s doufáním, že se nebude chtít přesouvat ve své impozantní, ale i děsivé peklopsí podobě. Jeho přirozená tělesná teplota v té lidské totiž byla velice lákavá, a pokud by se přidal k nám do chaloupky, rozhodně bych toho využila, a bylo mi jedno, že je celý od krve - to je v tuhle chvíli ten nejmenší problém. Moc se mi ale tohle všechno říkat nahlas nechtělo... Srabe, vytknu si v mysli, nicméně zůstávám dál zticha. Prozatím se zachumlám do svého ponča a čekám, co bude dál. | ||
| |||
 | Začíná tu být plno hnijící město Lea, Tenshi,Mara, Mei, Samir, Josefine, Agnieszka, Emily, Valeria, Oscar, Sheena, Heather ,Lakshmi, Konoe, Kristoff, Blagden, Erden Když jsem Agnieszku vedli do bezpečí a ona začla mít ty řeči o tom že ji tam máme nechat, chtěl sem dodat něco jako že nebýt tak zbídačená tak ji švihnu po zadku, ale na vtípky a kousavé poznámky jsem začínal cítit únavu víc než bylo zdrávo... "Tak na to holka rychle zapomeň!" Pronesl sem rychle a pokoušel se držet si volnou rukou Zomíky od těla (5+2), což se mi chvíli i vede, než mi jeden z nich skočí po ruce a zkusí se do ní zakousnout, naštěstí sem a něco podobného čekal, ruka se smíkne tak rychle přes jeho hlavu že si nestihne ani uvědomit když mu rychlím chvatem zlomím vaz, tedy to byl záměr, kdyby mi jeho hlava nezůstala v obětí paže (9+2). Ale fuj... Prostě hlavu pustím a záchrana pro naší marodku příjde ve formě pegasky. Držím si odstup od zombů a začínám se dívat kolem sebe, přeci jen to začalo vypadat všelijak, nově příchozí, palebná podpora z terasy, díra v zemi, moc tvorů, moc hlasů. Zorientovat se v tom mi naštěstí netrvá moc dlouho, ale i tak mí příjde že už toho mám právě dost. "Až se příště zjeví pegaska nebo dračice tak se stáhni nahoru, ten tvůj oheň bude lepší jako palebná podpora pokud to svedeš.... Pohlédnu na zrzku vedle sebe a zkusím se podívat na ten zámek a mříž, zda by to nešlo otevřít tak aby zůstala mříž v celku (4). Zkusím s mříží pohnout nahoru a dívám se na kladku co zavírá zámek... Ne tohle bude lepší když zůstane zavřené. "Hoďte sem dolů klidně nějáké lano, ta mříž by měla zůstat zavřená..." Zavolám aniž bych věděl zda mě někdo nahoře slyší a pak se pokouším jistit ústup těm co pomáhali dostat někoho znašich z dosahu zombů.(3+2) Neexistují hrdinové, jen hladový a zoufalí lidé co nemají už co ztratit... Zazní mi v hlavě poučka ještě ze studentských let a musím se pousmát. Dum spiro, pugno Snažím se být přípraven pomoci i těm co příšli nakonec. | ||
| |||
 | Humanoid Typhoon S trochou nasměrování jsme je našli poměrně rychle. Naštěstí i poměrně zavčasu, než stačili ti tvorové napáchat nějaké větší zranění. Trochu.. měla jsem určité pochopení v tom, že nikdo by nejspíše nebyl nadšený tím, že se mu někdo jenom tak objeví v jeho ´domě´, ale to ještě neznamenalo, že se necháme jenom tak bez boje sníst.. Bleskem zasáhnu jednoho z pavouků, který útočí na Heather a Mia pak pomáhá zbytku.. tohle by bylo zřejmě trochu lepší shledání s ostatními, když pominu místo kde jsme se nacházeli. Ovšem shledání nemá příliš dlouhého trvání.. Cítila jsem to, chloupky na krku se naježili z doteku ve své mysli, ale než stačili se vůbec vznést slova, svět znovu zhroutil se do sebe.. První přistání nebylo z nejpříjemnějších.. Ale to ostatně nebylo zatím žádné. Tělo mě bolelo, podobně jako tomu bylo při počátcích, kterými jsme si při příchodu do Triskelionu procházeli všichni společně při trénincích. Jenže tohle nebyl trénink.. tohle byly boje o naše holé životy. Zaváhání znamenalo chybu, zranění a nebo holý život. A tak, i přes jistý diskomfort, který jsem cítila a bolest těla, všechno říkalo abych se postavila.. což šlo ztěžka. Zvuky nelíbili se mi o nich více, než to co jsem viděla pak dále.. asice vržena z jednoho děsivého bojiště do jednoho dalšího takového. Až nyní si uvědomuji, jaká chyba byla vlastně nechávat svou katanu doma, v sanktu.. nah, taková začátečnická chyba.. Z orientování se na bojišti, vytrhne mě známí hlas.. Val.. "Hai! Jsem v pořádku.." odvětím jí spěšně. "Zvládnu to.. kde jsou ostatní?" dodám dále. Je mi jasné, že všechno něco stojí, ale prozatím dokážu se držet na nohouch a též i rozdávat rány. Stačí mě jen nasměrovat. Sheena.. první z kandidátů. Sice nevypadá jako ta Sheena, ta duhová holčina s vřelým úsměvem ve tváři, který nás vítal ale to neznamenalo, že jí tu jenom tak necháme. Ať Val začne s ní a já dále.. pustím se do boje s mrtvolami nově objeveným ohněm (1,1).. eh..? Tedy dále na pořadí jsou moje vlastní ruce (6+3), stejně jako blesky (6+3).. následně pak tedy sama, pokud mě více v okolí není třeba, přesunu se vlastními silami za ostatními (7+2). | ||
| |||
 | Znovu na bojišti podivné město - stáj Lotti, Alexandra, Aurora, Razvan, Hei-Ran, Brannen, Evelyn, Naira, Everett, Thadeus, Pepe, Matisse, Isaac, kocour “My pryč, někdo sem jít,” varovala jsem spěšně, jakmile jsem uslyšela první shluk kroků a hlasů. Nebylo těžké je přeslechnout, nebylo jich také málo. | ||
255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1