Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Triskelion
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Pomocné ruce Jeden si samozřejmě nemůže být jistým v dnešní době naprosto ničím. Zejména když je tu věc jako alternativní světy a vše s tím spojené, proto nalezení nejenom známek života v tomhle sněhovém pekle, ale ještě k tomu šlo o poměrně známé tváře, ba možná až příliš známé tváře. Část neznala jsem úplně, ale nebylo to tak, že bych měla kvůli tomu špatného slova, koneckonců již nějakou dobu jsem nebyla v Triskelionu a osazenstvo tam mění se stejně jako roční období. I když byly tu tváře, i tak chtěla jsem si ověřit, že to bylo skutečnost a jen nepatrný náhled k myslím mi vše potvrdil. Jsem.. vlastně i ráda, že našli bezpeční úkryt před tímhle nečasem i s trochou toho tepla.. A byla to právě Val, která se nabídla s teplou kožešinou. Kývla jsem jí trochu a vydala se k ní, vděčně přijímajíc kožešinu. Možná dokázala jsem rukama lámat kovová pouta, ale prozatím neovládala jsem nic, co by mi nějak pomáhalo s výkyvy teplot co se počasí týkalo. Pod kožešinou pak, nemohla jsem se ubránit jedné věci.. pro ostatní, či Val samotnou možná vypadalo to, jako nekomfortní zírání na nic, nicméně trochu.. delší pohled do její mysli (7+3) naskytne mi odpovědi na otázky co jsem měla a které mnou jímali. Snad i lehké pozvednutí koutku dovolím si přitom, protože na plný úsměv jsem byla ještě trochu stále zmrzlá, po tom sněhu. "Imōto.." jsou tichá slova, která směřuji k Val, stejně jako svou ruku, kterou zvednu z pod kožešiny, aby našla tu její.. Poté, byla to zmíňka o mrtvole a soše venku.. Chtěla.. nafackoval jsem si, za to, že jsem si toho nevšimla sama.. nicméně mrtvola je... není první ani poslední co bych kdy viděla nebo ještě uvidím.. a zřejmě, mělo to svůj důvod., který i Val drobet nakousne a já, věřila jí v tom, že neudělali by nic takového pokud by to nebylo nanejvýše nutné.. nicméně, ona socha je trochu něco jiného. Socha, socha chrliče.. Drago.. "Pomůžu taky.." řeknu nakonec, když se tak nějak jde pomoci našemu kamennému. Kožešinu tedy ze sebe prozatím sundám, aby mi případně nevadila. Jestli tu nový disponuje skutečně nějakou takovou dovedností, který by Dragovi pomohla.. stejně bude někdo muset ty kousky zřejmě přinést.. možná podržet i či.. kdo ví jak to vlastně funguje. Což bude se rozhodně hodit moje síla. Tedy dám se do díla a pomůžu s nošením, či přidržováním kousků chrliče. Snad se, nám jej povede dát dohromady celého a nebude ho někde.. chybět.. | ||
| |||
 | Trable se násobíneznámé moře Pomalu se soukáme všichni na vor a já za svůj jediný úkol považuji ho udržet pohromadě. Ostatní plánují, co dál. Pouze tiše poslouchám. Dlouho ale pozornost neudržím. Nejprve do vody padá nedaleko od nás Lakshmi. Ani se pořádně nedovedu zorientovat, než jsme najednou hormadně vyhozeni do vzduchu. V krátké chvíli paniky se mi sevře žaludek a krk, než se rozplácnu do vody pod námi. Mým jediným instinktem je udržet vor pohromadě. Nepouštět. Nerozplétat. I když se kolem nás vine ta obluda. I když do nás koušou její mrňata. Musím vydržet. Musíme mít tady nějaké útočiště. Někdo se pouští do boje, já se snažím vyškrábat zpátky nahoru. Připravuji se zasáhnout svými šlahouny, ale z potěru nadělají ostatní paseku. Těkám očima po okolí, snažím se sledovat, jestli se někde obluda nevynoří. Rychle seskočím zpátky do vody, když se zakousne do voru a začne s ním třást. Tahá mi tím i za vlasy. zatnu tedy zuby a pokusím se ji šlehnut přes hlavu svými rostlinnými šlahouny, jako bičem. (9+2) "Pusť!" zakřičím naštvaně, jakkoliv to může být zbytečné. "Náš vor!" Do boje s ní se pouští následně i Razvan. Trochu nečekaně ale okamžitě vykáže z jeho povrchi Nairu a Lakshmi. "Počkej, co?" zeptám se ho nechápavě. Když ho ale začíná přeměňovat, pochopím. Zdá se však, že mé vlasy v tomto byly o něco pomalejší, a jen velmi neochotně (2+2, 7+2) se stáhly zase zpátky. Zůstávám blízko skleněné plochy, a tak mi netrvá moc dlouho, než se přesunu blíž k Razvanovi. Opět nastává zmatek, jak se všichni snažíme dostat dohromady a zachraňovat se. Oren drží Richardovo tělo a od utopení je zachraňuje (překvapivě) Tenshi. Lea se vydává pomoct Isaacovi, který se nezdá být v tom nejlepším stavu. A Lakshmi se ptá po Naiře. Ani moc nečekám a vydávám se ji najít, a pokud potřebuje pomoc dostat se k ostatním, snažím se o to. (10) Když se vrátíme zpátky k ostatním, jen se připravím k nádechu - a případnému úderu potvory svými vlasy, jestli se ještě přiblíží. | ||
| |||
 | Spekulace o návratu Domek se zahradou Alexandra, Mara, Diyar, Aurora, Yevgeniya, Elaina, Mei, Josefine, Igor, Santiago, Samir Luna..? To zní... zajímavě.. poeticky. „Vážně? Díky… v mém světě je to celkem.. klišé jméno pro vlkodlaka..“ ušklíbnu se na Elainu. Čokoládu jí ochotně podávám, než zase zmizí. Postupně se začínám dozvídat, jak vlastně funguje svět, ve kterém jsem se spíš jen mihnula. Na Samirovo slova prvně netuším, co říct. Viděla jsem X Postapokaliptických filmů, hrála hromadu her, ale nedokázala jsem si nikdy představit, že bych v takovém světě skončila. „Wow.. Nečekala jsem, že něco takového někdy uvidím na vlastní oči..“ Samir pak zmiňuje, odkud vlastně pochází a já zaujatě poslouchám, jakoby pětiletému děcku vyprávěl pohádku na dobrou noc, mezitím drbu malého kulíška, který se ode mě nehne na krok. „Takže všichni jste se narodili v normálním světě, ale během vašeho života.. bum a najednou zombie, radiace a pod?..“ To je depka… divím se, že se vůbec ještě někdo směje… nebo že nejsou všichni sadomaso zabijáci… „Nadaní říkáte lidem, kteří umí.. něco víc, než normální člověk?“ upřesním si ještě některé termíny. Jsem pro ně taky nadaná?... „Co je Řád?“ Zeptám se, když Elaina vyjádří jisté obavy s návratem. Celkově jejich vztahům nějak nerozumím… „No, asi bych o tom neměla mluvit, šéfka by mě nejspíš zabila… ale ačkoliv můj svět je v celku plnej divných věcí, většina obyvatelstva žije normální životy…Já, Violet a pár.. zvláštních divných stvoření jsme… byli jsme pod utajení v organizaci, která se snažila svět zbavit „nenormálních“ hrozeb a přitom zařídit, aby se lidi nic nedozvěděli…“ Nejsem asi zrovna ta pravá, která by to vysvětlila správně i se všemi odbornými termíny, ale… nikdo jinej tu teď není.. a možná už ani nikoho z nich neuvidím, nikdy… Další jídlo vítám s radostí, nejprve si ukradnu jednu s plechovek s ovocem, ananas zní dobře, poté ochutnám i tu vonící hostinu, kterou přináší rudovlasá… možná jí odpustím i toho „psa“. Kvůli jídlu mi uniká asi trochu pointa toho, proč naštvaně odchází z místnosti, když se navrací ze sprchy přidrzlá s velkým kulovitým stvořením připomínajícím kočku. Třeba nemá ráda kočky?...hm.. Pokrčím rameny. Prstíkem pobaveně dloubnu do tlustého stvoření. „Viděla si to chodit? Umí to, nebo se jen kutálí?“ Optám se brunety. „Malá, tebe musejí páníčci buď strašně milovat, nebo hrozně nenávidět, když ti provedli tohle..“ dodám ke stvoření a podrbu ho mezi ušima. Skoro vyskočím z pohovky, když se vedle mě najednou ozve A-HA od bytosti, která ještě před chvílí byla chlupaté malé stvoření. Teď je to v celku pěkný kus chlapa… Není divné, že jsem ho ještě před chvílí drbala jen tak na bříšku?... „Manipu… co?“ Vypadne ze mě, jako reakce na jeho slova. Jsem asi mimo trochu víc, než bych měla být. To jsem sjetá, nebo..? Nicméně černovlasá je stále v péči druhé doktorky a nevypadá úplně ok… Snad se z toho vyhrabe. Pokud bude zájem, do koupelny jí pomůžu také. Igor poté něco.. něco dělá a něco vytváří a ani jednomu nerozumím. Ale.. asi nás dostane zpátky k jejich lidu a Vi? „Takže… se vrátíme?“ Optám se ostatních s pohledem na nově vytvořené dveře. | ||
| |||
 | KDESI NA PLÁŽI Emil, Ludwig, Daniel, Agnieszka, Tak jo, bude to v pohodě.. Jenom tam nakouknu a hned budeme zpátky! Rozhodnu se nakonec po pár dlouhých minutách, které mi tedy přišli jako hodiny. Nevím zda to je tou mojí Skotskou náturou nebo jsem jen tak moc zvědavá, ale zkrátka chci vědět co se to tam děje, protože si nemyslím že by šlo jen tak o nějaké shromáždění. "Půjdeme na výlet zlatíčko.. Koukneme jak jim to tam jde a možná pozdravíme jednu tetu nebo strejdu". Usmívám se na Emily a líbnu ji na čelíčko. Pak už je čas se připravit. Vstanu a začnu se chystat. Kombinéza, mám. Nože, mám. Moje oblíbená brokovnice s pásem nábojů, mám. Dát Emily do ochranného vaku a na záda, hotovo. "Tak jo, to by bylo.. Připravená?" Pousměji se, výdech, nádech a použiju ten krystal. "No do prde..háje". Dostanu ze sebe když jsme na místě a já vidím jak to vypadá kolem. Všechno spálené, domy jsou na kusy, spousta mrtvých nebo raněných, strašidelná mlha a ty divný trhliny! Co se to tu sakra stalo?! Kousek popojdu a chci chytit někoho koho bych se mohla zeptat, ale něco se stane. Z jedné té trhliny vylétne světlo a zasáhne mně! Příjemné to není, samozřejmě hned myslím na nejhorší. Ne.. Nenenene, Emily! Strašně jsem se bála. Ani ne tak o sebe, jako spíše o mojí holčičku. Nepřežila bych kdyby se jí něco stalo.. Naštěstí se zdá že jsme v pořádku, jen nás to vyplivlo někde na pláži. A evidentně tu nejsem sama. "Oooh, díky Bohu.. Všichni v pořádku?" Pronesu tak nějak ke všem, oči mám však na Danielovi a Agnieszce. Oba vypadají že jsou ok, což se mi uleví. Na zemi však někdo leží, Abayomi. Chvíli jsem měla nutkání jít k němu a podívat se zda žije, obzvlášť když se objevila ta veliká potvora, ale malá začala plakat a Abayomi se jako zázrakem uzdravil. Popojdu kousek dál od přerostlé ještěrky a vezmu Emily ze zad abych si ji konejšivě tiskla k hrudi. "Ššš, všechno je v pořádku zlatíčko, maminka je u tebe". Konejšivě ji houpu a otočím hlavu na Agnieszku. "Já ani nevím.. Byla jsem doma, ale nějak mi to nedalo. Skočila jsem do New Orleans a netušila že je tam teď Peklo.. Pak mně vcucla nějaká trhlina a vyplivlo mně to tady". Odpovím popravdě. Zaslechnu i Daniela. Podívám se na něj, přikývnu a nechtěje být u té potvoty, se k němu teleportuju (10). Mile se usměju a dál konejšivě chovám malou. "Než se někam posuneme, může mi někdo prosim shrnout situaci? Co se sakra v New Orleans stalo?" | ||
| |||
 | Oprava sošky Jeskyně James, Dragostan, Valeria, Mia, Oscar, Eddie, Matisse, Lyla, Yuriko Jak naivně jsem doufal, že své zdivočení zatajím... Heh... Tak asi ne no.... Modrovláska to nějakým způsobem prohlédla a hned se ptá jestli jsem jeden ze zdivočených. Na to jen sklopím hlavu a přikývnu. Následuje otázka, jakou mám podobu "Ehm... Jelen běloocasý" Odpovím zamyšleně a až její slova, že jsem mezi přáteli mi pomůžou pochopit, že patří k Triskelionu. A taky to, že dost možná se někdo z nich podílel na mém 'vyléčení' Potom všechny představí a já se tedy představím taky prostým "Thomas... Těší mě" Potom se začnou dít věci trošku rychle. Eddie jde k soše a mluví o slepování chudáka a o tom, že je třeba to udělat co nejdříve. Takže tu sochu chtějí slepit? Hmmm s tím bych mohl pomoct... Přistoupím k Eddie a jednu ruku ji položím na rameno "Dovolíš? Mám schopnost na opravu věcí. Hádám, že to bude účinnější..." Řeknu přátelským hlasem a už viditelně klidnější a ne tolik nervózní. Druhou ruku pokládám na rozbitého chrliče a soustředím se na opravu do jeho původního stavu. (8+2) A funguje to nádherně. Popravdě jsem čekal po tak dlouhé době co jsem byl mimo, že se to nepodaří napoprvé... Nebo bych čekal, že se budu muset odhodlat abych použil svoje schopnosti... Ale zdá se, že uklidnění, které mi dopřála Eddie pomohlo a já nemám problém dát chrliče dohromady. Sleduji, jak se všechny ulomené kousky vracejí zpět, následně už jsou mezi nimi jen prasklinky a chvilku na to i samotné prasklinky mizí a... Voalá! Chrlič je jako nový bez jediné známky poškození. Ruku z chrliče opět sundám a narovnám se. Jeden by řekl, že už musím mrznout... A taky že sakra jo! Ale na tu chvilku to přetrpět zvládnu i když se už poměrně klepu zimou. Po úspěšné opravě se ale už otočím a vyrazím směrem k ohništi, kde na mě čeká kožešina a teploučko u ohně. Posadím se tedy a zabalím se do kožešiny "Takže ty záblesky teleportují lidi do jiných světů?" Zeptám se abych si byl konečně jistý, že slova Eddie jsem pochopil správně. "A co ty záblesky vytvořilo? Je nějaká cesta zpátky?" Začnu se vyptávat a pak se odmlčím "Promiňte... Já nechci být otravný, jen... Jen chci pochopit co se vlastně stalo..." | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Chvíle odpočinku dům Luna, Mei, Josefine, Igor, Santiago, Samir, Alexandra, Mara, Elaina, Aurora, Yevgeniya Nadále jsem si užívala své chvilkové klimbání a jako zdálky vnímala vcelku čilý rozhovor ostatních přítomných v pokoji. Jako mi normálně dělá problém porozumět mluvené angličtině, nyní ve svém stavu se mi to zdálo naprosto nemožné. Tu a tam jsem ale něco pochytila. Cosi o slunci a možnosti zůstat. Zůstala bych? K Triskelionu mě tolik nepoutalo, na druhou stranu loajalita bylo něco, co mi armádou zůstalo velmi silně vtištěno do nitra. Nějaký ženský hlas nabízel čokoládu. Hlad ale zatím nebyl tak trýznivý, abych vůbec otvírala oči. | ||
| |||
 | V jeskyni bílá tma James, Dragostan, Valeria, Oscar, Eddie, Matisse, Lyla, Thomas, Yuriko, Mikkel † Přesun se nakonec zdařil. Valeriina práce nás ochránila před sněhem a vyhrnula nám cestu k jeskyni jako pluh, takže jsem mohla jít celkem pohodlně. | ||
| |||
 | Neplavec na moři moře Lea, Razvan, Laima, Naira, Isaac, Oren, Evelyn, Tenshi, Roman, Richard † Při svých pokusech o likvidaci drobných “piraněk” mi padl do oka Oren a bezvládné tělo. | ||