Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Triskelion
Ukončená jeskyně!
Družina
družina zatím neexistuje
| |||
 |
| ||
| |||
 | Sklad- když se daří tak se daří Alexandra, Mara, Diyar, Aurora, Yevgeniya, Elaina, Luna, Josefine Nebylo možná od mne fér zabouchnout dveře Josefine před nosem ale nemusí nikdo z venku vědět co se zde děje. A té duhové vlkodlačice si nevšímám hlavní je, že si dá nakonec vyléčit své zranění od Yev. Teď jsem byla ráda, že si mne ten oživili šrot nevšiml díky holkam co se mu věnovali a já mohla jsem vylést na něj. A jen se podívat kde je zdroj jeho sílí. Dívám se všude ale marně. Nechám si proměnit své nehty do drápu a zaryji je do hlavy robota marně.(1) Tak tohle se nepovedlo zkusím to znovu(2) zase nic tak tohle se mi zdá. Sakra a ještě ke všemu jsou slyšet z venku zvuky. Určitě patří těm co pracuji zde ve skladu. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Stále v neznámu.. Jestli venku byly tvorové, kteří za tohle mohli, nebyl pro nás způsob jak mohli bychom se k nim dostat aniž bychom přitom sami neutrpěli větší újmy. To, že jsme většinově pociťovali následky našeho krátkého pobytu tam venku nyní jenom potvrzovalo to, že bych nějaké ochrany venku nevydržíme.. a bojovat by tak bylo zcela nemožné. A já, odmítám používat mrtvé coby loutky, aby bojovali náš boj. Raději, zkusil jsem se zaměřit na případné obyvatele, jestli tedy nějací ještě byly. A byť sám jsem cítil větší jistotu ve své prosbě, určitě by se dostala tam kam by měla.. kdyby bylo však ku komu.. tušil jsem to, ale i přesto musel jsem se pokusit.. alespoň to zkusit. Jenže, než byla šance pokusit se o něco jiného.. někdo se již pokusil o něco jiného. V hrdle zadržel jsem bolestný výkřik, když byl jsem znovu táhnu trhlinou v realitě, časoprostoru a tentokrát mnohem více bolestivěji než předtím. Ovšem ale ani přesun do této reality nebyl nic příjemného. Nyní ale, místo smrtícího oparu, sevřeli moje končetiny stínové uponky.. podobné těm, které i já zčasu načas používal jsem.. jenže nyní, i když jsem se pokoušel z nich dostat své končetiny, nepovolili ani o chlup neb nebyl jsem nyní já pánem.. Nitro sevře se mi úzkostí, když pohlédnu na entitu Temnoty, která tomuto místu vládla. Možná, pro zábavu honosil jsem se titulem ´pána temnoty´, ovšem tahle bytost předčila daleko mne samotného. Ani nechci se pokoušet odhadovat to, kam až jeho síla mohla sahat.. bylo to skoro, jako bychom se ocitli v tom nejhorším Lovecraftianově snu.. mistrovi bych tímto setkáním mohl velice konkurovat, když pokusil bych se jej vydat.. Naše vyhlídky nevypadali dobře.. bylo nás tu uvězněno více a jediná cesta ven, bylo.. obětovat jednoho z nás.. jednoho pro větší dobro všech. Jenže co se stane, když tak uděláme? Jak máma takové věci vlastně věřit? V Lovecraftově světě se takovým bytostem nedá věřit.. nedají obelstít, nedá se jim lhát či předstírat. Jsou to bytosti čistého zla, temnoty a nicoty. Mysli Calle... mysli, jak mohli bychom z toho vyváznout.. přetahováním o to, kdo tu zůstane a kdo ne.. se nedostaneme nikam. Posbíral jsem tedy svou odvahu a přiměl se k oslovení prastaré entity. "Mocný Prastarý, svorně omlouvám se za všechny, že narušili jsme tvou říši svých příchodem.." začal jsem opatrně, s jistou úctou byť moje nitro jímal strach.. strach z toho, že jsme byli vydáni na milost a nemilost tohoto pradávného boha. Stačilo špatné slovo a mohl nás všechny sprovodit ze světa bez špetky námahy.. alespoň takto byly mocné tyto bytosti dle popisu Lovecrafta. "Štědře nabízíš nám možnost jak dostat se zpátky do našeho domova tím, že zde ponecháme jednoho z nás.. aby tu s tebou sdílel tvé osamění.. ovšem, když přestane tě tvá hračka bavit ocitneš se tu opět sám, v temnotě.. nicotě.." pokračoval jsem dále, vědom si toho, že moje slova mohla by se jej dotknout či vyprovokovat k nějakému počinu, i tak měl jsem hlavu lehce skloněnou s jistém gestu pokory k té bytosti. "Jestli dostojíš svého slova, ó Mocný.. nabízím ti své tělo, jakožto nádobu, se kterou můžeš navštívit náš svět.. poznat jej a jeho obyvatele. Moje tělo nepatří k těm nejsilnějším, ale mohu sdílet s tebou své vědění a našeho světa.." | ||
| |||
 | Na podobnej vlne Teplý iný svet - studený iný svet Jamie, Mia, Dragostan, cieľ, Oscar, Eddie Keby si na to spomeniem spätne, pravdepodobne by som mala pocit ako keby sa všetko udialo v hmle a v podivnom tichom šume, chaoticky by sa premietalo v myšlienkach zmätenie, premena späť do človeka, podráždenie zo zimy, dohasínajúci des z hmyzu a premietanie ako k nemu dobrovoľne bežím, nepochopenie čo a prečo sa stalo a potom by som čakala výbušný hnev plný kriku. V momente, ako sa však dostanem k časti, keď si uvedomím čo sa - zase - stalo, je to ako keby mi mráz z okolia prenikol až do kostí. Všetko to mne sa stiahne do jedného malého bodu a potom s prasknutím zmizne. Neváhala som ani sekundu, čo chcem urobiť. Ani nad tým nepremýšľam, po vytrhnutí spod feromónov to vo mne nechá iba tú čiernu dieru a okolo prázdno, len s tým jedným rozhodnutím. Čo chcem urobiť ako prvé. Bola som si tým úplne istá, a pohnem sa presne v chvíli, čo Mia, a i keď by som u seba čakala ten spravodlivý, horľavý hnev ktorý ju vrhol vpred ako čiernu hrozbu, vo mne to iba mrazivo praská. "Mikkel, nepoužívaj žiadne svoje schopnosti. Vôbec sa nehýb." (4+3, 2+3) Hovorím najhlasejšie ako to zvládam počas toho, ako sa rozbehnem, istými krokmi rýchlo prekonávajúc krátku vzdialenosť. Neviem či to bolo prebudením z feromónov alebo niečím iným, no schopnosti ako keby ma nechceli poslúchať, oštep z energie ktorý som chcela bodnúť do jeho hlavy hneď ako som dosť blízko na to, aby som ho nemusela hádzať a nezranila tak omylom Miu sa rozpadne (1+3). Alebo som všetko minule na ten veľký štít a teraz potrebujem načerpať. Aj to je cesta. Zatvorené ústa sa usmejú, keď zakliesnim prsty do Mikkelovej tváre, aj keby som sa tým na chvíľu dostala do rany nejakej ujdenej Miinej rane - nechávala som jej celý trup, ale ten sprostý xicht, ten som chcela pre seba. S hlbokým nádychom začnem z Mikkela ťahať energiu. (10+3) Surovo, veľa, rýchlo, poháňaná celou nenávisťou za všetky tie mesiace. Za prvý krát, čo na mňa človek s touto tvárou použil feromóny, na mojej prvej misii kde kvôli tomu zomreli ľudia. Ajline tetovanie doslova cítim na koži. Za všetky jeho kreténske, nenávistné, opovrhujúce reči. Za Erdena s krvavou tvárou, v ktorej sa čnela diera namiesto oka. Za jeho zradu keď na nás útočili nemŕtvy, opäť používajúc feromóny aby sa nás zbavil. Za to, že sa z toho nejako vždy dostal, vždy dostal ďalšiu šancu, hoci som nechápala prečo keď bol tak očividné ohrozenie, a všetkým týmto šancám našťal do tváre. Neplánovala som ho nechať žiť. Toto bolo naposledy. Chcela som ho vytiahnuť kým sa nerozpadne na prach. | ||
| |||
 | Do nového světa prales → bílá tma Všechno šlo dobře, i když mnou stonožka občas škubla, dokud se ta mrcha Valeria nevysmýkla z mého područí v podobě kočky. | ||
| |||
 | Mela o post obětního beránka a noví příchozí poušť, chrám A strhla se mela. Emil mi naznačil, že on je větší chudák, Lilian se hlásil taky a Loki by nás poslal všechny k čertu. Aspoň už je v lidské podobě. Bezděky jsem se na zrzka usmála. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1