"Úspěšný" přesun

Emil, Matisse, Ludwig, Lakshmi, Loki, Lilian, Agnieszka, Callum, Abayomi, Igor, William, Lyla, Santiago, Chloé †, Rúna †

Poznatky o našem prostředí příliš nepotěší. Zvířecích chaotických myslí sice v okolí vnímám spoustu, nejsem tím ale nijak uchlácholen a podobné pocity zažívám i se zjištěním Calluma s Abayomiho. Ano, něco tu je, ale v podstatě nemáme šanci se dostat přes tu hromadu jedu. Výborně.
Promnu si unavené oči a chci se dát do léčení těch, u kterých to ještě nezvládl ten nový příchozí, mé plány jsou ale překaženy - a tentokrát něčím "příjemnějším".
Je to Abayomi, který slaví úspěch s Chloeninou převzatou schopností, v místnosti se objeví jeden z výbojů a než vůbec stihnu vyjádřit díky, táhne nás to pryč. Musíme doufat...
Výsledek je...no, buďme rádi, že už Agnieszka nemusí udržovat čistý vzduch.

Rychle se snažím zjistit, oč tu jde. Vnímám, že jsem čímsi držen ve vzduchu, dolů do tmy ale nedohlédnu. Kolem cítím známé myšlenkové tóny všech, kteří se mnou byli na předchozím místě, ale i jiné, taktéž staré známé. Alespoň začínáme být pospolu. To je vždy dobrá zpráva, čím více nás bude, tím větší šance, že se odsud dostaneme. Navíc tady to vypadá, že máme přesně daného nepřítele, soudě dle těch očí a vibrací, co kolem sebe cítím.
"Všichni v pořádku?" Pronesu do ticha, abych se ujistil, že celý můj "tým" zvládl přesun zpět v pořádku. Pokusím se o vytvoření několika bludiček, které bych rád rozmístil do prostoru, ať máme trochu přehled (5), mé výtvory jsou ale velmi, velmi slabé a sotva dokáží osvětlit mě.
Snažím se pochopit, co po nás ten obří pavoukovec chce a tuším, vskutku tuším, než ale začneme plnit přání našeho věznitele, musím zjistit, na co přišli už ostatní, co tu jsou déle.

"Nějaké důležité poznatky? Nápady a rekapitulace?"

V neznámu číslo 2.

Moře, slunečný den

Lea, Razvan, Laima, Naira, Isaac, Oren, Evelyn, Tenshi, Roman, Richard †

Razvan a Laima společnou prací vytváří vor, dostatečně široký, aby se na něj vešli pohodlně všichni, za předpokladu, že nebudou ve velkých podobách. Cenou sice bylo několikero bund a prakticky úplná nahota Razvanova, Romanova a Isaacova, nicméně první krok k neutopení se to byl.
Z Naiřina skleněného předmětu a jedné z bund byl Razvan schopen vytvořit šátek natažený na třech tyčkách, který voru poskytoval trochu stínu před neúnavně pražícím sluncem.

Evelynin propad do hlubin byl náhlý. Razvan na jejím hřbetě se zorientoval a udržel na hladině, Nairu zachytil také - nicméně Richard šel dolů s Evelyn, a v nastálém zmatku vyvolaném útočníkem utonul.

Orenův průzkum byl krátký a neúspěšný, jakkoliv vysoko vyletěl, na obzoru nebylo vidět nic. Při návratu se mu vymstila slabost, kterou přehlížel, když se rozhodl průzkum podniknout, zatočila se mu hlava a omdlel. Malý gryfík padl do vody jako kámen kousek od voru, a v bezvědomí klesá nyní dolů do hlubin.

Zorientovat se, co to dole vlastně je a táhne dračici níž nebylo jednoduché, temné hloubky čeřené usilovným vířením křídel a končetin prudce se bránící...
Nakonec se však rozeznat obrysy a podobu útočníka podařilo - stvoření připomínalo cosi mezi obrněným hadem a krevetou. Mnoho nohou, dlouhý ocas, dlouhá morda plná ostrých zubů, bledé rybí oči a dlouhá, nůžkovitá a jako skalpel ostrá klepeta.
Jedno svíralo dračí zadní nohu, druhé kloub křídla, a jen díky hrubým dračím šupinám nejspíš neprojela skrz tkáně a neustřihla hladce sevřené končetiny.
Stvoření bylo přibližně dvakrát tak velké jako dračice, alespoň část, kterou ti pod vodou byli schopní zahlédnout - obrněný tělo ocas vedl hluboko do temné vody, kam jste nedohlédli.

Lei se daří uvolnit Evelynino křídlo, ostrá hrana klepeta jí však bezděky při pokusech uřízne několik prstů na levé ruce.

Isaacovi se podaří bodnout nožík na dálku nestvůře přímo do oka, a parádně ji tím rozběsnit. Vysoké zvuky vibrující vodou jsou odporné na poslech, a není těžké si domyslet, že stvoření skřeky nejspíš přivolává další...

Když Isaac následuje pohledem nůž padající do hlubin, uvědomí si, že dole pableskuje další z trhlin. Voda zkresluje... nicméně hrubým odhadem je trhlina od voru na hladině vzdálená tak 150 metrů.

V neznámu číslo 3.

Mlžné městečko, šero

Daniel, Agnieszka, Callum, Abayomi, Igor, William, Lyla, Santiago, Chloé †, Rúna †

Williamovi se podaří vyléčit podrážděné dýchací cesty Agnieszce, u Abayomiho a Calluma už tak úspěšný není.

Callum vysílá další výzvu pavoukům, tentokrát úspěšnou - nebo spíš, byla by úspěšná, kdyby kolem nějací živí pavouci byli. V jedovatém prostředí však nejspíš kromě úhořů ve vodě nepřežilo vůbec nic, ani Callovi osminozí spojenci.

Abayomi sice na první pokus neodhadl, co je třeba k manipulaci s realitou, nicméně druhý... druhý už se zadaří.
Místností prošlehne výboj, podobný jako ty, které vás odnesly z bojiště New Orleans v domovském světě, a podobný, na dvě poloviny trhající pocit vás zalije všechny, snad ještě intenzivnější než ten (ty) předchozí.

V neznámu číslo 1.

Podzemí pouštního chrámu

Emil, Matisse, Ludwig, Lakshmi, Loki, Lilian + Daniel, Agnieszka, Callum, Abayomi, Igor, William, Lyla, Santiago, Chloé †, Rúna †

Při vašem hašteření, kdo by měl jít a kdo setrvat, entita mlčí... máte však podezření, že se dobře baví.

"PŘIROVNÁVÁŠ MĚ K POMATENÉMU LIDSKÉMU DÍTĚTI, TVOREČKU?"

Zahřmí, když jej Emil začne asociovat se zdivočelou Nadanou z kostela v Aurichu.

Pokus jej přimět sugescí k odpovědi... rozechvěje celý chrám smíchem. A ne zrovna příjemným. Chvění otřásá stěnami i stínovými vlasci, na kterých visíte ve vzduchu kdovíjak vysoko nad podlahou. Stovky oranžovožlutých zářících očí mžikají, a hluboké vibrace pobavení entity se zdají jako by zarývat až do morku kostí.

"MOHL BYCH VÁS VŠECHNY USMRTIT JEDINÝM MRKNUTÍM... ALE PROČ? MĚL BYCH ZDE ŠEST MRTVOL, NIC VÍC. NE... V ÚMYSLNÉ OBĚTI JE SÍLA, DOBROVOLNÉ ČI NEDOBROVOLNÉ."

V tom momentě práskne výboj elektřiny kousek od visící skupinky, a padají z něj známé tváře.
Daniel, Agnieszka, Callum, Abayomi, Igor, William, Lyla v kočičí podobě, a bezvládná trojice Santiago, Chloé a Rúna.
Okamžitě jsou i oni zachyceni v síti stínových lanek, zavěšeni kdoví nad jakou výškou, neb Emilova bludička osvětluje chabě jenom nejbližší okolí... a upřené nesčetné obří oranžovožluté bulvy na zdech zaostří na nováčky úzké zornice.

"VIDA... VÍCE MOŽNOSTÍ PRO VAŠE ROZHODNUTÍ... JEDNA OSOBA, KTERÁ ZDE ZŮSTANE, VÝMĚNOU ZA CESTU PRYČ. ŽIVÁ OSOBA. VYBÍREJTE MOUDŘE."

Na entitu nefungují schopnosti kontroly a v její přítomnosti nelze použít manipulaci s nicotou a realitou.

V neznámu číslo 4.

Gigantický prales

James, Dragostan, Valeria, Mia, Mikkel, Oscar, Eddie

I v poblouznění feromony je váš tým poměrně efektivní. Mia přitahuje stonožku lasem, i když to s ní občas silně hodí, kterak se obří hmyz vzpouzí.

Eddie mrští kamenného Dragostana na stonožčí hlavu - a trefí se přesně. S hlasitým křupnutím se všude kolem rozprsknou hmyzí šťávy a sliznaté kousky, po trávě i po nejbližší Mii, Valerii a Jamesovi. Zbytky Dragostana dopadnou na zem, kámen takový stres materiálu nevydrží, a ztuhlý chrlič ztrácí celé levé křídlo a ocas.

Zmrtvýchvstání stonožky (Oscarova iluze) sice nejspíš vyvolá silné zmatení, nicméně Mikkelovo přání znělo jasně - a přesun do kusadel znamená vstoupit do praskliny.
Mia, James, Valeria, kusy Dragostana přenesené Eddie, Eddie sama, Oscar a nakonec i Mikkel si opět prožijí na dvě poloviny trhající pocit, snad ještě intenzivnější než ten předešlý.

V neznámu číslo 5.

Skladiště

Alexandra, Mara, Diyar, Aurora, Yevgeniya, Elaina, Luna, Mei, Josefine

Mei se snaží, aby si jí zbytek robota nevšiml, a má v tom úspěch - tak obtížné to zase nebylo, vzhledem k tomu, že má kovová kostra co dělat s útoky ostatních. Zatímco ho dračice s medvědicí drží a medvědice navrch fackuje drápy, dopadají na něj kusy betonu a ohnivé koule. I když se Diyar snaží, manipulovat s ohnivou koulí s takovou akurátností není příliš možné, a tak se Elaina dočká přichycené srsti na hlavě a předních packách, nicméně přes hustou kožešinu se větší újmy nedočká.
A zbytek robota je tím plně zpacifikován.

Yeva léčí prsty Luně (8+2), a i když zpátky chybějící kousky přikouzlit nesvede, stejně jako Diyar prvně i Luně přislíbí, že se to dá napravit. Pahýlky prstů jsou zatažené a nekrvácí, což je pro teď podstatné.

Yeviny snahy zachránit dítka nošená pod srdcem jsou úspěšné jen napůl. Jedno z dvojčat se drží usilovně při životě, druhé... je ztracené. I nadále černovláska ztrácí po trochách krev.

Mei sice zavřela vrata ven, vedoucí do civilizace, jak ji většina z vás zná z doby před Výbojem...
... z druhé strany skladu se ale začínají ozývat hlasy. Hlasité povídání, mužské i ženské hlasy, občas smích. Dělníci se vrací do práce, ať už nyní pracovní den začínají, či měli doteď pauzu.

Což činí momentální situaci maloučko problematickou. Medvěd, obří kočka, drak a duhový vlkodlak nejsou věci, které by běžný člověk odmávl jako naprosto běžnou podívanou - k tomu kusy vyrvaného betonu, kaluže krve, několik převrácených regálů, a polovina robota rozházeného v kouscích všude kolem to rozhodně nevylepšují.

Terminátor 1: 98HP (-69 Diyar, -30 Josefine, -8 Elaina) = -9HP

V neznámu číslo 6.

Bílá tma

James, Dragostan, Valeria, Mia, Mikkel, Oscar, Eddie

Pád je opět do měkkého - jasně zelenou trávu a mech však nyní nahrazují takměř třímetrové závěje sněhu. A krutá zima.
Hloubka sněhu, do kterého jste zapadli, vás částečně chrání před ostrým větrem, který přináší další a další sněhovou nadílku.
Nejspíš je noc... kdo ví. Sněhová mračna blokují šance na světlo, obří množství sněhu však odrážejí dostatečně, aby bylo vidět (když tedy výhled příliš neblokují sněhové vločky).

Kdo vykoukne ze závěje a rozkouká ostrý, ledový vítr, může zahlédnout pár metrů dál skalní stěnu s náznakem průrvy, na přesně opačné straně pro změnu černé vršky jehličnatého lesa. O kus dál se pomalu pohybují siluety něčeho velkého a živého, přes sníh je obtížné určit, co jsou zač.

Průchodem trhlinou ze všech spadlo feromonové okouzlení.

Co teď a co potom?

v domě zahaleném podivnou mlhou: Callum, Dan, Agnieszka, Abayoni, Igor, Lyla

A dost. Čekání bylo tak akorát. Průzkumníci se ještě nevrátili, ale to neznamená, že tady budu sedět na zadku. Nejsem si sice jistý, zda už jsem se dokázal vyklidit natolik, že budu použitelný, ale to se ukáže. Bez vyzkoušení to nikdy nezjistím.
Vyhrabu se na nohy, abych mohl přejít k těm, kteří na mě působí, že pomoc potřebují, jak první. Teda, pomoci vypadá, že potřebuje úplně každý, ale mám takový neblahý pocit, že dokud se budeme zdržovat tady, to léčení by muselo být kontinuální.
Snažím se léčit Santiaga (3+1), nádech, výdech, aby se plíce roztáhly, další na řadě je Agnieszka (7+1), která se k tomu všemu tady snaží držet čistý vzduch k dýchání. Začínám se znovu cítit trochu vyflusle, když dorazím ke Callumovi (3+1).
"Sorry, kámo," pronesu k němu provinile, a posadím se na zem, abych na chvíli nabral dech.

Zamířím pohledem k Igorovi, který přichází s myšlenkou vytvoření jakéhosi hromosvodu či manipulovat s realitou, ale tam se bude muset obrátit na někoho jiného. Já můžu být jen akorát poblíž, pokud by to fungovalo. Nebo to někdo schytal.
"Tady asi moc nepomůžu. Ale nápad je to dobrý. Cokoliv bude dobré, pokud se u toho nezabijeme."

Ohlédnu se přes rameno na vracejícího se Abayoniho, který slzí jako o závod.
Tak jo, kamaráde, ty oči moc hezky nevypadají. Vysoukám se na nohy a přejdu k Abayonimu, abych jej chytl za paži.
"Jak ti je? Zvládneš nějaké takové experimenty?"
No, raději se budu držet někde poblíž, kdyby se cokoliv posralo.

Pak mě napadne ještě něco.
"Vím, že jsi říkal, že ten plyn byl všude, ale teda na druhou stranu té podivné řeky, co tohle místo obtéká, jsi neviděl?"

Problémy se šrotem

skladiště

Alexandra, Diyar, Mara, Luna, Yevgeniya, Josefine, Elaina, Mei

O robotí zbytek za mnou nebylo ještě zdaleka tak postaráno jak bych čekala. Jen chvilka klidu a byl zase v pohybu. Ani se svojí novou váhou jsem mu nic neudělala, a to teď musím mít tak šestkrát tolik co normálně když jsem proměněná. To sice není něco za co bych měla být ráda, nebo čím bych se chtěla chlubit. Ale beru to tak že teď vlastně ani nejsem člověk, tak na tom není nic tak zvláštního.
Co ale zvláštní je, je to že ani amputovat tu plechovku se mi nepoštěstilo. Přitom v kloubech by měl být nejslabší. To i ohně Diyar nadělali na železe víc škody.
Její zranění zatím vyléčila Yeva. Moje pomoc při tom byla docela zbytečná, na druhou stranu jsem jí léčení neudělala o nic složitější.

Hon na toho duhového psa jsem ignorovala, to ať se starají jiní. Mezi regály by se manévrovalo dost špatně normálně, natož teď když mám ještě větší rozpětí. Tu se jim podaří přesvědčit aby se vrátila a tak je tenhle problém tak nějak vyřešeny. Ještě je tu věc chybějících prstů, ale to nechám taky na ostatních, na těch kdo umí léčit. Přece z toho něco bylo, podařilo se jí najít východ. Z otevřených vrat sem zavanuly vůně jidel. Mísili se s vůní krve kolem a mě se z toho vážně začínají sbíhat sliny.
Vážně vážně bych něco zakousla.

Musím trochu usměrnit svoje myšlenky k vážnějším problémům.
Než vtíravé vůně nebo pes na útěku tu byl pořád ten robot. Teď se pro změnu sápe po neznámé hnědovlásce. Sice vypadá že se zvládne ubránit, když po něm hází kusy betonu vyrvaného z podlahy. Ale i tak bude lepší když zůstane hezky na jednom místě. Přimáčknu ruce plecháče zápěstími k zemi, aby se nemohl hnout (3+3, 6+3). Znehybněný a bez možnosti útoku nebo obrany mají ostatní prostor dělat si s ním co se jim zlíbí.
Medvědice už po něm jde, k tomu na něj létají další ohnivé koule.
Teď už ho musime zničit…

Trocha chaotické energie uprostřed oceánu

Lea, Oren, Razvan, Laima, Naira, Tenshi, Richard, Roman, Evelyn

Aby toho zmatku nebylo dost, nová trhlina přináší další krky k záchraně, dva neznámé kluky a raněnou dračici. To už je tedy devatero názorů, co dělat a výsledky zatím žádné. Ale ne že bychom se nesnažili, jak se snaží naznačit ten nový kluk, který má plnou hubu keců, jen se to všechno poměrně debilně dělá, když se u toho ještě topíte.
Fakt, na blbý kecy tu jsem já a ne nějaký nový žluťák, který může být rád, že si někde neplave uprostřed oceánu sám.

"Striptýz, fajn, proč ne, aspoň nás to nebude stahovat tolik ke dnu..." Razvan se dá do přeměny oblečení v dřevěná prkna, ty pak Laima sváže dohromady a máme vor. Další se zas konečně vydávají na průzkum vzduchu. Konečně to začíná vypadat trochu rozumně a nadějně (tedy aspoň do doby, než zjistíme, že v okolí absolutně nic není) a já se chytám jedné strany voru, abych načerpal trochu síly. "Chceš další oblečení? Taky dobrovolně daruji." Ať jsme tady nahatí klidně všichni, vždyť je to úplně ukradený.

Žádná idylka nemůže trvat moc dlouho, dračice totiž rychle mizí pod vodou, snad jakoby jí něco stáhlo. "Tohle nám ještě scházelo! Kraken! Obří Oliheň!..." Mohl bych vymyslet další monstra, která si pochutnávají na nebozích plavcích, asi ale není úplně okey jen tak přihlížet, jak dračice utopí chudáka Leu, která se jí vydala na pomoc. "Tak si teda jdu taky hrát na hrdinu no." Zamrmlám, zhluboka se nadechnu, ponořím se a pod vodou se snažím dostat k dračici, abych zjistil, co jí tam stáhlo (3).

Tma... Jen samé tmavé stíny, oči pálí, nevidím vůbec nic, dech dochází, musím se zase nadechnout. Sakra, tohle unavuje víc než bych čekal, není už čas uznat porážku? Meh, ještě ne.
Druhý pokus je už úspěšnější (7), v obrysech dokáži rozeznat dračí siluetu a snad i něco, co by mohlo být tím nepřítelem.

Tahat pistoli mi tady pod vodou přijde zbytečný, je to teda nůž, co si volím jako hlavní zbraň, k tomu chumlu se ale přiblížím jen na tu nejnutnější vzdálenost, abych měl nějaký přehled a nůž ovládám telekineticky, s rukou napřaženou vpřed. (6+2). Ono to možná zabolí nejen tu potvoru, ale má bezpečnost je v tomhle prioritní, není potřeba aby pak Lea musela z vody tahat ještě mě. Jedna rána dobrá, druhá už tolik ne (1+2), ztrácím kontrolu nad nožem, ten se vysmýká z mého dosahu a padá kamsi dolů, gravitací přitahován k zemi. Kurňa..

Dveře ven a vůně pizzy

Skladiště

Alexandra, Mara, Diyar, Aurora, Yevgeniya, Elaina, Mei, Josefine

V prvních momentech se mě zmocňuje panika a vztek. Neznám nikoho, kdo je tu se mnou a pomalu nejsem schopná rozlišit, kdo je přítel a kdo ne. Možná mě chtějí zabít všichni, možná ne… ale čemu mám jako věřit?
Musela jsem od nich vypadnout, musela jsem někam pryč od vší té krve, toho zmatku… Proměna uliček kolem na kovošrot už byl jen bonus, jak se vybít.
Pravda, některé z nich vypadaly, že bychom mohli být kámošky… Některým bych za označení „toho psa“ nejradši urvala hlavu.
Pojď mi zkusit nasadit obojek, já tě na něm uškrtím ty náno….

Postupně jsem v hlavě přijímala situaci, která nastala, ale úplně jsem se vzpamatovala až v moment, kdy jsem narazila na dveře, nejspíš ze skladu ven. Když jsem je otevřela, svět kolem byl pro mě překvapení. Venku, jakoby se nic nedělo… lidi žili svoje životy, spěchali do práce, řídili auta…
Pár vteřin jsem na to všechno zírala z otevřenou hubou, než mi došlo, že duhový vlkodlak není zrovna to, co by měli civilisti na ulici potkat a tak jsem se změnila zpět do lidské podoby.
Jak je to možné? Před několika minutami jsem zírala do zničeného města, kde se zdálo, že nezbylo nic z lidské civilizace, krom pár šutrů, které byli nejspíše dřív domy.. a teď? Město v plném provozu… A ta vůně jídla..
Nejsem dlouho sama, kdo zírá na ulici, jako opařená. Vedle mě se vynoří trochu přidrzlá bruneta.
Ta holka se mi začíná líbit…
„Léčitele? Jakože abraka dabra… nové prsty?“ Zamrkám na ní. Vlastně jsem na tu ruku úplně zapomněla. Prsty by za nějakou dobu nejspíš díky vlkodlačí regeneraci dorostli, ale tu ztrátu krve už jsem začínala pociťovat.
Rudovlásku už spíš odignoruji, za „toho psa“ si to zaslouží.

Lehce mdlá se připojím ke zbytku. Probíhá zde boj s robotem, do kterého zatím nezasahuji.
„Vidím, že máte napilno, ale… mohl by mi s tímhle někdo píchnout?“ natáhnu před sebe ruku bez prstů.
„Mimochodem, jsou tu dveře ven… do města, mezi lidi…“ řeknu ještě tak do placu.

Tahle parta není normální...

Někde v moři Lea, Oren, Razvan, Laima, Naira, Isaac, Richard, Roman, Evelyn

Sleduji okolí a Leu i Romana, kteří se snaží alespoň nějak zasáhnout a pomoct dračici. Pak ale začne ten rusácký voják střílet moudra... "Zklidnit? Tobě se to kurva řekne, ty nemáš hrůzu z mořských sviní... A jak mě má uklidnit to, že nejde o žraloka? Furt je tam nějaká mrdka, která jako nic stáhla dračici..." Zamručím mu na odpověď, ale to už cítím ránu zezadu na hlavě a prudce se otočím "Tobě hráblo nebo co? Od kdy ránou do hlavy někoho uklidníš? Ty přestaň sledovat filmy" Odseknu podrážděně.
Kráva jedna blbá... Takhle to dopadá, když někdo až moc žere filmy... Tímhle člověka spíše vytočí, než aby ho uklidnila... Ještě jednou mě ta klisnička jebne po kebuli a použiju svoji přeměnu... A najdu si vlastní cestu odtud, zatímco ta zrůda bude ohlodávat tuhle partu... A fakt, že nejde o žraloka ničemu nepomáhá... Pořád je to dost velké a není to přátelské... A je mi u prdele co si o mém chování myslí... Zajímalo by mě, kolik lidí na světě umí krotit panický strach... Srát na ně...
Pomyslím si k tomu ještě naštvaně. Upřímně mně vůbec nezajímá jestli svým jednáním něčemu pomůžu. Ale vážně... Proč jsem musel skončit zrovna uprostřed moře?! Nakonec po dalším zamyšlení, přecejen vylezu na vor... Pořád lepší být ve vodě... A pozorně sleduji hladinu vody. Snažím se vymyslet jak z tohohle ven ale upřímně žádný nápad nepřichází... Průzkum okolí byl základ a bez toho se těžko něco vymýšlí... A zvláště v takové situaci nejsem schopný myslet na nic jiného, než na to, co je pod námi....

Welp

neznámé moře
Isaac, Lea, Razvan, Naira, Oren, Richard, Tenshi, Evelyn, Roman

Vypadalo to, že se pomalu začal tvořit nějaký plán s pomocí našich schopností. Hlavní roli v tom převzal Razvan, který... He, co to sakra dělá?

On se- cože?! Skoro jsem nevěřila svým očím. A pak se k němu přidal Roman? Bože můj... Na druhou stranu, jejich... hm. No, mělo to výsledky. Já sama jsem se rozhodla přispět alespoň svou bundou, dál jsem ale nezacházela. Hlavně proto, že jsem věděla, že mi jinak bude fakt dost zima.

Pak to vypadá, že přeci jen dojde na užitečnost mé osoby. Na Razvanovu pobídku jsem pouze kývla, než jsem se pustila do práce. Pokusila jsem se zapojit jak své vlasy (10+2), tak jsem se pokusila zapojit i šlahouny na rukou (10+2) a pokud možno i ty útržky řas, které plavaly nedaleko. Ty však na mé schopnosti, zdá se, příliš reagovat nechtěly. (5+2) No, nevadí. Udělala jsem, co jsem mohla.

Najednou se ale celá voda zavlní a já se zhoupnu. Jen díky tomu, že jsem teď fyzicky připoutaná k našemu provizornímu "voru" se udržím na hladině. I tak se trošku nalokám, jak mě slaná voda několikrát ošplouchne.

"Co to-?" vyhrknu, jakmile naberu dech a okamžitě se pokouším vyšplhat na prkna. Začínají se mi třást ruce, a já netuším, jestli z paniky, nebo ze zimy. Přeci jen, ta voda není nejteplejší. Když ale slyším vyvádění Tenshiho... No, možná je to jenom ze zimy. Měla jsem chuť ho trošku proplesknout, aby zklapl. A možná bych měla... Jeden pramen jsem se rozhodla propustit ze služby držení voru pohromadě, aby mu vlepil jednu facku zezadu do hlavy. (9+2) "Hej, kámo. Panikařením ničemu nepomůžeš. Vlez si na ten vor a nech ostatní pracovat." Tak jako já. Pokud budeme muset čelit nějaké vodní obludě, já toho nejspíš moc nedokážu, a proto je lepší, když budu raději v použitelném stavu udržovat jedinou věc, která by nám teď opravdu pomohla udržet se nad vodou.

Do prdele práce

Lea, Oren, Razvan, Laima, Naira, Isaac, Richard,, Evelyn, Tenshi


Začalo to vypadat nadějně, z oblečení se začali vytvářet prkna. A bylo mi jedno že sem na adama...Razvan se na mě podívá a pošle kuchařský polibek, na který mu pošlu lehký a drzí polibek zpět...

"Dělej prkna a nekoukej , není čas na blbosti, a třeba se i dočkáš společného tulení, až nám začne být kurva zima."
pronesu laškovně k němu a kolem se toho děje až moc, dívka co nápadně připomíná ducha začne mluvit o skle, hodně z nás se prostě začíná sbírat a snaží se řešit tuhle katastrofu.

"Neměla jo? Vždyť na adama to je nejlepší zrzko nemyslíš? I když chápu ve vířívce by to byla jiná písnička co?"

Neodpustím si rýpnutí na adresu zrzky která nyní neví kam s očima, ale budiž ji přáno. A v tom se to začne srát, jak by také ne, ucítím jak dračíce začíná zajíždět pod vodu a rychle se od ní odrazím abych nešel taky pod vodu, zároveň se ji snažím zachytit telekynezí, dokud ji mám na dohled, ale vůbec se mi to nepovede...(3,1).

"Bljat"
zavrčím vztekle a začnu se rozhlížet kome sebe, japončík začne vyšilovat, možná až moc drama gueen na můj vkus...

"sklidni hormon, být to žralok už vidíš krev...Všichni rychle k sobě, a zaklesnout se rukama, jako větší cíl bude těžší nás stáhnout, když budeme samy jsme tu jak holuby na střelnici!"

Aniž bych se ptal doplavu k zrzce, kterou zaklesnu jednou rukou za její a snažím se přitáhnout i Razvana.

"Hněte sebou sakra!"

No to snad ne..

Někde v moři

Raz, Isaac, Laima, Naira, Oren, Richard, Roman, Tenshi, Evelyn

Pár facek mi nakonec dopomohlo k probuzení našeho jediného léčitele, což pro nás znamenalo, že Evelyn se snad povede dát do pořádku.
„Nojo, říká se to o mě..“ poušklíbnu se na Richardovo poznámku o mé otravnosti.
Hojení křídla bylo sice komplikované, nakonec se však zadařilo. Oren mezitím nabral síly a pustil se do průzkumu z výšky.

Trochu se zastydím, když si Razvan všimne mého „nenápadného“ okukování, ale snažím se to na sobě nedávat znát.
„To víš, koupání na Adama jsem dnes v denním plánu neměla..“ Pokusím se nějak zakecat svoje překvapení.
Éra nahých zadků s Razem však nekončí, ani Roman nezůstává pozadu a jde do naha.
Kam se budeš asi tak koukat teď Leo?... Nejradši bych strčila hlavu pod vodu.. čím to asi bude, že i když je všude kolem studená voda, začíná mi být trochu horko?...
S oblečením přispívají i další, naštěstí už ne tak drasticky. Materiálu ale začíná přibývat a plavidlo tak už dostává nějaký tvar. Raz o pomoc se svázáním prken žádá Laimu. Vypadá to, že se začínáme někam dostávat.

„Informací příliš nebylo. Ne, že by se o analýzu nikdo nepokusil, ale spíš to nebylo možné… z toho, co jsem pochopila to spíš pohlcovalo všechny útoky i předměty, než že by tomu nějak ublížili…“ Dodala jsem ještě k debatě naháčů o pohromě v naší realitě.
Doufám, že se nám podaří se nějak dostat zpátky, posledně to pro mě nebylo možné…
Při vzpomínce na ledové pohledy ostatních po mém příchodu, které naznačovali, že už jsem měla dávno být mrtvá mi přeběhne mráz po zádech.

Okolnosti mě však nenechávají bloumat ve vlastní hlavě příliš dlouho, tělo dračice z nenadání mizí pod vodou a všichni, co se shromažďovali kolem ní mají co dělat, aby se udrželi na hladině.
„Sakra!“ stihnu vykřiknout, než se ponořuji, abych zjistila, co zapříčinilo její zmizení. (7)
Pokud to bude v mých silách, pokusím se dračici doplavat a rychle jí pomocí vlastní síly, či nože vypomoct ze sevření. (6)