Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Triskelion
Ukončená jeskyně!
Družina
družina zatím neexistuje
| |||
3479.jpg){kind=icon} | Jak se neutopit kdesi v moři Lea, Isaac, Evelyn, Razvan, Laima, Oren, Tenshi, Roman, Richard Před utonutím v hlubinách moře mě zachrání něčí pomocná ruka. Lea mě sice varovala, ale já rukou i tak ucukla před mokrou srstí než jsem se ho chytila pořádně. Konečně už jsem se mohla nadechnout a tak jsem jí na všechno přikývla. Popravdě jsem jí ale příliš nevnímala. Z vody jsem byla pryč, ještě jsem ale vykašlávala co jsem nalokala. Slaná voda nepříjemně štípe v nose i očích. Z toho všeho zmatku kolem nevím co si počít. Ostatní se začínají domlouvat co a jak by jsme se mohli pokusit se odsud dostat. Já k tomu nemám moc co bych mohla říct, nechci zdržovat ostatní nějakými nesmysly tak se jen snažím nepřekážet a jen dělat všechno pro to aby jsem nebyla něčí přítěží. Ale to jsem Razvanovi i tak byla. Srst po mýma rukama zmizela a záhy jí nahradily tvrdé šupiny. Na hladině už jsem se udržela sama bez problémů, ale i tak jsem zůstala u…draka? Nejspíš. Když zmínil moje jméno znovu jsem rychle přikývla na souhlas. Měl pravdu, umím se proměnit a vyčarovat sklo. Ale ani jedním bych teď nikomu nepomohla. Sklo by přeci na vodě nezůstalo a proměněná bych se nedokázala nikoho udržet. Než se naděju přijde s tím že se začne svlékat. Cože?! Když svléknout tak svléknout. To jakože úplně? Nepotřebovala jsem se na to ptát, z jeho mysli bylo cítit že to myslí naprosto vážně. A já bych byla raději kdybych tenhle jeho myšlenkový pochod necítila. Tak možná jsem v tuhle chvíli i docela ráda že nic nevidím. Po výzvě dobrovolný příspěvků si teda sundám jen teplou bundu, která mě nasáklá vodou jen tížila. Ostatní se dál domlouvají a já se dál přidržuji draka. Když tu najednou je pryč. Zmizí mi pod rukama ve vodě. Před spláchnutím vlnou mě zachránil tentokrát Razvan. A tak se ocitám v jeho náručí…jeho kompletně nahém náručí. Rychle se tak od něj odtáhnu. “Díky, jsem v pořádku…” vydám ze sebe otřeseně. Odpovědět mu ale nedokážu, v jednu chvíli byla tady a pak prostě pryč. S její záchranou asi nedovedou pomoc, ale třeba bych mohla pomoci jemu s čarováním. "M-mohla bych zkusit něco vyčarovat. Něco ze skla…kdyby jsi to pak p-proměnil aby to plavalo?" Zeptám se opatrně. Trochu opožděně já vím, ale s tím vším co se děje kolem mě ani nenapadlo že by to mohl využít. A tak jestli se na mě nebude zlobit a neodmítne v rychlosti pred sebou vyčaruji skleněný předmět (5+1). Tedy až by byl připravený… | ||
| |||
 | Chcete vidět hysterku? Někde v moři Lea, Oren, Razvan, Laima, Naira, Isaac, Richard, Roman, Evelyn | ||
| |||
 | Trapped Už když jsem svoje pomocníky tvořil, cítil jsem ,že stíny a temnota neodpovídali tak úplně jako jsem byl zvyklí. I tak se ale zformovali a moje tušení o tom, že nejsem v našem světě ale v nějakém jiném, alternativním světě.. jeden mohl se tak jenom dohadovat, fantazírovat o tom, jaký tenhle svět musel být.. ovšem z toho malého zlomku co jsme měli možnost ochutnat zde, jsem si nedělal naděje v tom, že bude nějak přívětivým. "Ne..."stačil jsem jenom říci, když viděl jsem jak oba moji pomocníci zmizeli, jakmile opustili onen náš bezpeční prostor. Tohle... kam jsme se to u všech mocností vesmíru, vlastně dostali? Ovšem i když měli jsme tu jistý.. ´bezpečný´ prostor, cítil jsem, jak něco vyvalilo se mi z nosu. Vůně a pár kapek na ruce ukázali na krev.. sakra.. slíznul jsem kapky ze své ruky a zbytek se snažil utřít do rukávu. Tohle nebylo dobré znamení.. moje slabé tělo zřejmě nedokáže tak efektivně bojovat s otráveným ovzduším.. Sice jsme dva ztratili, ale další dva získali.. jenže k čemu? Abychom tu pozvolna skonali všichni? Dozvídáme se o tom, že možná byl objeven zdroj tohohle jedovatého ovzduší.. jenže jak se k nim dostat aniž bychom dříve skonali? "Bohužel.. Leda bych za nimi vyslal naše mrtvé.." odvětím mysliteli. Idea to nebyla špatná, ta jeho, stejně tak i moje, ovšem.. tohle bych vážně nedokázal.. nedokázal bych probudit naše mrtvé jenom proto abych jejich těla poté zneužil.. možná, dokázal bych tam venku přežít ve své stínové podobě.. ale tuhle proměnu nedokážu udržet příliš dlouho a jakmile by došla ke konci, stejně tak bych k tomu svému došel i já. S tichým povzdechem se zkusím soustředit na předchozí marný pokus o to zjistit, jestli tu někde v okolí není osminohá mysl, která by mi mohla dát o sobě vědět či alespoň odpovědět (10)... Je odtud jiná cesty pryč...? | ||
| |||
 | Zrada ve vlastních řadách Někde v pralese Společně s Miou jsme zvládli vytvořit řekl bych dostatečně důvěryhodnou návnadu. Netrvalo dlouho a laň stonožku zaujala, po chvíli i splnila účel a obří hmyz kvůli ní opustil svoje stanoviště. Otočil jsem se k ostatním, abych je vybídnul k průchodu prasklinou, když v tom mě zarazila zvláštní vůně. Tak lákavá a voňavá… Podíval jsem se na Mikkela. V jeden moment byl pro mě tím jediným neodolatelným na celým světě a v moment druhý… už ne. Zaklepal jsem hlavou, svět byl zase normální, vůně ustala a já před sebou viděl jen jednoho z členů týmu, žádný bůh. Zarazili mě ale jeho rozkazy, které rozdával ostatním a ještě více jejich ochota je splnit. Omámení feromony zamířili rovnou k našemu nepříteli s touhou nechat se roztrhat a Drag, který se v záchvatu paniky proměnil v chrliče, okamžitě zkameněl. „Mikkele! Co to děláš? Vždyť je všechny zabiješ!!“ Vykřikl jsem zoufale. Musím něco podniknout…. V rychlosti sáhnu po iluzi stonožky, pokusím se ostatním navodit dojem, že se vrátila zpět k trhlině a kusadla nastavit tak, aby omámení místo roztrhání prošli rovnou trhlinou. (5+2) Snad na druhé straně budou dost daleko na to, aby na ně feromony už neměli vliv. Pokud se mi bude snažit Mikkel nějak komplikovat plán, pokusím se ho zdržet malými větrnými víry do oblasti nohou. (1,10) Sám se co nejrychleji přemístím do oblasti trhliny. Pokud by někdo z omámených měl potřebu na mě útočit, aby strůjce zhouby bránil, pokusím se ho shodit do trhliny (1+1), v případě potřeby se proměním do své malé hbité podoby, abych mohl uniknout. | ||
| |||
 | D E J A V U Je úplne jedno kde a s kým okrem Boha Krásna dúhová vata v hlave aj v tele, pocit beztiaže, blažený úsmev na tvári a žiadne starosti okrem jednej - vyhovieť mu. Bolo to krásne. Bolo to príjemné. Jednoduché. Nemala som v sebe kvapku stresu, kvapku strachu, apatie, obáv, nervozity, výčitiek. Nič, nič iba náderný pocit že je on na svete. Vlastne to bol skvelý pocit. Bolo mi dobre. Od kedy mi Erden vrátil pocity mi bolo po prvý krát takto dobre, dokonca možno aj lepšie. Len to popchne túžbu vyhovieť každej jeho žiadosti. Splniť každé jeho prianie. Samozrejme. Samozrejme že to urobím. A ako prvá. Miine slová ani nevnímam, nebola dôležitá. Dôležité bolo, aby som sa čo najskôr dostala k stonožke. Prvé kroky, kým dumám nad spôsobom ako to urobiť, sa nechám vliecť, kým nedám na najjednoduchšie riešenie. Štyri nohy boli rýchlejšie ako dve, to som zistila už dávno. Ruka nezostane v zovretí silných prstov dlho, keď sa s povzdychom extázy nad predstavou ako ho poteším mením do mačacej podoby a ako biela chlpatá guľa vystrelená z dela upaľujem priamo k veľému hmyzu, z ktorého som zrazu nemala ani kúsoček hrôzu. | ||
| |||
 | Skladište a oživila hromada šrotu Josefine,Alexandra,Diyar,Yevgeniya,Aurora,Luna,Elaina,Mara Když se rozběhnu za psici tak se jí podaří otevřít dveře skladu. ,, Tady je civilizace to mi snad zda? Jen se podívám na psici k teré už promluví Josefine. Ale když slyším hluk za sebou jen se otočím. ,, A do prdele. Vážně na nás útočí šrot?" Jen rychle zabouchnu dveře. Vidím jak medvědci a další holky s tou oživilou hromadou šrotu už bojovali. Jen promluvím s psici. ,,Uklidní se prosím. Nech se ošetřit budeme tě potřebovat." mluvím klidně. Pak ale se otočím a běžím ostatním na pomoc. Musím se dostat nepozorovaně za tu hromadu šrotu musí mít slabé místo. Útoky ze předu jsou k ničemu ale aspoň odvedou pozornost. Jen doufám, že se mne nevšimne(9) tak tohle se povedlo. Teď už jen najít zdroj jak tuhle plechovku zneškodnit. Snažím se najít zdroj co ho ovládá musí mít někde slabé místo jenže kde? | ||
| |||
 | Průzkum Někde v mlze Daniel, Agnieszka, Callum, Igor, Santiago, Lyla, Wiliam, Chloé †, Rúna † Zdá se, že proti mému průzkumu nikdo neprotestuje, spíše jsou vysláni i další průzkumníci, kteří nemusí dýchat. Zatím co ostatní spekulují o možnostech, které by nás mohli dostat domů, podaří se mi dostat znovu ven do zelené mlhy a dokonce si i nějakým způsobem vytvořit vlastního pomocníka. Bohužel, mé snahy o nalezení další praskliny, nebo jiné cesty domů je marné. Zato ale pocítím na vlastní kůži, že vylézat mimo místnost a potloukat se po okolí je víc než nebezpečné. Ovlivněný kus látky sice ve většině oblastí plní svůj účel, ale když se vydávám k okrajům města, blíže k podivné řece, podmínky se značně zhoršují. Při bližším zkoumání vody zjišťuji, že se v ní pohybuje cosi slizkého a podlouhlého, skoro jako hejno úhořů. Když se ale chci podívat blíže, začnou mě neuvěřitelně pálit oči a brzy už přes slzy skoro nevidím. Rychle se stočím zpátky k ostatním. Let už ale není tak rovný a ladný, jako při cestě pryč, chvílemi mám totiž pocit, že se se mnou motá celý svět. Po nemotorném přistání a zjištění všeho, co zpozoroval můj kovový přítel, se ne moc šťastně vracím zpět k ostatním. „Prasklinu jsem bohužel nenašel… za to mám nejspíš zdroj toho jedovatého plynu…“ Dodám sklesle, zatím co si utírám lehce narudlé slzy z očí. S častějším pomrkáváním pokračuji v předání informací. „Okolo celého města, ve kterém se právě nacházíme, proudí řeka, pokud se to tak dá nazvat… plave v ní cosi jako.. hadi nebo úhoři… blíž jsem to ale neprozkoumal, protože v jejich okolí koncentrace plynu roste… i přes ochranu dýchacích úst se mi motala hlava a dost blbě jsem viděl…“ Dodám ještě, než se na chvíli usadím na zem, hned vedle chundelaté kouličky. Po propátrání místnosti mi dochází, že je to Lyla. Pomalu k ní natáhnu ruku, abych jí něžně pohladil mezi oušky. Cestování mezi realitami jí muselo dát zabrat.. těžko říct, čím vším si prošli, než skončili tady. „Něco vymyslíme..“ špitnu jejím směrem povzbudivě, jednou rukou si opět utírám uslzené oči, zatím co druhou jí stále drbu v kožíšku. Pohledem přejedu na ležící těla. Je dost blbé, že hned po příchodu jsme měli oběti. Chvíli jen bloumám ve vlastních myšlenkách, než si vzpomenu, co před mým odchodem říkal Igor o Chloé. Ta malá uměla manipulovat s realitou… může to mýt souvislost s tím.. tím tvorem, kterého jsem vytvořil? To se přeci už stalo, že někdo dostal schopnost po mrtvém…. „Já.. nejsem si jistý ale… možná, možná to umím taky… to co.. to co uměla Chloé, možná.. možná jsem to od ní dostal..“ Zamyšleně řeknu nahlas. Poté se otočím na Igora. „Jak si to říkal? Mám si prostě přát jít za někým..?“ Nojo, ale koho vybrat. Prasklin a blesků bylo na bojišti spoustu, těžko říct, kdo zmizel a kdo ne a jestli vůbec někdo odešel ještě po nás. Pohled mi opět sklouzne ke Chloé. Asi by bylo dobré tě na poslední cestě odnést k bráškovi, aby se mohl rozloučit… „Přeji si otevřít prasklinu do reality, kde se nachází Matisse..“ (1) A nic? „Pardon, ještě nevím jak to funguje..“ Nadechnu se zhluboka a začnu znovu. „Chci otevřít průchod, který mě dovede na místo, kde se nachází Matisse.“ (10) | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Obětní beránci Někde v poušti Můj předběžný průzkum mi toho moc neprozradil. Krom podivného šelestění jsem zachytil akorát dech, přiškrcený a těžký… Dalo se tedy předpokládat, že Loki žije, ale nejspíš nebude sám. Než jsem stačil však někoho ze skupinky vůbec upozornit, první horlivci se nahrnuli dovnitř, noční vidění mi překazila světelná bludička a tak jsem prostě pokračoval s ostatními, i když trochu znepokojeně. Šepot každým krokem sílil a úzká chodba byla strmější a strmější. Nakonec to byl Matisse, kterého prvního zradili jeho nohy a shodou okolností šel zrovna poslední, takže nás vzal všechny sebou. „Kruci..“ řekl jsem si spíš pro sebe, když nás cosi začalo svazovat a natahovat, dokud nás to zcela neznehybnělo. Emilova bludička lehce osvítila místnost a my tak mohli vidět i přiškrceného vlka opodál. Do tmy se rozsvítilo několik nehezky vypadajících očí a hluboký hlas k nám začal promlouvat. Tohle nebyl obyčejný nadaný, nebo zdivočelý. Jeho moc sahala mnohem dál. Mohl by to být nějaký bůh? Co by na to asi řekl Friedrich, kdyby to viděl… jak by to asi zamávalo s jeho vírou… Nad touhou po obětování jednoho z nás zakroutím hlavou, pár dalších se ale může přetrhnout, aby nabídlo svůj krk. Šokovaně je přejdu pohledem, dokonce i přeměněného Lokiho, který s návrhy naprosto souhlasí. Až Matissovo slova mi přijdou smysluplné. Že by jim ten tvor nějak ovlivnil mysl?.. „Matisse má pravdu… jste blázni..“ Dodám sebejistě. „I kdybychom vybrali někoho, kdo by se pro ostatní obětoval, jakou máme jistotu, že se ostatní dostanou domů? A vy všichni… vy všichni máte na druhé straně trhliny někoho, komu byste chyběli… jak tomu dotyčnému má pak zbytek vysvětlit, že jeho „drahý, drahá“ byli obětováni, aby jiní mohli žít? Že jsme ho tu prostě nechali?“ Zakroutím hlavou. Emil se pokusí směřovat otázky přímo na okaté stvoření. Hned se k němu přidávám. „Ano, proč bys potřeboval, aby tu jeden z nás zůstal dobrovolně, když nás máš lapené všechny?“ Zatvářím se dost nevěřícně. „Co když je to jen trik, jak nás rozhádat.. Nebo pokus o to, abychom se mu nebránili?“ Tohle se mi nelíbí a ani na moment se mi nechce věřit, že by řešení bylo tak prosté. | ||
| |||
 |
| ||
255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1