Parta Hic
Skladiště
Alexandra, Mara, Diyar, Aurora, Yevgeniya, Luna, Mei, Josefine

Nebudu to nijak cukrovat.. bolelo to jako čert. Možná ještě víc než jen to.
Bolelo to tak, že jsem na okamžik prostě přestala vnímat věci kolem. Ano, byla jsem si velmi dobře vědoma toho, že to mohla být fatální chyba, ale stejně tak jsem byla ráda, že vůbec existuju a že držíc slzy za víčky. Co je oproti tomuhle opaření se při vaření..
Trochu sebou trhnu když někdo dojde ku mě. Že bych se konečně někomu zželela?
"J-jo..." odvětím jí tiše, stejně jako jsem si vzala od ní podávanou vodu. Roztřesené ruce otevře víčko a pár doušky svlažím hrdlo zatímco zachránkyně pracuje na mých zádech. Nebudu lhát ani v tomhle, že to nebylo nic příjemného.. nic o čem by chtěl jeden psát domů. Nicméně abych odvedla myšlenky od bolesti, pokusila jsem se soustředit na vodu, kterou jsem dostala. Předstírajíc, že piji, naklonila jsem lahev tak aby se moje rty dotýkali co nejvíce vody uvnitř a já, soustředila se na to, aby vodě dopřála hojící účinky (9).
Bolest ustupovala a já si za několik málo okamžiků tak mohla vydechnout. Doslovně, fakt jsem tam vydechla dlouze, kterak cítila jsem plevu.
"Jo.. jo lepší mnohem.. děkuji." ocenila jsem její snahu.
Ještě než ale stačí vyrazit k někomu dalšímu, podala jsem jí nazpátek zavřenou vodu.
"Na, tady. Můžeš s ní pomoci i jiným. Nalij jí do ran, pomůže s hojením." vysvětlila jsem co jsem jí to vlastně strkala do ruky. Možná má zázračné ruce, ale i energie jednou dojde a tohle může alespoň dočasně pomoci jiným v nouzi.

Nicméně, mě sice do kupy dali, ale nebezpečí tady bylo stále.
Ten Terminátor si nedal pokoje a já, rozhodla se oplatit pomoc mojí osobě. Vyrazila jsem tedy do útoku, ve spěchu proměňujíc se do své medvědí podoby. Snažíc se potom zachránit Fin, tlama scvakla robotikou ruku, kterou snažila jsem se odtáhnout pryč od oběti (5+2) aby jí nemohl více ubližovat a dále potom užívajíc svých drápy a síly tlap, vlastně celé medvědí síly z tohohle robota nadělat hromádku šroubků (6+2) seč jenom svedla jsem.

Egoistická oběť

V neznámu číslo 1.
Rozlehlá poušť, jasná noc

Matisse, Ludwig, Lakshmi, Loki, Lilian

Cesta do podivné hrobky není zrovna moc příjemná, i když pach, který se z ní line mi trochu připomíná mojí starou práci. Tma s jemným osvětlením, které má na svědomí má drahá světluška, je nepříjemná.
Jak tak po cestě uvažuji, tak jsem mohl použít bioluminiscenci, aby jsem každému udělal z dlaně jeho vlastní zdroj světla. Bludička je samozřejmě dosti efektivní, ale čím více světla v temnotě, tím lépe. Pouze by ne to však unavilo a není jisté co se zde ukrývá. Jak doufám, tak pouze Loki, ale nepříjemný šepot mi napovídá, že tay bude ještě něco dalšího.

Cesta strmá, což má za následek, že poté co Mattis uklouzne, tak nás všechny bere sebou a než se stihneme nějak vzpamatovat, tak padáme do čisté temnoty. Bludička nás nestíhá a já pouze vidím světlo nad sebou, které se postupně vzdaluje.

Pavučina? Zprvu se trochu zděsím, že by tu byl dole nějaký obří pavouk, ale během chvíle cítím, že tohle je něco jiného. Něco, s čím už jsem měl tu čest. Stín!
Stínová lanka jsou samozřejmě někým kontrolována a dotyčný nám nechce dát ani chvíli klidu. Útočí a chytají nás. Bludička klesá a odhalí se nám i Loki, který je téže omotaný stíny.

Stvořitel na sebe nenechá dlouho čekat. Stovky očí se otvírají v dole temnotě.
Šepot je hlasitější a intenzivnější. Stále více a více. Nepříjemný pocit z mnoha očí, které mě pozorují a chvíle bezmoci je pro mě zdrcující. Stačím se jen na nádech, aby jsem do svých plic dostal nějaký vzduch a mohl sáhnout po svých schopnostech světla.
Dříve se však ozve hlas. Nemusím přemýšlet komu ten hlas patří. Je jasné, že patří oné stínové bytosti.

Opět. Opět se to děje. Další stín, který má v hrsti mé přátele. Jedince, které chci chránit a bránit je. Jedince, pro které jsem ochoten se obětovat. Možná si tím něco kompenzuji. Nějaký hrdinský komplex?
Před očima vidím tváře všech, kteří tu jsou se mnou. Stejně jako já jsou zmatení a vyděšení. Tedy, nevím jak je na tom Loki, ale nejspíše to také cítí.
"Já!" Zvolám jako odpověď bytosti.
Naposledy jsem nemohl nic udělat a zemřeli kvůli mě moji přátelé. Když už jsem něco udělal, tak jsem jen způsobil potíže.
Já nejsem k nikomu vázaný. Není zde nikdo, kdo by mi vyznal lásku a nikdo, koho bych miloval já. Mám rád spoustu jedinců z Triskelionu a dost jich má rádo mne, ale hlavní věc, kterou chci udělat, je chránit je.
Chránit všechny! Už žádné další ztráty!

V neznámu číslo 1.

Rozlehlá poušť, jasná noc

Emil, Matisse, Ludwig, Lakshmi, Loki, Lilian

Ludwigův pokus zachytit smysly cokoliv v temnotě před vámi zachytí jen zvláštní šelestění, jako přesýpání zrnek písku... a kdesi daleko... namáhavé, utlačené nadechování.

Bludička osvěcuje vaší malé skupince cestu, podivné symboly po stěnách i stropě. Chodba je poměrně úzká, a směřuje ve sklonu přibližně 50° dál dolů, občas vám podklouzne noha s klouzajícím pískem na kamenném podloží pod vámi.
Poslední sklouznutí posledního člena, Matisse, je vám všem osudným - jeho pád a náraz do ostatních způsobí hotovou lavinu, po písečné skluzavce sjedete posledních několik metrů, než vás chodba vymrští do prázdna.

Následuje pád do temnoty - než však dopadnete, stínové šlahouny se zhmotní kolem vás a zbrzdí váš pohyb. Záchrana to ovšem není - napjaté jako ocelové struny, každého z vás drží stínová lanka pevně na místě, ačkoliv se jim přítomnost bludičky znatelně nelíbí. Podobně je na tom Loki opodál, který se přidušeně stále ve vlčí podobě svíjí, vlákna však jen násobí svůj tah a rezavý vlk už jen sípá, modrající jazyk visí z pootevřené tlamy.

V temnotě se náhle rozevřou desítky, stovky očí, žlutooranžově zářící v temnotě, synchronizovaně sledující každý váš pohyb... a tísnivá, opresivní prezence ve vaší mysli, autorka vábivých, pokoušivých šepotů, se znásobí, jako by explodovala.

VÍM, PROČ JSTE TADY... VĚZTE, ŽE VÁM NEBUDU BRÁNIT V ODCHODU, ALE JENOM S JEDINOU PODMÍNKOU... ROZHODNETE SE, ŽE ZDE JEDNOHO Z VÁS PONECHÁTE... A RÁD VÁM UKÁŽU CESTU DO JINÉHO SVĚTA.
ROZHODUJTE MOUDŘE....

V neznámu číslo 2.

Moře, slunečný den

Lea, Razvan, Laima, Naira, Isaac, Oren, Evelyn, Tenshi, Roman, Richard

Laimě se narozdíl od Orena podaří zachytit rostliny v okolí, jde však jen o chumle utržených řas, pohupujících se po hladině opodál. Tenshimu se pod hladinou nic zahlédnout nepodaří. Razvanovi se podaří ze svého, Leina a Romanova oblečení vytvořit tři široká prkna, která je však třeba ještě něčím svázat.

Oren se mění do podoby malého gryfíka a vyráží vzhůru na průzkum, Richard se neochotně probouzí z mrákot.
"No jo pořád... Leuše otravná," zavrčí, promne si spánky a pomalu se přesune blíž ke křídlu. Jeho snaha vyléčit zdevastované části blány a kostí je zezačátku marná, teprve opětovné pokusy vykazují kýžený úspěch (2, 6, 8).

Plány by byly, možnosti jsou odhalené... a přesto, ne se vším se dá vždycky počítat najisto. A občas se vyskytnou čekané i nečekané komplikace - jako třeba dračice Evelyn, náhle prudce mizící pod vodou, jako by ji něco velkého a silného strhnulo dolů a stáhlo pod hladinu, do hloubi pod vámi.
//Prosím hod u postav, které se nacházely na dračím hřbetě, jestli se dokázaly udržet na hladině.

V neznámu číslo 3.

Mlžné městečko, šero

Daniel, Agnieszka, Callum, Abayomi, Igor, William, Lyla, Santiago, Chloé †, Rúna †

Williamovo pátrání, komu by se hodilo ošetření, se nejspíš může soustředit na všechny. Popálení sliznic potrápilo všechny - Santiago, Callum a Agnieszka dokonce začínají krvácet z nosu.

Už při tvoření svých stínových pomocníků Callum zjišťuje, že je cosi zvláštně, podobně jako Daniel při zacházení se světlem. Jakoby světlo a stín reagovaly... jinak. Zvláštně. Slabě. Ačkoliv se Danielovy bludičky drží při životě, jsou slaboulinké, blikavé, působí jako plamen úhorku svíčky, co každým momentem může definitivně zhasnout. U velkých tvorů jako panter a liška je to ještě viditelnější, sotva opustí místnost, kterou jste si vybrali za základnu a Agnieszka ji udržuje provzdušněnou, vytratí se dvojice průzkumníků docela.

Daniel stopy myslí nalézá, obtížně se však definuje, co jsou zač... ve značném počtu hemží se v určitém okruhu kolem domu, blíže se však nepřibližují, snad nemohou.

Abayomi zvládne očarovat šátek, aby mohl pokračovat v průzkumu venku, ve kterém mu pomáhá i imaginární přítel papoušek. Brzy se dostává městečkem k vodě - jeho i ptačí pátrání objevují, že voda se nachází všude kolem domů, dělá z malého města spíš ostrov, v jehož přibližném středu se nachází budova, ve které jste si vytvořili základnu.
Pod hladinou cosi rejdí... v okolním mlžnatém šeru a temné vodě je těžké to rozlišit, ale připomíná to hadí těla. Koncentrace toxinů blíž vodě je navíc taková, že se Abemu i přes šátek začne točit hlava, a z podrážděných očních sliznic vytékat krvavě zbarvená tekutina.

V neznámu číslo 4.

Gigantický prales

James, Dragostan, Valeria, Mia, Mikkel, Oscar, Eddie

Komár nemešká a vbrzku na vás i útočí, váben a poháněn hladem. Jak Valeriin a Miin štít, tak i Jamesovy zábrany větvemi jsou proti velké, nicméně křehké stvůře velmi účinné, a nepouští jej dál.

Dragostan na Miin plán souhlasně přikývne a s jemným, i když trochu strhaným pousmáním gestem ruky naznačí 'dobrý nápad'.
Stonožka, po zahlédnutí laně, zpozorněla. Na moment naprosto strnula, jen dlouhá tykadla se jí chvěla, jak nasávala iluzi zvířecí vůně z ladně se pohybujícího tvora... než s rychlostí téměř šokující trhlinu opustila a vrhla se za laní.

Mikkelova ztráta trpělivosti či pokus odstranit pár členů Triskelionu nemohl nejspíš přijít v horší dobu - s cestou k prasklině volnou, obřím hmyzem v okolí zaneprázdněným, je řádná dávka feromonů řádnou ranou pod pás.
K Oscarovi se dostalo jen slabé ovanutí, které byl schopen rychle setřást. Dragostan v uleknutí sáhl po své chrličí proměně, a v kombinaci se slunečním světlem strnul v kámen.
Eddie, James a Valeria byli zasaženi feromony, a Mia, ačkoliv s rezistencí vůči kontrole, dostala takovou dávku, že nebyla schopná se proti ní bránit.

Stonožka: 600HP
Komár: 400HP

V neznámu číslo 5.

Skladiště

Alexandra, Mara, Diyar, Aurora, Yevgeniya, Elaina, Luna, Mei, Josefine

Mara pomohla vyléčit Elaině záda, Yeva pomohla vyléčit kotníky Diyar a Alex, stejně jako tržnou ránu v boku Josefine. Jediným zbývajícím zraněním je momentálně zdá se už jen otřes hlavy Mei a chybějící prsty Luny.

Útoky proti zbylé půlce kostlivého robota z rukou (spárů) Diyar a Aurory byly sice silné, a na chvíli zbrzdily kovové zbytky v pohybu, nicméně konec jeho snahám rozhodně nebyl. Poté, co si opravil škodu způsobou zejména tmavovlásčinou ohnivou obranou, s rázným prásknutím kovových spárů o beton podlahy se dal opět do pohybu.
Druhou hrábl po koleni na zemi ležící Josefine, s úmyslem jej rozdrtit.

Luna sice na svém panickém útoku zbořila co mohla, několik regálů se jí podařilo i shodit, nakonec se však dostala k velkým skladovým dveřím.
Sotva (a pokud) je otevřela, čekal ji pohled na běžný ruch města.
Dopolední špička, troubící auta, lidé spěchající do škol, do prací, odkudsi závratně vonělo sladké pečivo a z jiného směru zase pepperoni pizza.

Terminátor 1: 150HP (-37 Diyar, -15 Aurora) = 98HP

S holým zadkem v moři

Lea, Oren, Razvan, Laima, Naira, Isaac, Richard, Evelyn, Tenshi


Nějákou chvíli sem ještě splýváním na zádech popadal dech než sem se vydal k ostatním kteří už se jali naši situaci řešit, pravdou bylo že nám nic jiného nezbylo a tak sem následoval jeho příklad a postupně sem se přidružujíc se dračice také zbavil svých věcí...od bot a kabát, po taktickou vestu, vojenskou košili, obětoval sem si své sumky, co také s nimi, nechal sem si jen jeden pásek s dvěma noži,a to ten menší který sem si přidělal na stehno.


"Moc není co řešit, víte jaká to bude sranda až nás nějáká trhlina přenese třeba za se do boje?"
Představím si Erdena jak se tam zjeví deset nahých zadků a lehce se pousměju...

Nahota mi nikdy nevadila, tedy pokud se na nudapláži nevyskytovala zrovna tuna žen v zosobnění přesně 4 kousků...
"Jak sem už řekl, bude třeba vytvořit kruh dokud nebude nic lepšího a držet se u sebe prakticky ve formaci, a taky prostřídat dračici"

Je mi víc než jasné že tvorba prken bude dlouhá, takže bude třeba udělat pár vystřídání....

"Než se vrátí průzkum aby nám řekl tu radostnou novinu že nebližší pevnina je 4000 metrů pod námi, bude třeba nabídnout i jiný hřbet.."
Sakra jak já už chci být z vody ven...

"A jen tak pro zichr, dostal se někdo vůbec k tomu analyzovat tu anomálii a najít tím i její zranitelnost nebo jsme tam bojovali v marné snaze?"

zeptám se spíše do placu, ale opravdu by mě zajímalo jak se to bude dát zastavit, pokud tohle přežijeme...

Chtělo by to tu trochu srovnat..

Razvan, Isaac, Laima, Naira, Oren, Richard, Roman, Tenshi, Evelyn

Ještě se ujišťuji, že oba zachránění jsou v pořádku, než si sama trochu oddychnu. Na Isaacovo vtipné poznámky odpovídám jen úšklebkem.
„Není za co, udělali by jste pro mě to samé..“ odpovídám vlídně na díky.

Raz se mění zpět, jeho místo na chvíli zastupuje Laima jako jednorožec. Dále nám tak nějak dává shrnutí schopností a snaží se povzbudit k vymyšlení nějaké rozumné kombinace, Isaac pro změnu zase trochu tlačí, abychom všichni přemýšleli. Oren se nabízí na průzkum, chce však ještě trochu času na pár dalších nádechů. Než ale stihneme dodebatovat, co vlastně budeme dělat dál a vzpamatovat se z prvotního šoku, přibývají nám další tři trosečníci.
Tentokrát je ta pohotovější Laima, která vyplouvá na pomoc především skoroutopenci, následně se trojice přiblíží k nám. Dvě tváře jsou mi trochu známé, třetí je pro mě nová.

Evelyn v podobě draka a s očividně zraněným křídlem hned telepaticky komunikuje a pohledem se zaměřuje na mě.
„Momentálně jsme začali rozebírat naše možnosti, řada z nás neměla příjemný dopad…“ oznamuji situaci.
S pohledem na její křídlo si však určuji první prioritu, je třeba probrat léčitele. Přiblížím se k Richardovi a hned z kraje mu proplácnu obličej. (4)
„Kámo, šlofíček končí, potřebujeme tě…“
Nic, bez reakce. Zkontroluji dech, zdá se však, že s tím problém nemá.
Znovu ho tedy profackuji, tentokrát důrazněji a poté s ním i zacloumám. (10)
„Richarde budíček! Vzpamatuj se, potřebujeme tě, jsi náš jediný zdravotník!“
Hele, zdá se, že už se začíná vzpamatovávat.

Mezitím začíná nováček poněkud panikařit a upřímně i dost buzerovat. „Hele brzdi, brzdi… Oren v moři nic nenakreslí, nemá jak.. sám se před chvílí málem utopil, tak mu dej chvíli na vzpamatování se…“
Raz mě doplňuje dost vtipnou poznámkou o transmutaci a já se lehce pousměji.
„Má pravdu, není tolik materiálu, aby mohl vytvořit celý vor…“ V tu chvíli ale Razvan vezme jeho povzbuzování víc než vážně a bez zaváhání se začíná svlékat.
„Neblbni, nevíme, co nás čeká, nesund…“
Ehm, tak nic… je pozdě…
Tmavovlasý kasanova je tu tak, jak ho pánbůh stvořil a ze svého oblečení vytváří prkno, jako základ pro plavidlo.
Jako opařená a s otevřenými ústy zůstávám zírat na jeho vypracovanou postavu až do chvíle, kdy se nalokám slané vody. Páliví pocit v krku mě donutí se probrat. Silně zakašlu, abych dostala z plic nabranou vodu. Ochraptělým hlasem ze sebe poté páčím další myšlenky.
„Mno, já.. ehm…“ Znovu se nadechnu.
„Dobře, Richard by mohl pomoct Evelyn s křídlem, až se trochu vzpamatuje. Eve by se pak mohla porozhlédnout po okolí ze vzduchu, pokud bude i Oren schopen letu, budeme mít pohledy dva… Hledejte trhlinu, nebezpečí, ostrov.. případně materiál, který by šel využít.“ Očima uhýbám do strany od naháče, abych se znovu nezasekla, poté si z ramen sundavám dlouhou promočenou bundu, momentálně mi stejně slouží spíš jako zátěž.
„Tady, pokud s tím něco vymyslíš, klidně to použí..“ dodám s rukou nataženou k Razovi, podívám se na něj však jen letmo.
…. Zůstaň při smyslech…
„Laimo, pokud se ti z toho, co máš k dispozici nějak povede pomoci Razovi se stavbou plavidla, tak to klidně zkus.. Kdyby někoho dalšího napadlo něco, jak může přispět, směle do toho.“
Nádech, výdech… a hlavně se tam nedívej…
Vypadá to, že základ plánu bychom měli. Bez průzkumu se stejně dál nehneme.

Skladiště



Josefine,Alexandra,Diyar,
Yevgeniya,Luna,
Elaina,Mara



Když jsem se pomalu s  Josefine dostala až k  Yev měla už plné ruce práce s léčením jedné dost vážně zraněné  holce.  Další co byla kousek od ní pomáhala ošetřovat Elain. Poté co se jí podařilo vyléčit Elain promluvila na mne zda nepotřebujeme pomoc. ,, Ano pomoc by se hodila Josefine je zraněná."jenže než stačím odpovědět už se zhroutí na zem. Yev mezitím ještě stihla vyléčit Alex v její zvířecí podobě. Protože holka co na mne promluvila nevypadala moc ok. Ani jsem nevnímala slova Yev když na mne poprvé poté co se ocitla ve skladišti promluvila. Když se pak ale začla věnovat Josefine poté co se připomněla, že je zraněná nestačila jsem se divit tomu co vše dokáže. Musí být už sama dost unavená potom všem léčení a mě všemu je ještě klidná a všem zde pomáha. ,, Děkuji Yev za pomoc Josefine . Máš můj obdiv nechápu kde se v tobě bere tolik sil léčit tolik zraněných holek." řeknu když se jí už věnuje. 

Počkat někdo zmínil nějakého psa, že by ho měl někdo chytit. Můžu se o to pokusit a nebo jí aspoň dostat k ostatním pokud je zraněna potřebuje pomoc. ,, Pokusím se vám toho  psa nalákat k vám kterého zde už některá k vás zmínila." A rozběhnu se někde mezi regáli jí najít. Stále mám pocit, že se musela pořádně uhodit do hlavy, protože když se rozběhnu cítím jen ostrou bolest ve spáncích. Ale nijak tomu nevěnují pozornost.



 

Pomoc

Skladiště, Alexandra, Mara, Diyar, Aurora, Elaina, Luna, Mei, Josefine

Diyar je tak v pořádku, jako nyní být může. Podám jí ze své tašky jednu z 50ml lahviček vody, tentokrát se značkou kapky krve, ty s popisky jsem ovlivňovala ještě zpět v pevnosti, abych byla částečně připravená...
Ale na to, jak to momentálně vypadá, bych s sebou musela tahat celou cisternu.
"Vypij to, celé," kývnu na ni, pokud se alespoň trochu drží při vědomí. "Pomůže ti to rychleji doplnit ztracenou krev."

Ticho skladiště pročísne další záblesk s práskavou ránou, a na podlaze kousek vedle nás se válí Mei a Josefine.
Josefine vypadá velmi zraněně, a Mei... velmi zmateně.
"Budeme v pořádku," odpovím jí klidně, zatímco se od Diyar přesunu k Alexandře. Mezitím zahlédnu výsledky Mařiny práce. Podle jejího překvapeného výrazu, když jsem ji o pomoc požádala, tuším, že to pro ni bude čerstvá schopnost - na to je její výsledek vynikající.
"Dobrá práce," s kývnutím se na ni pousměju, než místo ní přikleknu ke kotníku obří kočky.

"Zabolí to," varuji, i když vím, že nemusím. Léčení bezbolestné nikdy není... a každá z nás má řádnou porci vzpomínek na zranění. Prsty opatrně nahmatám problematické místo, jemně promnutím a stiskem srovnám kůstky, než se soustředím (8+2). Když jsou zlomeniny vcelku, soustředím se i na okolí, poraněné svaly, šlachy, kůži (8+2).
"Došlapuj na to chvilku zlehka," oslovím Alexandru. Oceňuji, že se nabídla na pomoc, pokud budeme muset utíkat, na hřbetě kočky se momentálně pohybově dost znevýhodněná Diyar bude přesunovat lépe.

Josefine se připomíná, zhluboka se napiju vody z posilující lahvičky a přesunu se k ní. Když pokleknu, zacítím, kterak jsem ztratila další trochu krve, nasakuje látku schovanou pod kombinézou. Stisknu víčka, a s hlubokým nádechem se skloním nad novou pacientku.
Trochou obyčejné vody vyčistit ránu i sobě ruce, a pak pokusím se napravit co nejlépe utržené tržné zranění Josie (5+2, 9+2).

Mara volá duhovou vlkodlačici. Nejspíš bych jí měla pomoci, nalákat ji zpátky Hlasem, potřebuje zraněnou ruku vyléčit nebo ošetřit, podle toho, co vůbec půjde... ale na moment potřebuji spočinout. Být jen v roli lékaře, naordinuji si klid, podložit nohy nahoru, dostatek tekutin a trochu modlení.
Tohle teď však nemohu řešit... cokoliv nás zde může potkat, nemůžeme tomu kulhat vstříc zraněné.

Skladiště a nové schopnosti

Josefíne, Alexandra,Yvegeniya, Diyar, Aurora, Elaina, Luna, Zhu

Tlakáč v batohu nahmatat nemohu, sahám tedy rychle alespoň po tom šátku, které mi z posledních sil Diyar dává. Přijde mi, že to snad přestalo trochu krvácet, stejně mi ale spadne velký šutr ze srdce, když se jí začnou věnovat jiní. Třeba Yeva, která je i v téhle děsivé situaci tak klidná a rozumná, bez jediné špetky hysterie. To bych se měla naučit. Protože by mi pak třeba začalo dávat smysl, co vlastně říká. Léčivý dotek? Cože? To mluví na mě?
Na koho jiného...Aha. Je to možné. Jako asi je, ale...ale dokud to znovu nevyzkouším, neuvěřím.
Teď konečně se mi zase daří vnímat, co se děje okolo. Robota poměrně hezky ničí Aurora ve své impozantní podobě, mladá vlkodlačice zmizela kamsi mezi regály, Alex jako kočka se snaží opatrně našlapovat za ní a pak nakonec za Diyar, aby jí pomohla na nohy. Objevují se další děvčata, další mě neznámé tváře, další, kteří potřebují pomoc.
Mám úkol od Yevi! Pravda, nemusím vymýšlet, co dalšího dělat, protože mi to někdo zadal a to pak už umím, to pak už zvládnu. Popálenina, to je...to je ošklivé a rozhodně ne jednoduché, ale nějak se to vymyslí.

"Vodu? jasně, tady, napij se." Lahev s vodou v batohu tahám na první dobrou a strkám jí té Elaině. "Mohu se podívat na ty spáleniny?" Snažím se o klidný hlas, snažím se vystupovat stejně sebejistě jako Yeva, hlasitě bušící srdce ale jasně prozrazuje, jak nervozní a zděšená jsem. Takže...ten léčivý dotek? Jak se to asi aktivuje, hm.
Dobře, pojďme si to představit jako skutečnou první pomoc.
Zlehka se dotknu Elaininy pokožky ještě v místech, které mají tak první stupeň popálenin a soustředím se. Představuji si, že mi z dlaně proudí energie, skoro jako voda, která jí chladí všechny vrstvy kůže a která přináší žádanou úlevu. (10) "Je to trochu lepší?" Skoro až nevěřícně sleduji, jak se ty nejhorší části sami od sebe léčí. Ne sami od sebe. To já. Teď dokážu věci...věci jako skuteční doktoři. Ne jen jako sestra, ale jako doktor. Teď umím skutečně léčit...

Trochu mě to vyčerpá, nehodlám ale přestat, dokud nebude Elainina kůže zahojena. Soustředím se ještě víc, tentokrát na obnovování jednotlivých buněk, na to jak má vypadat zdravá mladá kůže...tak, tak. A hotovo (10). Skoro jsem se ani nezpotila. Teda vlastně hrozně moc, ale pšt, to fakt nikdo vědět nemusí. "Potřebuje ještě někdo pomoci? Alex? Nebo vy?" možná bych neměla pokoušet své štěstí, teď ale plně zapomínám, že jsem v neznámém prostředí a v přítomnosti spousty nebezpečí, vnímám jen ten dobrý pocit, že jsem něco dokázala, něco dobrého, něco skutečně užitečného. Myslím, že bych dokázala zahojit celý svět! Tak co začít něčím malým? Třeba jednou packou?" A tak ještě přecházím k Alex, už během několika kroků ale cítím, jak vrávorám a motá se mi hlava.
Když se pak dotknu kočičí kůže, můžu se soustředit jak moc chci, tu světlou sílu ne a ne nahmatat zpět. (1).
Sakra, asi jsem neměla machrovat.
"Někdo...někdo by měl asi najít toho psa.." Řeknu ještě než se nenápadně opřu o jeden z regálů, to abych nabrala zpět svou dílu. Jediné, co ještě zvládám, je zavolat kamsi mezi regály. "Neboj se, bude to dobrý, vrať se sem a pomůžeme ti."

Skladiště 
Josefíne,Alexandra,Yvegeniya,Mara, Diyar, Aurora, Elaina, Luna,



Tak tohle je vážně zlý sen tady je snad každý zraněný. Když dolezu po čtyřech k Josefine a zjistím, že krvací tak jen v duchu zakleji ,, Do prdele." ,, Jo asi praštila. Ale to je teď fuk." Nejraději by ji ránu něčím přitlačila aby tolik nekrvácelá.Jenže bundu mám od prachu a nechci jí nečistoty zanést do rány. Když mne požádá aby jí pomohla k ostatním aby jí mohl vyléčit jen se na ní podívám. ,, Nikde nechoď máš rozom ještě víc se ti ta rána otevře. Lež dojdu pro pomoc." pokud ale trvá na svém podepřu jí a pomalu jí pomůžu vstát a dovedu k ostatním. 

Když se podívám kolem sebe každý je nějak zraněný a všude je plno krve. Sakra tak tohle je zlé. Každý má plné ruce práce jedna lečí druhou. Další se snaží hytit jinou.Tak tohle je vážně blázinc. Ke všemu mám hlavu jak střep, když se pohnu. Asi jsem se vážně praštila do hlavy.

Pomsta

Gigantický prales, James, Valeria, Mia, Dragostan, Oscar, Eddie

"Víš co? Taky běž do prdele. Už vás mám plné zuby," blýskne mi v očích nepřátelsky, když mě Mia okřikne a ostatní se přidávají. Nevím, čím jsem si to za jednu vtipnou poznámku zasloužil, ale tihle lidi už prokázali, že jsou k ničemu.

Soustředím se a vypustím silný mrak feromonů... s účinkem:
Mia (9+2)
Eddie (9+2)
James (5+2)
Valeria (10+2)
Oscar (2+2)
Dragostan (4+2)

"Tak... šupky hopky do kusadel stonožky, tím mi uděláte moc velkou radost, moji milovaní," poručím s poněkud maniakálním úsměvem. "A vezměte s sebou i ty, kterým se náhodou nechtělo!!"