Příspěvků: 2544

Hraje se Denně Vypravěč Naervon je offlineNaervon

Ukončená jeskyně!

Družina

družina zatím neexistuje

nejnovějšínovějšístaršínejstarší

Eddie Harlow - 03. února 2023 13:11

Přesun

Gigantický prales, James, Dragostan, Valeria, Mia, Mikkel, Oscar

"Bude ta teoretická prasklina velká, jako ty v New Orleans, nebo úměrná velikostem v tomhle světě? Kdyby to druhé, mohlo by se něco takového hledat lépe," zaspekuluju nahlas k Oscarově připomínce.

"Rozhodně dobrý nápad," kývnu pak k Jamesovým slovům. Pitná voda a bezpečný úkryt jsou při výskytu v divočině životně důležité, a od nich coby solidního základu se dá odrazit k dalšímu postupu.
Škoda, že se toho skupinka nedrží... po pravé Triskelionské módě si každý dělá, co ho napadne. Mia letí vzhůru, Mikkel se tulí ke stromu, Val následuje s Jamesem Miu na létajícím talíři, a Dragostan panikaří pod listovím.
Povzdychnu si.

Pokusím se následovat Valina příkladu a vytvořit plošinu, kterou bych mohla pohybovat (1+2), nicméně je to těžší, než to vypadá. Skousnu ret a stáhnu obočí, zkusím to trochu jinak podruhé (8+2), a to už se mi podaří.

"Mohl by ses na chvilku proměnit, Oscare? I tak to bude poměrně velká váha k levitaci," požádám bělovláska vážně, a jestli se tam stane, zvednu drobné bílé zvířátko a přivinu si jej k hrudi. Pomůžu nastoupit Dragostanovi na plošinu, a zakryji jej svými křídly.
Pak se pokusím zvednout svůj náklad (4+2). Jde to, ale tak ztěžka...

Zhluboka se nadechnu, vydechnu, a soustředím vše, co mám, na plynulý pohyb, výšku, rovnováhu plošiny, tak, abych nás co nejbezpečněji přenesla za ostatními (10+2).
Když dosedneme u ostatních, na moment se s úlevným výdechem natáhnu do trávy, zatímco vstřebávám energii plošiny zpět (8+2).

Z praskliny vypadne nešťastník, který je okamžitě zpracovaný stonohou nádherou.
Mikkelově poznámce se ušklíbnu. "Co takhle plán bez zbytečných ztrát?"
Komáří bzučení mě zalarmuje, ale teď nemám pocit, že bych dokázala vytvořit z energie cokoliv... sáhnu do tašky pro doušek z lahve vody, s doufáním, že to je jen další hmyz, který nám jako vážka prve nebude chtít uhryznout hlavu jen proto, že dýcháme.

Mia Ortner - 03. února 2023 13:08

Průrva na dosah

neznámo kde v pralese

Výsledek mého rozhledu se dostavil rychle. I Mikkel to musel vědět také, protože hned jako připosraná liška běžel, aniž by bral ohled na tým. A to já prej nejsem týmový hráč.
Kývla jsem na Valerii, která se ocitla v mé blízkosti. Nevypadá dobře.
“Drž se jí,” šeptla jsem k Jamesovi.
“Zhluboka dýchej,” kývla jsem pak na Val. Bože, od kdy se starám o ostatní? Za to může ten debil.

Snesla jsem se na zem a oznámila ostatním s poukázáním na směr cesty: “Kousek odsud je průrva. Můžeme jít?”
Můj zrak padl na Dragostana, který se choulil v zeleni. Chtěla jsem kolem něj vytvořit stínový plášť, ale než jsem se nadechla, už mu byla pomoc nabídnuta. Měla jsem plné pochopení pro jeho slabost. Ani mně se nechtělo radostí skákat z návalu slunečního světla. Možná i proto jsem se cítila podrážděná jak před menses.

Jakmile byla skupina připravená, vyrazila jsem znovu jak harpyje kupředu. S trochou šikovnosti jsem se propletla mezi korunami stromů. (6) Nechtěla jsem znovu vylétat nahoru a přilákat více pozornosti.
Jakmile jsme dorazili na spáleniště, bylo jasné, že tu nejsme sami. Obří komár v zádech a hnusná stonožka před námi. Z průrvy zrovna vylezlo dítě a… Stonožka se okamžitě dala do práce.
Uch… Kruci… Měla jsem chuť zakrýt Valerii výhled, ale jen jsem sebou cuknula jejím směrem a nic neudělala. Nemůžu z ní dělat slabocha. A tak jsem na ni jen krátce pohlédla. Pak jsem zkontrolovala zbytek skupiny.

Mikkel mezitím stihl projevit svůj intelekt.
“Drž chvíli hubu,” zasyčela jsem jako správná harpyje. “Du musst in jeder Realität so ein Idiot sein…,” zahartusila jsem ještě tiše v rodné řeči.
“Stínová návnada a energetický štít?” tiše jsem prohodila k Dragostanovi. Nikdy jsem neměla žádné extra plány, prostě jsem do toho šla po hlavě. Ale teď by se to hodilo. Než se vyčerpávat bojem, prostě rychle zmizet. Nebo taky zmizí tahle průrva.

Pokud mi to Dragostan odsouhlasil, pustila jsem se do práce. Nejprve energetický štít (7+3). Čerpala jsem od sebe, prozatím. Ale takový Mikkel by se hodil, mohli bychom ho prostě vycucnout a nechat tady.
A pak stínová návnada v podobě laně. Nevinná a chutná. Stíny jsem čerpala z pod stromů. (5+2) Laň jsem pak vypustila stranou od nás a bokem od stonožky, aby se nám snad uvolnil průchod k průrvě. Doufala jsem, že její klidné producírování stonožku snad trochu zaujme.

Razvan Anhelescu - 03. února 2023 12:47

Rekapitulačka

Moře, Lea, Laima, Naira, Isaac, Oren, Richard, Roman, Tenshi, Evelyn

Spásná dušenka Lea vyloví zbytek mrzáků, kterým je zatěžko neutopit se v naprosto klidném moři.
Na Isaacovy rejpy jen pohodím hlavou a protočím očima.
A vzápětí nám sem osud hodí další kupku plaveckých nadšenců.
Yay.

No, jednu výhodu to přece jenom má. Laima se mění taky v kobylu, i když rohatou, a jde zachraňovat, a k nám sem se na hladině dovznáší dračice. Prima. Okamžitě se zbavím zbytku přitopenců, Orena, Nairu a nezvykle mlčenlivého Richarda deleguju na její hřbet, ať si toho altruismu taky trochu užije, a proměním se zpět.

"Shrňme si to. Jsme na moři, nevidíme praskliny, výboje, ani souš. Ríšan umí s kovem, feromony, organickou hmotou...? A umí léčit. A lítat, když zrovna nezdechá," ušklíbnu se.
"Já se umím proměnit v koně, pracovat se stínem, elektřinou, přetvářet věci na jiné věci a hrát si s citečkama. Oren je lítací mytologické kuře, umí oživovat čmáranice, opravovat věci a kytkařit.
S kytkama umí i Laima, taky jednorožce a něco dělat s vlasy... že?" ujistím se plavovlásky momentálně v poněkud heraldické podobě.

"Izzy... mýval? A... telekineze? Ještě něco?" optám se, u indiánka jsem si docela nejistý, tolik jsem ho na trénincích zase předvádět neviděl.

"Naira umí velkou kočku s kopyty, a se sklem, nepletu se?" ujistím se i tady radši.

"Co umíte vy tři?" optám se nováčků vyplivnutých výbojem, ani jednoho neznám více, Romana a Evelyn maximálně jménem, šikmooký je mi neznámý naprosto.

"A hlavně... co se z toho kurňa dá nakombinovat, abychom nemuseli řešit průser, pokud nás do pár hodin nevyhodí moře na břeh nebo prasklina jinam?"

Lakshmi Edelstein - 03. února 2023 12:31

Vábení

poušť neznámo kde

Lilian možná těžce nesl, že jsem nečekala na jeho požehnání, ale pro tuto chvíli mi to bylo jedno. U nás by mu nikdy nikdo nesvěřil velení, tak nevím, jak můžou tady. Ale už bych si měla zvyknout. Všechno tu bylo jinak. Včetně Lokiho, mého kdysi dobrého kamaráda, který by mě nyní nejraději zakousl, jakmile by dohodoval na Lilianovi.
Smutně jsem zafrkala a ohlédla se za sebe, zda mě následovali pomalu ostatní.

Jakmile jsem za dunou spatřila chrám, mezi jehož rozvalinami se mi vlk ztratil, snesla jsem se na zem a mezi prvními doběhla po vlčích stopách až ke tmavému vchodu.
Přeměnila jsem se zpět a naslouchala. Postupně nás došli i ostatní.
“Slyšíte to taky?” zašeptala jsem do ticha. Možná zbytečná otázka, ale chtěla jsem mít jistotu, že mi nešplouchá na maják. Ten hlas byl… Vábivý. A o to víc se mi ježily chloupky na zátylku.

“Půjdeme?” otočila jsem se na ostatní a dávala prostor někomu, kdo by hrozně chtěl jít první. Třeba náš rozený vůdce? Loupla jsem okem po Lilianovi, bylo v tom ale pramálo zlosti.
Pokud se nikdo na první místo nehrnul, dlouho jsem nečekala a vešla navenek neohroženě do nitra chrámu. Uvnitř jsem ale cítila strach. Strach o nás všechny. Ať už první nebo poslední, snažila jsem se mít oči na šťopkách a slyšet ideálně až za roh. (7) Kéž by!

Agnieszka Wróblewska - 03. února 2023 12:21

Marné modlitby

Dům v mlze, Daniel, Callum, Abayomi, Igor, William, Lyla, Santiago, Chloé †, Rúna †

Vyzvednutí do náruče ocením, i když vím, že to pro Dana znamená víc zátěže a tím víc vdechnutých jedovatin. Ale ve výsledku to zajistí pomoc všem rychleji, než kdybych tápala kupředu po svých, a to je teď hlavní.

"Tak dlouho, jak se zvládnu soustředit na držení hranic a obnovování vzduchu," odpovím tiše Danielovi. Pokračuji s tím, co dělám (9+1).

Prásknutí zvenčí následují Igorova slova.
"Dorazil někdo další? Někdo z našich?" nadechnu se stísněně. Ocitneme se v tomhle zamořeném, nepřátelském světě všichni?
"Kdo?" dodám, než si uvědomím, že to vůbec není podstatné.

"Pomozte jim někdo dovnitř, než se nadýchají příliš, netušíme, jaké ta mlha může mít dlouhodobé účinky..."
Třeba na Chloé, ta je pořád ve vývinu... snad jí to neuškodilo. Snad budeme všichni v pořádku.
A i když stránka víry byla odmala tou, kterou jsem nesnášela, a jednou z příčin, která Annu vyhnala z domu, teď... se nabízí jako útěcha, která je mi dobře známá. A když v duchu probírám slovo za slovem jako korálky na růženci, mám pocit, jako by je Anna odříkávala se mnou.
Ojcze nasz,
któryś jest w niebie
święć się imię Twoje,
przyjdź Królestwo Twoje,
bądź wola Twoja jako w niebie,
tak i na ziemi.
Chleba naszego powszedniego
daj nam dzisiaj.
I odpuść nam nasze winy,
jako i my odpuszczamy naszym winowajcom.
I nie wódź nas na pokuszenie,
ale nas zbaw ode złego.
"Amen," zakončím modlitbu hlasitým zašeptáním.

Evelyn Sinclair - 03. února 2023 12:00

Ve vodě

Moře, Razvan, Lea, Laima, Naira, Isaac, Oren, Richard, Roman, Tenshi

Alex je schopná se alespoň vyhrabat z bahna, i když moje plameny plechovým kostrounům nic moc nedělají... i to se počítá. Běží k nám další děvče... přimhouřím pátravě oči, než je překvapeně rozevřu.
Elaina?
Zaskočeně vyfrknu sloupek kouře. Jak ta se sem dostala? Vždyť má být u Řádu...
Jasně, jako bych já sama nezměnila vlajky.
Na vítání však není čas, jak jinak. Proč by tenhle zasraný svět umožnil někomu něco dobrého, žeano. Další výboj práskne polem, tah, bolest, voda...??!

Kopnutím se dostanu na hladinu a nadechnu (9), načež nahlas zavřísknu bolestí, jak si uvědomím, že do rozsáhle zraněného křídla zakousla sůl okolní vody.
KURVAAAAAAAAVVVVVVHHHHHMMMUUHMMMM.

Překvápkům ovšem konec není. Ve vlnách opodál se pohupují známé tváře, Laima, Oren - i ty méně známější, Razvan, Lea, Isaac a Naira. Kousek vedle mě je Roman... a těsně u mě... Tenshi? Zaostřím na něj zornici bližšího oka šokovaně.
Co ten tu...? Taky přeběhlík? Odkdy?
A to mi... pomáhá?
Dnešek je z prdele divný den.

Tenshi mi naznačuje, že bych se měla proměnit. Zavrtím hlavou, a pozvednu nad hladinu levé křídlo, s rozsáhlými popáleninami a tržnými ranami.
"Nemůžu, moc rozsáhlé zranění na proměnu zpět," odpovím telepaticky (6) tmavovláskovi.
Alespoň se však mohu pokusit zastavit si krvácení (5+1), abych... nelákala, bůhvíco krvelačného se tady může pod hladinou skrývat.

S krvácením víceméně zastaveným a prvním šokem ze soli v ranách i bolesti z přenosu ustávajícím, roztáhnu křídla v celé své délce, a využívajíc odporu vody, nechám se nést jako blanitý vor. Zadníma se odrazím a pomalu dokloužu k ostatním, tak, abych neuplavala Tenshimu. Snad jednorožka Laima dovede Romana také blíž.
Pro vlny by nebylo těžké nás rozdělit... a hledejme se na moři, když většina z nás neumí zjevně dobře plavat, natož létat.

"Zjistili jste už něco, kam jít a co podniknout?" telepaticky se dotknu všech (6) přítomných otázkou, pohled upřený na Leu.
Možná zbytečnou, kdyby na něco přišli, už by tady nejspíš neplovali jak gumové kachničky ve vaně.

Ludwig Engel - 02. února 2023 22:07

Chrám v písku

Lilian, Emil, Matisse, Lakshmi, Loki

Zdálo se, že společnými silami jsme nakonec přesvědčili Lokiho, aby dal Lilianovi pokoj, ne však k tomu, aby zde zůstal. Jeho další kroky vedli kamsi do pouště, pryč od nás a ani Emilovo přesvědčivé volání na tom nic nezměnilo.
Na Lilkovo poděkování jsem jen smířeně kývnul, doufal jsem, že udělám víc, ale občas hold štěstí nepřeje. Návrh vypuštění feromonů byl naštěstí rychle zamítnut, stejně tak i vypálení rány, kterou si Lilian jen schoval pod kombinézu.

Zato Lakshmi se bezhlavě vrhla do neznáma za vlkem a sama, načež se nejvíce znechuceně tvářil právě Lilian.
Nevměšoval jsem se nijak do jejich sporů, ani jsem se nepokoušel přemýšlet nad tím, kdo co udělal špatně. Stalo se, teď se s tím musí pracovat. A jak se zdálo, následovali jsme nakonec vlka všichni. Jelení hřbet jsem zdvořile odmítnul, přišlo mi, že to doběhnu i po svých. Když už se ale nabídnul i Matisse se svojí soví podobou, nechtěl jsem být ten, co zdržuje, takže jsem s díky na nabídku přistoupil. Usuzuji, že jako puk budu menší zátěž, a tak se ještě před nastoupením proměňuji.

„Děkuji ti“ podotknu ještě na místě k Matissovi hned potom, co se změním zpět do lidské podoby.
Chrám se zdá být sice už tisíce let prázdný a rozpadlý, ale jediný tmavý vchod jakoby sálal temnou energií. Mráz po zádech je o dost silnější a podivné šepoty krok od kroku zesilují.
„Nedivím se, mě taky ne..“ Potvrzuji Lilianovi jeho obavy, že je zde něco špatně.
Pomalým krokem se došourám až ke vchodu, kde opatrně nakouknu dovnitř, zda něco nezachytím pomocí nočního vidění, či citlivého sluchu. (6)
Jelikož Loki na nás rozhodně nepočkal, nejspíš budeme muset dovnitř stejně, ale pokud tam něco je, možná by bylo dobré to vidět dřív, než tam nalezeme všichni.

Tenshi Azuka - 02. února 2023 17:12

Komplikace při misi

Lea, Oren, Razvan, Laima, Naira, Isaac, Richard, Roman, Evelyn
7 měsíců uběhlo ode dne, kdy se svět obrátil naruby... Věci se následně začaly dít až příliš rychle, než abych měl čas nad nimi přemýšlet. Nedlouho po Výboji mě kontaktovala jakási skupina. Upřímně řečeno se mi zprvu protivilo se k nim přidat. Jevilo se to jako nějaká fanatická skupina... Ale bylo na výběr? Sám v novém světě bych nejspíš nevydržel dlouho. Nakonec to tam nebylo až tak zlé. Pomohli mi pochopit co se to se mnou stalo, naučit se ovládat své schopnosti a používat je. Samozřejmě za cenu, že budu užitečný... Přežijí jen nejsilnější... Takhle by se dalo pojmout nejen smýšlení této skupiny ale i nový řád ve světě. Tolik nástrah, rozličných skupin a nebezpečí, že motto této skupiny je příhodně použitelné i jako připomínka faktu, že svět se změnil na chaotické válkou a krví nasáklé místo... Pravda, pobyt v Bratrstvu se neobešel bez konfliktů a potíží ale nakonec jsem si u nich své místo zasloužil. Když Viggo odstranil velitele Maxmilliana, tak mi to přišlo směšné... Pacifistická odnož? Jejich odchod nemohl bratrstvu uškodit... Tihle slaboduší chudáci nemohli být skutečným přínosem naší skupině... V tomto světě není místo pro pacifisty... Naopak je jen dobře, že se Bratrstvo zbavilo slabých členů a v duchu doufám, že jednoho dne se zaměříme i na ně...

Dostal jsem nový úkol. Vypátrat další ze sídel těch chcípáků. Cestou jsem byl samozřejmě připravený na možné nepříjemnosti ale snažil jsem se jim vyhnout. Vždy je lepší na cestách nevyhledávat konflikty a šetřit síly na to, čemu se vyhnout nelze. Cestou mě zaujal podivný hluk připomínající bojiště. Docela zvláštní, že by nás někdo předběhl? Díky tomu, že zvuky slyším už z dálky, se mohu přiblížit opatrně tak, abych měl dobrý úkryt a mohl se na to místo podívat hezky potají a zhodnotit jestli se tím zdržovat nebo jít dál pátrat po sanctu...
Ve skrytu přemýšlím nad tím, co vidím a hodnotím situaci. Co se to děje? Kdo to vlastně bojuje? A co je to za divnou sílu, která tady trhá půdu na kusy? Dělá to některý z nadaných?
Pak si ale všimnu povědomých rysů u jedné osoby a poznám velitele Triskelionu. To je pěkně velká ryba... Co tady asi dělá? Je to tak vážné, že přišel, nebo byl náhodou zrovna tady? Hmmm s ohledem na počet lidí to bude nejspíš opravdu vážné... Co se to děje? je to nějaká schopnost? přírodní úkaz? Snad budou hlavouni vědět, co může tohle způsobit... Vypadá to trochu jako manipulace s realitou nebo nějaká teleportační schopnost možná? Tak či tak je to na opravdu šílené úrovni... Možná někdo zdivočelý? Ne vážně... co to do prdele je?!
Poté si ale všimnu, že na bojišti je i Kazran a zarazím se Cože? Co tady dělá? Bojuje proti Triskelionu? Nebo proti té síle? Měl bych se zapojit? Hmmm... Asi jo, nechci poslouchat kecy o tom, že jsem zbabělý... Pomůžu tady a pak dokončím svou misi... Takže co tady máme? Většina řeší kovové kostry a mrtvé... Měl bych se zaměřit na to, s čím bojuje Kazran, abych věděl na co útočit... na ty potvory nebo na členy Triskelionu? Nebo snad najít zdroj těch prasklin?

Z myšlenek mě ale vytrhne, když do mě jedna prasklina náhle narazí... Kličkovala tak divoce, že zkrátka nebylo možné čekat, že nakonec vyrazí právě ke mě... A tak než se naději, cítím jakoby mé tělo bylo nabodnuto na tlusté háky a oba dva táhly opačným směrem. Následně ještě pocit jako z elektrického šoku... Co se to děje? Byla to ta prasklina? Nebo na mě zaútočil někdo z těch co tu jsou? Bleskne mi hlavou a chci zařvat bolestí ale zároveň jsem bolestí a překvapením jakoby zadušený a vyjde jen bolestné přidušené zasípání.
Pak se náhle svět okolo mě změní a já se ocitám pod vodou a já se zmateně rozhlédnu a rychle zadržím dech. Takže to byla ta prasklina... Ale kam mě to přeneslo? Pod vodu? Do prdele... Co se to děje? Tak fajn, rychle na hladinu. Pomyslím si... Ale... Ta bolest nebyla zrovna něco z čeho se lze ve vteřině jen tak otřepat. I když je zdroj bolesti pryč, pořád ji ještě velmi živě vnímám... Ze všeho nejdříve se tak podívám, jestli je někde poblíž ta prasklina, která mě přemístila sem, ale je jasné, že musím rychle na hladinu pro vzduch... Při rozhlížení si ještě všimnu nějakého draka a Roman. Draka poznám poměrně rychle... Tahle proměna Evelyn je prostě fascinující i když si pořád myslím že je to zrádkyně Bratrstva... Ještě aby ta proměna nebyla tak obdivuhodná... Ať si říká kdo chce co chce je to kurva drak! Navzdory doznívající bolesti tedy po krátkém rozhlédnutí rozhodnu nejdříve plavat za Evelyn a pomoct ji na hladinu... (8) Doháje... snad mě neuvidí vedení, že pomáhám někomu, kdo z Bratrstva zdrhnul... Ale potřebuju odpovědi... Navíc... byla by škoda, kdyby se utopila když má zrovna tuto proměnu... Pomyslím si, a jestli vidím, že potřebuje pomoct, tak ji uklidním a napřed ji naznačím, aby se proměnila zpět... Chytím ji pod ramenem a pomohu ji na hladinu. V opačném případě - pokud se vzpamatovala rychle, tak jen plavu s ní... Napadlo mě se proměnit a trošku vyřešit rozdíl ve velikosti ale tím bych ji spíše víc uškodil...

Když začnu plavat nahoru, vidím někoho, kdo plave od hladiny dolů - nejspíš k nám
Aha... Takže to sem neposlalo jen nás? Hmmm,... Počkat je tohle jednorožec? Buď mám vidiny z nedostatku vzduchu, nebo vidím jednorožce!... Moment tuhle přeměnu přece znám... Sakra... Jasně! Laima! Další zběh! Kurva tady je to jako v nějaký fantasy zoo nebo co... Zamyslím se a její nabízenou pomoc odmítnu zavrtěním hlavy aby mohla plavat dál k tomu poslednímu, koho to přeneslo s námi a já plavu s Evelyn dál ke hladině, kde se konečně zhluboka několikrát nadechnu a pak se zmateně rozhlížím. Zahlédnu malou skupinku na hladině a položím se na záda, aby většinu práce s nadnášením dělal vzduch v plicích. "Do prdele... " Vydechnu zadýchaně a letmo kouknu po té skupince. Většina je mi cizí ale ještě si všímám Orlena a jen se ne moc nadšeně zamyslím nad touhle situací Výborně... Další co nás opustil... Mohl by dnešek být lepší? Jsem nevím kde, v přítomnosti tří zběhů a vedení mě asi zabije za to, že se takhle zdržím... No... Jestli mě nezabijí tihle, tak mi třeba alespoň řeknou, co se to tam dělo... Uvidíme... Asi bych si kousavé poznámky měl odpustit... Napadne mě a letmo se podívám opět na Evelyn jak je na tom... Samotný ještě pořád cítím tu bolest a sotva že zvládám plavat ale větší starost mi v tuhle chvíli dělají myšlenky co dál. Uprostřed oceánu nevydržím jen tak... Nejsem žádný super kondiční plavec... Nakonec přijde křeč, únava, prostě něco a já se ponořím... A oni taky dřív nebo později... Budeme rádi, když přežijem jeden den... Musíme co nejrychleji najít nějak cestu na souš...

Mikkel Järvi - 02. února 2023 15:43

Plán

Gigantický prales, James, Dragostan, Valeria, Mia, Oscar, Eddie

Stromky mi pošeptají, co potřebuji vědět... vždycky jsem věděl, že na kytky je větší spoleh než na většinu mých patetických 'spolubojovníků'.
Valuška táhne Jamese jak tahacího kačera, a vznáší se spolu děsně nenápadně na zářivě růžovém frisbee k nebesům za Miou.
"Jasně, hlavně nenápadně," poušklíbnu se přezíravě, a s proměnou do liščí si to metu při zemi směrem, kterým mi strom napověděl, a kam se ubírají i emoška, hysterka a podpantofláč.
Jestli nás sledují zrádce, ňoumeles nebo chlapožen, to je mi momentálně těžce u oháňky.

Průrva se v zemi nachází přesně podle informací, bohužel s nepříjemným přídavkem navrch. Stonožka schroustá děcko, až to rudě cáká.
Proměním se do lidské.
"Ok, mám nápad. Hodíme tomu Valerii, a zatímco to bude kousat, naskáčeme do průrvy. A kdo je poslední, toho žere komár!"

Igor Toreli - 02. února 2023 15:33

RIP

Dům v mlze, Daniel, Agnieszka, Callum, Abayomi, William, Lyla, Santiago, Chloé †, Rúna †

"Jen teoreticky... a netuším, jestli se z toho dá vyvodit něco, co by nám pomohlo. Můžeme předpokládat, že je tohle místo nějak spojené s tím, odkud jsme přišli... ale nedá se z toho jistotou určit, jestli tady může výboj uhodit znova, a dostat nás zpátky," pokrčím rameny na otázku tichého vůdce.

"Kdyby ty záblesky průrv prostoru fungovaly jako obyčejné blesky, mohli bychom se pokusit sestavit něco jako hromosvod, aby nás to zasáhlo, pokud se tak znova stane..." zapřemítám nahlas, pak ztichnu.
Něco se výrazně změnilo.
Pohled mi sklouzne k třem bezvládným.. dvěma z nich se už nezvedá hruď, netuším, jak dlouho už tomu tak je. Tichá místnost je náhle o to tišší... žabky i tichošlápky je mi líto.

"Prozkoumat okolí bychom mohli i bez čerstvého vzduchu... umí tady někdo vytvářet konstrukty?" zeptám se neadresně, poněkud bezbarvě. Pokud se toxinům v mlze můžeme vyhnout, bude to lepší řešení.

Vzápětí venku práskne... rychle se přesunu k oknu, a vyhlédnu ven. Něco se tam hýbe. "Někdo se přenesl k nám... vypadá to, že spřátelené tváře."