Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Triskelion
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Nestaví, nestaví, vůbec nikde nestaví...12. - 20. listopadu Následující dny byly velmi náročné. Ačkoliv mě předtím vlastnilo Bratrstvo, na takové množství tréninků mé tělo nebylo příliš zvyklé, a tak jsem jakékoliv volné chvíle netrávené tréninkem a prací většinou prospala. Kolikrát jsem usnula i v zahradách, kde jsem si vždy našla nějaké místečko stranou, kde bych nepřekážela ostatním. Nenazvala bych to úplně flákáním, ale, no... I přes to jsem se snažila také více sblížit s ostatními. Jak s Alex, svou spolubydlící, tak i s dalšími, ačkoliv jsem si nebyla jistá svou vlastní úspěšností. Nejspíš jsem musela kolikrát působit unaveně, nikdy jsem nepatřila mezi sportovce. Muselo to být asi dost divné, zároveň jsem však věděla, že to bylo třeba. A ve chvílích, kdy jsem se cítila dostatečně odpočatě jsem se i sama zapojovala do soukromých tréninků, ať už sama, nebo když se ke mně někdo přidal (nebo já k někomu). Čas letěl jako voda a dny ubíhaly rychleji, než je má hlava stíhala zpracovat. Jako kdyby každý den o něco zrychlil. Nové tváře, staré tváře, odcházeli přicházeli... a z toho všeho jsem se nedokázala vymotat. ...kdo se mu postaví, toho zajede20. listopadu Tenhle den byl už od začátku zvláštní. Jen po ranní sprše jsem strávila až nečekaně dlouhou dobu před zrcadlem, kde jsem jen prázdným pohledem přejížděla po svém těle a jizvách na něm. Bylo jich dost, víc než dost, a z téninků spousta modřin. Ani jsem nepotřebovala tetování, abych měla barevné fleky na kůži. Výborné. Skoro jsem nestihla snídani, než jsem musela vyrazit do práce. Dnes jsem se, možná netypicky, držela spíše stranou a sama, pokud to bylo možné. Svou práci jsem samozřejmě však odváděla a dělala jsem, co bylo potřebné. Jen jsem dnes neměla velkou potřebu se družit. Po obědě nás samozřejmě čekal trénink. Nejprve jsem přemýšlela, že si vezmu na sebe něco praktického a sportovního, nakonec však přeci jen vyhrála kostkovaná sukně a tmavší, lehčí roláček. Ale aspoň pevnější boty jsem si vzala, to nic riskovat nebudu. Na Šachovnici jsem dorazila mezi posledními, za což jsem se jen malinko zastyděla, ale opravdu jen malinko. Hned jsem se zařadila mezi ostatní, abych si vyslechla náplň dnešní akce. Takže tvorba předmětů... Měla jsem dva způsoby, jak začít, alespoň ze své strany. Teď jenom najít partnera... začala jsem se obhlížet po ostatních, zdálo se však, že si někdo našel mě. Na Igorovu přezdívku pro mě jsem se nemohla neusmát. "Poslední jednorožec, dobrá volba," opáčila jsem a na jeho úklonu jsem odpověděla malým pukrlem, i s tou lehce nadzvednutou sukní. Abych tuto iluzi navodila ještě lépe, upravila jsem si svou schopností vlasy tak, aby lady Amaltheu připomínaly o něco více, jak barvou, tak účesem. I když to tedy chvilku trvalo. (3+2, 4+2) Svou současnou barvu jsem měla docela dost ráda, tomuhle jsem však nemohla odolat - a vždycky si ji mohu změnit zpátky. "A ty si Schmendrick, nebo princ Lír?" nadhodila jsem s pobaveným úsměvem, i když odpověď jsem nevyžadovala. "Umím ovládat flóru a svoje vlasy, když se jim tedy zrovna chce. Mám tedy začít s tvorbou?" nabídla jsem hned. | ||
| |||
 | Zazvonil zvonec a zábavy je konec...tedy alespoň pro mě WC → můj pokoj; 12. listopadu 2018 No, vlastně jsem ani nečekala, že bych byla rychle hotová a vrátila se do společenky. Jako, ráda bych, to nebudu kecat, ale na to už se – a hlavně svoje tělo – znám moc dobře. Chvíli jsem měla pocit, že se mi obrátila střeva naruby, vyrazil mi ledový pot na čele, ale pomalu se to uklidňovalo. Ještě chvíli jsem zevlila na záchodě, jen pro všechny případy, než jsem si byla jistá, že je to v pořádku. Sice by bylo super, kdybych se vrátila na bar, dala si ještě pivko nebo whiskey s Aurorou, trochu poškádlila Calluma nebo nováčka Manuela. Ale nakonec jsem usoudila, že úplně nejlepší bude jít se pro dnešek vyspat, nabrat síly a trochu se i uklidnit. Však zejtra je taky den. Teda čekám, že párty ještě nějakou dobu nebude, ale i tak. Moje spolubydlící, jak se zdá, odešla do pokoje ještě dříve než já. Příliš se jí snažím nerušit, jen rychlá sprcha, kterou fakt potřebuju, a sama zapluju do postele. Popojedeme pevnost Holtgast, 12. listopad → 20. listopad 2018 Dny utíkaly, ani jsem nevěděla jak. V pevnosti bylo furt co dělat a to nemluvím o zábavě. Práce následovaná tréningy. Ne, že by mě to nějak moc vadilo. Večer co večer jsem chodila do postele unavená, někdy u dobitá, ale spokojená. Někteří z ostatních odjeli na misi do Peru, ale ta nevyšla. Spoustu z nich rovnou převezli na ošetřovnu. Asi se nebylo čemu divit, že nás do tréningů honili jako nadmuté kozy. Ale i lepší zprávy se objevily. Šlo se zřizovat další saktum na Gibraltar. A to si myslím, že zní jako dobrej krok. Dopoledne bylo za mnou. Pracovní dopoledne. Vrátila jsem vercajk na své místo, pořádně si vydrbala ruce a šla se pořádně najíst. Budu to potřebovat. I když je pár lidí mimo pevnost, tréning se rozhodně neruší. To teda ani náhodou. Naposledy jsem se napila a vyrazila na šachovnici. Tréning měl na starosti Blagden a zněl docela hustě. Zjevně do sebe nebudeme mlátit hned a okamžitě, ale nejdříve si trochu pohrajeme. Okej, to se mi docela líbí. V hlavě mě to začne šrotovat – no, to asi u mě není ta nejlepší vlastnost, možná i přeslechnu, že mě někdo vyzve do dvojice. Někteří se již popárují a dokonce nelení a dají se do práce. Tak jo, jde se na to Hunter. Přihasila jsem si to k Lee a zazubila se na zrzku od ucha k uchu. "Půjdeme do toho spolu? Můžu nabídnout zlato, plast a taky trochu svalů." | ||
| |||
 | Jdeme tvořit Pevnost Holtgast, 20. listopadu “Jo, řekla bych že už jo,” ohlédla jsem se rychle po svém okolí, abych byla schopná Agnieszce pravdivě odpovědět, i když mě to úplně nezajímalo. A proč to chce vědět ona? | ||
| |||
 | Trénink pevnost Holtgast, 20. listopadu Neodbytný pocit něčí přítomnosti nezvykle zesílil a já se ohlédla po jeho zdroji. Blížil se ke mně světlovlasý mladík. Narovnala jsem se a vyčkávala. | ||
| |||
 | Trénink - sázení kytiček pevnost Holtgast, 20. listopadu Přikývla jsem při výčtu Jonových schopností. Představitelné pro mě bylo tak světlo. Plast i sůl mi zněly hrozně cize a nepoužitelně. | ||