Bitva pěti armád skončila. Král Thranduil se vrací zpatky do hvozdu se zbytkem své armády a se smutkem v očích. V bitvě ztratil mnoho dobrých vojáků a elfů, které sám znal. Mnoha rodinám se nevrátí otcové, manželé, synové nebo strýčci. Král jeden sám v čele zbytku své armády, aby nikdo neviděl jeho smutek. I on ztratil důležitou osobu. Jeho syn se rozhodl, že se nemůže s ním vrátit do hvozdu. Bylo to, jako by mu někdo do srdce vrazil rozžhavennou dýku a ješt jí otáčel, aby se bolest zvýšila. Nemohl a nedokázal to svému synovi rozmluvit. A tak mu dal poslední radu. Poslal ho na sever za Dúnadany s nadějí, že se jednou jeho syn vrátí do hvozdu živý a zdravý.

A přestože má oči naplněné smutkem a srdce bolestí, podle držení jeho těla by nikdo nepoznal, jak moc smutný je.Dívá se před sebe a mlčí. Vlastně kromě nezbytných rozkazů všichni mlčí a výprava postupuje dál. s návratem do hvozdu klesne nálada na bod mrazu. Něktří vojáci pláčou, ztratili své přátele a ví, že spousta rodin to nebude mít snadné. Ženy s dětmi čekaly před domy. Když viděli, jak málo se jich vrací, i jim začaly téct slzy po tvářích. Jen málo z nich mohlo uvítat své manžely. Na zbytek čekaly smutné měsíce. Domy brzy zdobily černé látky a všude vládla smutná nálada.

Sám král se stáhl do svých pokojů a teprve tam projevil svůj smutek. Poprvé po několika měsících plakal. Bál se o svého syna. Věděl, že svět není bezpečné místo. zahalil se do černého oblečení a přestal jíst a vycházet ze svých komnat. Ti, kdo ho viděli, tvrdí, že je bledý.

Najde se někdo, kdo by mu pomohl? Nebo král Thranduil, krásný, ušlechtilý, statečný a moudrý vyledne a zůstane po něm jen vpomínka? Najde se někdo, kdo by v něm znovu zazžehl jiskru a pomohl mu stát se znovu tím králem?