Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Oblehání Nabburgu

Příspěvků: 774
Hraje se Dvakrát týdně  Vypravěč fox2 je offlinefox2
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Tegan je offline, naposledy online byla 17. května 2024 21:43Tegan
 Postava Shaya je offline, naposledy online byla 26. dubna 2024 18:57Shaya
 Postava Brotan je offline, naposledy online byla 18. května 2024 20:38Brotan
 Postava Asuna Kuroiki je offline, naposledy online byla 18. května 2024 20:37Asuna Kuroiki
 Postava Rissa je offline, naposledy online byla 18. května 2024 20:49Rissa
 
Vypravěč - 03. dubna 2023 19:04
20110908190400d7ff8b6e50542298.jpg

Obléhání Nabburgu část čtvrtá


Knihovna místo vědění bývá.
Mnoho nebezpečí tam ovšem číhá.
Ti jenž knihy se starají.
Pro ránu daleko nemají.
Přátelští ovšem lidé jsou,
ikdyž za svou paní hrdě jdou.

Bardka už ví po čem kultisté touží.
Proč jejich pána zloba souží.
Umění je křehká věc.
Ač si to vesničané myslí, nelze zavřít v klec.
Dnes Turnaj umělců se koná.
Než bardka dostane se na řadu, snad nemnohý porotce nám skoná.

V temných místech havran něco hledá.
Jeho stín přehlédnout se nedá.
Naše městě tajemství skrývá.
Velmi prastaré jak už to bývá.
Toto tajemství nebezpečným může být.
Je třeba odhalit ho co nejdříve, nežbnám zbude jen klít.

Kněžka léčitelky přímou cestu jde.
Už možná ví o co tu jde.
Jed ve stínu už není.
Slunce jeho podstatu nejspíše změní.
O pár přátel více rázem má.
Mnohé z nich možná i zná.


Na jihu dějí se věci,
jenž kultistům škodí přeci.

Dlouhá cesta ve stopách kultu vede.
Ne každý tuto cestu svede.
V cestě mnoho překážek stojí.
Jednou z nich jsou vesničané v nohama v hnoji.
Místní vybírat mýtné chtěli.
K jak velkém maléru míří nevěděli.

Hledání pravdy složitá je věc.
Nikdy nevíš, kdy spadne klec.
Pavouk matoucí síť plete svou.
Tři jednoho jména totiž jsou.
Jídlo přesto přesnost má teď.
Jestli přáteli jsou snad zjistí hned.

 
Koleta Deca - 26. března 2023 18:47
koleta6169.jpg

Příběhy a varování



„Vyberu si příběh.“
Rozhodnu se okamžitě.

Okolí teď moc nevnímám. Svět kolem zešedne. Najednou se soustředím jen na to, co mě čeká. Na své vyprávění. Nezmění se jen můj výraz ale celý můj postoj. Narovnám se v zádech. Zvednu hlavu. Každý pohyb je okázalý a promyšlený. Nejsme ztracená dívka. Teď jsem vypravěč.
„Nejsem bard – jsem posel a přináším varování.“
Pronesu vážně a přejedu všechny přítomné pohledem.
„Pro vás a všechny, kteří jsou vám drazí.
Poslouchejte.
Ještě je čas.“

Pokračuji a dávám krátké pomlky tak, aby slova vyzněla patřičně dramaticky.
„Dva dny jízdy na západ je v lese nevelké stavení.
Stará, věkem sešlá chatrč.
Porostlá břečťanem.

To místo poznáte.
Je tiché.
Nezpívají zde ptáci.
Nefouká vítr.
Přijít sem… je jako přijít do hluboké zimy, do mrazivého ticha.“

Znovu se na všechny podívám.

„Byla jsem tam.
A našla deník…Deník muže, který se jmenoval Mojmír.
Přisel tam hledat poznání.
Slyšel o Zpěvu z hlubin.
O moři vědění tak hlubokém, že obsáhne všechno a odpoví na každou otázku.
A on jednu otázku měl.
Hledal dívku s fialovýma očima – zvláštní stvoření, které potkal jen ve svých snech.
Přelud.
Iluzi.
Naději.
Spasení.“

Usměji se. Laskavě. Známe to přeci všichni – lásku tak silnou, že otočí celým světem, rozzáří i nejtemnější noc.

„Přišel, otevřel dveře… zhluboka se nadechl.

V celém domku nebylo nic. Ani kousek nábytku. Ani jediná lžička.
Jen schody. Nekonečně dlouhé schody dolů. Do temnoty.
Zaváhal. Jenže pak ho uslyšel.
Šepot z hlubin.
Jedinou pravdu.
Poznání.
Znalosti.
A věděl, že když sejde níž, najde odpověď i na svou otázku.

Temnota ho děsila. Ale představa, že nenajde dívku s fialovým pohledem, byla mnohem děsivější.
První kroky byly opatrné. Váhavé. Nejisté.
Ale šepot sílil. Sliboval. Lákal.
Zvykali si na sebe. Poznávali se.
Až se ztratili jeden v druhém. “

Další pauza.

„Čím déle Mojmír šel. Tím víc toho věděl.
O světě.
O sobě.
I o šepotu.“

Zvážním.
„Utíkal celé hodiny.
Rychleji a rychleji.
Za poznáním, které přinášelo slastné uspokojení.
Za poznáním, kterého stále bylo dost.
A pak už netoužil po nikom a ničem, jen po dalších znalostech.
Po nových vědomostech.
Zapomněla na svět. Na rodinu. I na dívku s uhrančivým pohledem…
Běžel dál a rychleji, až najednou…“

Vypráním přesně do chvíle, kdy propadne poslední zrnko v hodinách. Zmlknu.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.12758302688599 sekund

na začátek stránky