Andor.cz - Dračí doupě online

Uff, bylo to o fous. A možná jsem si trochu zavařil do dalších dnů. Pokud po mě bude chtít Smith takovéhle výkony pořád.
Poněkud nejistě se vracím vyslechnout soud. Možná byl vůbec špatný nápad tlačit se do jakýchkoliv služeb. Inkognito bych ještě nějaký čas vydržel. Myšlenky tečou stejně jako velitelova slova. Když zjistím, že jsem uspěl, nejsem si jist, zda z toho mám mít radost, ale troška té pýchy mi pomůže, aby dobrý pocit získal vrch.
Deset stříbrných denně to ještě o dost vylepší. Nezatěžuju šéfa dotazy jak, kdy a kolik se vyplácí, pozeptám se ale hned poté někoho z kumpánů, které se mi podařilo dobře pohostit.

Když se tam objeví ten rváč a začne hlášení, hrkne ve mě. Náhoda, že o tomhle Havranovi slýchám podezřele často? Skoro už ne. Možná hra Osudu. A nebo má upředené sítě tak hustě, že se mu ve městě prostě vyhnout nedá. Ale osobně? Já?
Po hlášce o někom s mozkem spolknu smích, ale jako výkvět inteligence v ten moment, kdy Smith pověří úkolem mě, také asi nevypadám. To jsem nečekal. Buď jsem dokázal vzbudit důvěru nebo jsou dostaveníčka se zdejším králem vrahů úkonem srovnatelným s nákupem šátku na trhu.

"Ještě něco zásadního, co bych měl vědět?" zeptám se obou mužů, než opustím velitelství. "Přinejmenším bych požádal o nějaký odznak hodnosti. Pokud chce hovořit s někým "od nás", tak aby mě snadno poznal."

V duchu už přemítám, jaký typ kontaktů probíhá U Korbelu. Někde je to typ objednávky, jinde už působ, jakým vstoupíte, někde se právě jen více či méně otevřeně přihlásíte k nějaké skupině a kontakt přijde sám.

Zamyšleně procházím šeřící se chudinskou čtvrtí. Dva stíny, které se lehce odlepily od hromady sudů mě vrátí do přítomnosti. Napřímím se a vyzývavě přehmátnu hůl a nechám ty dva zoufalce zmizet za rohem. Jsem upřímně rád, když nakonec bez nehody dorazím k profláklému podniku.

Vstoupím do lokálu a relativně milou šenkýřku požádám o pohár medoviny. Přehlédnu lokál, osazenstvo a usednu na místo, ze kterého budu mít obstojný přehled a ideálně krytá záda.