Oblehání Nabburgu část druhá
Poslyš lide urozený,
prostý i sprostý o tom,
co se v posledním čase
stalo v Nabburgu.
Stateční obránci vypravili se z města,
do tábora nepřátel čekala je cesta.
Cíl je jich je smělí,
proklouznout do táborů nepřátel náš pán velí.
Oba do tábora vstoupí,
najdou v něj ne jen lůzu jenž loupí.
Kněží hada a s nimi muži v bílých pláštích tam krutě velí.
Životů prostých lidí oni neželí.
Hrdinové se vrací zpět.
Však nevítá je zpěv.
Při jejich příchodu ocel řinčí,
to oblehatelé dostávají přivítání jinčí.
K hradbě se hrne dav lůzy.
Netušíc co za hrůzy je tam čeká.
O hradbu se strhne řež
a já neříkám vám lež.
Ani jeden z nich nevkročil na naši věž.
Ač snadno se to neříká,
obléhání se i místních kněží a šlechty dotýká.
Za naší hradbou se pár vzbouřenců skrývá.
Ovšem jejich tajemství se odkrývá.
Hrdinná rytířka s vojákem našeho pána na stopě jim jsou.
Jak stíny ve stopám zloduchů jdou.
Oni neskryjí se víc.
Prsten, co od svého pána dostali volá je na měsíc.
Ať už se jedná o pozdvižení v hospodě,
nebo smutný příběh o vodě.
Oni nenechají nic náhodě.
Naše město navštívila,
dvojice nadmíru milá.
Hrdý trpaslík, jenž s posláním k nám spěchá.
Mladá bardka, jenž příležitost vyslechnout příběh, uniknout si nenechá.
Tito turnaj v zápase navštívili,
v lóži s mocnými našeho města se pobavili.
Cestou za našim pánem je jeho stráže doprovodili.
Málem jednoho opilého hlupáka o život připravili.
Urážku hosta našeho pán jeho gardisté nenechají jen tak,
viníka dostihla tvrdá rána.
Bohužel boj nečeká,
Vévoda na válečnou radu spěchá.
Přesto hosté přivítáni jsou,
záhy do skleníku jdu.
Tam dočkat se dá mnoha překvapení.
Ovšem největším bylo přepadení.
Muž s dýkou se na pána skleníku s dýkou vrhá.
Nebohý muž sebou na zemi rázem trhá.
Mistr trpaslík je válečník se silou volí,
hloupého vzbouřence jednou ranou skolí.
S dalekého jihu na křídlech sokola,
přiletěla zpráva, jenž putuje dokola.
O tom, jak nekromant, jenž se nás tak dotýká,
s těžkou překážkou se potýká.
Elfka sama na odpor se mu postavila.
O magickou knihu jej připravila.
S mocné knihy, kde nebyl ani papír čistý,
sbili mu jen dva listy. | 
