Hra

Celá zdejší scéna y byla opravdu k smíchu, když by to tedy nebyl pokus o vraždu, ale jelikož je nezdařený, tak se mohu pouze pod maskou potichu smát. Já bych jej zabil tady odtud a nikdo by si ani nevšiml důvodu, proč najednou padá na zem. To bych, ale musel upravit jedno ze svých vybavení. Jehla by jistě stačila.

Magie na pohyb s předměty. Minimálně u toho skořápkáře je jasné na co ji používá. Na mě jistě mít nebudou, ale jistě používají jiný způsob než já. Přeci jen jsou různé druhy používání magie.
Rozhodnu jít za skořápkářem.
"Zdravím. To bylo, ale pozdvižení, že? Koukám, že tu máte skořápky. Rád by jsem si zahrál."
Jdu rovnou k věci. Zajímá mě co udělá. Bude zajímavé, když zjistí, že dovedu najít kuličku i poté co jí pomocí své schopnosti přesune jinam.

Zmatek v davu

Zábava kol mnicha bohužel skončila příliš brzy, stejně jako i zářná dráha onoho nyní již jen jednorukého vraha. Nicméně tím ruch okolo nekončil, mou pozornost si získal šrumec u žezla, jež mne tolik zajímalo, které se někdo další, opět bez úspěchu, pokusil ukrást. Smrt toho zloděje, ať již zdánlivá či skutečná, mne nikterak nevyvedla z klidu, bylo to nakonec něco jiného, co vzbudilo mou mírnou zvědavost.

Hlas šampiona nezněl špatně, nicméně pohled na toho bukánta mne zklamal, neboť jsem čekal něco lepšího. Jen slabí se potřebují nejprve hecovat. s tímto vědomím jsem odbyl jeho pokusy o slovní konfrontaci širokým úsměvem. Pak už se však mezi nás rychle přitočila jakási ženština, ustrojením se řadící ke zbrojnému lidu, ač na to postavou zrovna nevypadala. Uklidňovala místního šampiona, zřejmě si byla vědoma, že s takovou by při nedostatku mé dobré vůle skončil už tady, což jsem jí nemohl mít za zlé.

"Když vidím, co zde může být šampionem, tak nejen to, hodlám jej vyhrát!" oznámil jsem jí a můj úsměv se ještě více prohloubil, neboť svým zvědavým pohledem si pro tuto chvíli získala mou náklonnost.
"Co kdybys mne doprovodila k zápisu, necítím zášť vůči těm co jsou slabší než já, jen lítost, avšak přeci jen bych mohl dalšího takového nechtěně zašlápnout." propukl jsem v smích a rukou jsem ukázal na stan, kde před chvílí tvrdili, že bude probíhat zápis. Váček se zápisným jsem měl uschovaný spolu s pláštěm a kloboukem ve srolované dece, svázané a nesené přes rameno, a tak jsem se o to, že se k němu dostanou zloději příliš neobával, však lákadlem a nástrahou pro ně, byl mnohem méně objemný váček u mého opasku, který jsem teď přeci jen s jistou opatrností překryl dlaní. Pokud se žena uvolí a bude mne cestou nadále obdivovat, půjdu ke stanu spolu s ní, pokud ne, pak sám, neboť zatýkání jakýchsi nebožáků živících se na ulici či odnos bezvládné a hlavně staré kněžky mne nijak nezaujal.

Zmatek v davu

Až v momentě, kdy padne agresorova ruka na zem mi bleskne hlavou, jestli jsem nezareagovala přehnaně. Mohl to být jen nějaký pomatenec nebo opilec, který v otci Ferdinandovi vidí příčinu svých problémů. Rozhlédnu se okolo, ale nevidím nic podezřelého a proto se sehnu pro ruku s dýkou. Když se opět narovnám, kolem nás udělá skupina vojáků kruh. Mou pozornost upoutá vyděšený pohled abatyše na svou rukavici, ze které trčí malá šipka. O několik úderů srdce se hroutí k zemi. z ruky opatrně vytáhnu šipku a i s dýkou ji podám druhému rytíři.

Vem to i otce Ferdinanda a ukryjte se v bezpečí.
Poté se sehnu, vezmu abatyši do náruče a podám ji nejbližšímu ozbrojenci. Poté svou pozornost obrátím k davu a zkouším najít střelce oné šipky, snad otrávené. Mám několik tipů, ale sama na to rozhodně nestačím.

Vy dva doprovodíte abatyši za ranhojičem. Jeden jde se mnou a ostatní seberte ty muzikanty.
Chytnu za rukáv nejbližšího volného vojáka a svižným krokem si razím cestu mezi zvědavci za mužem v otrhaných šatech. Hráč na flétnu by mohl být logicky na vyšších místech v žebříčku podezřelých. Ale pokud bych se zmýlila, je snažší najít hráče na flétnu či harfu a trpaslíka s harmonikou, než otrhance s holí v ruce. Normálně bych nečekala, že mě ozbrojenci poslechnou. Ale pokud se jim v takovém zmatku dá dostatečně důrazný rozkaz, mohli by se vzpamatovat, až bude na otázky a váhání pozdě.

Zmatek v davu

Rytíři doprovázející kněží se postaví útočníkovy. V nacvičené shodě odstrčí své chráněnce a taky všechny ostatní, kdo jim zavazí. Zkušenější oči odhalí, že rytíři chrání spíše kněze Oriho spíše než kněžku. První s rytířů zablokuje útočníka a jeho druh tasí meč a už během tasení utne ruku s dýkou. Mezi tím i jeho druh tasí meč a udělá si tím prostor.

Útočník má čistě useknutou ruku. Muž se drží za pahýl a řve bolestí. Jeho krev skrápí dláždění.
"Uhněte! Sakra s cesty!" městští strážní vyrazí na místo a kolem skupiny vytvoří kruh pomocí halaparten. Jeden ze strážných začne ošetřovat nebohého útočníka. Zatím, co rytíři chrání kněze svými štíty před útoky a obezřetně se rozhlíží. Další útočník není tak zřetelný.

Sarmine si uvědomí, že ten útočník byl amatér. Něco jí nutí podívat se na kněžku, která se znepokojeně dívá na šipku ve své rukavici. Podívá se na rukavici a pak na tebe. Načež strachy pobledne a se zaúpění se v mdlobách zhroutí k nohám rytíře. Ty ze svých zkušeností víš, že šipka přišla z foukačky. Rychlí pohled odhalí několik podezřelých.
Nejbližší podezřelý jsou čtyři komedianti, mezi kterými je hráč na píšťalu. Další komediant žongluje každou rukou s pěti kuželkami. Třetí komediantka hraje na harfu. Poslední komediantem je stařík, který poslepu hraje kalíšky.

Další podezřelý je trpaslík, hrající na harmoniku. Má totiž dokonalé trpasličí zařízení, které obsahuje i malé divadlo promítané pomocí barevných světel na přední desku harmoniky.

Posledním podezření je muž opírající o hůl, muž má potrhané šaty, ale pod těmi potrhanými hadry má docela dobrý šat.

Escanor
Tebe něco donutí otočit se k truhle a vidíš jednoho z nosičů drží za límec nějakého muže v potrhaných šatech. Nebohý muž držený nosičem nohama kmitá ve vzduchu, jelikož ho nosič jej za límec zvedl do vzduchu.
"Jak si dovoluješ pokoušet se ukrást naše žezlo? Ty odpade, jak jsis to dovolil!" zahřmí nosič a muž v rukou nosiče přestane cukat. Nosič jej pustí a převezme jej gardista. Přesněji převezeme tělo, jelikož nejspíše mrtev.
"Pokus o krádež bude potrestán smrtí!" ponese pevně starosta, ikdyž je trochu rozhozený. Do tebe vrazí mohutný muž v barvách místního vládce. "Uhni prochází šampión v páce a v zápase." muž je jen o trochu menší než ty, ale do šířky si s tebou nezadá, ale na rozdíl od tebe. Má mohutný pivní břich budí tedy pocit sudu. Muž se na tebe sebevědomě usmívá a očividně tě vyzývá na souboj. "Pánové, nechte si to na turnaj." vstoupí mezi vás drobná žena oblečená po vojenském způsobu. "Stejně brzy začne turnaj v boxu. Tam si to můžete vyřešit." mluví spíše k tvému protivníkovy.
"Tss. Já nic neplánuji. Se slabochy se nezahazuji." odpoví zápasník a odkráčí. "Pane, chcete se zúčastnit turnaje?" zeptá se tě dívka a zvědavě se na tebe zadívá.


Kiru upoutají hudebníci, jelikož u nich vycítí podobnou magii, jakou používá on sám. Nejvíc pochází od slepého muže, který hraje skořápky.

Zdržení

Ulicí kráčím s velkým předmětem na zádech, zabaleným pečlivě v nepromokavé látce. Je smutné, že ta látka je jedna z tě h nejcemnějších věcí, které mám. Byla velmi drahá, ale nesmí se to zbytečné namáčet. Už jen čištění od krve je vždy velmi pracné.

Celé jsem si to naplánoval. To jsem, ale nepočítal, že to tady někdo napadne a v celém městě tak vznikne řádný bordel. Takhle se všechno řeší a dělá mnohem pomaleji a vyskytují se problémy, které by jinak nebyly.
Včerejší den jsem strávil přesvědčování jednoho průměrného kováře, aby mi prozradil, kde najdu toho, kterého hledám. Promluvil až po čtvrtém pivu a nakonec jsem platil ještě páté, ale to už pro sebe.

Nyní se chystám, že se půjdu podívat na ty souboje. Určitě se nebudu účastnit. Mám sice velké a svalnaté tělo, ale postrádám dostatečnou mrštnost. No a souboj jedliků také odmítám, jelikož bych si musel sundat masku.

Jakmile jsem na místě, tak se rozhodnu stát se pouhým pozorovatelem a fo se nijak nezmění ani ve chvíli, kdy dojde k útoku.