První den obléhání a turnaje

Město Nabburg, jeho obyvatelé i vládce jsou divní lidé, přestože mělo být město již druhý den obléháno, oni s tím nic nedělali a místo toho se chystali na trhy a soutěže. To, že se před hradbami dělo něco nepřístojného připomínaly jen zesílené rozličně ustrojené stráže poblíž bran a hradeb. Poněkud rozmrzele jsem tedy onoho rána očekával zda se začne něco dít, ať již tedy okolo turnaje nebo ještě lépe okolo obléhání. Leč dobré dvě hodiny se nedělo vůbec nic, krom občasného vykřikování heroldů, pak se však konečně pan vévoda Arlik z Vínova uráčil opustit bezpečí svého hradu, samosebou obklopen mohutnou stráží, jak to dělávají ti, jež se nedovedou sami ubránit.

Když se rozvalil na svém stolci, dlouho na něm nevydržel a po výzvě starosty vstal a počal nám vykládat jakési pohádky, musel jsem nad ním pohrdlivě křivit horní ret, krytý mým výstavním knírem. Nižší šlechtic, dva tucty otrhanců a už druhý den obléhají vévodu obklopeného tolikerým zbrojným lidem, to jistě! mumlal jsem si posměšně, neboť takovou bandu bych nejspíše dokázal rozehnat já sám, už jen svým majestátním vzhledem. Nicméně pak mou pozornost zaujalo něco mnohem zajímavějšího, nežli tento šašek, žezlo z Hardaru, které muselo být mé, abych s ním udělal krátký proces a zmocnil se tvrze, jež se k němu váže. Už jen vzpomínka, že jsem ji musel kvůli clům a dalším překážkám obcházet třikrát delší a navíc mnohem horší cestou mne dopálila a nejraději bych přítomnému Arlikovi za tu nesnáz ihned zakroutil krkem. Nicméně rychle jsem si připomenul, že nejprve musím získat tu tvrz, bavit se mohu až poté.

Nicméně dostalo se mi také instrukce, kde se mám zapsat k prvnímu klání a kdy to započne, ihned jsem se tedy vydal tím směrem, abych složil zápisné, když tu se odehrála další zábavná scéna, jakýsi muž v červených hadrech se tam rozhodl řečnit vůči jednomu z kněží a poté se na něj vrhl. Taková začátečnická chyba, vykecávat ses mohl až s dodělávající obětí! projelo mi myslí, jak to dotyčný špatně provedl, leč přesto jsem se zájmem sledoval co se bude dít. A neprohloupil jsem, neboť jsem byl svědkem podivného počínání dvou rytířů, kteří se pokoušeli onoho kněze Ferdinanda ochránit, jeden ho zaštítil tělem, přichystán nechat se pobodat a druhý se pak poněkud neuměle pokoušel vypořádat s oním zákeřným vrahem. Obětavost je berličkou slabých. myslil jsem si o prvním z nich. Stejně tak i nerozhodnost! pomyslel jsem si o druhém, který se zdál poněkud zmatkovat. Každopádně obveselení to bylo dobré, přesto jsem však měl na paměti, že jakmile skončí, nesmím propásnout řádný termín k zápisu do soutěží.

Escanor je šest stop a 7 prstů (194cm) vysoký mohutný válečník, obrněný kroužkovou brní s dlouhými rukávy a kroužkovými rukavicemi, přes níž nosí ještě plátovou vestu a na hlavě pak zdobenou nánosníkovou přilbu. Opatřen je trojbokým štítem zavěšeným na popruhu přes rameno, na přepásání je pak ozbrojen dlouhým mečem, jednoruční válečnou sekerou, dýkou, dlouhým nožem a obyčejným nožem. Přes zbroj a přilbu pak v nepříznivém počasí, zvláště v dešti, ještě nosí dlouhý kožený kabát a klobouk, zvláště k tomuto uzpůsobený. Z oblečení jsou pak na první pohled patrné šedohnědé kalhoty a vysoké dobře udělané, leč přesto již poněkud ochozené, kožené boty. Nepostrádá pak ani další nutnou výbavu k pěšímu cestování, jíž si nosí na zádech.

Zobrazit SPOILER

První den obléhání a turnaje