Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Vyšehradská magie
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Oživlé legendy
Při předávání lahve s malinovou lehce Anežce sevřu ruku a zavrtím hlavou. O Matyho daru jsem neměla ani potuchu. Malinovku, kterou jsem podávala Petrovi, opřu o košík a postavím se na nohy, abych byla připravena na vše. Periferním pohledem zachytím Petra, který zaujme ochranářský postoj. Pokusím se nahmatat jeho roku a sevřít ji v té své. Když začnou mluvit o Luxfeře aka kameni z Luciferovi koruny, zblednu. A v duchu se modlím ke všem svatým, aby to společně vůbec nesouviselo. "...při boji se Světlonošem, způsobil, že Světlonoši vypadl z koruny kámen, který se podle legendy zaryl do vyšehradské skály. Odrecituji z knihy jejíž jméno nemohu z paměti vylovit. "Jeden britský znalec tajných nauk Christopher Mclntosh se domnívá, že by se mělo jednat o svatý Grál." Pošeptám, abych nerušila spojení s Matyho a Šemíka. "Četla jsem, že kamenem Grálu může být i vltavín."Dívám se na Šemíka, "ale nejspíš jsou to jen mé domněnky." Pokrčím rameny. Musím říct Petrovi, že budeme pár hodin trávit v archivu. Přešlápnu z nohy na nohu. "Šemíku, dovol mi, abych se zeptala, zda víš, jestli se tahle událost už někdy v minulosti stala, pokud o tom něco víš." Zadívám se achalovi do očí. | ||
| |||
35.jpg){kind=icon} |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
|
| ||
| |||
 | Duchařská seance Bea, Nela, Tomislav, Matyáš, Xenie, Roman, Anežka, Otto 17. srpen 2021, cca po 13h Beu se mi k sobě stáhnout nepodařilo a tak jen ležím, hledím do korun stromů a poslouchám jak se ostatní rozmluvili o různých teoriích poté, co jsem jim shrnul naše zjištění. Mezitím se Nella rozmluvila o mečích a mostu, asi o tom ví trochu víc než my, ale já se v tom jejím podání nějak zorientovat nedokážu. “Moment, moment, můžeš začít od začátku. Trochu se v tom ztrácím. Perunův tam dali při stavbě jako náhradu čeho? A Bruncvíkův už tam teda není. Můžeš rozvést co se s ním stalo?” Zkusím Nellu zastavit a hned ji zaplavím otázkami. Jenže odpovědi už se nedočkám. “Něčeho bych se napila, chceš taky?” zeptá se mezitím Bea a já na ni pobaveně zamávám hadičkou svého camelbagu. Pokud by se chtěla napít, musela by se sklonit nademnou. Jenže to byla spíš filozofická otázka, Bea to nejspíš ani nezaregistrovala a už mi z košíku podává lahev malinovky. Usměju se na ni, ale ona jako by zamrzla. A stejně tak ostatní, jako na povel, najednou zmlknou. To mne donutí, abych se zase posadil a rozhlédl okolo. Když vidím, jak bělouš z druhého břehu kráčí přes hladinu přímo k Matymu, dochází mi, že to není tak úplně obyčejný kůň. A zde na Vyšehradě to může být jen jediný. Nečekal bych ho tu, myslel jsem, že se zjevuje jen na dušičky. Ať už Matyáš dělá cokoliv, vypadá, že ví co dělá a tak zůstávám v klidu. Více než strach mnou cloumá zvědavost. Tedy alespoň do chvíle, než Šemík skrze Matyáše promluví. Těknu pohledem po ostatních, někteří se zdá, tuší co se právě děje, jiní naopak vůbec. Já patřím spíše do té druhé skupiny. Asi bych se o schopnosti svých nových spolužáků měl trochu zajímat. A tak se jen ochránářsky postavím vedle Bey a čekám co Šemík odpoví na Otíkovu otázku. | ||
| |||
| U jezera
Hodím na Petra jeden ze svým pověstných obličejů, "vím toho o tom asi tolik co ty." Zazubím se na Petra a přes přimhouřené oči sleduji Romanovo chování. My dva si budeme muset promluvit.Hlavou mi víří pobavené myšlenky na to co se asi stalo mezi nimi. Z tašky vyndám černou osušku a rozprostřu ji v blízkosti Anežčiny deky, tak, abych dosáhla bez námahy do piknikových košů. Občas se usměju na Petra, užívám si teplo slunka a pohodovou atmosféru. Romanova otázka mnou trhne. Co by tu dělal Filipův kůň? Položím sama sobě otázku a dojdu k Romanovi, který hledí směrem na druhý břeh."Moc toho nevidím, nemám u sebe brýle, ale jednu věc můžu říct, vidím bílou skvrnu."Omluvně se na něj usměju, na dálku vidím opravdu špatně. "Potom si spolu musíme hodit řeč." Poplácám ho po zádech a vrátím se k Petrovi, který se rozmluvil o tom co se stalo v Neomenii a cestou z ní. Anežce jen přikývnu na onu přísahu. Sedím tiše, a jsem mu vděčná, že se toho chopil on, já sama mám problém s mluvením před tolika lidmi, i když jsou to moji přátelé, bojím se, že bych mohla na něco zapomenout. Plácnu Petra přes ruku, když se mne pokusí stáhnout a usměju se. "Něčeho bych se napila, chceš taky?" Natáhnu se ke koši a vylovím dvě lahve malinovky. Těkám pohledem z Otty na Anežku a na Nelu. Poslouchám v tichosti úvahy Matyáše a jen tiché zašumění limonády ho vyruší, natáhnu ruku s jednou lahví k Petrovi a ustrnu v pohybu, když Matyáš zvedne ruku, aby nás utišil. Upřeně pozoruju ten výjev, který se mi naskytne, achal, jdoucí po hladině, srdce mi buší až v krku. Iskeder vypadá jako by vypadl z oka tomuto nádhernému exempláři. Nejsem schopna mrknout, oči mám do široka otevřené a až teď mi dojde na koho se to dívám. Otto se začne vyptávat a já začnu mít strach o Matyho. Musí to být hodně vyčerpávající, fungovat jako médium pro prastarého ducha. Tomislav se zvedne a jak to tak vypadá napadlo ho to samé co Anežku, které když začne hledat "první pomoc", podám svou malinovku, které jsem se ještě ani nenapila. Sama neruším na co bych se měla ptát, proto jen mlčím a v tichosti si odepnu od pasu hůlku, abych byla připravena použít kouzlo aresto momentum, které by zbrzdilo Matyášův pád, pokud by ho nebyl schopný Tom zachytit. | ||
| |||
 | Vyšehradské zahrady Bea, Xenie, Matyáš, Anežka, Petr, Roman, Nela Bedlivě jsem poslouchal postupně znějící hlasy svých spolužáků a zprávy, které sdělovaly. Sestavil jsem si k tomu sendvič, ne, proto-sendvič, předka všech obložených chlebů, behemota ze salámu, sýra a kyselých okurek. Ale když k nám začal cválat kůň, který odpovídal popisu legendárního ducha, který byl notoricky nebezpečný, v ruce se mi místo další okurky objevila hůlka - krátká a masivní, která mi v prstech tiše tepala vytrvalým pulzem magie. Byl to spíš reflex. Protože upřímně, dokázal bych zastavit rozběsněného ducha, kdyby se rozhodl nám ublížit? Nejspíš ne. Ale...rozhodně bych to zkusil. Vypadalo ale, že to nakonec nebude potřeba. Zatímco ostatní zabředávali hloběji a hlouběji do teorií, z nichž nejvíce smyslu mi dávala ta Ottova, protože hospodáříčci přece byli v první řadě ochránci, Matyš se zvedl a zamířil přímo ke koni. PPomalu jsem vstal, ještě dřív, než k tomu vybídla Anežka, ale zamířil jsem společně s ní k našemu kamarádovi, kterého právě používal prastarý duch jako hlásnou troubu. Byl jsem připravený vlastně...no, na cokoli, v tuhle chvíli. Ale hlavně Matyáše chytit, pokud by omdlel. K tomu co říkala Nela jsem si udělal malou mentální poznámku. Jestli v tom nějak figurují druidi, mohl bych se na to zeptat táty. Možná, že bude něco vědět. Nebo spíš znát někoho, kdo něco ví. A ohledně mizení hospoodáříčků se vlastně také můžu optat u nečekaného zdroje... Nechtěl jsem vypálit vlastní dotaz hned, abych snad médium nezmátl. Počkám, co odpoví Ottovi. | ||
| |||
 | Zimní zahrada Vyšehradská škola Magie,
| ||