Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Vyšehradská magie
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Zimní zahrada Bea, Nela, Xenie, Matyáš, Anežka Petr, Roman, Tomislav "Vím toho dost, ale kdo se v těch Vašich hormonech má vyznat! To by vydalo na víc knížek než má knihovna!" Kroutím hlavou, protože ano vím dost, ale tyhle změny nálad a výbuchy emocí, jsou záhada záhad. Byl jsem rád, že mě se to pro tuhle chvíli netýká a Anežka je stabilní a keyž vše zůstane jak má, tak to i vydrží. Postupně mě Anežka brzdí tak, že nás všichni předejdou a pak mě zatáhne do křoví. "Už zase křoví?!" To není stížnost, jenom konstatování, že jsem za dnešek prometl více křoví než kolik jsem myslel, že ve škole je. Celkem chápu, že se Anežka chtěla převléct a tak jsem pokorně dělal věšák, protože který chlap by si ten pohled neužíval. S nakloněnou si prohlížím jak se Anežka strojí a když skončila jen jsem rukou naznačil, aby se protočila a já mohl outfit zkontrolovat z každé strany. Pak si jen z hluboka povzdechnu. "Na ně dobrý, ale na mě moc!" Přisunu se k Anežce a dám jí pusu, než se nechám vytáhnout z křoví za ostatními. Tohle bude pro mě ještě těžké odpoledne. Když dojdeme zbytek, tak stejně jak Anežka zírám na jezero, které je mimochodem boží, kde jsou spolu dva nejvíce introvertní lidi našeho ročníku. Pohled na Anežku prozradí, že si myslí to samé co já. "Co to kurva? Kdy? Kde? Proč? Jak?" No Anežka to asi neformulovala stejně, ale náš výraz je stejný. Její úvaha stojí za rozebrání, takže se jí chci věnovat, ale když otevřu pusu... "Asi an...chmmchhmm...!" Snażím se odpovědět, ale zároveň se snažím neudusit, protože tohle jsem opravdu nečekal. Po úporném snažení jsem se s jahodou popsaoval a vrhnul na Anežku dravý pohled. "Druhý díl bude Použití jídla na 100 a 1 způsob!" Jenom kroutím hlavou a snažím se nevnímat tu bolest jícnu a celého traktu jak jím procházela moc velká jahoda. Samozřejmě chci slyšet co Anežka, ale mluvení teď zrovna není moje doména. Sednu si na vyčarovanou deku a prvně hmátnu po pití, abych to celé zapil a ten hrozný pocit zahnal. Ono ta pusa od Anežky tomu taky pomohla, ale pití bylo lepší anestetikum. "Děkuju!" Zahlaholím k Anežce a natáhnu se pro kuře, které ne zcela způsobně rozlomím rukama a zakousnu se do masa. Anežce naznačím ať si taky vezme. "Neboj se, nic Ti neudělám." Každý kdo byl ráno v jídelně ví co myslím. Teď jen čekám na to povídání i svačinky a bude to dokonalé. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Ticho po bouři Xenie, Petr, Všechny omluvně přejedu pohledem. Podívám se na mizející Nelu s Romanem a potom stočím opět pohled k ostatním. Z Petrovy poznámky o tom, že jsou tu důležitější věci, si nic nedělám, sama jsem to řekla a on mne v tom podpořil. "O famfrpálu si promluvíme později, na tom teď nic nestojí." Podívám se na Anežku s Ottou a pociťuji stud, můžu si za to sama, vybouchla jsem jako hysterická kráva. A ještě jsem si k tomu vybrala ten nejslabší článek. "Určitě vám o tom kluci poví, já byla celkem mimo, když se to tam řešilo a zbytek netuším, nebylo mi dobře a vrátila jsem se zpět do školy."Přitakám Petrovi. "A taky jsem pro jít za nimi, ať se neopakujeme tisíckrát." Zarazím se, když ucítím známou vůni a Petrovy paže okolo svého pasu, udělám krok k němu a opřu zády o jeho hruď, kdyby věděl jak mne jeho přítomnost uklidňuje. Nakloním hlavu na stranu , když ucítím jeho dech na svém krku. "Moje..." Zavrním a přitisknu se ještě víc. "Bevuško." Čekala jsem, že mi řekne vzteklino, lásko, nebo pako, ale tohle opravdu ne. Ještě před tím, než se zlomím v pase, přes jeho ruce a začnu se smát, mne líbne na ucho, z očí mi tečou slzy a řehtám se jako kůň. "Já se z tebe..."hýkám smíchy"...picnu" Snažím se neudusit smíchy, narovnám se, pustím jeho ruce a otočím se k němu čelem. "Promiň, že jsem taková kráva." Dám mu ruce okolo krku a chvilku se mu dívám do očí. "Fakt promiň"Zasypu jeho rty polibky a potom mu věnuji jeden o trochu delší a žádostivější, když se od něho odlepím, vezmu ho za ruku."Miluju tě."Opřu mu hlavu o rameno, po chvilce vymaním svou ruku z jeho, když si vzpomenu na tašku, která se povaluje na zemi. Dojdu si pro ni a ni a u toho mluvím ke Kesi. "Kesi, ty jsi taky dobrá bedna, já nerozeznám poštolku od orla, nevím jak bych v tomhle mohla pomoci, maximálně že bych ti vypisovala poznámky, které bys mi ukázala." Řeknu směrem k mé kamarádce. Seberu ze země tašku, hodím si ji přes rameno, líbnu Kesi na tvář, potom se vrátím zpět k Petrovi, opět ho vezmu za ruku. Tomislav naléhá a vyzvídá, protočím oči v sloup a trpělivě se usměju jeho směrem. "Hele Tome, to fakt budeme řešit až doběhneme ty dva."Mrknu na něj. S úsměvem na rtech kráčím vedle Petra a teď už vnímám i krásu zdejšího lesa, určitě tu bude nějaké místo, o kterém budu vědět jen já a Petr. Po několika krocích se před námi objeví vodní plocha, zamrkám a podívám se na Petra. "To jsem teda vážně nečekala."Dám si překvapeně ruku před pusu a nedočkavě zatáhnu Petra za ruku, aby šel rychleji. Zastavím se u odloženého piknikového koše a zadívám se směrem do jezera. "Hej Romane, co tam blbnete!" Zavolám na ty dva, oba dva stojí po pás ve vodě. "Do vody se chodí v plavkách." Zavolám vesele. "A teď z vody." Zavolám jako plavčík a upozorním na sebe písknutím na dva prsty, které protne vzduch. "Copak tam asi máme."Mlsně zírám do košíku a vytahuji krabičku s jahodami a hroznovým vínem. "Chcete dořešit ty fuckupy, nebo se převlékneme a půjdeme se vykoupat." Rozhlédnu se po přátelích a potom si ucpu pusu jahodou, druhou strčím do pusy Petrovi a následně obejdu s miskou i ostatní. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Zimní zahrada Vyšehradská škola Magie,
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
| Zimní zahrada Vyšehradská škola Magie,
| ||
| |||
| Vyšehradská škola magie – Zimní zahrada Bea, Nela, Xenie, Matyáš, Anežka Petr, Roman, Tomislav 17. srpen 2021, cca po 13h Jako řekněme si toto. Připravoval jsem si hasící kouzlo, protože jsem čekal absolutní erupci emocí a všeho. Emocí bylo dost a vlastně nehlasitější ze všeho byla Anežka. Na stranu druhou celkem chápu, že už jí to nebavilo. Já jsem se vlastně ztratil v tom o co tady jde. Takže jsem založil ruce na prsou a jenom jsem to dosledoval. Trošku mě překvapilo, že Bea tak vypnula kvůli famfrpálu, protože jindy by tu skákala jako pominutá, ale je vidět že situace a psychický stav jí výrazně zasáhl a tak jdou stereotypy stranou. Když Roman objímal Beu, tak jsem čekal, že dostane minimálně od Petra ránu. Nedostal nic a ještě odkvačil s Nelou ruku v ruce. "Svatý Václave ty to vidíš!" Šeptám si jen tak pro sebe, protože tohle by jeden nevymyslel, ani kdyby se jó snažil. Co mě hlavně upoutalo byly informace od Petra, na které jsem byl zvědavý. Třeba je to něco, co by nás mohlo někam posunout, protože my jsme se plácali zatím v ničem. "To je dobrej plán. Doufám, že je to něco lepšího než se povedlo vyčenichat nám." Přejdu k Anežce nabídnu jí rámě a vyzvu ku společné cestě, když vidím jak se Petr objímá s Beou. Trošku mi zatrne, protože tam jeden nikdy neví jaká bude reakce, když zrovna nemá den. Budu mu držet palce. "Myslíš, že ho zabije hned nebo ho rozkrájí na kousky?" Šeptnu k Anežce a pokývnu směrem k Petrovi a Bee. Těch šíleností se děje poslední dobou nějak moc. Já jsem si radši užíval blízkosti Anežky a své jistoty a pevného bodu v tomhle chaosu. | ||
| |||
|
| ||
| |||
| Zimní zahrada Vyšehradská škola Magie,
| ||