Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Vyšehradská magie
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Staré zvyky Vyšehradská kuchyně Roman Když jsem do kuchyně vstoupil kdysi poprvé, s rodinnou kuchařkou pevně v rukou, i mě ten pohled tehdy dost zarazil. Takže jsem Romanovi opravdu nezáviděl, když k němu naráz vzhlédl dobrý tucet párů očí, z nich ani jedny nybyly stejné a ani jedny nebyly zcela lidské. Domovojové byli sice malí, jako všichni skřítci, svou si ale vynhrazovali dlouhýma rukama a překvapivě širokými rameny. Ti malí zmetci měli sílu, což jsem zjistil, když mě jednou Boris vyzval na páku. Jejich obličeje byly sveřepé a vousaté, s vyjímkou několika málo skřítek. Když Roman zmínil svačinu, skřítci se začali pošťuchovat a hlaholit mezi sebou, přičemž párkrát padlo slovo zakuski, z čehož mi bylo jasné, co jsme právě spustili. Ale už to nešlo zastavit. Vpřed se vybelhal starý Igor a přeměřil si Romana očima, které se světle ohňů z pecí zlatě blýskaly odraženým světlem a dodávaly malému, vrásčitému vousáči výzor dravého ptáka. Párkrát se sukovitou rukou zatahal za bílé vousy, mlaskl a zhloupl se na patách, než sii založil ruce na hrudi a zadíval se přímo nahoru, studentovi do očí. "Za medovou kaši, jak káže zvyk. Velkej kuchař umí, Velkej kuchař zná," začal vyjednávat, načež k němu přiskočil Boris a cosi mu zašeptal. Igor se ušklíbl a přikývl. "A donesete nám tabák...a výměnou dostanete zakuski, že vám bude Praha závidět," Igor se tvářil jako starý lišák, což ještě podtrhovala rudá košile, kterou nikdy nesundával a natáhl k Romanovi jednu svou dlouhou ruku, na kterou si pro stvrzení dohody plivl. Já si jen v duchu povdechl. Ale dávalo to smysl. Domovojové byli staří duchové a paličatí až běda. A jak se říká, starého psa novým kouskům... | ||
| |||
 | Přesun na pokoje Nela Xenie, Matyáš, Petr, Roman, Tomislav 17. srpen 2021, čas obědů Petra nekomentuji, jen protočím oči v sloup a rozloučím se s kluky, kteří míří pro svačinku do kuchyně. Petrova ruka mi propaluje díru do stehna a já zapomínám žvýkat, dýchat a myslet. Myslím, že se několikrát kousnu do rtu, když se snažím rozžvýkat šťavnaté maso. V jednu chvilku mi zaskočí salát, a to když posune ruku o milimetr nahoru. "Uhm můžeme jít."Usměju se trochu mimozním způsobem a rozloučím se Nelou a zbytkem. Při cestě na pokoj přemýšlím o tom jak mi Petr položil ruku na stehno a já neucukla, polknu na prázdno a zrudnu. Jsem překvapena sama sebou. Ještě více mne překvapí, když Petr zastaví v mezipatře, aby si ukradl pár polibků, chytnu ho okolo pasu a polibky mu opětuji. Hořím, chtěla bych se svléknout z kůže, ani si nevšimnu, že kolem nás prošla Nela. Tu dojdeme o několik minut později, kdy ho na jednu stranu chci zabít, že přestal a na druhou jsem ráda, protože do zahrad bychom jen tak nedošli. "Asi si místo toho bazénu dáme fitko, Petroneli."Řeknu na oko výhružně, když zmíní jen jeden kufr. "Jako kdybych já sebou tahala tolik věcí," procedím přes zuby a zapadnu do svého pokoje. Z kapsy vylovím dopis , který mi přinesla sova a strčím ho do šuplíku. Trvá mi jen několik minut, než si pobalím do tašky plavky, ručník a věci na cvičení, kdyby náhodou, v těch můžu i případně trénovat famfrpál. Oblečená s taškou přes rameno, vyjdu na chodbu, odhodlaná zaklepat na Petra a na pět minut za námi zabouchnout dveře. Místo toho se zastavím v kroku a prohlédnu si Nelu. Holka, v tomhle se akorát tak uvaříš. Přejedu ji pohledem. Přimhouřím oči, když ta zmije mrňavá zmíní kufr. "Píšu si tě do deníčku, vymyslím ti speciální tréninkový program!" Zmíním výhružně. "Jenže tobě by se to ještě líbilo." Sáhnu po ni a rozcuchám ji vlasy. "Pojď se mnou, mám pro tebe jiné pokání." Popostrčím ji k sobě do pokoje a začnu se přehrabovat ve skříni. "Jo to jsou ony!" Podám Nele černé boho šaty. "Ty mi dala mamka, jsou z její poslední kolekce, ale nejsou tak nějak můj styl, tobě budou slušet." Mrknu na ni a pošlu ji do koupelny. "Boty ti klidně můžu půjčit taky." Ze stejné skříně vylovím krabici se sandály a strčím je za dveře koupelny. "Myslím, že ti to bude sedět, postavu máme stejnou.Potom se odmlčím a přejedu pohledem pokoj, hlavně tedy stolek na kterém jsou špinavé hrnky a talířky. Přivřu oči a dotknu se rtů, konečky prstů, při vzpomínce na první polibek, naskočí mi husí kůže. Když Nela vyleze z pokoje, mrknu na ni a utrousím."Tak ty jsi hodně sjízdná."Použiju hlášku našeho stájníka, když se ve stájích objeví nějaká pěkná slečna. "Počkáme na Petra venku?" Otevřu dveře a nechám Nelu vyjít jako první. Na chodbě se opřu o zeď."Už je ti trochu lépe?" Zeptám se opatrně a věnuju Nele starostlivý pohled. | ||
| |||
 | Do divočiny - zahrady Vyšehradská škola Magie,
| ||