Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Vyšehradská magie
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | První pomoc u oběda Především Nela
"Ahoj krásko."Podívám se na sovu a těknu pohledem na obálku. "Budeš taj hodná a dáš mi ji?"Natáhnu ruku po dopisu a usměju se na ni. "Tak je hodná."Pochválím ji a podrbu v peří, když pustí obálku, kterou obratně schovám v kapse. "Dám ti něco dobrého." Rozhlédnu se kolem sebe. "Prosím někoho ze skřítků o kus syrového hovězího, pro tuhle milou sovu." Zavolám do prostoru a čekám zda mi mé přání splní, pokud tak učiní, nakrájím kus masa na malé kostičky a začnu jimi sovu krmit. Jedním okem koukám do kroniky a rozčiluji se. "Je to snůška planých keců." Šeptnu vztekle. Dokrmím sovu a otřu si prsty do papírového ubrousku. "Jdu obejmout Nelu, je pěkně rozebraná." Pošeptám Petrovi do ucha a vtisknu mu polibek na tvář. A naliju mu do sklenice džus. "Na." Přistrčím ho k němu. "Jo to jsem pro, myslím, že procházka mi prospěje, chtěla jsem si jít sice po obědě lehnout, ale procházka bude lepší. Nechcete potom jít do bazénu?" Navrhnu všem. "Všichni potřebujeme trochu relaxu a rozptýlení." Můj pohled zaujme Nela, která působí ještě křehčeji než jindy. "Ahoj kotě," přitáhnu si k ní volnou židli a ze své kapsy vyndám kapesník. "Ty taky potřebuješ mojí péči."Zvednu ji za bradu a začnu ji utírat oči a nos. "Bude to drobrý, uvidíš." Přitáhnu si ji k sobě, abych ji mohla sevřít v náručí a pohladit po barevných vlasech, když to nenapadlo ani jednoho z našich drahých spolužáků. Jo, o tom jsme mluvili s Petrem, hlavně žádné náznaky, ty nepochopí. Konejším ji. Je mi jedno, co ji tak rozhodilo, tiše ji objímám a snažím se ji dodat sílu a dochází mi, že fakt není dobrý čas mluvit o vyřazení z týmu. "Kdyby sis potřebovala popovídat, tak tu pro tebe budu, kdykoliv, hm?" Zadívám se ji do očí a líbnu na tvář. Občas je potřeba říct něco hezkého, a já chci rozdat trochu toho světla. "Půjdeme se projít, to ti udělá dobře," snažím se ji přivést na jiné myšlenky, které by rozpustily její chmury. "Kdybys měla náladu, můžeme si jít na večer zatrénovat." V duchu doufám, že ji zmíňka o famfrpálu zvedne náladu. "Romane, zastavím se na pokoji pro foťáky, vezmu očarovaný i klasické zrcadlo." Svírám Nelu v náručí, ale mluvím k Romanovi. "Doufám, že půjdeme všichni." Mrknu na Kesi a potom se zase nakloním k Nele. "Jdu něco sezobnout, ale budu tady, kdybys potřebovala." Pohladím ji po tváři a s lehkým pousmáním si dojdu pro talíř, na který si naložím trochu míchaného salátu, pečené brambory a pořádný kus masa. "Máme to spolu, sama bych tohle nesnědla." Posadím se vedle Petra a mezi nás postrčím talíř a položím před něj talíř. "Dobrou chuť," popřeju ještě jednou svým přátelům a zamyšleně se podívám na Romana a věnuji mu ten nejmilejší úsměv, který umím. Potom zabořím pohled do svého talíře a na vidličku si napíchnu salát. "Neseženeme si nějaké dobroty, na naši procházku?" Zazubím se na všechny. "Já vím, že je oběd, ale v každém z nás je kus hobita a ví, že na svačinku je čas vždycky."Vysvětlím na svou obhajobu. "Já myslím, že ve mě sídlí tasemnice, protože já bych mohla jíst pořád. Hlavně Tomovo sladké." Snažím se odlehčit atmosféru svým vtipkováním. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Velká síň Vyšehradská škola Magie,
| ||