Obědování na záchodech
Anežka, prvně a potom už ne
Roman, Nela, TomislavChtěl jsem ještě komentovat to Anežčino případné hraní v našem týmu, ale celé to rozkopnul Roman, když vytáhl dost silný kalibr na to, aby i mě došla slova. Když jsem četl jména v Kronice včera nebo spíše se o nich nějak dozvěděl, tak stále a pořád to byli lidé, kteří byli, znal jsme je některé, ale nebyli součástí nějaké mojí bližší sociální bubliny. Samozřejmě, že Ti dva mohli být jen nezvěstní a ještě se ukážou, ale to by byl asi moc velkej zázrak.
"Do hajzlu. Do hajzlu."Vyplyne ze mě takové konstatování faktu, že ta věc je prostě v háji. Pokud jsem věděl Ti dva nebyli na večírku nebo jsem je tam neviděl, takže museli být někde v okolí. Třeba šli zrovna na večírek nebo tam někde bydleli? Jejich poslední rok nebyl zrovna příjemný a měli společně co dělat, aby se tím vším protloukli. Zase byli spolu a zvládali to, což bylo skvělé. Roman s Tomkem začnou rozebírat celou situaci a já vlastně trošku nevěřím svým uším. Jasný Anna byla drbna na Ntou, ale odrážeč byla špičkový. Což je možná i důvod toho proč Roman říká to co říká. Že by za tím byl i kousek žárlivosti? Přeci jenom ne každý jsme dokonalí a tohle je dost podstatná věc. Potom mě trklo něco dalšího. Famfrpál! V tuhle chvíli i když se to nehodí, tak mě napadlo, že jsme právě přišli o dva hráče a Bea, i když má mít tu skvělou náladu jak říkala Anežka, asi zešílí. Samozřejmě až jí to dojde po tom, co jí zasáhne ztráta spolužáků. V tuhle chvíli se nám ten turnaj začíná poměrně hodně komplikovat. Myslím, že budeme muset mobilizovat celý ročník, aby jsme to vůbec odehráli a ten výsledek jsem možná ani nechtěl vidět. V tu chvíli jsem se probral z tranzu, ve které jsem byl. Promrkal jsem a uvědomil jsem si, že během mého záseku a filosofování zmizela Anežka a já vidím jak ze dveří síně odchází Jan.
"Kam šla Anežka?"Řečnická otázka, po které se rozbíhám ke dveřím síně, abych Anežku našel. Vidiny, sebelítost, strach, noční můry. Mám takový pocit, že tohle je dost na to, aby to v ní zase spustilo.
"Löwe kdyby jsi byl holka a měl záchvat paniky kam by jsi šel? Do pokoje? Moc daleko. Kamarádka? Moc daleko. No tak...Dámský hajzlík!"V duchu jsem si nadával, že mě to nenapadlo okamžitě. Holky, vždycky když maj problém jdou na záchod. Takže jsem zamířil doprava a bez zastavení otvíral dveře. Maximálně dostanu pár facek, ale někde tam je Anežka a tak nemám moc zábran. Zastavím se, ale na prahu. Už tu stojí Jan, který byl rychlejší než já a já slyším jeho otázku.
"Roman nám řekl o Anně a Jirkovi. My....to nevěděli...."Myslím, že to Janovi poví dost o stavu Anežky. Mám strašné nutkání tak jít a Anežku obejmout, ale mám trošku respekt z Jana. Přece jenom, dneska už jsme se viděli. Očima posílám Anežce jasný dotaz jestli je v pořádku. Ona v nich může vidět ještě jednu věc. Strach. Strach o ní.
35.jpg){kind=icon}
