Ukončená jeskyně!

Družina

družina zatím neexistuje

nejnovějšínovějšístaršínejstarší

Roman Roučka - 02. listopadu 2021 17:54

Vyšehradská škola magie – Velká síň

Anežka, Nela, Tom, Otto

"Když jsem pro Annu vyřezával plaketu na její fotku, bylo mi to líto," pronesu směrem k Tomovi. Sváří se ve mně emoce. O mrtvých jen dobře, ale... "Přece jen to byl někdo, vedle koho jsme existovali, ale..." Nechám to slovo viset ve vzduchu. "O mrtvých jen dobře," pronesu jednu z myšlenek nahlas. "Vím, že máš každého rád, ale nemůžeš popřít, že to byl pravděpodobně jeden z nich, na kterého platilo, že co neví, to nepoví. Budou součástí vzpomínkové tabule, ale jinak..."

Čím déle o tom přemýšlím, čím déle se dívám na ten talíř a hrabu se sám v sobě, tím intenzivnější mám pocit, že mě víc bolí ztráta toho mláděte než jejich. A o to horší to ve výsledku je. Nejradši bych zvolil svůj obvyklý způsob řešení problémů - zvednout se a utéct. Jít prostě něco dělat, abych na to nemusel myslet, abych to nemusel řešit. Nejradši bych se podíval na Nelu, jestli u ní nenajdu nějaké řešení vlastního zoufalství, ale místo toho snad až příliš prudce nabodnu další bramboru a strčím si ji do pusy.

Tomislav Lučan - 02. listopadu 2021 17:26

Kolotoč nálad

Otta, Anežka, Roman a Nela

Přihodil jsem si k bramporám i sekanou a trochu zeleniny, aby se to líp trávilo a zapíjel to ledovým čajem, aby to šlo líp dolů. V britských kouzelnických školách prý pijou dýňovou šťávu...ale Britové byli vždycky pošahaní. Přemýšlel jsem přitom nad Ottovými slovy. Jestli je ten čaroděj zvěromág, bude hodně těžké ho chytit. Zvěromága nezle poznat, dokud se nepromění a jesli se mění v ptáka, dává mu to hdoně možností. Ale co když si Johančin sen vykládáme moc doslova? Sny přeci vždycky nejsou přesnou interpretací skutečnosti, ne?

Když se Otta s Anežkou začali pošťuchovat přes moje záda, jen jsem zavrtěl hlavou a pro sebe se uchechtl. Stačilo říct a Anežce bych uhnul. Ale zdálo se, že jim tohle vzájemné rýpání prospívá. Ale myslím, že kdybych nahlas řekl, že jsou prostě neuvěřitelně roztomilí, Anežka by mě asi sežrala. Ale než jsem stačil zahájit přesun a nebo prostě hodit Anežku Ottovi na klín, už vstali a otapávali se.

Mojí povznesenou náladu pravda trochu srazil Roman svými slovy. Velkou rukou jsem sevřel pohár, až kov trochu zaskřípěl a lehce se deformoval. Byli mezi těmi, které jsem mohl vynést ven, ale nestihl jsem to? Byli mrtví, prototože jsem byl příliš pomalý a navíc nešikovný kouzelník? Ne, ne, takhle nesmím uvažovat. Mohl za to ten parchant, co odpálil most. To kvuli němu jsou nejspíš mrtví.

"Měli bychom uspořádat tryznu. Aspoň nějakou malou. Sami, když to neudělá škola..." S Romanem jsem hovořil stejným tónem, jako s Nelou. Tichým, rozvážným, klidným. Tryzna byla stará tradice, oslava za mrtvé, hostina, aby se zahnal smutek a aby se na zesnulé myslelo jen dobře. A myslím, že by to tak chtěli, abychom namísto truchlení raději mysleli na to dobré...

Roman Roučka - 02. listopadu 2021 15:47

Vyšehradská škola magie – Velká síň

Anežka, Nela, Tom, Otto

V jednom má Nela pravdu - minulost nezměním. Vím to. Uvědomuji si to už tak dlouho a zároveň... Jsou věc, určité aspekty, s nimiž bych chtěl něco udělat. S nimiž POTŘEBUJI něco udělat, ale nejhorší na tom je, že není v mých silách tu etapu ukončit. Bratr mi dal slib, že mě nikdy nenechá samotného, a přesto... Když jsme se rozdělovali, řekl navíc, že se vrátí... Chtěl bych, aby to řekl nahlas, aby se přiznal, že to byla jen lež na moje ukonejšení, ale ty nekonečné pokusy přimět ho ke komunikaci, kdy se sovy vracely s prázdnou... S tímhle se mám naučit žít, Nelo?

Nadechnu se, abych se zeptal, jestli některý z jejích komiksových hrdinů na to nemá nějakou lepší radu, než co by mi poradil Mydlář, když se k nám začnou trousit ostatní z ročníku. Abych dostál jistému závazku, nabodnu na vidličku další bramboru. Podívám se na Nelu. Už druhou, snažím se.

"Dobrou chuť," popřeju Ottovi. Tom si nakládá na talíř porci ještě tak o polovinu větší, než mám aktuálně já, jak se zdá z množství brambor. Přistihnu, že jemu i Ottovi jejich apetit do určité míry vlastně závidím. Objevuje se i Anežka a u stolu se začnou objevovat sovy s polední Kronikou. Já sám ji předplacenou nemám, nezbyde mi, než počkat, až mi někdo půjčí svůj výtisk. A ve výsledku je mi jedno, jestli bude čistý, nebo od Ottovy nešikovné sovy.

Zdá se mi, jako by mi při pohledu na noviny vyschlo v puse. Natáhnu se po sklenici s vodou. Žaludek ukonejšený dvěma sousty se přestane ozývat, ale to na situaci vlastně nic nemění...

"Když vidím ty noviny, všimli jste si někdo, že je v Kronice i Anna s Jirkou?"

Otto Löw - 02. listopadu 2021 10:43

Obědy

Anežka, Nela, Roman, Tomislav

Metrák Tomka mezi námi a hned si vyskakuje. Já jí jako rozumím, že má pocit falešného bezpečí, ale to je jenom zdání. On mezi námi pořád nebude.

"Slečno Mydlářová jste velice odvážná, když máte za barikádu tady pana Lučana. Aby se Vám to nevymstili!"

Poplácám Tomka po rameni, abych zdůraznil tu horu vedle sebe. Vrhl jsem Anežky směrem "jedovatý" pohled a dál jsem se věnoval jídlu. Navíc já více házel jak chytal, to byla věc Nely. No dobře taky jsem musel chytat, ale prostě chápeme se...Pokračuju v jídle a poslouchám o naší kapitánce. Podstatné pro mě je, že je v pořádku. Famfrpál až na druhém místě, ale nahlas to nikdy neřeknu.

"Ideální náladě? Hodila jsi jí něco do pití a pokud to zabere bude tu lítat na obláčku?"

Povytáhnu obočí a dost se děsím. Anežka byla ve zlomyslnostech těsně za mnou. Zase Bea je její dobrá kamarádka a tohle by jí snad asi neudělala. Nebo jo? Rozhodně zajímavá představa. Z filosofování a zbytků jídla mě vytrhne Anežka, která mává rukou i náhrdelníkem. Na talíři zbylo pár drobků, ale do těch se srdnatě pouští Frencis. Jakej pán taková sova.

"Samozřejmě!"

Ujmu se náhrdelníku a snažím se moc nekochat tím odhaleným krkem. Na to bude čas jindy. Se zapínaním minto chvilku trvá, protože tyhle patenty jsou prostě na nic!

"Rádo se stalo."

V očích se mi doráží něconpodbného jako Anežce. Možná o trošku zářivějšího po té puse. Natáhnu uši, když mi šeptá novinky , ale na Nelubse nepodívám i když bych chtěl. Na chvilku se zamyslím. Nela podává dost nekonstantní výkon už dlouho, ale nebyl nikdo kdo by jí zastoupil. Anežka i když pro zábavu hrála a semntam s námi ve vzduchu blbnula se týmu vyhýbala.

"Ona je kapitán a je to její rozhodnutí. Sama víš jak je to s jejími výkony. Nahoru a dolů. Ty by jsi do toho šla?"

Zase se přiblížím, aby mě slyšela. Pro ostatní je to asi jen špitání hrdliček.

Anežka Mydlářová - 02. listopadu 2021 08:32

Obědování

Otto, Nela, Roman, Tomislav

17. srpen

Spokojeně ujídám oběd a mazlím Lojzíka, jak to jen v rámci možností se sovou jde. Vždycky se tak krásně naparuje, když mi zvládne přinést balíček. Uslyším Otta, jak z legrace plísní Francise, povytáhnu obočí a trochu se vykloním, abych viděla přes Tomka, co se to tam vlastně děje.

Klasika všech klasik. Aneb jaký pán taková sova. Zatím to nahlas neřeknu, ačkoliv Tomek je hodně dobrá barikáda, abych si tohle škádlení mohla dovolit. „Ty jsi to ještě nepochopil? Francis tě celých sedm let trénuje v chytání a ty jsi pořád takové nemehlo!“ na okamžik nesouhlasně našpulím rty a potom se zakřením. „Má s tebou svatou trpělivost!“ ještě si přisadím a zakloním se zpátky. Sama pro sebe se potěšeně usmívám.

Potom padne otázka na Beu. Nejdřív spláchnu sousto lokem vody. „Už je o dost lepší. Dokonce už sama plánuje, že vám provětrá košťata.“ usměju se. „Ne, neříkala. Jen, že pro ní máte s Nelčou překvápko. A pokud se vše sejde, jak má…přijde do síně v ideální náladě.“ mluvím ke všem u stolu, protože se jich to týká. Je to přece jejich kapitánka. Důvod posledního vím jenom já. Sama jsem zvědavá, co se z toho vyklube.

Dojím, odsunu prázdný talíř, který sám po chvilce zmizí. Začnu rozbalovat balíček od mamky. Ano, je to nějaký napůl ochranný a napůl léčivý amulet. Drobný křišťálový kamínek zasazený do řetízku. Podle vzkazu mi o něm poví víc, až se uvidíme. Zřejmě to bude po někom z rodiny. Achjo, proč mě vždycky tak napíná!

„Otto, pomůžeš mi to zapnout, prosím?“ mávnu na něj, když už jsem si jistá, že by mohl být najezený. Zůstanu na místě, vlasy si shrnu stranou a podám mu řetízek. Jakmile je hotovo, postavím se, bříšky prstů ho pohladím po tváři a vtisknu mu pusu. „Děkuju.“ pousměju a dívám se mu přitom zpříma do očí a v mém pohledu se odráží cosi velmi podobného pocitu chyběl jsi mi…

Potom se k němu nakloním a tak, aby to slyšel jen on, zašeptám: „Bea chce, abych nastoupila na post chytače…“ krátce kmitnu pohledem k Nele. „Řekla jsem jí, že chci, aby to bylo fér a musí vyhlásit konkurz…“ odtáhnu se a nyní se na něj dívám tázavě. Ráda bych znala jeho názor.

Petr Kašpar - 01. listopadu 2021 21:49

Nečekaná návštěva

Bea, Anežka

17. srpen 2021, cca před 11:00
Praha - Vyšehradská škola magie
Školní chodby -> Beyn pokoj

"No to je dost, že...", uvítá mne Bea poté co otevře dveře, zjevně čekala někoho jiného. Pak nasadí úsměv neviňátka a zkouší zachránit situaci: "Ahoj. Pojď dál. Je tu Anežka, probíráme famfrpál...". Nemohu si pomoci a musím se smát.

"Ahoj. Takže jsi mě čekala?", zubím se, "Přišel jsem se jen ujistit, že jsi dorazila v pořádku.". Pak pokývnu, vstoupím do pokoje a zaznamenám Anežku, která se rychle loučí s Beou a dává se na odchod. "Ahoj, jasně neni za co...", oplatím pozdrav a reaguji na její děkovaní, ale to už říkám spíše jejím zádům.

"Takže tolik k famfrpálu..." zkonstatuji, přijmu nabízený Tomislavův zákusek a rozhlédnu se po pokoji.

Dveře klapnou a my zůstáváme sami...

nejnovějšínovějšístaršínejstarší

58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 3029 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Vyšehradská magie

Ukončená jeskyně!

Družina

Vyšehradská škola magie – Velká síň

Kolotoč nálad

Vyšehradská škola magie – Velká síň

Obědy

Obědování

Nečekaná návštěva