Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Vyšehradská magie
Ukončená jeskyně!
Družina
družina zatím neexistuje
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Knihovna Vyšehradská škola Magie,
| ||
| |||
|
| ||
| |||
| Knihovna Vyšehradská škola Magie,
| ||
| |||
 | (Ne)Milé překvapení (okrajově Anežka) 17. srpna Mydláře okamžik překvapení přemůže jen o pár vteřin déle, než co zareaguje jeho společník. Snad i podvědomě se přivedou na posteli a vytáhnu krk, ale... vlastně se nemusím ani tak snažit. Vzápětí mírně zavrčím - je sice hezké, že mi dává instrukce, ale moje přítomnost tady je teď zřejmá. "Sestřičko," Ne, tohle oslovení rozhodně nepatří té zdravotní. Stejně jako já nejsem takový egoista, abych si snad myslel, že sem přišla za mojí maličkostí. Sice tahle škola funguje v mnoha ohledech líp jak obdoba Rity Holoubkové, ale zas tak rychle se tady zprávy nešíří - zvlášť když od té události nevystrčíte nos. Tak co se děje? Net kanylu, víc drzosti a nerespektovat soukromí druhých, tak bych se z postele zvedl - jenže jelikož hlavně to poslední nepostrádám, zůstanu ležet a můžu leda tak hádat. fyzicky zraněná určitě nebude, rozhodně ne podle další krátké konverzace, která je sice odlehčená, ale... to jen hodně zdánlivě nebo pro neznalé. Tohle by možná mohla být pro Mydláře dobrá příležitost - a nebo taky ta nejhorší. „A kdopak je tohle? Nepředstavíš nás? Nevěděla jsem, že máš kočku.“ A ne jen tak ledajakou... mírně se pousměju. Nemusím vidět skrz plentu, abych si dokázal představit její výraz. Na to jsem Anežku znal až moc dobře - stejně, jako i ona mě. „No a…můžeme jít někam do soukromí, prosím? Je pravda, že…potřebuju s něčím…pomoct.“ Ne, nechci poslouchat, ale zacpávat si uši je už pozdě. Že mám starost? Samozřejmě. Kdo by neměl, o někoho zvlášť blízkého? Očima vyjedu po hadičce vzhůru k vaku, který se sice vyprazdňuje díky Mydlářovu zakročení rychleji, ale mě to i tak přijde zoufale pomalu. Tiše si povzdychnu. Možná je to nakonec spíš lepší. Od toho požáru se pořád nemůžu... dostat sám k sobě. Nikdy jsem žádný vztek nepotlačoval, nebylo ani třeba. Ale teď mám dojem, že jsem vážně jak sud s prachem a tak bych mohl nadělat víc škody, než užitku. A to je to poslední, co Anežka potřebuje - tím spíš teď. I když rychlost a ráznost jejích kroků když odchází... stojí mě to hodně úsilí a zatnutí pěstí, abych se prostě nezvedl a nerozběhl za ní. Jenže její bratr ví, kdy se objevit. "Omlouvám, se, že to tak trvalo, ale vyskytly se určité věci, které bylo potřeba vyřešit." plentu úplně rozhrne, ale koneckonců - není co skrývat. Teď už rozhodně ne. "Za tohle se neomlouvejte. Jste lékař a kdo vás potřebuje, tomu se věnujete." A navíc, Anežka je vaše sestra a krev. pomyslím si, ale nahlas to neříkám. Zaprvé je to samozřejmé a zadruhé nehodlám riskovat, že by to mohlo vyznít až drze. Stačí ten náznak otazníku v mých vlastních očích, který se mi nedaří schovat ať se snažím sebevíc. Tak svěřil se jí, nebo ne? Měl by... Ta skutečně vhodná příležitost nebude nikdy. Hovoříš z vlastních zkušeností...? "Hotovo. Pomůže ti to zvládnout situaci do oběda, ale je třeba, aby ses pak pokusil sníst něco normálního. Čištění mysli, abys zvládl nitrobranu, tě bude stát úsilí, na které ale musíš nabrat síly. Nesnaž se ale spořádat běžnou porci rovnou, ať ti není špatně a nesetkáme se tu znova." Přikývnu a spíš podvědomě si přetáhnu rukáv přes hřbet ruky, kde ještě zlehka cítím kanylu pod kůží, i když ta už je venku. Na to se posadím a když zjistím, že se mi nemotá hlava, spustím nohy dolů z postele. "Postupuj pomalu a zítra ráno uvidíš, jak ti bude. Mezitím ti s Darkem očarujeme něco, skrz co zavoláš pomoc, kdyby se to vymklo kontrole. Myslím, že by se nejvíc hodilo něco, co bude mít kontakt přímo s kůží. Náramek, prsten, přívěšek. Očaruju to tak, aby to reagovalo na tělesné změny, a můžeme tam dodat kouzlo neviditelnosti, pokud bys to nechtěl nosit moc na očích. Vybereš si, nebo to necháš na nás?" První, co mě napadne téměř ihned, i když si nejsem jistý jak moc dobrý je to nápad jsou rukavice - nosím je skoro neustále - hlavně když je jakákoli šance, že se vyskytnu v kolektivu víc lidí. V jejich nošení by mi prsten i překážel a přívěsek... raději bych něco, na čem nehrozí, že mě někdo oběsí - popřípadě že to zvládnu při nějakém dalším incidentu i sám - a ta pravděpodobnost nebyla zas úplně malá. I teď se mi při myšlence na intenzitu toho všeho navalí a v krku zapálí žaludeční šťávy. Se svými úvahami se samozřejmě podělím i s Mydlářem a... Darkem, i když bez onoho ironického podtónu s oběšením. Rozhodně nechci, aby si mysleli, že nemám k jejich nabídce a vůbec práci respekt. Spíš tedy poukážu na nezvyk a trochu nepraktičnost s tím, že pokud neprojdou rukavice, raději bych něco, co se rukou týká - ohledně jich mám totiž i povědomí víc jak automatické, tak nehrozí, že třeba zapomenu. Což se ti v ten večer plesu málem stalo... - jen výjimka, potvrzující pravidlo. Nikdo není dokonalý. | ||
| |||
| | ||
| |||
|
| ||
| |||
| Knihovna Vyšehradská škola Magie,
| ||
| |||
| Knihovna Anežka, Nela, okrajově Xenie Zavřu dveře pokoje chytím Anežku za ruku a spokojeně vyrážíme ke knihovně. Málo co by mi teď asi mohlo zkazit náladu, i když myšlenka na to, že jde Anežka za Matyášem asi ano. Na druhou stranu, nemůžu žárlit na každého, kdo se teď v okolí Anežky objeví. "Ty žárlíš Löwe. Ty jsi, ale idiot." "Jasně. Jak budeš chtít, můžeš mě vyložit v knihovně a jít za ním. Teda pokud se cítíš na potkání s bráchou takhle rychle po sobě." Pokrčím rameny. Bude záležet na Anežce kdy a jak, chápu proč chce za Matyášem jít, ale stejně se to rozkřikne, že je na ošetřovně. Tady se vždycky všechno rozkřikne. Navíc jsem rád, že mi to řekla, náš pilíř vzájemné důvěry zase povyrostl. Bylo zvláštní, jak je škola prázdná proti školnímu roku. Navíc teď ponurá všemi těmi událostmi. Už jsem se těšil do knihovny, protože ta je útulná vždycky. Hromada knih a jejich vůně nebo aspoň mě to tak připadalo. Takhle zamyšlený jsem narazil Anežce do zad, která zase do Nely. Takže z toho byla dobrá tlačenice. Matěje registruju a jen zvedám ruku, protože se nezmůžu na víc než to. Popadám dech a uvědomuju si, hlavně podle hlavy kdo před námi stojí. "Ahoj Nely, co Ti chtěl ten vořešprut?" Uvědomuju si, že se asi bavili, než jsme sem s Anežkou vpadli, ale jako typická konverzační dvojka nebudou, hlavně Nela rozhodně ne. Takže doufám, že tu nebyl nějaký problém, který by jsme museli stručně vyřešit. Možná i ručně. | ||