Vyšehradská škola magie – Knihovna

Nela, okrajově Xenie

Chvíli váhá, jestli si přisedne, ale když vidí tvou reakci, raději zůstane stát. Rozpačitě se pousměje. Usoudil, že nejspíš ani nevíš, co je zač.

"Jsem Matěj Víšek," představí se pro jistotu. "Jsem druhej střelec týmu šesťáků," zaváhá a uvažuje, jakým způsobem by to měl podat, aby to neznělo naprosto stupidně. Všechno, co ho však napadá, debilně zní, protože tohle skutečně není jeho práce. Krátce zauvažuje, co komu provedl, že to na něj hodili.

"Včera sme zapíjeli s ostatníma situaci a napadlo nás... Teda, on to byl hlavně Slezinův nápad, že bysme mohli příští tejden uspořádat famfrpálovej turnaj. Mohlo by to trochu rozehnat, co se děje okolo, a přivedlo by to školu na jiný myšlenky. No a mě zaúkolovali, abych to probral s ostatníma ročníkama. Tak nějak předpokládáme, že se většina stejně nahrne do školy ještě před koncem prázdnin. Co ty na to? Přetlumočila bys to ostatním z týmu, abysme věděli, jestli to má význam? Už se mi podařilo odchytit druháky a třeťáky a ty v tom nevidí problém."

Víš, o kom je řeč. Tomáš Slezák řečený Slezina byl brankář ročníku pod vámi a patřil mezi frajírky, co se po zápasech rádi vytahovali vlastními úspěchy.

Knihovna

Vyšehradská škola Magie,
17. srpna
Okrajově Xenie

Pomalu jsem se blížila ke konci dílu a čím více mi na levé straně ubývalo stránek a na pravé přibývalo, tím pomaleji jsem četla, tím více jsem se vracela a znovu četla již přečtené, prohlížela již prohlédnuté. Tenhle díl se mi moc líbil a nerada bych ho přečetla tak brzy. Sice se tomu nakonec nevyhnu, ale aspoň jsem to oddalovala jak se jen dalo. Úplně jsem se do světa Death Note ponořila, takže jsem přestala vnímat vše okolo sebe a místo toho si představovala, jak stojím po boku L, nebo naopak cupitám za Yagami Lightem a shinigamim Rjúkem v roli Amane Misy a říkám Lightovi jména jeho obětí. A šlo to na mě i vidět, tedy hlavně na mém nepřítomném výrazu a trochu přiblblém úsměvu.

Zprvu jsem si ani nevšimla, že ke mě někdo přišel. Teprve až když mě oslovil (musel dvakrát, abych začala vnímat), jsem polekaně zamrkala a zvedla oči k majiteli hlasu. Překvapeně, možná i trochu rozmrzele, že mě vytáhl z mých představ, jsem na něj civěla a absolutně netušila která bije. Sám nevypadal na to, že by se mu do oslovováni mě nějak chtělo. Až po chvilce, kdy jsem byla schopná na něj zaostřit, znovu promluvil.
"Hm?" sklopila jsem zrak k manze a hned ho zase zvedla k němu, zvažujíc, co mu řeknu. Nakonec ze mě vypadlo jen souhlasné "Hm, hm," a spousta nervózního mrkání. Nebude snad po mě chtít, abych s ním někam šla, že ne?

Vyšehradská škola magie – Knihovna

Nela, okrajově Xenie

Nevšimla sis toho, ale pozoroval tě už delší dobu. Skrýval se za knihou, o níž vlastně ani neměl zájem, a uvažoval, jakým způsobem tě oslovit, aby tě nevyplašil. Tenhle plán se v hlavách čerstvých šestých ročníků zrodil teprve včera, když nad flaškou uvažovali, jak rozbít tu tísnivou atmosféru, do níž společnost upadla. A on, jako nejvýřečnější (haha…) a nejodvážnější (hahaha…), byl vybrán, aby kontaktoval zástupce jednotlivých ročníků.

Měl by to dělat Slezina, sakra práce, je to přece kapitán… Nebo jeden z Pepičů… Tak proč zrovna já…

Matěj Víšek hrál na pozici druhého střelce a naneštěstí byl jediný, kdo se aktuálně vyskytoval ve škole. Zbytek si našel příhodnou výmluvu, jak se z věci vyvléknout. A protože nenašel nikoho jiného, padla za oběť jeho úkolu Nela. Xenie si nevšiml, jen pozoroval Neliny modré vlasy jako maják, který mu měl dodat odvahu. O dívčině plachosti a určité dávce výstřednosti kolovaly ve škole nejrůznější zvěsti a on si nebyl jistý, jak ji oslovit.

Nadechl se a vyrazil.

„Ahoj, Nelo.“ Matěj se zastavil kousek od stolu a nervózně se usmál. „Měla bys na mě prosím chvíli čas?“