Pražské magické podzemí

Bea, Roman, Petr

Magické podzemí bylo řešeno systémem chodeb, kdy se z menších užších chodbiček ze vstupů na povrchu dalo projít do širších centrálních chodeb, které se sdružovaly v pomyslném středu na Tetině náměstí, místní obdobě Václavského náměstí. Zde se nacházelo Ministerstvo kouzel, hlavní obchody a domy pro bohatší kouzelníky, zatímco v bočních chodbách se daly objevit menší obchůdky a domky chudších kouzelníků, kteří odmítali život na povrchu. A říkalo se, že v bočních chodbičkách se daly objevit i tajné průchody do šedé zóny, kam prsty bystrozorů nedosáhly.

Místo, aby se váš krok stočil zpátky do školy, nohy vás nesly opačným směrem do obydlených částí a k Tetě. I když Bea neodpověděla hned, Romanova poznámka mezi vámi visela stejně jako Petrův původní dotaz. Ze dvou exemplářů hospodáříčků se dalo těžko usuzovat, co bylo pro jejich druh normální, ale Bea řekla, že byl po jejich návratu hospodáříček pryč. A jaká mohla být naděje, že byste ho mohli najít, když…

Celé podzemí je až nezvykle vylidněné. Jistě, je všední den ráno, ale za jiných okolností byste čekali víc kouzelníků, než kolik jste jich zatím potkali. A ti, na něž jste narazili, se sklopenou hlavou mířili za svými cíli. Podobně to asi muselo vypadat v dobách šíleného Bruncvíka, ale tehdy Vyšehrad nestřežili vojáci. Bruncvík se snažil uchvátit moc, převzít vládu nad podzemím a časem ovládnout i mudly. Nezničil polovinu Karlova mostu kvůli něčemu, co tam evidentně nebylo. Protože kdyby tam ten meč skutečně byl, Kazi vám pomáhej.

Ze stínů jednoho z domů se vyloupne stín. Možná jste si ho všimli už předtím, možná vás překvapil až nyní. V černé masce morového doktora, s kloboukem a zakrytými vlasy. Světlo se odrazilo od naleštěných bot, kožené rukavice zaskřípěly, když sahal do náprsní kapsy. Petr na něj už narazil při svých výletech do šera podzemí. Byl výstřední, ale nebyl to ten žhář. Nebo snad...? Než jste stačili zareagovat, vytáhl balíček karet. Plavným krokem přitančil před vás a roztáhl karty do vějíře. Rub karet byl čistě černý, bez jakéhokoli vzoru. Kdybyste je začali počítat, došli byste až k číslu dvacet dva.

"Zvolte si kartu, slečno." Jeho skutečný hlas zkreslovala maska, ale tón se zdál snad až příliš veselý, než jak jste se v hloubi duše cítili. "Možná budete překvapená."

Před ošetřovnou – cesta na pokoj

u ošetřovny

AKTUALIZACE ČASU

Všichni hráči

Snídaně skončila.
Na devátou hodinu je svolána tisková konference k aktuální situaci. Její přepis vyjde v polední Kronice.

Vyšehradská škola magie – Ošetřovna

Anežka, Matyáš, Otto

I když se snaží pocity skrýt za úsměvem, sotva se za Anežkou zavřou dveře, celá pobledlá se vydá napříč ošetřovnou pryč. Mine Matyášovu postel, jemuž už před nějakou chvíli dokapala infuze, prožene se kolem spící profesorky za plentou a otevře dveře rázněji, než měla v úmyslu. Nejspíš tím lehce vyděsí Otta stepujícího před ošetřovnou, který se asi už už rozhodoval, že půjde za ní. Ve světle ošetřovny a chodby jako by byla Anežčina pobledlost ještě výraznější.

Trvá chvíli, než se dveře Janova pokoje znovu otevřou. Sice chvíli uvažoval, že by si vzal něco povzbuzujícího, ale nakonec to Jan zamítl. Zamířil k Matyášovi, odhrnul plentu naplno a nejistě se na něj usmál.

"Omlouvám, se, že to tak trvalo, ale vyskytly se určité věci, které bylo potřeba vyřešit." Jemně vezme Matyáše za ruku, odlepí jistící pásku a vytáhne jehlu. Rychlým mávnutím hůlky drobnou ranku zacelí.

"Hotovo. Pomůže ti to zvládnout situaci do oběda, ale je třeba, aby ses pak pokusil sníst něco normálního. Čištění mysli, abys zvládl nitrobranu, tě bude stát úsilí, na které ale musíš nabrat síly. Nesnaž se ale spořádat běžnou porci rovnou, ať ti není špatně a nesetkáme se tu znova. Postupuj pomalu a zítra ráno uvidíš, jak ti bude. Mezitím ti s Darkem očarujeme něco, skrz co zavoláš pomoc, kdyby se to vymklo kontrole. Myslím, že by se nejvíc hodilo něco, co bude mít kontakt přímo s kůží. Náramek, prsten, přívěšek. Očaruju to tak, aby to reagovalo na tělesné změny, a můžeme tam dodat kouzlo neviditelnosti, pokud bys to nechtěl nosit moc na očích. Vybereš si, nebo to necháš na nás?"