Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Vyšehradská magie
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Hurá do knihovny Okrajově Xenie Ještě nějakou chvilku jsem sledovala trojici před Velkou síní, jak se o něčem baví. Otto se mým směrem už neohlédl a když se tam pak objevil i Přemysl, přestala jsem jim věnovat pozornost. Beztak se už otáčeli na patě a mířili někam ke skleníkům. "Kde jsem to... aha, tady," mumlám si, zatímco hledám místo, kde jsem skončila se čtením. Když to správné okénko konečně najdu, znovu se začtu a zároveň s tím se pustím do jídla. Nakonec mi trvá dvacet stránek, než vůbec dojím jeden rohlík. Když se mi to ale nakonec povede, založím si stránku a opět se rozhlédnu. Velká síň se mezitím zaplnila studenty nižších ročníků, dokonce zahlédnu i sourozence, ale oba dva jsou v hloučku svých přátel, tak si mě asi ani nevšimli. Nechám to být, zvednu svůj batoh, do kterého schovám mangu a vyjdu ze síně ven. Nějakou dobu stojím před Velkou síní a pohled upírám k hlavnímu vchodu. Nejradši bych byla někde jinde, než tady, třeba v komiksshopu co je kus nad Václavákem, nebo v Drakkarii, na Rašínovo nábřeží, než tady. Ovšem mamka si přála abych tu byla a i když jsem schopná rodičům lhát o tom, kde jsem, v téhle chvíli bych to nedokázala. Nakonec jsem si jen trochu povzdychla a nasměrovala svůj krok do knihovny. Nespěchala jsem, takže mi to chvilku trvalo tam dojít. Postupně jsem zdolávala schody, dokud jsem nestanula před dveřmi. Jistě, číst si mohu klidně i ve svém pokoji, ale to prostě není ono. Sice tam mám klid a nikdo mne neruší, ale prostě to není ono. Ale číst si mezi starými svazky knih, to je něco jiného. Mám ráda atmosféru knihovny. Tiše tedy otevřu dveře a hned spatřím knihovníka, kterak pečlivě spravuje nějaký starý svazek. Pokynu mu hlavou na pozdrav a zavřu za sebou dveře. Chvilku fascinovaně sleduji, jak si hraje s vazbou knihy, jak ji pečlivě a veleopatrně opravuje. Taky bych to někdy chtěla umět, zatvářím se zasněně a v hlavě mi vytrne myšlenka na přetvoření a vytvoření nové vazby pro některé mé knihy doma. Zvláště pro ty staré, které mám po rodičích. Nakonec nechám knihovníka v klidu pracovat a odeberu se do nějaké z prázdných židlí, abych si mohla v tichosti a klidu číst. Jen na okamžik postřehnu pohyb kdesi u zoomagických svazků, ale moc tomu nevěnuji pozornost. | ||
| |||
 | Skleníky "To vím pane. Ne nijak podrobně, ale vzhledem k unikátnosti hospodáříčků se to dá i předpokládat." Odpovím a poslouchám dál, výklad. On to říkal už mockrát a asi jsem to i slyšel kdysi, ale opakování je matka moudrosti a péče o kouzelné tvory není prostě něco co by byl můj prim. Já to vím, on to ví a tím je to uzavřené. To další už bylo samozřejmě zajímavější a nějak to korespondovalo s tím, co už jsme tak nějak ve sklenících dedukovali. Anežka měla pravdu v tom, že Vyšehrad není bezpečný a proto jdou vejce do háje. "Mysleli jsme si, že to má souvislost s tím venku, ale...." Tam se zastavím, protože se zastaví i profesor a zadívám se mu do očí. Jo a potom mi spadne brada, protože tohle mě opravdu nenapadlo. Navíc tohle na čele napsané nemají a nikdo se s námi pomalu nebavil. "Doprdele." "To nám nikdo neřekl pane a i když je to asi očividné mě to opravdu nenapadlo. Vzhledem k tomu co se stalo se nějak nedivím, že je ředitel povolal. To se teprve ukáže. My asi máme samici. Petr údajně o nějaké ví, ale nevím co je na tom pravdy a kde jí sehnat. Snad nám to řekne sám." Takže Vyšehradčtí rytíři hlídají školu a ta ztrácí svou ochranu, protože jí posílila o Vyšehradské rytíře. Což je paradox a to ne rovna malý. Mám pocit, že tohle ředitel asi jen tak v jistých kruzích nerozchodí, ale udělal co myslel, že je nejlepší a to v mých očích má cenu. Otázkou bylo, jaký šílenec by útočil na školu a snažil se do ní prolomit bez armády. Tedy pokud nějakou armádu nemá. To by bylo hodně zlé. | ||
| |||
35.jpg){kind=icon} |
| ||
| |||
|
| ||
| |||
|
| ||
| |||
| Velká síň okrajově Otto "Tak takhle to získal," zamumlám si a zamyšleně otočím stránku, zatímco rohlík s máslem zůstal viset v mé ruce na půli cesty k mé puse. Nakonec tam doputuje, ale ukousnu si tak malé sousto, že rohlíku snad ani neubude. Pořádně si prohlížím jednotlivá okna mangy, pečlivě si pročítám jednotlivá slova a gratuluji si, že jsem tuhle mangu dokázala vůbec sehnat. Ono, sehnat poslední díl Death Note je celkem umění. Velmi pomalu koušu to nepatrné sousto a jen ho polknu, trochu se rozkašlu. "Čaj," zasípu, zvednu hlavu abych našla hrnek a nakonec se pro něj i natáhnu. Dopřeju si pořádného hltu a když spokojeně odkládám hrnek, všimnu si, že v hale stojí dva profesoři. Profesor Horymír a profesor Cederström. Hm... jestlipak umí i japonsky? napadne mne, když je vidím. Že bych se ho šla zeptat? zamyšleně je sleduji. Pak si ale všimnu jejich napružených postojů a hůlek v rukou a překvapeně zamrkám. Co to? ještě chvilku mrkám, pak ale nápad s otázkou zavrhnu. Určitě na mě teď nebude mít čas. A pak si i všimnu Otta, jak se opírá rukama o kolena a vydýchává se. Co se děje? zmateně zamrkám a dál sleduji viditelně uhnaného Otta. | ||
| |||
|
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
|
| ||
| |||
|
| ||