Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Vyšehradská magie
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 |
| ||
| |||
 | Hodina teorie Jan, Johanka, Xénie + odcházející Roman a Bea 17. srpen 2021, čas snídaní Roman odešel, Bea se k odchodu chystala a Jan evidentně ve sporu také netoužil pokračovat, dokonce i projevil zájem. Tedy jestli to nebyla jen příprava na další kolo sporů. No uvidíme. "Přijímám. Ale pokud máme bejt kamarádi, měli byste vědět, a hádám, že některý i vědí a jenom si zbytečně koledujou.Oslovení Kašpar použitý s tim posměšnym tónem fakt nemám rád. Jirka Kubíček by moh vyprávět, v prváku kvůli tomu párkát upad ve sprše, jeslti si rozumíme. Nebuďte prosím jako Jirka Kubíček. Sice už jsem od prváku udělal pokrok a vím, že násilí neřeší každý spor, ale zlosti ulevit pořád dokáže." Zakřenil jsem se trochu a už se chtěl pustit do výkladu o zbraních, když nám do toho ještě vstoupila Bea a postavila se na mou stranu. Dík, po tom výbuchu jsem to nečekal. Pokývl jsem jí, abych dal najevo vděk a rovnou odpověděl na otázku, kterou nás přerušila. "Hele, klidně, vlastně ještě nevím co budu mít na práci. Až si to vyřídíš s holkama, zkus mě najít buď tady a nebo na pokoji. Kdybych se nakonec vrhnul na něco jinýho, necham ti buď vzkaz a nebo písnu." Pak jsem si došel pro svou nedopitou kávu, přijal místo, které Jan nabídl a vrátil se k původní debatě. Stále jsem měl pocit, že si nerozumíme a tak jsem začal mírně. "Myslím, že se chápeme špatně a v tom tkví celý ten spor. Já nepochybuji o tom, že jsou kouzla, která lze použít bez vedlejších škod. A stejné je to se zbraněmi. Jenže pokud dojde na boj, mnohdy řešíš prioritu cílů a vlastní přežití, naopak vedlejší ztráty tě v tu chvíli nemusí zajímat. A já, prostě podle jejich výzbroje a chování soudím, že ochrana všech uvnitř není tím prioritním cílem." Trochu jsem si pozvdechl, protože jsem měl pocit, že se opakuji. Ale třeba, když jsem to řekl znovu a jinak, bude to lépe pochopitelné. "Jasně, možná se pletu, zbytečně straším a panikařím, ale v takovém připadě budu maximálně za blbce. Ale pokud se pleteš ty, potažmo vy a budete spoléhat, že vás ochrání, mohlo by to pro vás mít fatální následky. Před tím jsem chtěl varovat." A jestli to pořád není jasný, tak si trhněte, znovu už se opakovat nehodlám. Pohledem jsem koukl po těch, co zůstali, jako bych se chtěl ujistit zda již chápou o co mi šlo a pak se pohledem vrátil zpět k Janovi. "Druhý omyl spočívá v tom, že netvrdím, že zbraně jsou lepší než magie. Jen mi zkrátka nepřipadá moudré spoléhat jen na ni nebo zavírat oči před tím světem venku. Mudlové mají spoustu šikovných udělátek, které magii dokáží nahradit, mnohdy i překonat. A přiznejme si to, pokud jde o boj a zabíjení, jsme druh, který v tom vyniká i bez magie." Mrkl jsem na něho, byť to nemohl vidět a pokračoval. "Ale k jádru otázky, proč dát přednost zbraním před magií? Nebo proč se vůbec zbraněma zabývat? Už jsem to nakousl, prostě není rozumný spoléhat se jen na magii. Tak jako magie dokáže vyřadit elektroniku, můžeš se dostat do situace, kdy s magií nepochodíš. To zaprvý." Na prstě pravé ruky jsem zvedl palec a pak přidal i ukazováček. "Za druhý, univerzálnost. Každá hůlka není pro každého. A na každou hůlku si musíš zvykat a tvořit si s ní jakýsi pouto. Tohle u zbraní odpadá. Jasně, každýmu do ruky sedne něco jinýho, ale je to spíš o typech, ne o konkretním kusu. A navíc, když se naučíš s jednou, vcelku rychle se adaptuješ i na jiné. A pak zákon Priori Incantatem určitě taky znáš. Tak u zbraní nic takový nehrozí." Posluchačům jsem na prstech ukázal trojku a pokračoval dál. "Tři. Rychlost. Teoretická kadence dnešních zbraní se pohybuje někde kolem pěti set až tisíce výstřelů za minutu. Praxi to limituje hlavně kapacita zásobníků. U zaklínadel, vsadil bych na pár desítek maximálně. Pak mě napadá třeba ještě přesnost a použitelnost na větší vzdálenosti. A určitě bych mohl pokračovat, ale už bych to nerozebíral. Pojďme dál." Letmo jsem zkoukl posluchače, jak se na to tváří, že bych se třeba k dalším výhodám ještě vrátil později a přešel na další část Janových dotazů. "Ptal jsi se, proč zbraně vůbec očarovávat a nepoužít hůlku. Síla kouzla spočívá v tom, jak silný je sesilatel. Jednoduše řečeno, spoleháš na vlastní síly a silnější soupeř bude výzva. Kdežto, když ti zbraň nebo munici očaruje někdo schopnější, vzroste tím i tvoje síla. Obrazně řečeno. Nemluvě o tom, že to pak může použít i někdo jiný, klidně i úplný mudla." "A pak tu máme různá vylepšení. Existuje spousta druhů munice, spousta různých vylepšení na konkrétní zbraně, ale když to spojíš s magií, ta škála se ještě rozšiřuje. Každý mudla a nejen on, by ti utrhl ruce třeba za takový zásobník vylepšený modifikovaným Capacious Extremis." Zrovna jsem se dostával k tomu zajímavému, viděl nebo slyšel jsem o spoustě zajímavých očarováních a sám jsem v hlavě měl různé další nápady, co by stálo za vyzkoušení. Určitě bych pokračoval, ale to už Johanka dokončila svou kresbu a rozhodla se nám ji představit. A tak jsem tuhle debatu nechal stranou a pozornost obrátil k Johance. "Ani bych neřek, že je to planá naděje. Furt je to nějaký vodítko. Ale, jak už řekla Kesi...", tázavě jsem pohlédl na Xenii, co je to sakra za jméno, nebo jen přezdívka? Pomyslel jsem si a pak pokračoval. "...vypadá to jako nějaký fénix zkřízený s volavkou. Nebo ty plameny nejsou jeho součástí? A kde bereš, že je to zvěromág? Nemůže to být jenom nějaký magický zvíře? A kdes ho vůbec viděla? A co když to s tím požárem nemá nic společnýho, co když to byl jenom nějaký projev?" Zahltil jsem ještě okolí otázkami, konečně dopil svou kávu a nechal prostor ostatním. | ||
| |||
 | Stále Velká síň Johanka, Bea, Petr, Jan Věnovala jsem Janovi úsměv, když se chytil mojí otázky a nijak nekomentoval změnu tématu, kterou jsem se snažila zavést. Jeden by mohl říct, že za těch několik let, co se známe, si zvykl a to nejen on. I Bea se chytila. "Že váháš." usmála jsem se na kamarádku. "Budeš chtít jít do města?" dodala jsem a myslela tím ten pokec, jestli je to něco důležitého, co by cizí uši neměly slyšet a cizí oči vidět, nebo obyčejné tlachání, pro které stačí nejbližší lavička na dvoře, někde na chodbě, společných prostor nebo zalezeme k jedné z nás do pokoje. Narovnala jsem se v zádech a párkrát se zhluboka nadechla nosem, vydechla ústy a pravým palce a ukazováčkem zmáčkla bod stresu na levé dlani mezi začátkem malíčku a prsteníčku. Pomohlo to na malou chvilku. Johanka na sebe strhla pozornost nejen otázkou, kterou na ní nasměrovala Bea, ale i tím, že nám ukázala svůj výtvor, který do této chvíle črtala na papír před sebou. "Ty plameny určují... Fénixe?" řekla jsem nahlas svou domněnku a slovo 'fénix' jsem udělala pomyslný otazník. Nebo je to jen pták v ohni, kde oheň symbolizuje ten výbuch a pták je jen obyčejná neurčitá podoba toho zvěromága? "Johanko, jak jsi ho viděla?" zeptala jsem se vyrovnaným hlasem přímo jí. Možná už to tu někomu vysvětlovala, než jsem přišla, každopádně, ta slova řekla tak, jako by si byla jistá, že se jedná o něj, ne o ni. Možná bych měla přispět do kroužku i já, se svými prapodivnými pocity, intuicí, jež mě tluče zevnitř hlavy. Vzápětí jsem to ale zavrhla, domnívala jsem se, že jde jen o moje niterní pocity, jež s tím nemají co dělat, nemluvě o tom, že jsem nevěděla, co říct jiného o tom útoku. | ||
| |||
 | Hádka Velký sál Bea, Xenie, Jan, Petr Začínala mě třeštit hlava. Petr pokračoval, bránil se a nakonec ze sebe nejspíš vypustil to, co ho vnitřně drásalo nejvíc. Zobrazit SPOILER  ”Měl by vypadat nějak takto,” tiše jsem pokračovala. Pak jsem blok otočila, aby se všichni mohli podívat, zatímco já sledovala jejich výrazy. | ||
| |||
 | Dramata part 2 Petr, odcházející Roman, Xenie, Jan, Johanka úterý, 17. srpna 2021 Asi jsem to přehnala, neměla jsem být na něj taková. Zvednu oči k Petrovi, který si vyměňuje názory s Janem. Otevřu si jogurt a lžičku z kávy strčím do něj, aniž bych ji olízla a začnu jogurt míchat přesně tak jako před tím kávu. "Jane, v tomhle musím dát za pravdu Petrovi, můj otec je bystrozor a je úplně normální, že na některých odděleních používají mudlovské věci denní potřeby."Vstoupím jim do rozhovoru a podívám se na Petra. Nemáš zač. Věnuji mu dlouhý pohled. Chtěla jsem se Jana zeptat, jestli někdy viděl nějaký mudlovský, akční film, ale vzápětí mi dojde, že on nejspíš nikdy žádný film neviděl. Místo toho si strčím lžičku do úst. Chvilku jogurt převaluji v ústech a potom těžce polknu. Roman skoro nic Petrovi neřekl, za to Johanka nadhodila něco, co znělo opravdu zajímavě."Kluci, počkejte!" Zastavím jejich výměnu názorů. "Co měl vidět Johanko, povídej." Řeknu vzrušeně a zabořím lžičku do kelímku až z něj trocha vycákne na stůl. Zadívám se na ni a pohledem ji tlačím k odpovědi. Když se Kesi zeptá co budeme dělat po snídani, zadívám se na ni. "Chtěla bych se vidět s Anežkou a ujistit se, že i ta je v pohodě. Půjdeš se mnou?" Zeptám se Kesi "A taky zavolat tátovi, jestli se neví něco nového o tom, kdo to udělal." Usměju se krátce."A taky bych si chtěla popovídat se svou kamarádkou." Natáhnu ruku a pohladím Kesi po ruce. "S tebou bych taky ráda Petře v průběhu dne mluvila, pokud si na mne uděláš čas a bude se ti chtít."Řeknu o poznání klidněji, než před tím, když jsem na něj zvyšovala hlas. Přeci jen, známe se spolu prakticky od doby, kdy jsem začala hrát famfrpál a on mi několikrát pomohl a ušetřil mne pití kostirostu a pobytu na marodce, po náletu zplašeného potlouku. "Moje číslo máš, tak mi prosím napiš až budeš mít chvilku a já se za tebou zastavím."Dál se vrtám v jogurtu, neschopna něco pozřít. | ||
| |||
4104.png){kind=icon} |
| ||