Ráno bez ohně

Moje snídaně

Stručné shrnutí událostí

Kouř. Oheň. Žár. Křik hasičů sesílajících neúspěšná kouzla…

Na tu noc budete hodně dlouho vzpomínat jako na jednu z nejhorších ve svém nedlouhém životě. Na Vyšehradě bylo zvykem na konci léta uspořádat rozlučkový večírek, kdy odcházející sedmé ročníky předávaly pomyslné žezlo nové generaci těch služebně nejstarších. Byli jste pozváni i vy – ať už jste pozvání přijali, nebo jste z nejrůznějších důvodů zůstali doma.

Dílo zkázy sledoval i vodník, ochránce Vyšehradu strážící přístup od vody. Zburcoval ředitele a vyučující. Věděl o studentech v hospodě u Karlova mostu. Za poslední roky se to místo stalo jistou stálicí.

Byli jste zachráněni. Bez ohledu na mudly a utajení se na místě objevil Jan Mydlář, školní lékouzelník a pro nejednoho přítel, bratr… V závěsu za ním se přemístili skřítci z kuchyně, jejichž magie umožňovala pohotovou evakuaci do bezpečí. Z vašeho ročníku přežili všichni. Absolventi takové štěstí neměli. Až později Kronika zveřejnila seznam padlých, jak se poodkrývalo dílo šílenství. Zapomenutými oběťmi pak byli i duchové a malostranský vodník Kabourek.

Pro zraněné narychlo ustanovený krizový štáb zřídil ošetřovnu v křídle Kaziny královské nemocnice, kde jste mohli spatřit zoufalou snahu lékouzelníků udržet popálené naživu. A překvapivě s vydatnou pomocí mudlovské techniky. Zde jste za podpory modifikovaného bezesného lektvaru přečkali noc. Nadýchání se kouře nepatří mezi složité na vyléčení, proto jste byli propuštěni domů.

Následující den vám z Vyšehradu byla doručena mince s nouzovým přenášedlem a nabídka azylu, pokud se necítíte vy nebo vaše rodina v bezpečí. Někteří využili, jiní ne. Večerní Kronika vydala seznamy pohřešovaných a mrtvých, mezi nimiž se objevila i jména dědiců velkých rodů. Mezitím se jak v mudlovském, tak v kouzelnickém světě rozhořelo vyšetřování celé katastrofy. Plameny nebylo možné dostat pod kontrolu ani s nejsilnějšími kouzly, musely se nechat vyhasnout. Zkáza byla příšerná - destrukce zasáhla polovinu Karlova mostu, odkud se požár šířil na jih přes Kampu až takřka k Mostu Legií. Částečně byly zasaženy i Petřínské sady na západě, Vojanovy sady a Valdštejnská zahrada na severu. Valdštejnský palác byl ušetřen zázrakem, když se oheň hnal Nerudovou ulicí až k Muzeu alchymistů a mágů staré Prahy.

Ti z vás, co využili stěn školy již nyní, mohli u bran spatřit novinku – vojáci v nejmodernějším mudlovském vybavení, s hůlkami u pasu. Vzbuzovali strach, ne kvůli jejich ostražitosti, ale hlavně proto, že jste nebyli schopni pochopit, co by tu mohl dělat někdo takový. Za branami vás uvítal školník. Had hospodáříček, obrovský vzpřímený had s lidskýma rukama, vás uvítal místo zaneprázdněných učitelů a odvedl vás do vašich pokojů. Jako nejvyšší ročník jste měli to privilegium mít vlastní pokoj, který jste si mohli přizpůsobit, jak jen bylo libo.

Nyní nastává první ráno po příchodu do školy.

Co se ví?

Každý kouzelník se špetkou inteligenci si nakonec snadno domyslel, že by mohl být jediný důvod, proč by něco takového začalo právě u Karlova mostu. Všeobecně přijímaná a badateli potvrzená pověst pravila, že do něj před staletími ukryl Bruncvík svůj kouzelný meč. Zdroje se však rozcházely v tom, co bylo podstatou kouzla meče – zda měl moc on sám, nebo v něm mohl být ukrytý úlomek Kamene světla pocházejícího z Luciferovy koruny. Luxfera, jak ten kámen nazývaly magické bytosti, se rozlomila při Světlonošově pádu a jeden z úlomků prý vytvořil českou kotlinu.

Díky Johančině vizi si můžete být jistí, že bystrozorové nenajdou stopy po pachatelově přemístění – opustil místo činu v podobě ptáka. Ten měl pravděpodobně dlouhý krk a nohy, jaké naleznete u čápů.