Dny plynou...

Bea, pak Anežka + Otto, ostatní dle libosti

17 - 20.srpen 2021
Praha - Vyšehradská škola magie
Všudemožně po škole,
Zakončeno snídaní ve Velké síni

Několik předchozích dnů Petr trávil převážně s Beou, společně trénovali, zařizovali věci okolo Famfrpálu a nemálo času také trávili v zahradách, mimo školu a nebo u ní na pokoji. Zkoušeli také něco málo zjistit k současné situaci, ale příliš se nedařilo. S ostatními se vídal jen při náhodných setkáních a při společných trénincích famfrpálu - kde se řídil pravidlem “Těžko na cvičišti, lehko na bojišti”. Když k setkání došlo, nebylo příliš prostoru k výměně nějakých nových poznatků, ale přesto Petr naznačil, že se mu podařilo promluvit s ŕeditelem a tak z toho vyplynulo, že vedení školy dělá co může, ale vlastně příliš také nevědí co lepšího by mohli dělat. Navíc ve vedení bují i nějaké to politikaření, intriky a jiné srandy, takže ředitel má snad i nůž na krku a některé kroky neučinil tak úplně proto, že by chtěl. Nicméně, detaily buď Petr neznal a nebo do nich zacházet nechtěl.

***

V noci ze čtvrtka na pátek Petr padl jako podťatý, spolu s Beou si pustili nějaký film, ale skoro se nedostali ani přes úvodní titulky. Ráno by tedy měl být čilý jako rybička, ale nebylo tomu tak. Vzbudil se sice brzy, ale cítil, že ještě pár hodin by bodlo. Přesto odolal pokušení a z postele se vyhrabal. Bea to vůbec nezaznamenala, ta spokojeně oddychovala a o světě nevěděla. Rozhodl se, že jí ještě nějaký čas dopřeje a sám si zatím zacvičí. Dveře ho však nepustili a ani Alohomora, Petr si byl vědom svých nedostatků i toho, že Bea ho v této oblasti překonává a tak se dále nesnažil. Až ho Bea bude chtít pustit, tak ho pustí. Vrátil se pod peřinu, chytl Beu a nakonec znovu usnul.

***

Druhé probuzení bylo méně příjemné, to už se ozýval hlad, čímž Petra upozornil i na druhou skutečnost a to, že už je sakra pozdě. Nezbylo mu nic jiného, než se smířit s tím, že ranní rozcvičku dnes vynechá a pokud nechce vynechat i snídani, měl by začít něco dělat. Protože Bea už také začínala probouzet a projevovala nějaké ty známky života, jemně do ní štouchl: “Zaspali jsme a jestli chceme stihnout snídani, máme nejvyšší čas.” Po nějaké té ranní dávce něžností se ti dva domluvili, že se v rychlosti upraví a sejdou se dole v síni. S tím Petr Beu ještě požádal, zda nezruší to kouzlo na dveřích a ona se zatvářila značně zmateně, o ničem nevěděla. A když jí to chtěl Petr demonstrovat, dveře normálně otevřel. Že by se mu to předtím jen zdálo? Nicméně dveře byly odemčené a Petr mohl vyrazit na svůj pokoj.

***

Vysprchovaný a čistě oblečený, vyrazil Petr konečně na snídani. Ruch v chodbách, špitání spolužáků i mimořádné vydání kroniky naznačovalo, že něco není v pořádku. Když pak kroniku prolistoval, hned z prvních stránek se dozvěděl, co se v noci dělo. To mnohé vysvětlovalo. A zároveň přinášelo nové otázky. Dole v síni už to začínalo žít, přesto však na pokročilou dobu byla překvapivě prázdná, evidentně nebyl jediný kdo zaspal. Protože Beu nikde neviděl, rovnou připravil dvě kávy a pak vyrazil k dvěma známým tvářím. “Ahoj, můžeme se s Beou přidat?” oslovil Anežku a Otíka spíše řečnickou otázkou, na stůl odložil hrnky s kávou a vyrazil obstarat i něco na zub - dnes se Petr rozhodl pro kalorickou bombu v anglickém stylu. Pak se usadil, vychutnával kávu a vyhlížel Beu, aby mu její příchod neunikl a on ji hned mávnutím upozornil, že snídani má na stole.

Jíííídlo!

Anežka a zbytek pak

Dneska se vykopat z pokoje a z postele bylo poměrně náročné a tak jsem moc nechvátal. Většinou jsem to já, kdo už poskakuje u dveří a čeká, až se madam Mydlářová vyhrabe, ale dneska fakt ne. Asi dali do jídla včera nějaké silnější koření a nebo prostě tělo jenom řeklo:

"Hele Ottíku, chováš se ke mě jako hajzl, tak já prostě vypínám. Nazdar."

Ty varianty byly možné všechny. Nějak mě to vlastně asi neštvalo, štval mě kručící žaludek, který mě tlačil jasně do jídelny.

"Je to nějaký divný, ale mě ráno přijde divný celkem všechno."

Pokrčím rameny a propletu svoje prsty s Anežčinými. Začnu se, ale více dívat kolem sebe a přemýšlet o té atmosféře. Jako něco asi je ve vzduchu, ale nepřijde mi, že by tu bylo něco extra jinak. Atmosféra hradu je v háji od útoku, takže tohle mi nijak extra divné nepřijde. Lidi jsou protivní často a najít někoho s dobrou náladou, to můžu rovnou jít tahat drakovi ze zadku třísku. Já naopak dobrou náladu mám, hlavně ve vidině toho co má být.

"Tak to je super, už se těším. Mám pocit, že tu na mě všechno padá. Těším se až vypadneme. Však se můžeme stavit koupit ještě, nenecháme si sežrat víkend!"

To už je malý odskok a nám vadit nebude. Síň je teda fakt jeden velký hukot. Evidentně se dozvíme nějaké zajímavé zprávy, už protože je tu ředitel osobně a venku mě div nesestřelil jeden bystrozor. Tohle ráno teda stojí za to. Anežka rozloží noviny a nahne se nad ně, takže si stoupnu za ní a s hlavou přes rameno čtu. Musím říct, že tohle jsem nečekal. Nic nic a najednou takováhle šleha.

"Pokud je dostali do nemocnice což asi jo, tak budou v pohodě. Navíc pokud ho ranili nebo tak, tak sice je silný, ale není nepřemožitelný, což je fajn vědět."

"Nějakou další jobovku nemáme?"

Tázavě se otočím k učitelskému stolu, ale sednu si a začnu jíst. Můj apetit to neničí.

Snídaně

Otto a potom každý ve Velké síni

Vylezu z pokoje jako první, potlačím zívnutí a ještě se pro jistotu protáhnu, jako kdybych mohla dosáhnout až na strop. V noci jsem spala jako zasažená avadou, ale není divu vzhledem k tomu, jak nás Bea s Petrem na trénincích cepují. Přesto se cítím poněkud zvláštně. Však, co vím potloukem jsem do hlavy nedostala. Nebo jo? Hm.

Potlačím zívnutí a dívám se, jak konečně vyleze na chodbu i Otto a zavře dveře. „Nezdá se ti, že je tady dneska nějaká divná atmosféra?“ zeptám se ho, když se chytáme za ruku a vyrážíme směr schodiště. Kdesi na druhém konci chodby se mi zdá, že slyším chichotat se duchy z Libušiny družiny. S trochu nakrčeným obočím sleduji nás míjející hloučky mladších ročníků. „No nic. Už jsem ti říkala, že můžeme vyrazit už dopoledne? Přenášedlo prý bude připravené v Podolí.“ usměju se natěšeně. Já už svůj bágl sbalený mám. „Jen mám pocit, že by se nám hodili i nějaký rybářský kalhoty…a asi tam taky bude dost lékomárů.“ takže byto ctělo i magický repelent. Možná bude kouzlo stačit.

Dorazíme do Síně, kde to vypadá jako na sovím srazu desetiletí. Podívám se nechápavě na Ottu. Takhle vypadají breaking news po kouzelnicku. Zalovím v kapse a strčím pár drobných mincí do váčku, co má sova na nožce. Rozevřu noviny a položím je na stů tak, aby si je mohl číst Otta pohodlně se mnou. „No neke...“ vydechnu překvapeně nad článkem, který se nesnaží být tolik detailní, ale přeci jenom v něm je docela zásadní informace. „Už ho skoro měli…doufám, že ti bystrozoři budou v pořádku.“ jména tam samozřejmě nejsou, když jde o ochranu soukromí. Kecnu si na židli a čtu si to znovu. Teprve potom zabrousím pohledem k profesorskému stolu, kde sedí i ředitel školy. Dokonce zapomenu i na snídani, jak se to snažím všechno vstřebat.

Vyšehradská škola magie

Všichni hráči
Pátek, 20. srpna 2021
Velká Síň

Možná si někteří z vás v noci všimli, že jsou podivně unavení a malátní. Skoro jako kdyby vám někdo přidal cosi do čaje nebo to skřítci v kuchyni přehnali s množstvím meduňky a jasmínu. Citlivějším studentům se mohla nepříjemně motat hlava a ti, kteří mají ve zvyku loudat se za tmy po studených vyšehradských chodbách, narazili, když se pokusili otevřít dveře buď od svého pokoje nebo kolejní místnosti. Všechny byly zapečetěné a kouzlo nešlo prolomit. Žádná Alohomora ani nic silnějšího nefungovalo.

Ráno jste si nebyli příliš jistí, jestli se vám to jen nezdálo, protože tentokrát s jejich otevřením nebyl žádný problém.

Nastal čas snídaně a hrad začal pomalu ožívat svým obvyklým ranním cvrkotem. Na chodbách se objevovali hloučky studentů, někteří duchové měli až hravou náladu, zkrátka něco tu bylo jinak. Ta nesnesitelná tenze posledních dní, jakoby konečně povolila. Dokonce i profesoři se zdáli být méně napjatí, i když stále vypadali k smrti unavení a vyčerpaní. Sem tam jste si mohli všimnout, jak se kolem rychle mihnula osoba v bystrozorském hábitu, která si vás příliš nevšímala, protože s někým mluvila skrze dvoustranné zrcátko.

Když dorazíte do síně, na stole kromě vydatné snídaně čeká mimořádné vydání Kroniky. Sovy dnes přiletěly tedy brzy a některé z nich trochu nevrle čekají na svých deset svrčků. Druhá vlna s poštou od rodin dorazí později.

KRONIKA

Žhář z Karlova mostu zraněn!

Podle posledních informací v noci ze čtvrtka na pátek došlo ke střetu mezi bystrozory a podezřelým žhářem, jehož nečekaný útok na Karlův most po sobě zanechal chaos, zmar a tragédie v životech naší i mudlovské společnosti. Bystrozorský konvoj, který byl falešný (pro více informací o skutečném konvoji čtěte na straně 7), napadl zmíněný žhář zhruba v půl druhé ráno. Obloha nad Výstavištěm vzplála světly kleteb - nepotvrzený zdroj uvádí i kletby, které se nepromíjejí. Ve vážném stavu jsou dva bystrozoři, další tři utrpěli lehká zranění. Pachatel je podle výpovědi důvěrného svědka také zraněný, merlinžel podařilo se mu zmizet kdesi nad Bubenčí. Zadržen by měl být jeden z jeho společníků.

Tisková konference Ministertva kouzel je naplánována dnes na 12:30 hodin.

Vaše vždy pohotová Margréta Hrdličková.


K profesorskému stolu dorazí i ředitel školy. Obvykle to dělává, když chce ke studentům učinit nějaké prohlášení. Zatím čeká, až se Velká síň naplní.