DOBRODRUŽSTVÍ

Moja radosť z toho, že som tu ma rýchlo prejde. Neznášam cvičenie. Behanie do hor bolo ako nočná mora. Všetci behali ako kamzíci a vždy sa mi stratili z dohľadu. Pot zo mňa tiekol potokom, ale nevzdal som sa. Prišiel som tu niečo zažiť a rozhodne ma nejaká hora neporazí. Vždy som dokázal dobehnúť až do ciela, ale ostatní ma mohli vidieť len ako funiacu, dychtiacu, spotenú kouli valiacu sa do kopca. Keď sa Kyron nepozeral, tak som si z vnútorného vrecka vždy vybral karamelku, alebo iné sladkosti na doplnenie energie.

Bojové tréningy už boli lepšie. Niesom taký rýchly ako ostatní, ale so štítom v ruke som ako tá hora, s ktorou nedokáže nikto pohnúť. Dokonca pri boji so Sitahom ma zasiahol svojim ocasom aby mi podrazil nohy, ale vďaka mojej váhe to so mnou ani nepohlo. Hrozne som sa z toho smial a cítil som sa aspoň raz dobre, za to že mi niečo vyšlo. S mečom sa oháňať viem, ale proti ostatným som v tomto nemal veľkú šancu. Dokonca som sa raz potkol o vlastnú nohu a preletel som cez drevenú stenu chajdy, kde sa skladujú tréningové predmety. Chalani si robili zo mňa srandu, že ak bude treba prejsť niekde stenou, tak zavolajú mňa ako baranidlo. Bola to sranda.
Intelektuálne cvičenia mi išli najlepši. Vďaka rodine mám za sebou veľmi dobre štúdium a písať, čítať a počítať viem aj so zavretými očami.

Návšteva iných svetov bola úžasná. Všetky boli úžasné a fascinujúce. A to lechtání je super, keď sa prechádza portálom.
Potom prišla na rad tá krajšia časť. Dostali sme výplatu. Bolo to hodne peňaží, na taký balík som musel makať celý mesiac v hospode.
Väčšinu peňazí z výplaty som minul práve v hospodách kde som ochutnával všetky jedlá aké sa tu varia. O niektorých som nikdy ani nepočul a tak som si musel dať. Najradšej mám sladké jablká v karameli.
Stretol som aj jedno dievča, myslím že som sa jej páčil, pretože stála na ulici a kývala na mňa, ale stydel som sa ísť za ňou.

Nakoniec prišiel deň našej prvej výpravy. Nadšením a vzrušením sa potím ako ťava. Keď som sa balil tak som splašene pobehoval po svojom novom domčeku a dúfam, že som si zbalil všetko čo budem potrebovať.
Ako partáka som dostal Pernolta. Nemôžem tvrdiť, že som rád. Je zvláštny, ten chlap mi naháňa strach a som trochu smutný, že som nedostal Sitaha za parťáka. Je s ním sranda.
Ale sme tu, pred kanceláriou v západnom krídle a ja nadšene prešlapujem z nohy na nohu a neviem sa dočkať kam nás pošlú. Situácia sa ale náhle radikálne zkomplikovala. Do nášho tímu sa pripojila aj ona. Krásny anjel. Magická ruža. Dokonalá nádhera. Keď kráčala k nám, akoby som videl samotnú bohyňu krásy. Predstaví sa ako Shareesa. Tak nádherné meno som ešte nepočul. Chvilu len tak stojím a pozerám na ňu s trochu vystrašeným pohľadom. Po pár vteřinách sa preberiem, rýchlo si uhladím bradu, prinútim sa k nesmelému úsmevu a predstavím sa.
"Ahoj!! Ja som Ba .... Baribald." Takmer som zabudol vlastné meno. Úplne mi vyschlo v krku a asi som sa aj začal červenať ako sa mi krv nahnala do tváre. Ale snažím sa o rozhovor. "Tak, ty si v našom tíme? Wow, to je super. Traja je lepšie ako dvaja." Traja je lepšie ako dva? Vážne? Nič lepšie ma nenapadlo povedať? Radšej už mlčím a len sa na ňu usmejem.

Příměří - Ruk' Tan

Chytil se, sláva!
"Tane, ty tvoje dračí meče. Musí se s tím strašně blbě bojovat, nemám pravdu? Musí to být hrozná makačka. Jenže fór je v tom, že ještě mnohem hůř se bojuje proti tomu, nemám pravdu? Třeba tohle je mi proti tobě skoro nanic. Možná, když budu dost rychlý. První ranou. Ale přinejmenším mi ten meč zničíš." Také radostně tasím, sjedu pohledem po dlouhé, perfektně zpracované a nabroušené čepeli, než meč opřu stranou.

"A jakou volíš strategii, když soupeř udělá tohle?" a vytáhnu lehký obratný tesák a ucouvnu do vyčkávací pozice. Raději ho zase hned zandám, aby bylo jasné, že jsem jen demonstroval položenou otázku. "Obratnost a trocha výdrže by na ty zubaté kusy železa fungovat mohly.
A taky mi řekni, když si budeme vzájemně krýt záda, jak daleko se musím držet. Ty rozhodně na délku ocasu, na cvicišti sis určitě všiml, že ho občas použiju na podražení protivníka nebo klamavý výpad."

Nový začátek
Má minulost je plná útržků ze kterých si nedokážu nic odvodit, vím kdo jsem ovšem to je tak všechno. Za jedné bouřlivé noci mně nalezl před branami bývalého hlavního ústředí Řádu Stříbrného Měsíce mistr Armenios. Putovala jsem zřejmě dlouho a byla jsem vyčerpaná a právě mistr Armenios se mně ujal. Rozvíjel mé nadání pro magii které se ve mně projevilo stejně jako mé ostatní vzdělání a těch pár let v této organizaci jsou vlastně mé veškeré vzpomínky.
Občas něco cítím jako vzpomínku, ale když se jí snažím pochopit tak mi unikne.
Ovšem cítila jsem že má minulost má něco spojené ne s touto organizací, ale s městem jménem Telrion, o tom městě jsem snila ještě dřív než bylo objeveno. Mistr Armenios byl sice nejdřív poněkud poněkud skeptický ovšem pak díky mně Telrion objevil a když jsme dorazili do města bylo toho na objevovaní ještě víc než dost.
Každý nový den nový objev ...
Nevěděla jsem co mně s tímto městem spojuje a očekávala jsem že teď když jsem město objevila sny skončí, ale sny pokračovaly. Byly to sny o jiných světech a místech které v tomto světě snad ani nemůžou existovat ovšem Telrion je přece bránou která vede právě do jiných světů.
Odhalila jsem Terlion možná že někde tam mimo něj v jiném světe najdu něco ze své minulosti.
Mistr Armenios sice zpočátku nesouhlasil s tím abych se vydala na výpravu do jiných světů, ale já ho prosila, přesvědčovala a naléhala jsem až nakonec souhlasil.
Skvělé, někde tam se budou nacházet mé vzpomínky.
A nyní jdu do západního křídla Citadely Nekonečna kde na mně čekají ti se kterými se mám vydat na první výpravu do jiného světa. Oba už čekají před kanceláři kde se dozvíme podrobnosti o naší cestě a já se podívám na oba muže kteří tam stojí. Jeden se jmenuje Pernolt a ten druhý se jmenuje Baribald a je docela pohledný. Dojdu tedy k nim a představím se:
„Ahoj já jsem Shareesa.“

Příměří - Sitah

Sitah se neurazil, ani nenaštval. To je dobře. Má pravdu v tom, že jestli posílají nás dva, dost možná to bude náročná řežba. Třeba mi nezbyde nic jiného, než se spolehnout na jeho podporu.

"Druhové v boji, říkáš? Nepřátelé pod našima nohama?" To zní dobře. Ještěr má v očích takovou zvláštní jiskru. Je těžké si ho neoblíbit. "Tak jo." Natěšeně vytasím meč. "Ale vsaď se, že jich pobiju víc, než ty."