DOBRODRUŽSTVÍ

Moja radosť z toho, že som tu ma rýchlo prejde. Neznášam cvičenie. Behanie do hor bolo ako nočná mora. Všetci behali ako kamzíci a vždy sa mi stratili z dohľadu. Pot zo mňa tiekol potokom, ale nevzdal som sa. Prišiel som tu niečo zažiť a rozhodne ma nejaká hora neporazí. Vždy som dokázal dobehnúť až do ciela, ale ostatní ma mohli vidieť len ako funiacu, dychtiacu, spotenú kouli valiacu sa do kopca. Keď sa Kyron nepozeral, tak som si z vnútorného vrecka vždy vybral karamelku, alebo iné sladkosti na doplnenie energie.

Bojové tréningy už boli lepšie. Niesom taký rýchly ako ostatní, ale so štítom v ruke som ako tá hora, s ktorou nedokáže nikto pohnúť. Dokonca pri boji so Sitahom ma zasiahol svojim ocasom aby mi podrazil nohy, ale vďaka mojej váhe to so mnou ani nepohlo. Hrozne som sa z toho smial a cítil som sa aspoň raz dobre, za to že mi niečo vyšlo. S mečom sa oháňať viem, ale proti ostatným som v tomto nemal veľkú šancu. Dokonca som sa raz potkol o vlastnú nohu a preletel som cez drevenú stenu chajdy, kde sa skladujú tréningové predmety. Chalani si robili zo mňa srandu, že ak bude treba prejsť niekde stenou, tak zavolajú mňa ako baranidlo. Bola to sranda.
Intelektuálne cvičenia mi išli najlepši. Vďaka rodine mám za sebou veľmi dobre štúdium a písať, čítať a počítať viem aj so zavretými očami.

Návšteva iných svetov bola úžasná. Všetky boli úžasné a fascinujúce. A to lechtání je super, keď sa prechádza portálom.
Potom prišla na rad tá krajšia časť. Dostali sme výplatu. Bolo to hodne peňaží, na taký balík som musel makať celý mesiac v hospode.
Väčšinu peňazí z výplaty som minul práve v hospodách kde som ochutnával všetky jedlá aké sa tu varia. O niektorých som nikdy ani nepočul a tak som si musel dať. Najradšej mám sladké jablká v karameli.
Stretol som aj jedno dievča, myslím že som sa jej páčil, pretože stála na ulici a kývala na mňa, ale stydel som sa ísť za ňou.

Nakoniec prišiel deň našej prvej výpravy. Nadšením a vzrušením sa potím ako ťava. Keď som sa balil tak som splašene pobehoval po svojom novom domčeku a dúfam, že som si zbalil všetko čo budem potrebovať.
Ako partáka som dostal Pernolta. Nemôžem tvrdiť, že som rád. Je zvláštny, ten chlap mi naháňa strach a som trochu smutný, že som nedostal Sitaha za parťáka. Je s ním sranda.
Ale sme tu, pred kanceláriou v západnom krídle a ja nadšene prešlapujem z nohy na nohu a neviem sa dočkať kam nás pošlú. Situácia sa ale náhle radikálne zkomplikovala. Do nášho tímu sa pripojila aj ona. Krásny anjel. Magická ruža. Dokonalá nádhera. Keď kráčala k nám, akoby som videl samotnú bohyňu krásy. Predstaví sa ako Shareesa. Tak nádherné meno som ešte nepočul. Chvilu len tak stojím a pozerám na ňu s trochu vystrašeným pohľadom. Po pár vteřinách sa preberiem, rýchlo si uhladím bradu, prinútim sa k nesmelému úsmevu a predstavím sa.
"Ahoj!! Ja som Ba .... Baribald." Takmer som zabudol vlastné meno. Úplne mi vyschlo v krku a asi som sa aj začal červenať ako sa mi krv nahnala do tváre. Ale snažím sa o rozhovor. "Tak, ty si v našom tíme? Wow, to je super. Traja je lepšie ako dvaja." Traja je lepšie ako dva? Vážne? Nič lepšie ma nenapadlo povedať? Radšej už mlčím a len sa na ňu usmejem.

Příměří - Ruk' Tan

Chytil se, sláva!
"Tane, ty tvoje dračí meče. Musí se s tím strašně blbě bojovat, nemám pravdu? Musí to být hrozná makačka. Jenže fór je v tom, že ještě mnohem hůř se bojuje proti tomu, nemám pravdu? Třeba tohle je mi proti tobě skoro nanic. Možná, když budu dost rychlý. První ranou. Ale přinejmenším mi ten meč zničíš." Také radostně tasím, sjedu pohledem po dlouhé, perfektně zpracované a nabroušené čepeli, než meč opřu stranou.

"A jakou volíš strategii, když soupeř udělá tohle?" a vytáhnu lehký obratný tesák a ucouvnu do vyčkávací pozice. Raději ho zase hned zandám, aby bylo jasné, že jsem jen demonstroval položenou otázku. "Obratnost a trocha výdrže by na ty zubaté kusy železa fungovat mohly.
A taky mi řekni, když si budeme vzájemně krýt záda, jak daleko se musím držet. Ty rozhodně na délku ocasu, na cvicišti sis určitě všiml, že ho občas použiju na podražení protivníka nebo klamavý výpad."

Nový začátek
Má minulost je plná útržků ze kterých si nedokážu nic odvodit, vím kdo jsem ovšem to je tak všechno. Za jedné bouřlivé noci mně nalezl před branami bývalého hlavního ústředí Řádu Stříbrného Měsíce mistr Armenios. Putovala jsem zřejmě dlouho a byla jsem vyčerpaná a právě mistr Armenios se mně ujal. Rozvíjel mé nadání pro magii které se ve mně projevilo stejně jako mé ostatní vzdělání a těch pár let v této organizaci jsou vlastně mé veškeré vzpomínky.
Občas něco cítím jako vzpomínku, ale když se jí snažím pochopit tak mi unikne.
Ovšem cítila jsem že má minulost má něco spojené ne s touto organizací, ale s městem jménem Telrion, o tom městě jsem snila ještě dřív než bylo objeveno. Mistr Armenios byl sice nejdřív poněkud poněkud skeptický ovšem pak díky mně Telrion objevil a když jsme dorazili do města bylo toho na objevovaní ještě víc než dost.
Každý nový den nový objev ...
Nevěděla jsem co mně s tímto městem spojuje a očekávala jsem že teď když jsem město objevila sny skončí, ale sny pokračovaly. Byly to sny o jiných světech a místech které v tomto světě snad ani nemůžou existovat ovšem Telrion je přece bránou která vede právě do jiných světů.
Odhalila jsem Terlion možná že někde tam mimo něj v jiném světe najdu něco ze své minulosti.
Mistr Armenios sice zpočátku nesouhlasil s tím abych se vydala na výpravu do jiných světů, ale já ho prosila, přesvědčovala a naléhala jsem až nakonec souhlasil.
Skvělé, někde tam se budou nacházet mé vzpomínky.
A nyní jdu do západního křídla Citadely Nekonečna kde na mně čekají ti se kterými se mám vydat na první výpravu do jiného světa. Oba už čekají před kanceláři kde se dozvíme podrobnosti o naší cestě a já se podívám na oba muže kteří tam stojí. Jeden se jmenuje Pernolt a ten druhý se jmenuje Baribald a je docela pohledný. Dojdu tedy k nim a představím se:
„Ahoj já jsem Shareesa.“

Příměří - Sitah

Sitah se neurazil, ani nenaštval. To je dobře. Má pravdu v tom, že jestli posílají nás dva, dost možná to bude náročná řežba. Třeba mi nezbyde nic jiného, než se spolehnout na jeho podporu.

"Druhové v boji, říkáš? Nepřátelé pod našima nohama?" To zní dobře. Ještěr má v očích takovou zvláštní jiskru. Je těžké si ho neoblíbit. "Tak jo." Natěšeně vytasím meč. "Ale vsaď se, že jich pobiju víc, než ty."

Telrion

Nebylo to poprvé, co jsem zdrhal před zákonem, nebo před někým jehož představu zákona jsem více či méně porušil.
Tentokrát mi teklo do bot fest. Musel jsem použít veškeré své úspory na matení stop, cestování a podplácení. Tak mne přivítal Telrion; město, které jak bájný fénix vstalo z popela. Jeho otevřené brány pro odvážné dobrodruhy mi přišly zatraceně vhod.

S rutinou ostříleného machinátora jsem zfalšoval přihlašovací listinu. Vydával jsem se za alchymistu, má znalost jedů a lektvarů mi v tom pomohla. Jen věk a oblíbenou zbraň jsem nechal beze změny.
29 let, vrhací nože, škrtící struna.
Ta struna by mohla být sice podezřelá, ale proč ne, aspoň budu působit respekt, to nemůže být nikdy na škodu.

Ostatní uchazeči mi připadali dost zajímaví, originální figury, které mi osud bůhvíproč přihrál do cesty. Rozhodl jsem se zatím moc s nikým nebavit a předstíral jsem vymknuté zápěstí, abych získal trochu času, oťukl si město a jeho obyvatele, zařídil si nějaké záležitosti ohledně hazardního průmyslu, případně našel nějaké kontakty pro budoucí obchod s čímkoliv nelegálním.

Domeček v centru města byl dalším darem z nebes a já se v novém rajónu brzy aklimatizoval. Dřív než jsem se však stačil dostat hlouběji Telrionu pod kůži ( potažmo do dalšího průšvihu), přišla výzva k první průzkumné misi...

Jsem asi metr sedmdesát vysoký ork s rysy poněkud jemnějšími než je pro tuto rasu zvyklé. O svém původu toho moc nepovím, protože sám nevím...Na nohou mám okázalé mušketýrské škorně, nad nimi modročerné pruhované kamaše. Drahou kazajku ze vzácné světlé kůže doplňuje šerpa s několika kapsami na flakónky, vrhací nože a další předměty. Za pasem nezbytné dvě dýky, ocelová a stříbrná. V kapse ukrytý boxer. Dlouhé husté černé vlasy lemují drzou a vyzývavou tvář.

Takže nejdřív trocha toho tréninku. "Jasně, šéfe, jdeme na to!" Ne že bych se poslední týdny nějak cepoval, ale pořád jsem ve formě, takže už nějaký druhý třetí den ve většině fyzických disciplín vynikám. V tu chvíli zvolním, nepotřebuju být nejlepší a zatím ani nepotřebuju, aby si to někdo myslel.
Kdy zapínám naplno, to jsou cvičné souboje s Ruk' Tanem, protože tenhle chlapík fakt umí a je dobré využít každou příležitost naučit se něco nového od někoho, kdo je přinejmenším stejně dobrý jako vy. A tenhle je možná ještě o chlup lepší.

Vtípky na účet Baribalda už po pár hodinách nedávají smysl, protože i on je bezva týpek a tak se bavíme na účet těch, co zrovna nejsou poblíž. Se vším respektem. Dá se brzy říct, že každý ve skupině budoucích průzkumníků má mágům co nabídnout. Ovšem mágové platí, mágové rozhodují.

Před první cestou do jiného světa, byť probádaného, bezpečného, s dohledem a tak dál, jsem neskutečně nervózní. Tohle se prostě bez malého domácího teleportu v koutě spižírny natrénovat nedá. Tady je vám k ničemu jakýkoliv talent. Prostě vlezete do toho otvoru a... ... a netušíte, co se stane.
No nestane se skoro nic. Tedy já nic necítím. Většinou to něco s lidmi dělá, ale sareti jsou prý vůči různým pocitům mravenčení, motání, scvrknutí a roztažení a podobným odolnější. Jen jsem najednou jinde. A vždy mi pár mrknutí trvá, než se rozkoukám.

Věnuji se i meditaci a požádám v této oblasti o rozhovor některého z mágů. Třeba mi dokáže něco poradit.

Můj navoněný barák mě moc nebere. Co bych tam dělal, sám? Když sám, tak pod širým nebem, nejlépe v bažinách, blíž velikému Andularovi. Spoustu večerů strávím s Lorrenn, může to být naposled. Nedělám si iluze, že práce průzkumníka světů je vždy bezpečná. Lorrenn si umí báječně povídat. O všem. Všemu rozumí. Pleť lidských žen je navíc naprosto dokonalá. Pořád se mnou chce řešit páření, vím, že to je její práce s lidskými zákazníky, ale to není to hlavní, proč za ní chodím. Vlastně je to jediná věc, které nerozumí.
Skoro polovinu své první výplaty jsem jí hned dal, tu druhou polovinu jsem stihl o den dříve prohýřit. Nu, vždy se může hodit udělat si v Telrionských hostincích pár kamarádů.

A teď se dozvídáme, v jakém složení půjdeme na první výpravu. Trochu mě překvapí, že půjdu s Ruk' Tanem, dva možná nejlepší bojovníci spolu. Očekával jsem výpravy nakombinované spíše z někoho, kdo umí pořádně zapisovat poznatky, kreslit mapy a z někoho, kdo se dokáže postarat o nebezpečí. Ovšem mágové platí, mágové rozhodují.



"Nejsme přátelé." Trochu ve mě při čekání v citedele na první výpravu hrkne. Ruk' Tan možná nebude ideální parťák do nepohody. Jenže sotva se na něj a jeho dračí meče (dračí meče se jim říká, může to být náhoda?) podívám, je mi jasné, že je to jen jeho styl komunikace a že jestli se můžu na někoho v průšvihu spolehnout, je to tenhle ork. Dokázal to už jen tou upřímností a také hned další větou, kterou nabídl příměří.

"Ne, nejsme přátelé," musím souhlasit. "Ale věřím, že na to dojde. Už proto, že nás dva dali k sobě, počítám s tím, že tam, kam nás pošlou, si hodně a hodně zabojujeme." Podělím se o myšlenku, která mi poslední minuty vrtá hlavou. Po chvíli mlčení dodám:

"Buďme pro začátek druhové v boji, já za tebe, ty za mě. Naši nepřátelé pod našima nohama." Tak nějak to říkal jeden ork, se kterým jsem v dalších týdnech zvládl několik opravdu ošklivých řeží.

Doma

Je poslední den volna, tak se na chvíli natáhnu na postel a přemýšlím o událostech posledních dní.

Trénink s Kyronem byl parádní. Denně jsme běhali, posilovali, cvičně bojovali se zbraněmi i bez. Byl jsem ve svém živlu. Závody na dlouhé vzdálenosti jsem většinou vyhrával, ale v krátkých sprintech mě porášel Saret Sitah. Mágové se nás ale taky ptali na různé zvláštní věci. Třeba mi ukázali několik čísel, a měl jsem říct, jaké číslo bude další. Netušil jsem. Ale všiml jsem si, že ostatní to věděli. Jak to mohli vědět? Vidí snad do budoucnosti?

Hodně věcí mě tu překvapilo. Například jsem čekal, že Baribald odpadne hned po prvním dni výcviku. Ale ten mohutný člověk to vydržel, za což má můj obdiv. A pak tu bylo cestování mezi světy. Průchod bránou do jiného světa je ten nejdivnější pocit, jaký jsem kdy zažil. To nepřirozené mravenčení, které cítíme, když vstoupíme do Citadely, vystupňuje do neuvěřitelné síly. Celé tělo jako by se chtělo scvrknout do malinkaté kuličky a zároveň rozskočit na milion kousků.

Po dvou týdnech jsme dostali výplatu. Spousta peněz za odborný trénink, za který bych normálně musel naopak platit já. Většinu volna jsem pak strávil ve městě. S penězi v kapse je to hned lepší pocit. Udělalo mi radost když jsem zjistil, že je tu i kovárna. Ta nezaměnitelná vůně tavícího se železa a broušených čepelí mě vždycky naplní dobrou náladou. Kovář je Tegris, své řemeslo ovládá skvěle, je radost se na něj dívat při práci. Prodal mi vrhací dýky ostré jako břitva. Taky jsem prošel trh abych si koupil lákavě vypadající jídlo - pár sladkých jablek, sušené maso a ten měkký světlý chléb, co mají lidé rádi.

Postel je tak pohodlná, že bych tu vydržel ležet snad celý den. Ale je čas vyrazit opět do citadely. Čeká nás naše první opravdová průzkumná výprava. Nasadím si svou koženou zbroj vystuženou ocelí. Spokojeně potěžkám v rukou dva ozubené dračí meče. Máloco se vyrovná způsobu, jakým umí trhat maso. Připnu si je na opasek, na kterém už vzadu visí tři nové vrhací dýky. Nakonec si k opasku přidělám i malý vak s jídlem a čutoru s vodou. Co kdybychom se v tom cizím světě zasekli na delší dobu?

V Citadele
Citadela Nekonečna už mi začíná lézt krkem. Říkají, že je tu cítit magie. To je asi ten nepříjemný pocit, co tady mám.

Čekáme teď na začátek naší mise se Sitahem. Ten ještěr se mi nelíbí. Jeho slova jsou sladká jako med, ale nevím, co od něho můžu čekat. Jestli mu můžu věřit. Spíš se bojím, že mě při první příležitosti podrazí. Je rozhodně nejobratnější z naší skupiny. Kdyby po mně skočil ze zálohy, nejspíš by mě přemohl. Zkusím ho zastrašit, aby ho nic takového nenapadlo. "Sitahu, aby bylo jasno, nejsme přátelé. Radši se ode mě drž dál. Jsme sice spolu v týmu, ale půjdeme každý vlastní cestou, to bude nejlepší."

To jsem asi přehnal. Máme si krýt záda, když půjde do tuhého. Ne se servat ještě před začátkem výpravy. "Ehmm... Nezlob se." Bezděčně si urovnám nárameník. "Mou důvěru není lehké získat. Je něco, co bych o tobě měl vědět, než se spolu vydáme do toho nového světa?" Nabídnu partnerovi ruku na udobřenou.

Telrion - Gavrill, Sitah, Pernolt, Ruk'Tan, Baribald

Když se večer dostavíte zpět do citadely nekonečna, mistr Armenios vám představí muže, který bude mít na starosti váš výcvik. Člověk jménem Kyron. Hrůzu nahánějící a přísný chlap, už od pohledu voják. Ten vás následující dva týdny prožene výcvikem, na který nezapomenete jen tak. Testují veškeré vaše potřebné znalosti a dovednosti, při tom tréninkovém režimu zhubnete pěkných pár kilo, zvláště Baribald. Občas zahlédnete nějakého dalšího agenta řádu, ovšem vy jste zaneprázdněni výcvikem s Kyronem.

Kromě fyzických cvičení, kdy vás například bere běhat v kopcích za městech se například podíváte i do jiného světa. Ovšem zatím nic tak vzrušujícího, jak jste čekali. Tyto světy byly prázdné, prozkoumané. V podstatě se jednalo jen o malé kapesní dimenze, které řád objevil, jejich původ byl nejasný, ale spekulace byly takové, že za jejich existenci mohl nějaký opravdu mocný mág. Nyní je Řád používal k tréninku. Jedna se skládala pouze z jednoho travnatého údolí ohraničeného vysokými horami, za kterými podle Kyrona nebylo nic než prázdnota. Druhé byla jakási kamenná budova, která pouze plula v temnotě. Také jste se dozvěděli, že v různých světech nemusí čas plynout stejným tempem jako v tom vašem. Jako příklad vám byl dán jistý svět, ve kterém za dva dny v Telrionu uběhne pouze jediný den. Řád byl samozřejmě tímto jevem fascinován, ovšem výzkum je zatím na samotném počátku a budete se na něm nejspíš okrajově podílet i vy. Co se týče toho, jak probíhaly cesty do jiných světů, do těch tréninkových měl Řád otevřené mezisvětové brány. Bylo vám řečeno, že cesty do dříve neprozkoumaných fungují trochu jinak, ale to se nejspíš ještě dozvíte.

Po absolvování výcviku dostanete i svou první výplatu. Je to docela dost peněz, ne tolik, aby se z vás najednou stali boháči, ale je to dost na to, aby se vám vyhlídka na službu v řadách průzkumníků řádu začínala zamlouvat. A když do toho započtete možné prémie za objevy a podobné věci, tato práce má potenciál z vás ty boháče nakonec udělat. Den po výcviku jste dostali několik dní volna, kdy jste si měli možnost konečně trochu odpočinout. Nakonec nastal čas vašich prvních skutečných výprav do nových světů.

Byli jste rozděleni na několik skupin. Gavrill při posledním dnu výcviku utrpěl úraz a tak se nemohl připojit dokud se nezotaví. Baribald s Pernoltem byli v jednom týmu, v tom druhém byli Sitah s Ruk'Tanem. Den po skončení vašeho volna jste tázáni dostavit se do Citadely ráno, společně ve vašem týmu. Tým číslo 1 s Pernoltem a Baribaldem je nasměrován do západního křídla citadely, Ruk'Tan se Sitahem do východního křídla. Tam čekáte v předsálí kanceláře, dokud se vás někdo neujme. Možná je načase trochu se seznámit s tím, kdo bude vaším "parťákem".


Shareesa - Západní křídlo Citadely Nekonečna

S Řádem Stříbrného Měsíce jsi byla pouze pár let, ovšem tvůj čas v jeho řadách zahrnoval veškeré tvé vzpomínky. Za jedné bouřlivé noci tě hladovou a promrzlou našel mistr Armenios před branami bývalého hlavního ústředí Řádu Stříbrného Měsíce. Z toho, co bylo předtím si pamatuješ jen útržky, ze kterých nedokáže nic vyvodit. Mistr Armenios se tě ujal a postaral se o tvé vzdělání, zvláště o rozvíjení tvého ohromného talentu na magii, který jsi projevila. Vstoupila jsi do řad této organizace, ovšem celý tvůj život ti bylo jasné, že tě něco spojuje s tímto místem... s Telrionem. O tomto městě jsi snila ještě předtím, než bylo znovu objeveno. S jedním ze svých snů jsi se svěřila mistru Armeniovi. Byl dosti skeptický, ovšem nakonec jej to přivedlo k znovuobjevení tohoto města... a s tímto mnoho dalších úžasných objevů, které řád od té doby učinil. Ovšem sny nepřestávaly. Sny o Telriony nahradily sny o jiných světech, lokacích, které zde ve vašem světě nemohly existovat, ale co kdyby v nějaké jiné dimenzi... bylo ti jasné, pokud se chceš dozvědt něco o své minulosti, budeš muset hledat mimo svět, na kterém se nachází Telrion. Tak jsi svého mentora, mistra Armeniose zažádala o povolení zúčastnit se výprav do jiných světů. Nejdříve ti to zkoušel rozmlouvat, ale nakonec svolil. Nyní jsi zamířila do západního křídla citadely nekonečna, kde jsi se měla setkat se svým týmem a spolu odejít na vaši první skutečnou výpravu do jiného světa. Netrvá to dlouho a zahlédneš ty dva, jak čekají před kanceláří, kde vám mají být sděleny podrobnosti ohledně vaší cesty. Jedná se o dva lidi, vzpomínáš si na jejich jména, která ses dozvěděla od mistra Armeniose. Jeden se jmenuje Pernolt, ten druhý Baribald.