Telrion

Nebylo to poprvé, co jsem zdrhal před zákonem, nebo před někým jehož představu zákona jsem více či méně porušil.
Tentokrát mi teklo do bot fest. Musel jsem použít veškeré své úspory na matení stop, cestování a podplácení. Tak mne přivítal Telrion; město, které jak bájný fénix vstalo z popela. Jeho otevřené brány pro odvážné dobrodruhy mi přišly zatraceně vhod.

S rutinou ostříleného machinátora jsem zfalšoval přihlašovací listinu. Vydával jsem se za alchymistu, má znalost jedů a lektvarů mi v tom pomohla. Jen věk a oblíbenou zbraň jsem nechal beze změny.
29 let, vrhací nože, škrtící struna.
Ta struna by mohla být sice podezřelá, ale proč ne, aspoň budu působit respekt, to nemůže být nikdy na škodu.

Ostatní uchazeči mi připadali dost zajímaví, originální figury, které mi osud bůhvíproč přihrál do cesty. Rozhodl jsem se zatím moc s nikým nebavit a předstíral jsem vymknuté zápěstí, abych získal trochu času, oťukl si město a jeho obyvatele, zařídil si nějaké záležitosti ohledně hazardního průmyslu, případně našel nějaké kontakty pro budoucí obchod s čímkoliv nelegálním.

Domeček v centru města byl dalším darem z nebes a já se v novém rajónu brzy aklimatizoval. Dřív než jsem se však stačil dostat hlouběji Telrionu pod kůži ( potažmo do dalšího průšvihu), přišla výzva k první průzkumné misi...

Jsem asi metr sedmdesát vysoký ork s rysy poněkud jemnějšími než je pro tuto rasu zvyklé. O svém původu toho moc nepovím, protože sám nevím...Na nohou mám okázalé mušketýrské škorně, nad nimi modročerné pruhované kamaše. Drahou kazajku ze vzácné světlé kůže doplňuje šerpa s několika kapsami na flakónky, vrhací nože a další předměty. Za pasem nezbytné dvě dýky, ocelová a stříbrná. V kapse ukrytý boxer. Dlouhé husté černé vlasy lemují drzou a vyzývavou tvář.

Takže nejdřív trocha toho tréninku. "Jasně, šéfe, jdeme na to!" Ne že bych se poslední týdny nějak cepoval, ale pořád jsem ve formě, takže už nějaký druhý třetí den ve většině fyzických disciplín vynikám. V tu chvíli zvolním, nepotřebuju být nejlepší a zatím ani nepotřebuju, aby si to někdo myslel.
Kdy zapínám naplno, to jsou cvičné souboje s Ruk' Tanem, protože tenhle chlapík fakt umí a je dobré využít každou příležitost naučit se něco nového od někoho, kdo je přinejmenším stejně dobrý jako vy. A tenhle je možná ještě o chlup lepší.

Vtípky na účet Baribalda už po pár hodinách nedávají smysl, protože i on je bezva týpek a tak se bavíme na účet těch, co zrovna nejsou poblíž. Se vším respektem. Dá se brzy říct, že každý ve skupině budoucích průzkumníků má mágům co nabídnout. Ovšem mágové platí, mágové rozhodují.

Před první cestou do jiného světa, byť probádaného, bezpečného, s dohledem a tak dál, jsem neskutečně nervózní. Tohle se prostě bez malého domácího teleportu v koutě spižírny natrénovat nedá. Tady je vám k ničemu jakýkoliv talent. Prostě vlezete do toho otvoru a... ... a netušíte, co se stane.
No nestane se skoro nic. Tedy já nic necítím. Většinou to něco s lidmi dělá, ale sareti jsou prý vůči různým pocitům mravenčení, motání, scvrknutí a roztažení a podobným odolnější. Jen jsem najednou jinde. A vždy mi pár mrknutí trvá, než se rozkoukám.

Věnuji se i meditaci a požádám v této oblasti o rozhovor některého z mágů. Třeba mi dokáže něco poradit.

Můj navoněný barák mě moc nebere. Co bych tam dělal, sám? Když sám, tak pod širým nebem, nejlépe v bažinách, blíž velikému Andularovi. Spoustu večerů strávím s Lorrenn, může to být naposled. Nedělám si iluze, že práce průzkumníka světů je vždy bezpečná. Lorrenn si umí báječně povídat. O všem. Všemu rozumí. Pleť lidských žen je navíc naprosto dokonalá. Pořád se mnou chce řešit páření, vím, že to je její práce s lidskými zákazníky, ale to není to hlavní, proč za ní chodím. Vlastně je to jediná věc, které nerozumí.
Skoro polovinu své první výplaty jsem jí hned dal, tu druhou polovinu jsem stihl o den dříve prohýřit. Nu, vždy se může hodit udělat si v Telrionských hostincích pár kamarádů.

A teď se dozvídáme, v jakém složení půjdeme na první výpravu. Trochu mě překvapí, že půjdu s Ruk' Tanem, dva možná nejlepší bojovníci spolu. Očekával jsem výpravy nakombinované spíše z někoho, kdo umí pořádně zapisovat poznatky, kreslit mapy a z někoho, kdo se dokáže postarat o nebezpečí. Ovšem mágové platí, mágové rozhodují.



"Nejsme přátelé." Trochu ve mě při čekání v citedele na první výpravu hrkne. Ruk' Tan možná nebude ideální parťák do nepohody. Jenže sotva se na něj a jeho dračí meče (dračí meče se jim říká, může to být náhoda?) podívám, je mi jasné, že je to jen jeho styl komunikace a že jestli se můžu na někoho v průšvihu spolehnout, je to tenhle ork. Dokázal to už jen tou upřímností a také hned další větou, kterou nabídl příměří.

"Ne, nejsme přátelé," musím souhlasit. "Ale věřím, že na to dojde. Už proto, že nás dva dali k sobě, počítám s tím, že tam, kam nás pošlou, si hodně a hodně zabojujeme." Podělím se o myšlenku, která mi poslední minuty vrtá hlavou. Po chvíli mlčení dodám:

"Buďme pro začátek druhové v boji, já za tebe, ty za mě. Naši nepřátelé pod našima nohama." Tak nějak to říkal jeden ork, se kterým jsem v dalších týdnech zvládl několik opravdu ošklivých řeží.

Doma

Je poslední den volna, tak se na chvíli natáhnu na postel a přemýšlím o událostech posledních dní.

Trénink s Kyronem byl parádní. Denně jsme běhali, posilovali, cvičně bojovali se zbraněmi i bez. Byl jsem ve svém živlu. Závody na dlouhé vzdálenosti jsem většinou vyhrával, ale v krátkých sprintech mě porášel Saret Sitah. Mágové se nás ale taky ptali na různé zvláštní věci. Třeba mi ukázali několik čísel, a měl jsem říct, jaké číslo bude další. Netušil jsem. Ale všiml jsem si, že ostatní to věděli. Jak to mohli vědět? Vidí snad do budoucnosti?

Hodně věcí mě tu překvapilo. Například jsem čekal, že Baribald odpadne hned po prvním dni výcviku. Ale ten mohutný člověk to vydržel, za což má můj obdiv. A pak tu bylo cestování mezi světy. Průchod bránou do jiného světa je ten nejdivnější pocit, jaký jsem kdy zažil. To nepřirozené mravenčení, které cítíme, když vstoupíme do Citadely, vystupňuje do neuvěřitelné síly. Celé tělo jako by se chtělo scvrknout do malinkaté kuličky a zároveň rozskočit na milion kousků.

Po dvou týdnech jsme dostali výplatu. Spousta peněz za odborný trénink, za který bych normálně musel naopak platit já. Většinu volna jsem pak strávil ve městě. S penězi v kapse je to hned lepší pocit. Udělalo mi radost když jsem zjistil, že je tu i kovárna. Ta nezaměnitelná vůně tavícího se železa a broušených čepelí mě vždycky naplní dobrou náladou. Kovář je Tegris, své řemeslo ovládá skvěle, je radost se na něj dívat při práci. Prodal mi vrhací dýky ostré jako břitva. Taky jsem prošel trh abych si koupil lákavě vypadající jídlo - pár sladkých jablek, sušené maso a ten měkký světlý chléb, co mají lidé rádi.

Postel je tak pohodlná, že bych tu vydržel ležet snad celý den. Ale je čas vyrazit opět do citadely. Čeká nás naše první opravdová průzkumná výprava. Nasadím si svou koženou zbroj vystuženou ocelí. Spokojeně potěžkám v rukou dva ozubené dračí meče. Máloco se vyrovná způsobu, jakým umí trhat maso. Připnu si je na opasek, na kterém už vzadu visí tři nové vrhací dýky. Nakonec si k opasku přidělám i malý vak s jídlem a čutoru s vodou. Co kdybychom se v tom cizím světě zasekli na delší dobu?

V Citadele
Citadela Nekonečna už mi začíná lézt krkem. Říkají, že je tu cítit magie. To je asi ten nepříjemný pocit, co tady mám.

Čekáme teď na začátek naší mise se Sitahem. Ten ještěr se mi nelíbí. Jeho slova jsou sladká jako med, ale nevím, co od něho můžu čekat. Jestli mu můžu věřit. Spíš se bojím, že mě při první příležitosti podrazí. Je rozhodně nejobratnější z naší skupiny. Kdyby po mně skočil ze zálohy, nejspíš by mě přemohl. Zkusím ho zastrašit, aby ho nic takového nenapadlo. "Sitahu, aby bylo jasno, nejsme přátelé. Radši se ode mě drž dál. Jsme sice spolu v týmu, ale půjdeme každý vlastní cestou, to bude nejlepší."

To jsem asi přehnal. Máme si krýt záda, když půjde do tuhého. Ne se servat ještě před začátkem výpravy. "Ehmm... Nezlob se." Bezděčně si urovnám nárameník. "Mou důvěru není lehké získat. Je něco, co bych o tobě měl vědět, než se spolu vydáme do toho nového světa?" Nabídnu partnerovi ruku na udobřenou.

Telrion - Gavrill, Sitah, Pernolt, Ruk'Tan, Baribald

Když se večer dostavíte zpět do citadely nekonečna, mistr Armenios vám představí muže, který bude mít na starosti váš výcvik. Člověk jménem Kyron. Hrůzu nahánějící a přísný chlap, už od pohledu voják. Ten vás následující dva týdny prožene výcvikem, na který nezapomenete jen tak. Testují veškeré vaše potřebné znalosti a dovednosti, při tom tréninkovém režimu zhubnete pěkných pár kilo, zvláště Baribald. Občas zahlédnete nějakého dalšího agenta řádu, ovšem vy jste zaneprázdněni výcvikem s Kyronem.

Kromě fyzických cvičení, kdy vás například bere běhat v kopcích za městech se například podíváte i do jiného světa. Ovšem zatím nic tak vzrušujícího, jak jste čekali. Tyto světy byly prázdné, prozkoumané. V podstatě se jednalo jen o malé kapesní dimenze, které řád objevil, jejich původ byl nejasný, ale spekulace byly takové, že za jejich existenci mohl nějaký opravdu mocný mág. Nyní je Řád používal k tréninku. Jedna se skládala pouze z jednoho travnatého údolí ohraničeného vysokými horami, za kterými podle Kyrona nebylo nic než prázdnota. Druhé byla jakási kamenná budova, která pouze plula v temnotě. Také jste se dozvěděli, že v různých světech nemusí čas plynout stejným tempem jako v tom vašem. Jako příklad vám byl dán jistý svět, ve kterém za dva dny v Telrionu uběhne pouze jediný den. Řád byl samozřejmě tímto jevem fascinován, ovšem výzkum je zatím na samotném počátku a budete se na něm nejspíš okrajově podílet i vy. Co se týče toho, jak probíhaly cesty do jiných světů, do těch tréninkových měl Řád otevřené mezisvětové brány. Bylo vám řečeno, že cesty do dříve neprozkoumaných fungují trochu jinak, ale to se nejspíš ještě dozvíte.

Po absolvování výcviku dostanete i svou první výplatu. Je to docela dost peněz, ne tolik, aby se z vás najednou stali boháči, ale je to dost na to, aby se vám vyhlídka na službu v řadách průzkumníků řádu začínala zamlouvat. A když do toho započtete možné prémie za objevy a podobné věci, tato práce má potenciál z vás ty boháče nakonec udělat. Den po výcviku jste dostali několik dní volna, kdy jste si měli možnost konečně trochu odpočinout. Nakonec nastal čas vašich prvních skutečných výprav do nových světů.

Byli jste rozděleni na několik skupin. Gavrill při posledním dnu výcviku utrpěl úraz a tak se nemohl připojit dokud se nezotaví. Baribald s Pernoltem byli v jednom týmu, v tom druhém byli Sitah s Ruk'Tanem. Den po skončení vašeho volna jste tázáni dostavit se do Citadely ráno, společně ve vašem týmu. Tým číslo 1 s Pernoltem a Baribaldem je nasměrován do západního křídla citadely, Ruk'Tan se Sitahem do východního křídla. Tam čekáte v předsálí kanceláře, dokud se vás někdo neujme. Možná je načase trochu se seznámit s tím, kdo bude vaším "parťákem".


Shareesa - Západní křídlo Citadely Nekonečna

S Řádem Stříbrného Měsíce jsi byla pouze pár let, ovšem tvůj čas v jeho řadách zahrnoval veškeré tvé vzpomínky. Za jedné bouřlivé noci tě hladovou a promrzlou našel mistr Armenios před branami bývalého hlavního ústředí Řádu Stříbrného Měsíce. Z toho, co bylo předtím si pamatuješ jen útržky, ze kterých nedokáže nic vyvodit. Mistr Armenios se tě ujal a postaral se o tvé vzdělání, zvláště o rozvíjení tvého ohromného talentu na magii, který jsi projevila. Vstoupila jsi do řad této organizace, ovšem celý tvůj život ti bylo jasné, že tě něco spojuje s tímto místem... s Telrionem. O tomto městě jsi snila ještě předtím, než bylo znovu objeveno. S jedním ze svých snů jsi se svěřila mistru Armeniovi. Byl dosti skeptický, ovšem nakonec jej to přivedlo k znovuobjevení tohoto města... a s tímto mnoho dalších úžasných objevů, které řád od té doby učinil. Ovšem sny nepřestávaly. Sny o Telriony nahradily sny o jiných světech, lokacích, které zde ve vašem světě nemohly existovat, ale co kdyby v nějaké jiné dimenzi... bylo ti jasné, pokud se chceš dozvědt něco o své minulosti, budeš muset hledat mimo svět, na kterém se nachází Telrion. Tak jsi svého mentora, mistra Armeniose zažádala o povolení zúčastnit se výprav do jiných světů. Nejdříve ti to zkoušel rozmlouvat, ale nakonec svolil. Nyní jsi zamířila do západního křídla citadely nekonečna, kde jsi se měla setkat se svým týmem a spolu odejít na vaši první skutečnou výpravu do jiného světa. Netrvá to dlouho a zahlédneš ty dva, jak čekají před kanceláří, kde vám mají být sděleny podrobnosti ohledně vaší cesty. Jedná se o dva lidi, vzpomínáš si na jejich jména, která ses dozvěděla od mistra Armeniose. Jeden se jmenuje Pernolt, ten druhý Baribald.

TELRION - NOVÝ ZAČIATOK

Vyskočím z vozu, ktorý ma doniesol až pred brány Telrionu. Voz sa po mojom odľahčení rozkolísal a kolesá si vydýchli od úľavy. Som .... trochu široký, to ano, ale rád o sebe hovorím, že ako som veľký, tak veľké mám aj srdce. Niesom nijak vysoký, len tak akurát (180cm). Na sebe mám koženú zbroj, čiastočne prepojenú s železným plátovým brnením na rukách, ramenách a hrudi. Cez záda mám prehodený svoj tvrdený štít, ktorý si držím jednou rukou a v druhej ruke nosím svoj rodinný meč zdobený zlatými ornamentmi. Nemám ho pripnutý k pasu, len tak ho nesiem v ruke zasunutý v koženom puzdre. Moja hustá brada a fousy sú môj poklad. Mám ju rád a keď mám chvíľku čas, tak si ju aj učešem. Ale často sa stáva, že si v nej nájdem aj niečo pod zub.

Uchvátia ma už len brány mesta a s úžasom si prezerám toto záhadné miesto. Uvidím partiu, ktorá by celkom iste mohla byť skupina nových prieskumníkov ako som ja. Všetci vyzerajú drsne, ale jeden jašterák sa ku mne prihovoril a pochválil mi moje fouzy. Hneď mi vyčarí na tvári úsmev a pri tom ako sa za fouzy pohladkám mu odpovedám.
"Ooo ďakujem. Ahoj ja som Baribald." A s úsmevom mu podávam ruku.
Ďalej tam bol nejaký mrzutý chlap a dvaja orci. Neviem, ktorý z tých troch mi naháňal viac strach.

Keď sme vošli do ulíc v sprievode strážcov, len som sa obzeral všade okolo seba a na každú krásnu budovu, alebo vec, alebo ozdobu som urobil prekvapené "Wooooou." To mesto bolo krásne. Keby tak moj otec a brat vedeli, kde som sa až dostal. Určite by mi závideli, že som sa dostal až do Telrionu. Dúfam, že im o tom raz budem rozprávať.
O Telrionu a Řádu Stříbrného Měsíce som sa dozvedel v jednom hostinci, kde som sa pri perfektnej bravčovej pečienke rozprával s jedným cestovateľom. V tom hostinci mali tú najlepšiu omáčku na bravčové. Bolo v nej cítiť koriander, rozmarín, ale aj elfský estragón. Možno by som do toho ešte pridal trochu sušených húb na podfarbenie tej zrnitej chuti. Ale keď mi spomenul prieskum neznámych svetov, vedel som, že to je to čo chcem. To je to správne dobrodrúžstvo.

Nasledovalo stretnutie s Armeniosom. To bude asi nejaký veľky šéf tu. Zatial čo rozprával som si zložil štít aj meč a počúval ho. Pritom som si tlapkal dlaňami po pupku. Robím to vždy keď sa na niečo sústredím.
Potom som sa chopil pera a začal písať.
Meno: Baribald Wandský II
Vek: 26
Zbrane: Meč a štít, nôž
Rodina: Elizabeth Wandská - matka

Zvláštne dovednosti? Chviľu som nad tým premýšlal ale nakoniec som to nechal nevyplnené. Nič ma nenapadlo. Ja som proste, ja .... a nieje na mne nič zvláštne. Nič zvláštne neviem ani nerobím. To bude otázka asi pre čarodejov.

A potom to prišlo. Dostal som vlastný dom! HA! Mám vlastný dom a dobrodružstvo pred sebou! Toto keby videl môj otec, ktorý mi stále vykrikoval, že nebyť jeho, tak sa o seba nedokážem ani postarať a kysol by som niekde na ulici. Ten dom je proste úžasný. Najkrajší dom aký som kedy videl. Stojím pred ním celú večnosť a len tak sa do široka usmievam, pohoupávam sa na nohách a tlapkám sa po pupku rukami. Nakoniec sa odhodlám vojsť dnu a zabývam sa.
Vytiahol som si kúsok koláča, ktorý mi na cestu z poslednej hospody, v ktorej som pracoval zabalila Milajda. Dcéra hospodského. Bola hrozne milá a vždy mi nejaký koláč ukryla. Keby som nemusel znova vyraziť na cestu, určite by som si ju vzal za ženu.

Zjem si svoj fajnový koláč a oddychujem na posteli až do večera, kedy máme ísť do Citadely.

"Aáách!" Zastavím na chvíli, když spatřím znovu Terlion a chvíli se jen tak kochám. Tomuhle městu se dá přijít na chuť úplně stejně snadno jako ho začnete mít tak akorát. Ostatně, pár čtvrtí jse si tu prochodil, hodně peněz nechal. Ano, to je jedna ze zásadních nevýhod. Místní i přespolní, kterých je ve městě možná víc než místních, jsou povětšinou trochu upjatí. Samý vážný chlapík a slušná dáma, takže pokud se vám nechce moc pracovat, vaše peníze mizí až příliš rychle. Těžko narazit na správné kumpány, kteří vás za pár vtipů, lichotek a tríčků pozvou na sklenku něčeho ostřejšího.

Ale tahle práce bude úplně o něčem jiném. Objevovat nové světy? Zakroutím hlavou, když si to znovu uvědomím. U Andulara! To je poslání! Příležitost se ukázat! Něco opravdu dokázat! A vydělat peníze za nic. Tedy za něco, co dělám velkou část života zadarmo. Poznávat nové končiny a přátelit se s místními. A když se nechtějí přátelit... Urovnám dlouhý meč na zádech.
Prochází nevelikou speciální zpevněnou tornou, přesně kopírující tvar mých zad. V ní mám jen pár osobních věcí, čutoru s tajným druhým dnem a jídlo.
Elegantní lehká kožená zbroj se spoustou přezek s jednoduchým zapínáním. To mi vyrobili trpaslíci, ty přezky, a díky tomu je jejch zapínání opravdu hračka. Stejné mám i na zbroji, aby se snadno oblékala.
Ale dost přezek. Jsme ve městě! Nad jednou z věží letí jeden z městských poslů. Z toho jsem vážně paf. Kdyby mi někdo z mágů slíbil, že mě naučí kouzlit, možná bych se vzdal i pití.

Když se z davu obchodníků, domorodců, vracejících se domů, a turistů vyloupne skupinka průzkumníků, okamžitě se všem, kteří se nevyhýbají očnímu kontaktu bodře představím.
"Sitah."
"Ahoj, já jsem Sitah."
"Tohle je pila nebo meč? Jak se takové zbrani říká? Vypadá skvěle!"
"Parádní fousy!"
"Do jakého světa jdeš? Já prý do toho co jsou všude luxusní hotely, a v těch je ubytko, lázně, jídlo, pití i holky úplně grátis. Jdeš doufám se mnou?"

Jestli se někdo chytne nebo ne, nechám na nich, ostatně nemám ve zvyku provokovat málomluvnější povahy. Když si ale někdo povídat chce, ze srdce rád se nabídnutých slov chopím.

Dorazíme k mistrovi. Mistr Armenios mě... zklame? Ano, dá se to tak říci. Tohle za něj mohl v klidu vzít nějaký elfí ouřada. Papíry. Jsem rád, že jsem se naučil číst, dokonce jsem si tu dovednost oblíbil a občas čtu, i když nemusím, ale psát? Kdyby aspoň vymysleli pořádné pero pro sarety! Tohle se prostě nedá držet!

A tak si v klidu znovu projdu podmínky smlouvy a tu a tam někomu mrknu přes rameno, načež ležérně zajdu s papírem k Armeniovi. Na jeho stole před jeho zrakem lejstro (dost nešikovně, ale čitelně) podepíšu.
"Mistře, nezlob se, ale na psaní nejsem ideální kandidát. Takže dvacet sedm, dlouhý meč, tesák, hůl, tátu jsem před pár dny přepychově uložil, ale jestli jde o to, kdo dostane moje peníze, kdyby se něco stalo, tak tam napište Lorrenn od Šedivého Mraku. To je podnik tady v Telrionu, pod Delfskou věží. No, a zvláštní dovednost.. Drak v srdci. To je ono. To tam napište."

Spokojen sám se sebou se zasměju a vyrazím se ubytovat. A protože do večera je času dost, zajdu ještě za Lorrenn, kterou jsem si tak bolestně připomněl. Tahle holka by zasloužila pár drobných, které by jí umožnily změnit živobytí..

Ve městě

Průzkum cizích světů? Zní to jako šílenost. Ale jestli na tom bude něco pravdy, mohla by to být cesta, jak očistit mé jméno, a získat zpátky respekt mého klanu.

Všechny domy v tomhle městě vypadají tak nepřirozeně. A ten ve kterém právě jsme, tak ten úplně nejvíc. Bloudili jsme místními chodbami snad půl dne; a teď? Teď po nás chtějí vyplnit formulář!

Ne, že bych přímo neuměl číst a psát. Jen to moc často nedělám. Než lejstro dočtu, začne mě bolet hlava. Ovládnu nutkání papír roztrhat a vyběhnout ven. Stejně bych odsud netrefil. S nespokojeným bručením začnu škrábat své údaje.

jméno: Ruk'Tan
věk: 43
zvláštní dovednosti: síla, odolnost
preferované zbraně: sekery, kladiva, meče; případně šavle, dýky, kyj, hůl, oštěp, kuše, kámen, řetěz, korbel nebo pěsti
rodina: žádná
podpis: Ruk'Tan

Rodinu mám, ale to papír nepotřebuje vědět. Navíc by je teď ani nezajímalo, kdybych tu umřel. K čemu je podpis, jsem do dneška nepochopil. Když se chci s někým dohodnout, prostě mu dám své slovo. Tak do posledního pole znovu napšu své jméno.

Přidělili nám luxusní dům. Mágové vážně neví co s penězi. Večer jsem došel do citadely a netrpělivě čekal o bude dál.

Telrion

Už je to nějakej čas, co sem odešel z armády Irlanské říše. Prachy byly poslední dobou mizerný a už sem měl chuť zkusit něco jinýho. S mým starým seržantem a zbytkem jednotky sem se rozloučil po dobrým, vzal sem si to málo, co mi zbylo ze žoldu a vrátil sem se do civilu. Nejdřív sem dělal tak různě osobního strážce nebo vyhazovače v hospodě, pár měsíců sem byl u městský stráže, ale vždycky sem to nakonec vzdal. Buď za to bylo málo peněz nebo to byla nuda. Taky když sem na chvíli pracoval na vlastní noze jako žoldák se mi moc nedařilo. Přemýšlel sem, co dál, když to sem se dozvěděl o tý nabídce od tohohle Řádu mágů. Jít prozkoumávat jiný světy. To znělo zajímavě. Bude to riskantní a riskantní mise znamenaj, že z nich bude hodně peněz. Proto sem se vydal do Telrionu.

Město na mě udělá dojem, na to, že to tu bylo kdovíjak dlouho opuštěný bych čekal nějakou polorozpadlou ruinu, ale ne, všechno je tu opravený a čistý. Ten řád má asi moc dobrý zedníky, když to tu tak rychle dali znovu do kupy. Z karavany se připojím ke skupince dalších žoldáků, co pro ten řád budou pracovat. Nějakej ještěrák, dva orkové a obrovitej, tlustej chlap, co vypadá jak přerostlej trpaslík. U toho posledního si jen povzdechnu, co za zoufalce tu bude pro ten řád se mnou pracovat.

Nechám se odvést do hlubin města, okolí moc nevnímám, jiný by možná byli nadšení z toho, jakej architektonickej div světa to tu je nebo co, ale tyhle věci mě nikdy nezajímaly. Já tu sem jen proto, abych tu dělal nějakou práci za peníze. S ostatníma absolvuju schůzku s Armeniem, mlčky vyplním všechno potřebné a pak se nastěhuju do příbytku, který mi je určen. Tam se po vybalení a zabydlení vydám na menší prohlídku města, abych tu měl o tom přehled, když tady budu bydlet (třeba kde je nejbližší hospoda, kde dobře vaří a kde je levný pivo co nechutná jak chcanky).

Když je večer, tak se vydám do té citadely na další schůzku.

Příchod do Telrionu - Všichni

Brány Telrionu již vidíte na obzoru a vaše cesta je téměř u konce, karavana, se kterou jste do města dorazili ještě vykládá své zboží, ovšem vy již míříte k branám. Majestátnost města vás ohromí. Ačkoliv prý bylo město znovu objeveno jen před rokem rozhodně byste to do něj neřekli. Vše je čisté a uklizené, budovy nevykazují žádné známky chátrání a nikde nevidíte ani sebemenší kaz. Ulice jsou dlážděny zvláštním bílým kamenem, který téměř světélkuje. Město samotné má také hodně parků a vegetace, pěkně uspořádané tak, aby lahodila oku.

Pouze obyvatel je tu pomálu, čímž Telrion tak trochu působí jako město duchů. Jako monument jakémusi dávno padlému impériu, největšímu z největších. Je vám ale jasné, že se to již brzo změní a z Telrionu se stane střed světa. Událost, které se všichni ostatní vládci bojí. Samozřejmě tu byly pokusy o podmanění si města pro své účely, ovšem nikdy neuspěly, ačkoliv detaily toho proč jsou nejisté. Od jeho objevení jej kontroluje organizace mágů zvaná Řád Stříbrného Měsíce, který se stará o to, aby jej do svých rukou nedostala jediná říše a všechny dostaly svou příležitost. Dobrý způsob jak zabránit válce, ačkoliv řád samotný je dost tajnůstkářský.

Ovšem i nyní je vidět, že město začíná pomalu znovu ožívat. Čas od času zahlédnete malý ubchůdek či dílnu, někdy i tržiště a nejste jediná Osidlování města jde dost rychle a Řád Stříbrného Měsíce se stará o to, aby sem nepronikly nějaké podvratné živly, které by způsobovaly problémy. Což jak je vám jasné, stejně proniknou, ale Řád dělá co může.

Vaše kroky směřují do samotného srdce města, na Elysijské náměstí, jak vám bylo řečeno vyslanci řádu. U bran se k vám přidali dva vojáci v uniformách s půlměsícem, jeden je velký ork s knírem, druhý je tegris. Vedou vás ulicemi přímo k velkolepé Citadele Nekonečna.



Ohromná budova s kupolovitými věžemi jakoby přímo vyzařovala magii, kterou zde mohou cítit i ti, kteří o ni dosud nezavadili. Stráže vás u jejích bran opustí a místo toho se vás ujmou další, tentokrát se jedná o sareta a člověka s krátkými hnědými vlasy a vousy.
"Vy jste další z těch průzkumníků? Dobrá tedy, následujte mě, každý z vás má být představen mistru Armeniovi." Mistr Armenios. O něm jste slyšeli již předtím, byl jedním ze členů nejvyšší rady Řádu a právě on měl na starost průzkum různých světů. Zezačátku se jej zúčastňoval osobně, nyní jej ale přenechával lidem, jako jste byli vy.

Bludiště chodeb vás pohltí, cestou potkáváte zasvěcence v róbách řádu, ti vás ale ignorují. Sami nevíte, jestli byste se spletí chodeb dokázali dostat k východu, ovšem alespoň ten strážný ví, kudy jít. Neomylně vás tedy vede až do malé místnosti, kde je dost židlí pro každého. Za stolkem tam sedí postarší muž v róbě řádu prošívané stříbrnou nití a s náhrdelníkem stříbrného půlměsíce kolem krku. Z tohoto se dá usoudit, že je v hiearchii řádu poměrně vysoko. "Tady vám vedu další dobrovolníky, mistře Armeniosi." promluví strážný člověk a hned poté vás ti dva nechají osamotě s mužem za stolem. Armenios odloží dokument, který si předtím četl a pokyne vám, ať se posadíte.

"Takže, vítám vás v Telrionu. Jsem mistr Armenios, člen rady starších Řádu stříbrného měsíce a váš kontakt po dobu vašeho působení v našich službách. Nyní bych raději přešel rovnou k věci." odkašle si Armenios a ze zásuvky vyndá pár identických dokumentů a každému z vás podá jeden. "Jedná se o přihlašovací formuláře, na jejichž zadní straně jsou popsány i všechny náležitosti vašeho působení jako průzkumníků řádu. Například jak budete odměňováni, vaše závazky a závazky řádu vůči vám. Všechny však už znáte od vyslanců řádu, kteří vás s nimi již seznámili. Takže vám to jenom osvěží paměť."

"Nyní prosím vyplňte tyto formuláře, pokud tedy souhlasíte s tím, že se stanete našimi průzkumníky." řekne Serkadios a podá vám všem psací potřeby. Formuláře po vás požadují jméno, věk, zvláštní dovednosti, preferované zbraně, pokud s nějakými umíte zacházet, členy rodiny nebo jiné osoby, které by měly být informovány, pokud se vám něco stane a v neposlední řadě podpis.

Jakmile tak učiníte, každému z vás je přidělen jeden malý dům na Elysijském náměstí a blízkém okolí. Tato oblast není moc obydlená, řád si ji vyhranil výhradně pro sebe, takže si to mohou dovolit. Armenios vás nechá, ať se ubytujete a poté vás poprosí, abyste se za ním večer stavili v Citadele.

Kdysi dávno, když ještě bohové kráčeli po zemi bývalo jedno město. Město Telrian, střed celého světa. A nejen jej, střed všech světů, celé existence. Město Telrian bylo známo jako město bran, místo, kde bylo možné cestovat do jiných světů. Ovšem, město bylo ztraceno. Nikdo si nepamatuje přesný důvod toho, jak k tomu došlo, ani prastaří elfové ne. Dávné mýty hovoří jen o apokalypse, která celé město vrhla do temných hlubin mimo čas a prostor, kam nemohou ani bohové.

Ovšem nyní se vše změnilo Mýtické město Telrian bylo znovu objeveno. Zčistajasna, na místě, kde předtím byla jenom pustina se nyní rozkládala ta nejvelkolepější metropole na celém světě. Bez obyvatel, či jakéhokoliv živého stvoření uvnitř. Lidé, Orkové, Tegrisové, Trpaslíci a dokonce i Sareti bojovali o právo získat toto bájné město pro sebe. Po mnoha letech boje byl ovšem uzavřen křehký mír. Město bylo mírovou dohodou uvedeno pod správu neutrální organizace mágů jménem Řád Stříbrného Měsíce, aby jej zkoumali a vstup do města byl umožněn všem. Takto z města měli mít užitek všechny národy. A nyní zdá se mágové z Řádu Stříbrného Měsíce objevili dávno ztracené tajemství toho, jak cestovat mezi odlišnými světy. A při jejich studiích se jim poskytl pohled na mnoho z nich.

Svět, který se zdá být jediným obřím mechanismem...

Svět moří a oceánů, kde obyvatelé žijí na kovových lodích velkých jako celá města...

Svět bez slunce, ponořen do věčné temnoty, obývaný bytostmi bez očí...

Svět tvořen majestátními paláci z kostí a zahradami s krvavými fontánami...

Svět, který je podobný tomu, ve kterém se nachází město Telrian...

A nespočet dalších...

Řádu Stříbrného Měsíce bylo jasné, že sami na průzkum těchto světů nestačí. A žádat o pomoc od králů a říší by bylo příliš riskantní a mohlo by vést k válce a porušení křehkého míru, který se podařilo vyjednat. Proto se rozhodli najímat různé dobrodruhy a vysílat je jako průzkumníky do jiných světů, aby je zmapovali, navázali kontakt s obyvatelstvem a se svými poznatky se vrátili zpět. Ačkoliv Řádu původně šlo pouze o vědění, do Telrianu již zamířili i lidé a organizace, kteří mají méně altruistické účely. Nastal nový věk, věk objevů a je jen na vás, zda se stanete jeho součástí. Dobrodruhové se vydávají do Telrianu, aby se zúčastnili výprav do jiných světů. V cestě jim bude stát nespočet nestvůr, nebezpečí a hrozeb, která v jiných světech číhají. A také tyran, který si touží podmanit všechny světy, které existují...