TELRION - NOVÝ ZAČIATOK

Vyskočím z vozu, ktorý ma doniesol až pred brány Telrionu. Voz sa po mojom odľahčení rozkolísal a kolesá si vydýchli od úľavy. Som .... trochu široký, to ano, ale rád o sebe hovorím, že ako som veľký, tak veľké mám aj srdce. Niesom nijak vysoký, len tak akurát (180cm). Na sebe mám koženú zbroj, čiastočne prepojenú s železným plátovým brnením na rukách, ramenách a hrudi. Cez záda mám prehodený svoj tvrdený štít, ktorý si držím jednou rukou a v druhej ruke nosím svoj rodinný meč zdobený zlatými ornamentmi. Nemám ho pripnutý k pasu, len tak ho nesiem v ruke zasunutý v koženom puzdre. Moja hustá brada a fousy sú môj poklad. Mám ju rád a keď mám chvíľku čas, tak si ju aj učešem. Ale často sa stáva, že si v nej nájdem aj niečo pod zub.

Uchvátia ma už len brány mesta a s úžasom si prezerám toto záhadné miesto. Uvidím partiu, ktorá by celkom iste mohla byť skupina nových prieskumníkov ako som ja. Všetci vyzerajú drsne, ale jeden jašterák sa ku mne prihovoril a pochválil mi moje fouzy. Hneď mi vyčarí na tvári úsmev a pri tom ako sa za fouzy pohladkám mu odpovedám.
"Ooo ďakujem. Ahoj ja som Baribald." A s úsmevom mu podávam ruku.
Ďalej tam bol nejaký mrzutý chlap a dvaja orci. Neviem, ktorý z tých troch mi naháňal viac strach.

Keď sme vošli do ulíc v sprievode strážcov, len som sa obzeral všade okolo seba a na každú krásnu budovu, alebo vec, alebo ozdobu som urobil prekvapené "Wooooou." To mesto bolo krásne. Keby tak moj otec a brat vedeli, kde som sa až dostal. Určite by mi závideli, že som sa dostal až do Telrionu. Dúfam, že im o tom raz budem rozprávať.
O Telrionu a Řádu Stříbrného Měsíce som sa dozvedel v jednom hostinci, kde som sa pri perfektnej bravčovej pečienke rozprával s jedným cestovateľom. V tom hostinci mali tú najlepšiu omáčku na bravčové. Bolo v nej cítiť koriander, rozmarín, ale aj elfský estragón. Možno by som do toho ešte pridal trochu sušených húb na podfarbenie tej zrnitej chuti. Ale keď mi spomenul prieskum neznámych svetov, vedel som, že to je to čo chcem. To je to správne dobrodrúžstvo.

Nasledovalo stretnutie s Armeniosom. To bude asi nejaký veľky šéf tu. Zatial čo rozprával som si zložil štít aj meč a počúval ho. Pritom som si tlapkal dlaňami po pupku. Robím to vždy keď sa na niečo sústredím.
Potom som sa chopil pera a začal písať.
Meno: Baribald Wandský II
Vek: 26
Zbrane: Meč a štít, nôž
Rodina: Elizabeth Wandská - matka

Zvláštne dovednosti? Chviľu som nad tým premýšlal ale nakoniec som to nechal nevyplnené. Nič ma nenapadlo. Ja som proste, ja .... a nieje na mne nič zvláštne. Nič zvláštne neviem ani nerobím. To bude otázka asi pre čarodejov.

A potom to prišlo. Dostal som vlastný dom! HA! Mám vlastný dom a dobrodružstvo pred sebou! Toto keby videl môj otec, ktorý mi stále vykrikoval, že nebyť jeho, tak sa o seba nedokážem ani postarať a kysol by som niekde na ulici. Ten dom je proste úžasný. Najkrajší dom aký som kedy videl. Stojím pred ním celú večnosť a len tak sa do široka usmievam, pohoupávam sa na nohách a tlapkám sa po pupku rukami. Nakoniec sa odhodlám vojsť dnu a zabývam sa.
Vytiahol som si kúsok koláča, ktorý mi na cestu z poslednej hospody, v ktorej som pracoval zabalila Milajda. Dcéra hospodského. Bola hrozne milá a vždy mi nejaký koláč ukryla. Keby som nemusel znova vyraziť na cestu, určite by som si ju vzal za ženu.

Zjem si svoj fajnový koláč a oddychujem na posteli až do večera, kedy máme ísť do Citadely.

"Aáách!" Zastavím na chvíli, když spatřím znovu Terlion a chvíli se jen tak kochám. Tomuhle městu se dá přijít na chuť úplně stejně snadno jako ho začnete mít tak akorát. Ostatně, pár čtvrtí jse si tu prochodil, hodně peněz nechal. Ano, to je jedna ze zásadních nevýhod. Místní i přespolní, kterých je ve městě možná víc než místních, jsou povětšinou trochu upjatí. Samý vážný chlapík a slušná dáma, takže pokud se vám nechce moc pracovat, vaše peníze mizí až příliš rychle. Těžko narazit na správné kumpány, kteří vás za pár vtipů, lichotek a tríčků pozvou na sklenku něčeho ostřejšího.

Ale tahle práce bude úplně o něčem jiném. Objevovat nové světy? Zakroutím hlavou, když si to znovu uvědomím. U Andulara! To je poslání! Příležitost se ukázat! Něco opravdu dokázat! A vydělat peníze za nic. Tedy za něco, co dělám velkou část života zadarmo. Poznávat nové končiny a přátelit se s místními. A když se nechtějí přátelit... Urovnám dlouhý meč na zádech.
Prochází nevelikou speciální zpevněnou tornou, přesně kopírující tvar mých zad. V ní mám jen pár osobních věcí, čutoru s tajným druhým dnem a jídlo.
Elegantní lehká kožená zbroj se spoustou přezek s jednoduchým zapínáním. To mi vyrobili trpaslíci, ty přezky, a díky tomu je jejch zapínání opravdu hračka. Stejné mám i na zbroji, aby se snadno oblékala.
Ale dost přezek. Jsme ve městě! Nad jednou z věží letí jeden z městských poslů. Z toho jsem vážně paf. Kdyby mi někdo z mágů slíbil, že mě naučí kouzlit, možná bych se vzdal i pití.

Když se z davu obchodníků, domorodců, vracejících se domů, a turistů vyloupne skupinka průzkumníků, okamžitě se všem, kteří se nevyhýbají očnímu kontaktu bodře představím.
"Sitah."
"Ahoj, já jsem Sitah."
"Tohle je pila nebo meč? Jak se takové zbrani říká? Vypadá skvěle!"
"Parádní fousy!"
"Do jakého světa jdeš? Já prý do toho co jsou všude luxusní hotely, a v těch je ubytko, lázně, jídlo, pití i holky úplně grátis. Jdeš doufám se mnou?"

Jestli se někdo chytne nebo ne, nechám na nich, ostatně nemám ve zvyku provokovat málomluvnější povahy. Když si ale někdo povídat chce, ze srdce rád se nabídnutých slov chopím.

Dorazíme k mistrovi. Mistr Armenios mě... zklame? Ano, dá se to tak říci. Tohle za něj mohl v klidu vzít nějaký elfí ouřada. Papíry. Jsem rád, že jsem se naučil číst, dokonce jsem si tu dovednost oblíbil a občas čtu, i když nemusím, ale psát? Kdyby aspoň vymysleli pořádné pero pro sarety! Tohle se prostě nedá držet!

A tak si v klidu znovu projdu podmínky smlouvy a tu a tam někomu mrknu přes rameno, načež ležérně zajdu s papírem k Armeniovi. Na jeho stole před jeho zrakem lejstro (dost nešikovně, ale čitelně) podepíšu.
"Mistře, nezlob se, ale na psaní nejsem ideální kandidát. Takže dvacet sedm, dlouhý meč, tesák, hůl, tátu jsem před pár dny přepychově uložil, ale jestli jde o to, kdo dostane moje peníze, kdyby se něco stalo, tak tam napište Lorrenn od Šedivého Mraku. To je podnik tady v Telrionu, pod Delfskou věží. No, a zvláštní dovednost.. Drak v srdci. To je ono. To tam napište."

Spokojen sám se sebou se zasměju a vyrazím se ubytovat. A protože do večera je času dost, zajdu ještě za Lorrenn, kterou jsem si tak bolestně připomněl. Tahle holka by zasloužila pár drobných, které by jí umožnily změnit živobytí..

Ve městě

Průzkum cizích světů? Zní to jako šílenost. Ale jestli na tom bude něco pravdy, mohla by to být cesta, jak očistit mé jméno, a získat zpátky respekt mého klanu.

Všechny domy v tomhle městě vypadají tak nepřirozeně. A ten ve kterém právě jsme, tak ten úplně nejvíc. Bloudili jsme místními chodbami snad půl dne; a teď? Teď po nás chtějí vyplnit formulář!

Ne, že bych přímo neuměl číst a psát. Jen to moc často nedělám. Než lejstro dočtu, začne mě bolet hlava. Ovládnu nutkání papír roztrhat a vyběhnout ven. Stejně bych odsud netrefil. S nespokojeným bručením začnu škrábat své údaje.

jméno: Ruk'Tan
věk: 43
zvláštní dovednosti: síla, odolnost
preferované zbraně: sekery, kladiva, meče; případně šavle, dýky, kyj, hůl, oštěp, kuše, kámen, řetěz, korbel nebo pěsti
rodina: žádná
podpis: Ruk'Tan

Rodinu mám, ale to papír nepotřebuje vědět. Navíc by je teď ani nezajímalo, kdybych tu umřel. K čemu je podpis, jsem do dneška nepochopil. Když se chci s někým dohodnout, prostě mu dám své slovo. Tak do posledního pole znovu napšu své jméno.

Přidělili nám luxusní dům. Mágové vážně neví co s penězi. Večer jsem došel do citadely a netrpělivě čekal o bude dál.

Telrion

Už je to nějakej čas, co sem odešel z armády Irlanské říše. Prachy byly poslední dobou mizerný a už sem měl chuť zkusit něco jinýho. S mým starým seržantem a zbytkem jednotky sem se rozloučil po dobrým, vzal sem si to málo, co mi zbylo ze žoldu a vrátil sem se do civilu. Nejdřív sem dělal tak různě osobního strážce nebo vyhazovače v hospodě, pár měsíců sem byl u městský stráže, ale vždycky sem to nakonec vzdal. Buď za to bylo málo peněz nebo to byla nuda. Taky když sem na chvíli pracoval na vlastní noze jako žoldák se mi moc nedařilo. Přemýšlel sem, co dál, když to sem se dozvěděl o tý nabídce od tohohle Řádu mágů. Jít prozkoumávat jiný světy. To znělo zajímavě. Bude to riskantní a riskantní mise znamenaj, že z nich bude hodně peněz. Proto sem se vydal do Telrionu.

Město na mě udělá dojem, na to, že to tu bylo kdovíjak dlouho opuštěný bych čekal nějakou polorozpadlou ruinu, ale ne, všechno je tu opravený a čistý. Ten řád má asi moc dobrý zedníky, když to tu tak rychle dali znovu do kupy. Z karavany se připojím ke skupince dalších žoldáků, co pro ten řád budou pracovat. Nějakej ještěrák, dva orkové a obrovitej, tlustej chlap, co vypadá jak přerostlej trpaslík. U toho posledního si jen povzdechnu, co za zoufalce tu bude pro ten řád se mnou pracovat.

Nechám se odvést do hlubin města, okolí moc nevnímám, jiný by možná byli nadšení z toho, jakej architektonickej div světa to tu je nebo co, ale tyhle věci mě nikdy nezajímaly. Já tu sem jen proto, abych tu dělal nějakou práci za peníze. S ostatníma absolvuju schůzku s Armeniem, mlčky vyplním všechno potřebné a pak se nastěhuju do příbytku, který mi je určen. Tam se po vybalení a zabydlení vydám na menší prohlídku města, abych tu měl o tom přehled, když tady budu bydlet (třeba kde je nejbližší hospoda, kde dobře vaří a kde je levný pivo co nechutná jak chcanky).

Když je večer, tak se vydám do té citadely na další schůzku.

Příchod do Telrionu - Všichni

Brány Telrionu již vidíte na obzoru a vaše cesta je téměř u konce, karavana, se kterou jste do města dorazili ještě vykládá své zboží, ovšem vy již míříte k branám. Majestátnost města vás ohromí. Ačkoliv prý bylo město znovu objeveno jen před rokem rozhodně byste to do něj neřekli. Vše je čisté a uklizené, budovy nevykazují žádné známky chátrání a nikde nevidíte ani sebemenší kaz. Ulice jsou dlážděny zvláštním bílým kamenem, který téměř světélkuje. Město samotné má také hodně parků a vegetace, pěkně uspořádané tak, aby lahodila oku.

Pouze obyvatel je tu pomálu, čímž Telrion tak trochu působí jako město duchů. Jako monument jakémusi dávno padlému impériu, největšímu z největších. Je vám ale jasné, že se to již brzo změní a z Telrionu se stane střed světa. Událost, které se všichni ostatní vládci bojí. Samozřejmě tu byly pokusy o podmanění si města pro své účely, ovšem nikdy neuspěly, ačkoliv detaily toho proč jsou nejisté. Od jeho objevení jej kontroluje organizace mágů zvaná Řád Stříbrného Měsíce, který se stará o to, aby jej do svých rukou nedostala jediná říše a všechny dostaly svou příležitost. Dobrý způsob jak zabránit válce, ačkoliv řád samotný je dost tajnůstkářský.

Ovšem i nyní je vidět, že město začíná pomalu znovu ožívat. Čas od času zahlédnete malý ubchůdek či dílnu, někdy i tržiště a nejste jediná Osidlování města jde dost rychle a Řád Stříbrného Měsíce se stará o to, aby sem nepronikly nějaké podvratné živly, které by způsobovaly problémy. Což jak je vám jasné, stejně proniknou, ale Řád dělá co může.

Vaše kroky směřují do samotného srdce města, na Elysijské náměstí, jak vám bylo řečeno vyslanci řádu. U bran se k vám přidali dva vojáci v uniformách s půlměsícem, jeden je velký ork s knírem, druhý je tegris. Vedou vás ulicemi přímo k velkolepé Citadele Nekonečna.



Ohromná budova s kupolovitými věžemi jakoby přímo vyzařovala magii, kterou zde mohou cítit i ti, kteří o ni dosud nezavadili. Stráže vás u jejích bran opustí a místo toho se vás ujmou další, tentokrát se jedná o sareta a člověka s krátkými hnědými vlasy a vousy.
"Vy jste další z těch průzkumníků? Dobrá tedy, následujte mě, každý z vás má být představen mistru Armeniovi." Mistr Armenios. O něm jste slyšeli již předtím, byl jedním ze členů nejvyšší rady Řádu a právě on měl na starost průzkum různých světů. Zezačátku se jej zúčastňoval osobně, nyní jej ale přenechával lidem, jako jste byli vy.

Bludiště chodeb vás pohltí, cestou potkáváte zasvěcence v róbách řádu, ti vás ale ignorují. Sami nevíte, jestli byste se spletí chodeb dokázali dostat k východu, ovšem alespoň ten strážný ví, kudy jít. Neomylně vás tedy vede až do malé místnosti, kde je dost židlí pro každého. Za stolkem tam sedí postarší muž v róbě řádu prošívané stříbrnou nití a s náhrdelníkem stříbrného půlměsíce kolem krku. Z tohoto se dá usoudit, že je v hiearchii řádu poměrně vysoko. "Tady vám vedu další dobrovolníky, mistře Armeniosi." promluví strážný člověk a hned poté vás ti dva nechají osamotě s mužem za stolem. Armenios odloží dokument, který si předtím četl a pokyne vám, ať se posadíte.

"Takže, vítám vás v Telrionu. Jsem mistr Armenios, člen rady starších Řádu stříbrného měsíce a váš kontakt po dobu vašeho působení v našich službách. Nyní bych raději přešel rovnou k věci." odkašle si Armenios a ze zásuvky vyndá pár identických dokumentů a každému z vás podá jeden. "Jedná se o přihlašovací formuláře, na jejichž zadní straně jsou popsány i všechny náležitosti vašeho působení jako průzkumníků řádu. Například jak budete odměňováni, vaše závazky a závazky řádu vůči vám. Všechny však už znáte od vyslanců řádu, kteří vás s nimi již seznámili. Takže vám to jenom osvěží paměť."

"Nyní prosím vyplňte tyto formuláře, pokud tedy souhlasíte s tím, že se stanete našimi průzkumníky." řekne Serkadios a podá vám všem psací potřeby. Formuláře po vás požadují jméno, věk, zvláštní dovednosti, preferované zbraně, pokud s nějakými umíte zacházet, členy rodiny nebo jiné osoby, které by měly být informovány, pokud se vám něco stane a v neposlední řadě podpis.

Jakmile tak učiníte, každému z vás je přidělen jeden malý dům na Elysijském náměstí a blízkém okolí. Tato oblast není moc obydlená, řád si ji vyhranil výhradně pro sebe, takže si to mohou dovolit. Armenios vás nechá, ať se ubytujete a poté vás poprosí, abyste se za ním večer stavili v Citadele.

Kdysi dávno, když ještě bohové kráčeli po zemi bývalo jedno město. Město Telrian, střed celého světa. A nejen jej, střed všech světů, celé existence. Město Telrian bylo známo jako město bran, místo, kde bylo možné cestovat do jiných světů. Ovšem, město bylo ztraceno. Nikdo si nepamatuje přesný důvod toho, jak k tomu došlo, ani prastaří elfové ne. Dávné mýty hovoří jen o apokalypse, která celé město vrhla do temných hlubin mimo čas a prostor, kam nemohou ani bohové.

Ovšem nyní se vše změnilo Mýtické město Telrian bylo znovu objeveno. Zčistajasna, na místě, kde předtím byla jenom pustina se nyní rozkládala ta nejvelkolepější metropole na celém světě. Bez obyvatel, či jakéhokoliv živého stvoření uvnitř. Lidé, Orkové, Tegrisové, Trpaslíci a dokonce i Sareti bojovali o právo získat toto bájné město pro sebe. Po mnoha letech boje byl ovšem uzavřen křehký mír. Město bylo mírovou dohodou uvedeno pod správu neutrální organizace mágů jménem Řád Stříbrného Měsíce, aby jej zkoumali a vstup do města byl umožněn všem. Takto z města měli mít užitek všechny národy. A nyní zdá se mágové z Řádu Stříbrného Měsíce objevili dávno ztracené tajemství toho, jak cestovat mezi odlišnými světy. A při jejich studiích se jim poskytl pohled na mnoho z nich.

Svět, který se zdá být jediným obřím mechanismem...

Svět moří a oceánů, kde obyvatelé žijí na kovových lodích velkých jako celá města...

Svět bez slunce, ponořen do věčné temnoty, obývaný bytostmi bez očí...

Svět tvořen majestátními paláci z kostí a zahradami s krvavými fontánami...

Svět, který je podobný tomu, ve kterém se nachází město Telrian...

A nespočet dalších...

Řádu Stříbrného Měsíce bylo jasné, že sami na průzkum těchto světů nestačí. A žádat o pomoc od králů a říší by bylo příliš riskantní a mohlo by vést k válce a porušení křehkého míru, který se podařilo vyjednat. Proto se rozhodli najímat různé dobrodruhy a vysílat je jako průzkumníky do jiných světů, aby je zmapovali, navázali kontakt s obyvatelstvem a se svými poznatky se vrátili zpět. Ačkoliv Řádu původně šlo pouze o vědění, do Telrianu již zamířili i lidé a organizace, kteří mají méně altruistické účely. Nastal nový věk, věk objevů a je jen na vás, zda se stanete jeho součástí. Dobrodruhové se vydávají do Telrianu, aby se zúčastnili výprav do jiných světů. V cestě jim bude stát nespočet nestvůr, nebezpečí a hrozeb, která v jiných světech číhají. A také tyran, který si touží podmanit všechny světy, které existují...