Zlatý zub – tanečky

“Uhm,“ vyrazím ze sebe překvapeně, protože jsem nečekala, že věci naberou tak rychlý spád. Stačí ale dva tři kroky, abych se vzpamatovala a kdo ví odkud vyhrabala, ve společnosti se obvykle vytrácející, sebevědomí a pevnou půdu pod nohama. Jednoduše se soustředím na Jaydena, moji potící se ruku v jeho a fakt, že z písničky je už třetina pryč, což nám nedává moc času. Do čeho jsem se to uvrtala?

Zapátrám pohledem kolem nás, ale ať se vrtneme kamkoliv, nebude to lepší. Zastavím se a důrazně potáhnu Jaye zpátky, s trochou štěstí do mě jeho opilé já nevrazí.
“Prosím vás, uskromněte se na chvíli,“ volnou rukou postrčím vousatého padesátníka trochu stranou a s ním i jeho potetovaného kumpána. Svou prosbu nekníkám, oznamuju jim to autoritativně, se skrytou pohrůžkou, že bych se taky mohla změnit v nepříjemnou osobu.
“Zabíráte spoustu místa. My chceme tancovat. No jo, to víte, že noc je ještě mladá,“ zasměju se.

Přitáhnu se k oslavenci blíž, chňapnu po jeho druhé ruce a už se nezdržuju a rozhoupu boky. Návštěvy tanečních klubů vynechávám, takže nikdo nemůže čekat mistrovské výkony. Tenhle song mám ale ráda, tak pro mě není takový problém se během prvních pohybů uvolnit a k tancování si rovnou začnu i němě zpívat.
“Heaven must have sent you down
Down for you to give me a thrill
...“

Hospoda Zlatý zub

O‘Connora neberu vůbec vážně. Chce to stejně jako my a i když ho cením, v tomhle je prostě gentlemanskej měkkejš, protože jsme na ni ještě ani pořádně nezatlačili. Ještě, že má holka svoji hlavu a hrdost, takže to nevypadá, že by se chtěla schovávat za slova vyšší šarže.
Z úvah o tom, co by na ženskou jako je ona ještě mohlo platit a ještě jsme to nevyzkoušeli, mě vytrhne taneční návrh.
“Se mnou jsi nikdy tancovat nechtěla,“ vyčtu jí a přes tvář mi přelétne stín ublíženosti. To jsem jako moc starej nebo co?

Lovec se rychle chopí příležitosti a odtáhne kořist stranou, tak mi nezbývá, než mu přát prvenství a dojít si pro to pivo. Nejlíp dřív, než začnou křepčit v lokále plném lidí. Před odchodem kývnu na kapitána.
“Ještě jeden kousek?“ lupnu panáka, na kterého mě skoro přešla chuť, do koutku si strčím cigaretu a připálím si. Kouř v plicních sklípcích mi udělá dobře. Tak či onak, jedno pivko navíc se neztratí, a když budu miliónovej, zařídím i nealko drink pro upejpavku.

Zlatý zub - máš to mít holčičko

Erica si dál jede svojí a jako obvykle se nechce nechat zlomit ani pod nápor opravdu dobrejch argumentů. Takhle dobrou munici jsem neměl ani nepamatuju, to se musí povíst. S podpořením vlastní morálky se pustím do dalšího pokusu.
”Schválně jsem vzal kvůli tobě ochucenou.“ zatvářím se dotčeně, ale rozohodně se nevzdávám. ”Tohle nemůže zteplat a co víc, bude ti to fakt chutnat, fakt! Ženský tohle milujou!“ načež posunu panák zase kus blíž k Erice. Skoro až s dětským očekáváním sleduju, co se bude dít, když se ozve náš morous. Dle očekávání přihodil do debaty jenom blbý vidle. Taky by mohl bejt jednou na naší straně. postěžuju si v duchu sám pro sebe.
”Tak na to bych si fakt nevsadil a navíc jednoho santu už v týmu máme.“ zabručím směrem ke kapitánovi a kopnu do sebe prvního panáka.

Hledám očima oporu u Jamese, ale už se pomalu začínám smiřovat s tím, že ani dneska neuspějeme, když v tom hodí Erica do pléna alternativní nápad. Byla to opravdu ubohá cena útěchy oproti původnímu plánu, ale lepší než ostrouhat úplně.
Neváhám, aby zase nedošlo k nějakému vykrucování a rovnou chytím Ericu za ruku.
"Máš to mít."
Druhou do sebe kopnu i její panák, protože by byla velká škoda ho nevypít a už jí za sebou táhnu směrem na parket. Volnou rukou si dělám prostor před sebou, protože tu bylo dneska fakt plno.

Zlatý zub - jak malé děti

Dění u stolu nechávám volně plynout. Nemělo sebemenší smysl zapojovat se do jejich malicherných žabomyších válek. Všechno to bylo sice o malinko intenzivnější, kvůli Rodrigézovým narozeninám, ale nic, co bych neviděl v jejich podání už několikrát. Ti dva vyvinou hromadu marného úsilí, zatímco je bude Erica odpálkovávat s lehkostí sobě vlastní. Jeden by řekl, že už je to takový náš malý hospodský rituál.
Upiju ze svého půlitru piva a hřbete ruky setřu z vousů zbylou pěnu. Myšlenky se mi přitom začnou přesouvat k zítřejší misi. Collins byl zase tajemný a naprosto skoupý na detaily, ale i tak se zdálo, že to bude něco výživného. O co asi půjde?
Než se však stihnu ponořit hlouběji, zaznamenám Eiričin zamračený výraz. Tázavě na ten popud pozvednu pravé obočí. Nechápu proč mě s nimi hází do jednoho pytle. tiše a lehce nespokojeně si povzdechnu, což v klidu pozře okolní hlahol. Asi nemám na výběr.
”Dejte jí pokoj. Na náctiny se neumírá, navíc můžeš vypít oba, třeba ti potom narostou konečně nějaký vousy.“ prohlásím bez nějakých zvláštních emocí a možná až moc naivně doufám, že se tím celá ta věc uzavře.

Moje doufání bylo skutečně marné, protože další blbost nevypadne z těch dvou pak, ale přímo z Erici. Pohled se mi okamžitě stočí k napráskané hospodě, kde je prakticky hlava na hlavě a to samé platí i pro taneční prostor. Znal jsem svůj tým velice dobře na to, abych věděl, že je to totální píčovina. Znovu si tiše povzdechnu a jen doufám, že se toho ani jeden z nich nechytí.

Pod tlakem ve Zlatém zubu

Jamesova zrada mě donutí nevěřícně vykulit oči, abych mu hned vzápětí dala stažením obočí až ke kořeni nosu jasně najevo, že si to budu pamatovat. Stejně zamračený pohled ale věnuju i zbytku osazenstva - mlčícímu kapitánovi čistě pro výstrahu, kdyby ho náhodou napadlo lobbovat za tyhle dva šašky. Navíc když mlaďoch vypadá, že má dost a měli bychom ho co nejdřív uložit do postele.
Zavrtím hlavou, aniž by na mě Jaydenovo herecké představení udělalo hlubší dojem.
“Špatná odpověď,“ odstrčím panáka dál od sebe.
“Zbytečně ztrácíte čas. Zteplá vám to,“ dodám nevinně, chopím se koktejlu a uvězním barevné brčko mezi rty. Není mi příjemné nechat se do něčeho tlačit, ale zároveň jsem od přírody tvor zvědavý a tak ve mně hlodá červík zvědavosti s jakými dalšími pádnými argumenty by mohli přijít.

Pěna ve skleničce klesne během chvilky skoro až ke dnu, namísto typického srkání brčkem ale zbystřím. Na pozadí hospodského rachotu se rozezní známý rytmus, nutící mě podupávat si pod stolem špičkou nohy. Shakin' Stevens. Nápad je náhlý a vlastně pěkně pitomý.
“Můžeme si zatancovat,“ navrhnu polohlasně. V hospodě. Plné lidí. Žaludek se mi sevře nervozitou.

Zlatý zub - oslava

Eričina jednoznačně odmítavá reakce přiletí nadzvukovou rychlostí. Nespokojeně si nad jejím konstatováním odfrknu. ”To říkáš jen proto, že si je ještě neviděla v akci. Roztála by si ji jako kostka ledu v létě.” prohlásím na svoji obranu s patřičnou dávkou hrdosti. Nebyla by první ani poslední.
Vzápětí však přijde nečekaná nabídka, která mě donutí nechat, svůj lehce podnapilí, mozek šrotovat na plné otáčky. Bylo tu tolik různých možností, mezi které se hravě vloudí hned i celá řádka nemravností.
Ze zamyšleného stavu a nejspíš fakt přitroublého výrazu, mě vytáhne James, když vyrukuje s podpůrnou palbou. Okamžitě se na něj spiklenecky zazubím. Toho chlapa jsem měl rád, věděl, co je sranda a kdy je potřeba podpořit, aby byla ještě větší.
”Přesně tak!” využiju nově nabyté sebedůvěry a začnu také přilejvat olej do ohně dokud ještě hoří. ”Jsou poslední! Žádný takový už nebudou, to mi přece nemůžeš udělat, přinese mi to jenom smůlu.” načež mi zmizí úsměv a zatvářím se co nejvíc zdrchaně.

Hospoda Zlatý zub

Moje hvězda září vysoko a já jsem si jistej, že zaslouženě. Ani si historky nemusím vymýšlet a přikrášlovat, aby mě publikum milovalo. Spokojeně po Erice blýsknu úsměvem a spláchnu sucho na jazyku zbytkem piva. Kapitán moje vyprávění taky žere, o tom žádná, jen jsem zas minul chvíli, kdy donutil mimické svaly k pohybu. V tomhle jsem smolař.
Netrpělivě se ohlídnu po Rodrigezovi. Ten už si to šine zpátky od plnýho baru, jenže bez piva, jen s panákama. Je to stejný zklamání, jako že v dohledu není žádná dobrá prcina, protože s hladinkou roste chuť. Budu si to muset ošéfovat sám.
Kouření vážně škodí Vám i lidem ve Vašem okolí. Hlásá poloprázdná krabička ze které vylovím cigaretu na cestu.

Pro některý z nás se ale po Jaydenově návratu ke stolu začne rýsovat zábavná situace. Jestli si mám vybrat mezi pivem a tím, že uvidím Ericu byť jen si líznout ze štamprle, mám jasno. Sice ji rád zachraňuju z asociálních trablů, ale tohle mi bude muset odpustit.
Zvednu panáka a natáhnu se k přiťuknutí: “Nenech se přemlouvat, Rico. Jsou to jeho poslední náctiny.“

Posezení ve Zlatém zubu

Po tom, co proliju hrdlo třetinkou perlivé vody se rozšoupnu a dám si, jako správný narušitel naší skupinky, Virgin Coladu. Sedím za stolem, ruce v klíně, drink před sebou, na všechny se jemně usmívám a snažím se co nejdřív aklimatizovat. Když na mě zírají tihle tři, je to něco docela jiného, než když musím čelit neprofesionálním pohledům od vedlejších stolů.
S povděkem tak naslouchám Jamesovým historkám, kterými se snaží stát středem pozornosti. Ta první není stejně jako otřepaný vtip po ní nic moc, hned další mě ale rozesměje a zdá se, že se vše ponese na příjemné vlně večera stráveného v dobré společnosti.
Ovšem jen do chvíle, kdy se od baru vrátí oslavenec.
“Jayi,“ vydechnu lehce frustrovaně, protože je jasné, že nemám v plánu pít ani teď, ani nikdy jindy, “Ani kdybys na mě udělal psí oči, nedám si,“ panáků se nedotknu víc, než pohledem. Mám sto chutí poslat ho udělat si pár selfíček, jen ať mě neotravuje s pitím.
“Nemůžeš si vybrat něco jiného?“ vyslovím odvážnou nabídku. Jestli přijde s nějakým dalším nesmyslem..

Hospoda Zlatý zub

U baru bylo solidně narváno, tak jsem vystrčil lokty a udělal si trochu osobního prostoru. Přece tady nestrávím celé svoje mládí. Povzbudil jsem sama sebe a už si razil cestu vpřed. Šlo to jako po másle. Vlastně se pokusil ohradit jenom jeden host a ten když zjistil, že nejsem žádné tintítko, tak se raději odporoučel někam na hajzl. A ještě že tak, nechtěl bych to kapitánovi opět vysvětlovat.
Udělám rychlou objednávku na baru a s kořistí se vrátím zpět do boxu. James zrovna akorát finišoval jednu ze svých vtipných historek, ale těžko říct, jak moc byla dobrá. On sám se samozřejmě od srdce zasmál, ale kapitánův tvrdý, a hlavně nic neříkající výraz, neprozradil ani zbla a Erica o těch svých nealkoholických pitíčkách byla jen k zlosti. Však mám dneska narozeniny kurva, tak by se mohla hecnout ne? Jednou jí to rozhodně nezabije!
”Notaaaak Brownová, jenom jeden. Však jsou to mí narozeniny.” vyvinu trochu toho společenského nátlaku a přisunu před ní a Jamese panáka, co jsem zrovna donesl od baru. Kapitánovi jsem ani nebral, protože ten mrzout pil snad jenom pivo a protože nás zítra čeká další mise, tak byla šance na úspěch prakticky nulová, ale Erica? To byla jednoduše řečeno výzva. Za těch několik absolvovaných seancí v hospodě se mi do ní nepovedlo dostat ani kapku alkoholu a bylo jedno jestli se jednalo o zapití úspěšné mise nebo povýšení, nikdy nic. Dneska to byly moje narozeniny a já vycítil další velkou příležitost. ”Přece nechceš, abych tu žadonil, jak to dělají děcka na základce.”

Město Denver – Hospoda Zlatý zub

Hodiny na oprýskané dřevěné zdi ukazovaly něco málo po půl deváté večer a hospoda doslova bujela životem. Však pro lokál takového ražení byla tahle noční hodinka špičkou z celého dne. Alkohol tekl proudem a vzduchem se nenesl pouze všudypřítomný hlahol hostí, jak se jednotlivci snažili podělit o svoje nové historky s ostatními, ale také drobný závan cigaretového kouře.
V jednom z relativně pohodlných boxů seděla na první pohled nesourodá skupinka hostů. Tři muži a jedna žena. Těžko soudit, co je v každodenním světle spojovalo, ale aktuálně se od jejich stolu nesl zvýšený pobavený hlahol, který vyvolal nejmladší z mužů.