BENZINA

FIN A JOAN

Voják na vás kyvne a jiný, už jde do k nákladnímu autu, kde vezme kanystr s benzínem. Jde vidět, že tahle situace není pro nikoho lehká a jsou dost nervózní, protože sami pořádně neví co se ve skutečnosti vlastně děje a možná by byli raději také u svých rodin, ale jejich povinnost je momentálně tady.
Kanystr je plný a tak ti jej s menším úšklebkem podá, nebyl sice určen tobě, ale nemohl ti nijak uniknout, fakt že asi má trochu na spěch. Kouká po okolí, protože má asi tak trochu nahnáno. Voják, který s tebou mluvil se k tobě obrátí a podá ti jednu ze zbraní co má přes rameno. Caracal’s CAR 816.
”Pojedete mezi námi, tohle je pro případ kdyby se něco posralo, bohužel sice není to tak rozšířené, ale pár lidí začalo blbnout a jsou víc potíže s lidmi než s nemocnýma. Pojedeme pár hodin do tábora a tam se dohodneme co dál, ale jak jsem slíbil, pokud i tak nadále budete chtít odjet, nebudeme vám bránit. My doufáme, že se tahle situace nebude dál rozšiřovat a podařilo se nám zajistit všechny nemocné subjekty. Proto teď ty testy, aby se to opět nedostalo ven.”
Ukáže na vojáky že nasedáme všichni na své vozidla a že vyrážíte. Jakmile jste i vy připraveni, nastartují se motory a jedete. Jedete pár hodin a už v dáli se dá zahlédnout Atlanta. Na chvilku zastavíte, vypnou se motory a vajáci se rozloží kolem a něco hledají.

ATLANTA

DERYL

Jakmile sis otevřel bránu před tebou se objevil tunel, který vede do podzemní garáže, kde jsou uchovány vojenské vozidla, není jich tam zrovna moc, ale jsou pěkně bytelné. Bezpečné se dá říct, skoro jak pro papeže….. Jakmile sis zaparkoval mašinku, na místo které sis vybral, asi takové co když příjdou trable budeš brzy ven, tak jdeš dál po šipkách, které tě vyvedou na denní světlo, není toho tam moc, opravdu svítí jen ty šipky a někde problikne nějaké ta žárovka. Když si kartou otevřeš hlavní dveře, tak se objevíš na ulici, kde je už plno vojáků. Jeden si tě všimne a jde rovnou za tebou.
“ Identifikujte se a kde jste vzal naší přístupovou kartu občane?” Když mu to nějakým způsobem vysvětlíš, tvou odpověď si určitě ověří. Pak ti jen ukáže směr, kam máš jít na testy.
Ulice je plná vystrašených lidí, ale nikdo se nezdá být nemocný, malé děti, stařenky, a další nic neznamenající lidé jako ty a nebo kdokoliv jiný. U stánků s první pomocí, k tobě přistoupí mladá dívka (Beth). Jde vidět, že tu asi taky není nijak dobrovolně. je hubená a trochu unavená.
” Dobrý den, odeberu vám jen vzorek krve a už vás nebude pak déle obtěžovat. Na výsledky musíte počkat do druhého dne. Pokud jste zranění, nebo trpíte jinými příznaky nemoci, prosíme aby jste nám to zdělil, už nyní.” Je jak automat, když jde k tobě s čistou jehlou podívá se na tebe svými modrými oči. Trochu se pousměje, když si tě prohlédla.

ATLANTA

EMIL

Voják si tě přeměří a pak dále opakuje.”Před branou máte velké zabezpečené parkoviště, které stráží můj kolega, takže se otočte a vjeďte tama. Pak za náma přijdete a my vás pustí dovnitř. Tam se Vás už ujmou sestry, které to mají na starost.” Dále se s tebou už nebaví a pouští ostatní. Jakmile si odstavil auto a došel opět k bráně, tak si mohl v klidu projít. Město vypadá tak mrtvě bez všech těch aut. Oproti tomu, jak to před cca měsícem asi vypadalo, tak jakoby lidstvo umřelo. Ale naštěstí ne doslova. Lidé se tam hemží, chodí od ničeho k ničemu, ale tak nějak jinak, bojí se a asi mají čeho, ale vojáci si myslí, že to mají vše pod kontrolou. A snad to tak bude. Vidíš v dálce červený vojenský kříž, tam tě šipky na zemi zavedou. Jakmile tam jsi čekáte v řadě, než na vás dojde řada. Jakmile ti jí odeberou, jen řeknou že máte vyčkat na druhý den.
Na místě kolem jsou stánky s jídlem, pitím, kávou a podobně co se dá na sběrném místě najít. Alkohol tam ale nenajdete, mají strach aby se lidé nedělali problém a chaos ještě víc než je možné. Jsou zde i velké stany, kde jsou lůžka na odpočinek.
(MŮŽEŠ ZDE POTKAT BETH A DERYLA)

ZVLÁŠTNÍ SITUACE

RICK

Asi si říkáš, co jsem komu udělal, ale žena se jen tak lehce asi nenechá, jakmile tě viděla, že otevíráš dveře, přestala mlátit do auta a jen se potutelně usmála, buď něco chystá nebo se jí asi tak moc líbíš. Ten kdo dostane pažbou do hlavy si jedině ty, protože černo co se ti v tu chvíli rozezní před očima je jasná věc. Jsi mimo pár hodin.
Když se probereš, auto je pryč a ty nejsi na tom moc dobře, protože visíš hlavou vzhůru a jsi za nohy přivázan na stromě, něco málo ti leží opřeny u stromu, asi tě nechtěli zabít a tak jídlo,vodu a nějakou tu zbraň máš dole. Kolem ale slyšíš zvuky, které jsi nechtěl slyšet, nemocní lidé se blíží.

Konec výletu ... už zas

Měli jsme ujet hned jak jsme uslyšeli motory. Vojsko je stejný problém jako nemrtvý jsou fakt otravní a neodbytní. Poučení pro příště. Teď už s tím holt nic nenaděláme. Na řeči se jen usměju.

"Jo jo užíváme si a bylo by fajn a by to tak zůstalo a my si šli po svým. Jestli narážíte na nějaké vaše odvodové povinnosti, jsem občan Severního Irska a tudíž, bohužel, i Britským občanem. A jestli jsme nic neprovedli a já vím stejně jako vy, že ne, nemám žádnou povinnost následovat Americkou armádu i když je to na vlastní nebezpečí. A já si zvolil tohle."

Je mi jasné, že to k ničemu nebude, ale je vhodné to říct abychom si vyjasnili situaci a pozice. Samozřejmě ve chvíli, kdy na člověka míří kvéry je to spíš jen gesto a já si to uvědomuji, ale zamávání britským pasem většinou z nějakého důvodu, alespoň zjedná respekt. Je to smutný, že zrovna pas těch největších kurev otevírá dveře a budí respekt.
Je mi jasné, že k ničemu to nebude a prostě se dovést musíme nechat a tak aspoň to chci nastavit nějak aby jsme nebyli zaháčkování.

"Podívejte, necháme se odvést na tu vaši základnu i když se nám nechce a vy nás k tomu legálně nijak nemůžete nutit. Tam bych rád mluvil s vašim velícím a vyřešil tohle všechno reverzem. Vaše armáda nás nebude muset strážit ani krmit, my se o sebe postaráme samy a všechno bude k oboustranné spokojenosti. Mašiny nakládat nemusíte zbytečná práce, dejte nám jen trochu benzínu a my pojedeme dobrovolně s vámi. Nejsme přeci ani vězni ani zajatci a soukromý majetek předpokládám nerekvírujete."

Celá ta situace se mi sakra nelíbí, i kdyby to vše nakrásně byla pravda, nechat se zavřít do nějakého lágru na "analýzu" eh, navíc plného lidí, jakmile tam něco proklouzne jsou v prdeli všichni. Takovou situaci jako je epidemie, řešit koncentrací lidí na jednom místě muže fakt jen zelený mozek. Bohužel nemáme na výběr. Odzbrojení se mi nelíbí ještě víc, ale s tím nic asi neuděláme.
Pokud na to přistoupí nechám si do mašiny načepovat benzín a vyrazíme s nimi.

Do jámy lvové

Už jsem chtěl nespokojeně mlasknout a začít uvažovat, že mu ty jeho kecy vrazím do prdele, ale pak se vytasil s něčím, co mne příjemně překvapilo. Usmál jsem se na něj a obratným nenápadným pohybem přijal kartu, zasunul jí do rukávu a místo ní mu do ruky vložil krabičku cigaret.
"Díky brachu, ať ti šichta uteče. Tohle si vem na nervy užiješ si jich dost a dost.....Jasná páka s krví problém nemám teda pokud maj sterilní jehlu."
Zašklebil jsem se a kývl jsem na něj a pak s hraným povzdechem vzal motorku a nasměroval jí pryč od hlavního vstupu. Věnoval jsem vojákovi ještě pokývnutí a pak jí začal tlačit bokem pryč od davu směr k zadní bráně. Pokud by to bylo moc daleko, tak si na motorce popojedu, jinak pošetřím palivo.
"Jak se zdá slušní zelenáči ještě nevymřeli."
U zadní brány jsem si otevřel pomocí karty a zamířil do útrob města a té jejich základny v očekávání, jaké to tady bude.
"Vsadím se, že Merle tak pohodový vstup neměl."
Uchechtl jsem se pro sebe.

Sběrný “dvůr” pro lidi

Deryl

Voják vypadá, že by ti rád vyhověl a podívá se kolem a hodí si zbraň přes rameno a naznačí ti, že máš jít na chvílku bokem, ať vás asi moc lidí, raději neslyší.
”Hele kámo, kdyby to bylo na mě, klidně tě nechám projet, ale veškeré ulice jsou zadělány betonovými panely a jsou dost vysoko, tak aby to případně nakažený nedokázal přelézt, takže věř že když ti radím aby jsi to nechal zde venku, je to pro tvé dobro. Ale pokud pojedeš dozadu k zadní bráně, je tam úschovna vozidel, v podzemí. Tam jsou jen vojenské auta a dám ti kartu k otevření dveří.”
Asi taky téhle situaci moc nevěří, a podává ti onu kartu, ale také si neuvědomuje, že ti dává klíč k vojenskému prostoru, které se nachází uvnitř. Pokud stejně, tam nepojedeš donutí tě, tím si buď jistý. Chtějí lidi podrobit vyšetření a pak vás nechají jít, s vědomím, že jste v pořádku.
” Uvnitř je lékařský tým, který je k dispozici, pro vaší a naší ochranu, vám vezmou vzorek krve, aby věděli, že jste v pořádku a nešíříte nemoc dál. Pak vás klidně necháme odejít se zásobami a s radou, aby jste do zklidnění situace se někam uklidili.”
Dává ti chvilku na rozmyšlení, ale situace se před branou začíná trochu vyhrocovat. Troubení a nádávek kolem je spousta.

EMIL
Bohužel tvůj plán na to, že zdrhneš ti hned po tom cos přejel příkop někam zablokovali vojáci. Jen si položili zbraně na hrud a kývali hlavou, že tohle nepůjde. Jeden k tobě došel a je vidět, že jsou tvrdě vycvičený.
”Omlouváme se za vzniklé koplikace, ale máme povolení vás k tomu, aby jste se tam dostavil donutit, takže doufáme že nebude třeba použít donucovací prostředky. Nemám to rád a myslím si, že ještě nějaká slušnost zde může být. Jen vás vyšetří, a jestli jste v pořádku a nejste nosičem nákazy, máte povolení dál pokračovat ve vaší cestě. Osobně vás zde pak doprovodím, pokud i pak budete chtít dál odjed.” Tihle chlapi nejsou a nebudou s tebou diskutovat.

BENZINA

Finn a Joan

Vojáci jsou velmi dobře ozbrojeni, jak tak koukají nikoho kolem nevidí, moc zatím nemluví, jen rukama naznačují menší skupině, aby se podívali kolem a zabezpečili prostor okolo. Zezadu benzíny jde slyšet rachot a najednou střelba. Pár kulem museli obětovat, protože tam byli mrtváci. Potom se skupinka vrátila k vám a namířili zbraně na vás dva.
Jejich velitel vypadal, jak někdo kdo miluje star wars, takovej zakuklenej, odklopil sklo z přilby a usmál se na vás.
”To se, ale na ně podívejme. Takový krásný páreček, asi jste na výletě, to vám závidím. Žádné starosti, jen si užívají chlapi. Vidíte? Jak jste se mohli mít kdyby jste nekonali svou povinnost? Kdyby jsme byli všichni, jako on ostatní jsou asi už teď mrtví. Máme to ale štěstí.”
Kroutil hlavou, ostatní vojáci se blíží k vám, i kdyby jste se chtěli prostřílet, s tím jak jsou v přesile, nemáte šanci, Zemřeli by jste na místě. ”Myslím, že jsi dost chytrý na to, aby jsi věděl že hloupé nápady a nějaké to hrdinství by stejně vědlo k vaší smrti. Máme rozkazy dostavit co nejvíc lidí na určité místa, vy pojedete do Atlanty, máme tam namířeno. Dokud se situace neukliní a vojáci, jako mi to nevyřešíme. Nechceme, aby se to šířilo do jiných zemí. Snad nás pochopíte.”
Blíže vojáci vám naznačí, aby jste poodstoupili od svých motorek, chtějí vám je naložit na vojenský nákladní vůz. Zdělí vám, že po uklidnění situace vám budou vráceny. Pak vás odzbrojí.
”Nebojte, jakmile dojedeme do Atlanty, bude vám vše vysvětleno, podrobíte se jen analíze a pokud budete chtít dál pokračovat, vše vám vrátíme i zbraně.” Jeden z vojáků je mnohem rozumnější než velitel a věří také tomu co vám říká.

Netankování a vojáčci

Slezu z bajku a opatrně obhlédnu okolí jestli se někde nepotulují masožravé postlidské trosky. Zatím Joanna zápasí s tankovací pistolí a nevypadá to moc dobře. Opatrně nahlédnu vedlejším oknem do obchodu. Než někam vlítnu rád bych měl jasno, co tam můžu čekat. Obejdu to celé abych měl představu. V regálech vidím pár plastových kanystrů na 5 galonů. Kurva kolik je galon na litry? Napadne mě, ale podle velikosti to tak typuju na 15-20 l, to by šlo. Několikrát poklepu na okno obchodu, abych zjistil případný pohyb, zatím nic.
Pak se, ale v dálce ozve rachot a střílení, to mě rozhodně chladným nenechá rozběhnu se k motorce.

"A kurva, to smrdí."

Skočím na motorku a toho si všimnu, že Joanna neměla štěstí s benzinem. No co se dá dělat, můžeme ho vysosnout z nějakých odstavených aut, ale teď ne. Teď se před námi objeví skupina vojáků a tank. Pohlédnu tázavě na Joanu. Jako asi ujet bychom ještě stihli, ale když by si mysleli, že jsme rabovači mohli by po nás začít střílet a mohli by se i třeba náhodně trefit a to nechci riskovat. A tak jen sedím na motorce ruce mám založeny na hrudi, aby na ně viděli, ale aby to nevypadalo, že se vzdáváme, nemáme proč nic jsme neudělali. Tak počkám až vojáčci se přiblíží blíž.

"Zdravím borci, jste ne lovu? Jak vidíte, my jsme živí a zdraví potřebujete od nás něco? Možná by jste nám mohli doporučit nějakou pumpu, která ještě funguje."

Podívám se na ně co oni na to.

BENZINA

Finn a Joan

Jak tak stojíte na benzínce nikde nikdo, nebo to aspoň tak vypadá. Jak to ale vypadá uvnitř nikdo neví. Ale okolo jsou prázdné auta, které ale v sobě nic nemají, asi vás někdo předběhl. Ale “krámeků vypadá nedobitě, tak třeba budete mít štěstí.Sice jste mezi tím strčili pistol na natankování, ale mašina jen zarachotila, ale nic nevyteklo.
V dálce slyšíte nějaký rachot, střílení, vypadá to, že se něco nebo někdo blíží. Nějaká kavalerie. Ani jsou to vojáci, kteří míří do města a po cestě sbírají, vše co se dá a to i lidi i nedobrovolně. Krásný to tank, zastavili tak 500 metrů od vás jste dost na ráně. Ale vypadá to, že si vás všimli a tucet ozbrojených vojáků jdou přímo k vám.