TVOJE DÍLNA

Emil

Tvoje běžná věc je hrabat se jen v bourákách. Nic čistého, ale na to jsi už zvyklí. Žiješ v tom a pracuješ v tom, tak proč ne. Nahoře spíše, dole žiješ. Tvoje malá úchylka. Hrabeš se v posledním auťáku, v tom přijede majitel toho Mustangu, obchází své auto a kýve hlavou, nemá zrovna zdravou barvu a pokašlává.” Moc pěkná práce, jen doufám, že za chvíli nebudu muset přijet zpět, posledně když mi to opravovali pěkně to odsrali a dostali co proto, za vámi bych se nerad vracel mladíku.” Taková malá, ale asi docela účinná výhružka. Ohrne si sako a za opaskem se mu krásně schovává berreta 9m, krásná stříbrná. Asi nemá rád odfláklou práci, hold špatná zkušenost.
”Buďte rád, že jste tady zalezlí. Já teď doletěl z Evropy a tam je to nějak šílené. Mají tam nějakou nemoc, musel od tama pryč. Než se to tam vysere celé a nemohl bych se dostat zpět. Takže jsem tady.”
Hodí ti balík na stup, snad víc než bylo nutné a podívá se na tebe. ”Svět jde do kytek. Tohle nebude mít hodnotu.” S tím sedá do auta a odjíždí.

BAR-předehřátí

Finn
Čekali jste houf lidí, ale tohle opravdu ne. Nejste nějak extra známí, ale asi jste se rychle rozkřili. Protože venku byl celkem zástup lidí, aby se dostal dovnitř. U baru stál tvůj kamarád a byl celý nadšený, byl zvyklý na plný okál ale tohle?? Ne to si nemyslím. Mezi přestávkama, vám poslal něco na pití, co jste si přáli. Ač vaši zábavu přeruší policejní hlídka, které vlítne do baru.
Jedna se teda o dva policejní důstojníky. Kteří se prokáží dokladem. Začne něco řešit u baru s majitelem a ten nevypadá zrovna nadšeně a jde vidět, že se začíná trochu vztekat, bude to i tím, že mu tohle zkazí kšeft. Otočí se na tebe a nechá si tě zavolat. Jde pomalu k tobě jeden z bodigádů a zastaví vaši hudbu.
”Šef si vás žádá u baru, potřebuje od vás nějakou službičku”
Když jdete k nim, venku se to už pomalu rozprchlo. Zaslechneš kus hádky: ” Nemůžete to nechat zavřít, nemáte na to právo.” Mácha kolem sebe rukama. Promne si čelo a otočí se.
|” Musíte to pochopit, něco se děje a vláda bude vyhlašovat zákaz vycházení večer a to že jsi znamí v okolí jsme za tebou přijeli jako první. Zatím se to nedostalo do medii a podle toho se zařiď.” S tím se také otáčejí a odchází.
On jen chytne flašku co měl kolem a mrskne jí k nohám nasraně. ”Doprdele práce, vyražte je všechny pryč.”
Jeho ochranka začne vyvádět lidi ven, ten jde za bar uklízet kasu. A něco nadává za barem.

Další pokažený kšeft

Den, jako každý jiný. Brzo ráno jsem se oblíkl do maskáčových kalhot a černého trička, na to hodil koženou vestu a vyrazil směrem k lesu. Měl jsem se tam setkat v 8 ráno s potencionálními klienty.
Jelikož jsem byl oficiálně zaměstnaný, jako místní lovec, často si mě lidi najímali, abych jim dělal průvodce divočinou, nebo pomohl v lovu zvěře. Když nevíte, jak se v přírodě pohybovat, může pro vás být smrtelné i zakopnutí. Už jsem byl v půlce cesty, když mi zavibroval telefon.
"Co to sakra...?"
Zabručel jsem vytáhl ho z kapsy. Zamračil jsem se, když jsem viděl volajícího "Brácha". Zavřel jsem nevěřícně na chvíli oči a přijal hovor, telefon jsem přiložil k uchu.
"Čau Merle, co se děje? Čeká na mě nějaká skupinka pitomců, co si usmysleli, že uloví medvěda.......Jo to si kurva piš, že zaplatí dost slušně..."
Odtušil jsem a už nyní jsem tušil, že brácha nevolá jen proto, aby mi popřál dobré dáno.
"Cože!? Hele nedělej si srandu, nemůžu se jen tak sbalit a jet ti jen tak pomoct vytřískat prachy z toho sráče, kterýmu jsi prodal matroš a on ti nechce zaplatit.....Doprdele......ahhhh....Fajn fajn, nějak si to zařídím."
Promnul jsem si oči a zavěsil telefon. Pak jsem zamířil zpátky domů pro motorku.
"Kretén jeden."
Vytočil jsem číslo zákazníků.
"Jo to jsem já. Ano vím....Ano....Ne nestihnu to v domluvený čas, pokud toho medvěda chcete nechme to až po obědě. Dřív stejně nevyleze z brlohu......Ne nedoporučoval bych zkoušet to na vlastní pěst, když nevíce, co a jak zůstanou z vás jen střeva v lese."
Oddálil jsem telefon když zákazník do telefonu ječel a nakonec jsem hovor ukončil. To je zase jednou ráno.
U baráku jsem nakopl motorku a vyrazil na adresu, kterou mi Merle dál. Jedna ze zapadlých ulic Atlanty, jak jinak. Sešlápl jsem plyn motorky a rozjel se ať to mám rychle za sebou.

Zaparkoval jsem v boční ulici a už z dálky viděl Merla, jak si tam spokojeně postává s rukama složenýma na prsou. Překontroloval jsem pohmatem pouzdro s nožem pod tričkem.
"Nemůžeš mě kurva takhle tahat vod kšeftů. Já vím, že taky vyděláváš, ale i mý prachy potřebujeme."
Zamračil jsem se na bráchu.
"V tý armádě mu asi vymlátili mozek fakt."
Povzdechl jsem si.
"Fajn, kde je ten blbeček, se kterým si jdeme promluvit? Bude sám?"
Vyptával jsem se cestou. Život jsme neměli jednoduchý, je třeba se protloukat, jak to jde. No a co se dá dělat brácha hold prodává mimo jiný drogy a ne každý chce platit, jak má. Občas je třeba jim to připomenout. Kšeft, jako kšeft, jak by řekl Merle.

Popis:
Jsem průměrně vysoký, nosím upravený vous a delší tmavé vlasy, většinou rozpuštěné, ale udržuji je na rameny. Postavou jsem spíše šlachovitou, než svalovitou, štíhlejší pohyblivou, zvyklou na fyzickou zátěž. Oči jsou pak modravé a na tváři mám obvyklý výraz ala jseš mi totálně u prdele kámo. Více se toho dozvíte až mě poznáte ;)

Farma

Když jsem se ráno probudila, bylo opravdu krásně. Zrovna svítalo a přede mnou je plno práce, než pojedu do školy. Magie by měla přijet tento týden. Protože mi slíbila, že mě vezme do města, ale ne jen tak ledajakého, ale rovnou do atlanty, protože bych se tam měla podívat po školách. Šla jsem se převléct do pracovního, udělala jen základní hygienu, protože jdu vyklidit stáj a tam se ušpiním. Velmi voňavá práce, ale člověk je už zvyklí. Jakmile jsem byla hotová, ještě jsem se šla pomazlit s koňma. Jsou to krásné zvířata. Člověk se jim dívá do očí a je to, jako by vám koukal až do duše.

Z domu zaslechnu svou matka a nevlastního bratra, jak také dělá svou práci. Dneska to bude celkem frmol,protože otec musí ke kobyle co má za nedlouho rodit. Když jdu domů, procházím kolem něj a usměji se na něj, jen je přece pro mě vzor. Mám v plánu jít v jeho stopách. V doma pozdravím svou nevlastní matku a jdu rovnou do sprchy. Abych byla čistá do školy. Oblékla jsem si tilko, kalhoty a šla dolů na snídani. Byli vajíčka a slanina, ale já na tohle neměla moc chuť. Takže jsem si vzala jen čaj a jablko a sedla ke stolu. Na to, že se mi ráno nechtělo ani z postele, mám nějak dobrou náladu.

” Beth, jsi dneska, jak sluníčko.Co ti přivodilo úsměv na tváři. Hlavně nezapomeň, že jdeme o víkendu do kostela.”
Sice často se modlím, ale kostel moc nevyhledávám, jen když jsem donucena. Nepotřebuju kostel, abych s ním mluvila.
”O víkendu jedu s Magie do města, nebude asi moc doma. Kostel mi neuteče.” Když žila moje máma, tak jsem tam zpívala, ale to jsem byla mladší. Teď se tomu vyhýbám. Jen pokrčím rameny a zvednu se, s tím odcházím pro kolo a jedu do školy. Cesta netrvá nějak dlouho, není to zas tak daleko.Ve škole se to množí spolužáky a učiteli. Jsem taková šedá myška, ale nevadí mi to, to Magie ta byla obklopena. Zamknu si kolo a jdu do třídy. Na chodbách je celkem ruch, ne že by jindy tu byl klid, ale teď je to jiné. Stojí v hloučku a sledují mobily. Asi zas nějaké blbbosti. Jdu rovnou do třídy, abych zas nepřišla pozdě.

Hodiny ubíhají a je čas obědu. Sedím pod stromem a koukám na oblohu, letadla lítají sem a tam a takový rachot všude kolem, v té době jsem ještě netušila, že by mi něco takového mohlo někdy chybět.



Popis:
Jsem mladá, štíhlá blondýna, vlasy do půl zad. Větši času rozpuštěné nebo v culiku. Záleží kde jsem. Jsem bledé postavy a pořád vypadám, že mi chybí slunce. Jsem milá, ale někdy umím být hubatá a drzá. Jenže dostži naivní a pořád dětské oči a pohled.
MÁ MALIČKOST

Bloody Sunday

Irish pub Meehan´s
200 Peachtree Street,
Atlanta

Tohle je už osmá štace, začínali jsme v Bostonu u našich irčanů a postupně se propracováváme stále více na jih. Na to jakou hrajeme hudbu, je to vlastně docela úspěch. Oldschoolový irský punk z Belfastu plný politických narážek na věci, které formovali nás a naše rodiče a prarodiče, tam doma v zemi, která není naše, kterou nesnášíme a ve které žijeme s vědomím, všech křivd impéria vůči nám Irům. Irsko je však naše vlast bez ohledu na okupanty, kteří ovládají Ulster nebo Belfast. Jistě mnohé se změnilo od Velkopáteční dohody, ale je to stále málo. 26+6=1 to bude platit na vždy. Tedy aspoň u mě. I když uznávám, že tahle punková forma sdělení je vhodná k riotům, umělecky je spíš dost chudá, ale upřímně koho to sere když se pod podiem vytvoří pogovací kolo a vše se ke konci večera utopí v guinnessu a whisky. Prostě párty jen škoda, že to není spojeno s mlácením anglických fízů.

Odpoledne jsme si byly bar Meehan´s obhlídnout. Z ulice vypadal poměrně malý, ale ve uvnitř bylo nakonec místa víc než dost a ještě bylo posezení vzadu venku a několik soukromých salonků.
Bar se tvářil jako opravdový poctivý evropský bar z Dublinu nebo od nás. Ve výloze zelený trojlístek, cihlové zdi a pravé dřevo. Uvnitř však bylo poznat rozdíly mezi Evropou a místními. U nás by to byla asi spíš nálevna, ale tady si evidentně potrpí víc na dobré jídlo než na chlast.
Podium bude u výlohy všem na očím, ale místnost zatím byla nevyklizená od stolů a židlí. Připravili jsme si nástroje. Bylo nám jasné, že na koncert stejně nepřijde víc než 50-80 lidí, ale i tak jsme rádi zahráli v Meehan´s. Majitel Patrick byl irský patriot, který podporoval naši věc a hlavně já s Danem a Fingalalem máme s jeho bratrem zařizovat nějaké věci pro společné přátelé z IRA. Takže je fajn si u něj udělat dobré oko. Pravdou je, že i on je k nám velkorysý, zaplatil nám hotel, královsky nás hostí a ještě dostaneme ze to naše "dělání hluku" solidní výplatu.

Do hotelu jsem se už nevraceli, lehce jsme se navečeřeli a poslouchali s Patrickem ty podivné zprávy. Popravdě bylo mi to jedno tady v USA mají své problémy, my v Irsku zase své. Ale uznávám bylo to prapodivné. Cid s Danem si byli dát ještě před koncertem brko, já s Fingalem jsme zůstali u piva a whisky na gandžu bude čas po koncertu jestli tedy někdo vůbec dojede.

Přiblížila se 21 hodina a skutečně se bar naplnil, náš odhad byl poměrně přesný cca 60 lidí většinou mladých místních punkáčů, ultralevičáků, anarchistů a hlavně irčanů dorazili na náš punkový recitál. Trochu jsme poladili se zvukařem, který byl místní a upřímně, na to naše mlácení do kytar se s tím až moc sral.
Pak jsme to rozjeli. Začali jsme songem Alternative Ulster odkaz, který je vcelku slušná rozehřívací sypačka. S jednou přestávkou, když Fingalovi praskla struna na base, což byla mimo jiné rána jako z děla a Dan za bicíma se kryl asi očekával vpád Ulsterské milice. Většinu koncertu jsem odehrál na kytaru jen třikrát jsem vzal do ruky trumpetu na solíčka, které se mnou odehrál Sid. Zakončili jsme koncert Bloody Sunday odkaz odkazující na masakr civilistů v Derry 1972.
Kriticky musím uznat, že koncert se docela povedl a teď je na mě, aby se mi povedlo se zrušit jak zákon káže. K tomu, ale pivo stačit nebude. Trochu se vzadu osuším a opláchnu a převléknu se do suchých hader. Za zadním posezením si s borcama dáme po brčku a vrátíme se do baru.
Patrik nás ještě chvíli štengruje ať ještě něco zahrajeme. Nakonec se přeci jen necháme ukecat, ale hrajeme jen už od stolu. Sám si vezmi banjo a hodíme pár irských hospodských klasik. Třeba Rocky Road To Dublin odkaz. Kupodivu se i někdo přidá ke zpěvu, nakonec si připadám jako doma v Belfastu. Úplně mě to dojme, dnes se asi jen tak spát nejpůjde. Kalit se bude do samého rána. odkaz



Popis postavy:

Vysoký (190cm),štíhlý, ale i přesto poměrně dobře o svalený muž s rezavou bradkou a vyholenou hlavou. Na hlavě je zřetelná jizva zřejmě po nějaké bitce, ale plastičtí chirurgové odvedli dobrou práci. Jeho pronikavé jasně modré oči celkově zjemňují jeho výraz v obličeji ve kterém mu hraje dost často škodolibý, úsměv. Na obou rukou přes bicepsy má vytetovaný proplétající se ostnatý drát a v něm zapletené písmena v irské unciále tak, aby to skládalo dohromady počáteční písmena Óglaigh na hÉireann tedy IRA v gaelštině. Oblečen je v punkáčských kostkovaných kalhotách, zastrčených do vysokých černých martensek k nim ještě nosí triko a koženého křiváka.

THE WALKING DEAD- OVERKILL


Každý zná tohle téma, takže pokud máte rádi zombie a konec světa, jak ho znáte, jste zde správně. Je mi jedno zda je vám ve hře 10 či 50. Hra se bude vyvíjet i tak z ohledem na to, jak se budete rozhodovat. Takže vletíte-li mi do stáda zombíků, asi vás to bude bolet. Beru vymyšlené postavy, ale také klidně seriálové postavy. Klidně i komiksové, jen preferuji reálné fotky. Jsme pracující a většina z nás jsme rodiči a tak občasné vypadnutí je nevyhnutelné, takže se bude hrát, jak to půjde. Takže i se mnou prosím trpělivost.

ATLANTA

Je krásný slunečný den. Každý chodí do práce a je ve své rutině, pro někoho až moc velký stereotyp. Modlí se, aby dnes byl den jiný než ty ostatní a netuší, že jeho přání bude zanedlouho vyslyšeno a bude chtít zase normální prach obyčejný život, nebo aby vůbec přežil další den, ale to je zatím jen ve hvězdách, vlastně né, je to už za dveřmi.

Nejnovější zprávy ze světa a okolí:”Nedávné nepokoje, které se odehrály na východě zneklidňují celý svět. Nikde není pořádné vysvětlení, co sem tam odehrává.Videa, které se k nám dostávají jsou pry Fake. Nějaká parta lidí, falšují a posílají do světa zprávy které jsou lživé.”
Tyhle zprávy nyní běží všude, v televizi, internet dokonce v novinách to získalo první stranu s velkým titulkem. Vyskytuje se to tu, už pár dní, jen to nebylo tak vidět. Ale auta jezdí, letadla létají a přistávají. Zatím není, čeho se bát. Jak říkám, ZATÍM…….. Vše má svůj čas.

Doplňím