Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
The Walking dead- OverKill
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Posun Na demonstraci už jsem nedojel. Poté, co mi ten chlápek spravil auto, jsem vyjel dál a poprvé se setkal s „nakaženými“. Dobří duchové dohlédly nato, abych byl varován. První nemrtvý, s kterým jsem se setkal, byl v takovém stavu, že mi bylo jasné, že nemůže být živý. Utržená ruka a noha, vnitřnosti venku, oko mimo důlek a přesto se to živilo na nějakém nebožákovy. Bylo mi hned jasné o co se jedná. Démon v lidském těle! Brzo jsem také přišel na způsob jak ho osvobodit. Jedna rána z mé 1911 a hlava démona se rozprskla po okolí. Jenomže se tento démon se nejspíš nazývá Legie, jelikož je jich mnoho. Já jsem pochopil na co mě Wakan Tanka celí život připravoval. Stal jsem se božím bojovníkem. Lovil jsem démony, kteří vstoupili do lidí. Jejich likvidace mě naplňovala takovým klidem, jaký jsem ještě nikdy dříve nezažil. Horší to bylo s démony, kteří vstoupili do zvířat. Pochopil jsem proč jsem vždy nesnášel psi. Útok jednoho jsem přežil jen díky balistice a chráničům kloubů. Stejně nebyli tak hrozní jako posedlý ptáci. Dobří duchové v mém okolí mě naštěstí vždy varovali před jejich útokem. Díky velkému duchu jsem byl dobře připraven, přesto jsem byl po několika dnech již vyčerpán. Díky payotlu jsem se však udržoval v použitelné formě. Zůstával jsem díky němu někde mezi světy, které již tak byli provázané víc, než kdykoliv dříve. Za tu dobu jsem se setkal i s několika dalšími lidmi. Pokud mi chtěli křížit plány, byla jejich smrt nevyhnutelná. Pokud mě nechali konat boží poslání nechal jsem je být, nebo jim dokonce pomohl. Uvědomoval jsem si, že musím šetřit střelivem. Proto jsem začal nosit nasazený bayonet. Několik démonů jsem poslal do pekel i za pomocí nože a tomahawku. V těch chvílích do mě vstupoval válečný duch mých předků a já řádil jako berserk. Teď jsem se vrátil do svého auta. Musím nabrat síly před dalším božím posláním. Napiji se vody z flašky. Tomu co teče s kohoutku už nedůvěřuji a piji to jen pokud do toho vhodím dezinfekční tablety. Přesně jak nás to kdysi učili. Otevřu si energetickou tyčinku a sáček se sušeným masem. Otevřu Bibli na náhodném místě a dám se do čtení... | ||
| |||
 | Rychlá změna k horšímu No, nečekal jsem, že se to celé může posrat takhle rychle. Vlastně... Nečekal jsem, že půjde cokoliv tak rychle od kopru. Poslední normální věc, kterou si vybavuju, je vlastně to, jak se u mě stavil ten chlap, co potřeboval na autě vyměnit žárovku ve světle. Kdybych tehdy tušil, co se začíná dít kolem, asi bych se zkusil z města dostat s nima, protože co si budem - mimo město to ze začátku bylo mnohem lepší a teď, když už se to zhroutilo úplně, je to ve městech totálně ve sračkách. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Trochu posun dál abychom se někam pohnuly a nestáli na mrtvém bodě. Už je to několik dní, možná snad i týdnu co všude po světě se objevovaly nepokoje a podobně. Nějaká šílená nemoc, které se objevila odnikud se velmi začala šířit mezi lidma, ale kdyby jen mezi nimi, ale i zvířata, která byla nakažena to mohla šířit, takže nejideálnější byli hejno ptactva, nebo smečka psů, na ně opravdu pozor. Dokud ještě běžela normálně televize, lidé se sice báli, ale věřili, že se vše spraví, ale to netušili že situace tam venku se nekontrolovatelně vymyká z rukou. Proč??? Na tuhle situaci nikdo nikdy nebyl připraven, i když hodně filmů tomu nasvědčovalo, ano každý známe nějaký film o zombikach a mnoho lidí si říká, jak by to zvládl, ale nakonec? Skutek utek…… Lidé umírali, ale jen na chvíli, protože díky nemoci opět ožily, jenže už z nich nic nezbylo žádné lidské vlastnosti, snad jen pocit hladu. Nějaké náznaky myšlení a vzpomínek nejsou u těchto “lidí” vidět a nedají se už ani řadit mezi lidi. Bohužel některým lidem tohle nedochází a nechají se nakazit, stačí kousnutí, škrábanec nebo jejich krev v ráně. To už je pak pro vás konečná….. Dokud se vysílalo žádali všechny občany, aby se shromáždily v Atlantě. Je tam velký vojenský prostor zahrazený plotama, drátama a velká vojenská podpora. A hlavně je tam středisko chorob a veškerý vědecký tým je tam. Ale cesta z města je zateresené, pokud budete chtít ven, nebude to snadné. Uzavřeli nás a zahodili klíč, aby se to nešířilo dál, ale?????? | ||
| |||
 | Romantika u modré blikačky Cítím, jak adrenalin pomalu mizí z krevního oběhu a mě se pomalu zvedá kufr, když si uvědomím, co se právě stalo. Trochu zhnuseně se odvalím od mrtvého vidláka a chvilku mi trvá, než se dostanu na nohy. Já porušila přísahu, uvědomím si, ale hned se uklidním, když si vzpomenu, co nám od nich hrozilo. A když pak zahlédnu a nakonec i zaslechnu Finna, trochu se uklidním. Nehledě na to, že krátce po mém vstání přiženou policisti a dožadují se vysvětlení. Mám tendenci těm dvěma pomoci, ale něco ve mě, co se před nějakou chvilkou probudilo, mě od toho odrazuje. | ||
| |||
| Les smrti Zvedl jsem oči k těm dvěma. Nemohl jsem se jim divit, že začínají panikařit. I tak jsem však zatnul čelist a věnoval chlapíkovi dost nepřívětivý pohled. "Do nemocnice vás dostanu a teď jí zachráním život, takže na chvilku zavři klapačku. Ne fakt není normální, že se tu vyskytují takhle šáhlí magoři. Chodím po tomhle lese roky a nikdy jsem nic podobnýho nezažil." Mluvil jsem k chlapíkovi zatímco jsem dívce polil ruku desinfekcí a pak přiložil tlakový obvaz a pevně jí ruku stáhnul, aby přestala krvácet. Kdyby ani to nepomohlo, tak jí ruku nad ranou zaškrtím pruhem kůže z jiné sumky. "A ne tohle fakt nebylo normální a jestli jste si toho nevšimli právě jsem oddělal člověka, abych vám zachránil krk. Kdybyste si najali kohokoli jiného, už dávno jste mrtví. Znám svou místní konkurenci, nikdo by na tohle neměl žaludek. Teď se uklidněte musíme vypadnout." Přešel jsem do rozkazného a rozhodného tónu. Pohledem jsem zalétl směrem, kterým upozornila dívka. Zamračil jsem se. "Neříkejte mi, že je jich tu kurva víc. Pohněte jdeme!" Vybídl jsem je a přidržoval dívku z jedné strany, aby náhodou neupadl a rozběhl jsem se se svým doprovodem kupředu. Pušku jsem si hodil na rameno. Volil jsem nejrychlejší a nejschůdnější cestu, abychom se nikde moc nezdržovali a šlo se nám dobře. Z kapsy jsem vylovil při tom volnou rukou svůj satelitní telefón, který by i zde v pustině měl mít nějaký signál. Začal jsem vytáčet nejprve Merla. "Merle, kurva ty čuráku zvedni to.......sakra......kde zas vězíš.......hlasovka....fajn. Hele brácho až budeš moct zavolej, hned." Nechal jsem mu zprávu a zaklapl hovor. V rychlosti jsem vytočil integrovaný záchranný systém v naději že mi to alespoň zde zvednou. Cestou jsem stále pohledově kontroloval své okolí a stav té dívky. Zároveň jsem si taky všiml jestli tady nejsou stopy přítomnosti někoho dalšího, abychom mohli případně uhnout trochu z kurzu. | ||
| |||
| POSLEDNÍ POSTY PŘED POSUNEM TROCHU DÁL, AŤ SE UŽ NĚCO DĚJE..... | ||
| |||
| Deryl v lese Sražená krev která oprskala pokousanou slečnu nebyla moc hezká ani ne pohled a hlavně to strašně smrdělo. Dívce se hned udělalo zle a začala zvracet vedle sebe. Její ruka krvácí hodně a nejde to zastavit. ”Dělejte snad něco, musíme jí odvézt do nemocnice, za tohle vás budeme žalovat. Kam jste nás to vzal, kdybychom věděli že tu máte pošuky co chtějí sníst mojí přítelkyni, nikdy bych s touhle trasou nesouhlasit. Tohle snad není ani normální.” Zvedne mobil, že chce někam zavolat, ale zde na mobil uprostřed lesů není signál, proto jsou v dnešní doby mobilní telefony přece! Když potřebujete, nikam se nedovoláte, protože nemá signál. Naštvaně máchne rukou, jako že chce odhodit mobil, ale má jí prázdnou. Z dálky slyšíte divné zvuky které opět míří k vám. ” Musíme jít, už přichází. Prosím dostaňte nás odsud pryč. Začíná mi být zle.” Prosí tě dívka a nevypadá moc dobře. Jako by začínala nějaká infekce z té rány. | ||
| |||
 | Romantika u jezera "Dobrá věc" se podaří pivní láhev jako zbraň (stejně jako popelník) je tisíckrát ověřena a ani teď nezklame svého majitele v nesnázích. Ostré střepy zasáhnou hrdlo a hlavní tepnu. Když se daří tak se daří, tihle ti zkurvenci světu nic dobrého nepřinesou a je malá pravděpodobnost, že by třeba některý z nich vymyslel třeba lék na rakovinu nebo AIDS, tak je není třeba litovat. Střepem přeťatá tepna kolem sebe vypouští rudý gejzír a chlapík se kácí. Šlehne výstřel toho druhého a kulka mine. Vidím jak Joanna zasahuje. No to je moje prcinka. Když vidím jak to krásné mlčenlivé děvče zabodne svůj nuž do ramene toho pazgřivce, lehce se pousměji. Je prostě sexy; vlastně jsem i docela vzrušený. Když ji však stáhne dolů jdu ji na pomoc rozbitou flaškou ho také několikrát bodnu do krku ideálně s cílem, aby taky vykrvácel, žádný živý lump znamená jen jednu variantu příběhu a snažím se odtáhnout Joannu z jeho dosahu. To už však vidím sirény a slyším houkání. Podívám se na Joannu. "To jako fakt? Na posranýho i hajzl spadne." Zabrblám a pak ještě tiše dodám. "Práce s nožem ti sluší." Pak už odhodím na zem rozbitou flašku a zvednu ruce. "Zdravím strážníku, dobře, že jste jeli okolo tady tihle dva agresivní jedinci se nás pokusili přepadnout se zbraní v ruce." | ||
| |||
| Světla „Jo tak...“ odpovím neurčitě „Takže jen projet a pryč?“ zajímám se dál než zmizím v dílně. „Ale jinak souhlasím, je to dost divné... Dost mě zajímá, co se ve skutečnosti děje.“ dodám ještě a pak už skutečně jdu do dílny pro novou žárovku a nářadí k sundání krytu světla. Nevím, proč to ti kreténi ve fabrice schovali pod kus plastu aby se to bez nářadí nedalo sundat... | ||