Magor v přírodě

Zdálo se, že tohle můžou být docela snadno a hezky vydělané prachy. Žádná šílená honba na medvěda, nebo jinou nebezpečnou šelmu, jen procházka lesem s focením, u které jsem mohl volit kudy půjdeme, takže nebyl problém vybírat bezpečnou trasu. I ti dva byli docela milí tím, jak byli přeslazení. Jasně možná to trošku přeháněli, ale byla to vlastně i příjemná změna, než furt poslouchat Merla remcat.
"Většinou to tady turisty nepřetéká, jako například v národním parku, nebo tak. A když se umíte v lese chovat bývá to i docela hezké místo."
Kývl jsem na ně a rozhlédl jsem se kolem, abych se zorientoval, kde přesně jsme a kudy je vezmu k řece.
"Omlouvám se, ale v blízkosti vodopády nejsou, ale u řeky je to taky pěkný. Myslím si, že se vám tam bude líbit."
Upozornil jsem je na jemnou změnu plánu, aby pak nebyli zklamaní a vedl jsem je dál s mírnou změnou směru.
"Pokud uvidíme, nějaké zvíře a budete si ho chtít vyfotit, tak počkejte na mé svolení, abychom ho nerozzuřili a zásadně fotit bez blesku. Ono i takové divoké prase, které se zdá být roztomilé a neškodné, vás dokáže nehezky potrhat, nebo pokousat."
Trošku jsem je poučoval o tom, jak to tady chodí, když už se jim tu tolik líbilo. Kdo ví, třeba budu mít nějaké nové stálejší zákazníky. Ale to by se nesmělo všecko posrat.
Zavrčení mě uvedlo ihned do pohotového stavu, obrátil jsem se na patě přikrčil a shodil pušku z ramene. Pozoroval jsem houštinu připraven střílet, kdyby byli turisti v ohrožení. Čekal jsem nějaké zvíře. Vlka, možná pumu, ale ani jeden z nich většinou neútočí jen tak a vlci rozhodně ne sami.
"Schovejte se za mě."
Pokusil jsem se pár instruovat ale bylo pozdě, k mému překvapení vyběhl z křoví místo vlka člověk. Málem jsem ho zastřelil.
"Kurva."
Zaklel jsem, když jsem viděl, jak vypadá. Chtěl jsem ho zastavit, ale ne zabit, opravdu jsem nečekal, že se najednou vrhne po té mladé slečně a zahryzne se jí do ruky.
"Čuráku co ti hrabe!"
Křikl jsem na něj a přechytl pušku a pažbou udeřil toho sjetého mamrda do obličeje. Mířil jsem na spánek, abych ho uzemnil a přinutil tu ženskou pustit. Kdyby to nezabrala tak to zkusím znovu větší silou.
"Krucifix Merle, jestli jel na nějaký sračce, cos mu prodal, tak jsi to fakt posral."
Zatnul jsem zuby a rychle jsem očima přelétl situaci, jak nebezpečný je ještě stále onen muž a jaký je stav mých turistů. Vše šlo dohajzlu zase.....

Finn a Joanna- cesta k jezeru

Jde vidět, že ani jeden z nich moc tvojí pozornost nevěnuje, protože jsou uchváceni přítomností ženy. Také mají své zbraně, taková odlehčená brokovnice na lov. Ten hlavní “krasavec” se na tebe podívá, má hnusně mastné vlasy a pořád tak trochu mlaská, asi zahání chuť, kdo ví.. Vytrhne kamarádovi z ruky láhev whisky a natáhne se k tobě s ní.
”Dáte si s náma? Máme toho hodně a je slušné se rozdělit s dalšímu poustevníky.” Směje se ti do obličeje a popochází k Joaně. Jazykem si přejede přes rty a volnou rukou ve které má zbraň ukáže na Joan.
”Půjdeš dobrovolně, nebo budeš jako divoká kočka a budu tě muset lovit?” Druhý k tobě zvedne zbraň a culí se, jako neviňátko. A prohrábne si rozkrok. Zjevně mu ani nevadí, že jsi chlap, asi má taky chutě.
”My dva se jdeme také projít ne? Zachytat si pár ryb, pak si to můžete upéct, až skončíme.” Chce k tobě vyrazit, ale najednou z auta zaslechne vysílačku, otočí se a jde rovnou k ní, je nějak znepokojený a v dálce zaslechnete střelbu, odkud to jde nejde poznat.

Deryl a výlet v přírodě

Vše je klidné a tiché, nevypadá to, že by měli nastat nějaké problémy, ale ze své zkušenosti už víš, že v lese nesmí člověk “usnout na vavřínech”. Protože by se to nemuselo vyplatit a dneska to možná bude obdobné. Páreček se dofotil a jdou za tebou. ”Pane Dixone, tohle je opravdu dokonalé místo a takové ticho, najdeme tady někde i nějaké vodopády myslím něco menšího jasně, že tu není nic velkého, ale mohlo by se nám to líbit.” Raduje se a plánuje asi už na svatbu focení, kdo ví co se té ženě rodí v hlavě. Vedeš je stezkou, která vede k řece, kde sice není vodopád, ale je to tam hezké. Když jdou takhle za tebou, uslyšíš vrčení, snad nějaké zvíře, tvoje smysly zbystří. I pár se zastaví a hledají pohledem to stvoření a najednou? Z křoví vyskočí né zvíře, ale člověk, jako by měl vzteklinu, a vrhne se na dívku. Čapne jí za ruku a lomcuje s ní. Dívka vykřikne, když jí ten člověk kousne do ruky.
”Pomoc, on mě kousl.” Slzy jí tečou po tváři a její přítel se snaží od ní odtrhnout toho člověka.

Joe

Tvůj šéf se na tebe dívá, jako by jsi spadl z višně, protože neví o tom že by někdo volal sanitku, ale to je něco co ho netrápí, složí si ruce na prsa a sleduje tě. Pak se podívá na TV a jen zakroutí hlavou. ” Něco přichází Joe a nebude to zrovna asi legrace, protože vláda a všichni jsou nějak moc vystrašení i když se snaží nadlehčovat. Nikdo nám nic nechce říct, ani potvrdit. Pokud jde o tebe, máš pár dní volno, protože jsi měl namále a o Misnovi, bohužel nemáme zatím žádné zprávy, není nikde v jiné nemocnici, jsi si jist, že ti nikdo nevrtal do řízení nebo jsi před jízdou nepil? A dívka? asi jsi měl halucinace, prý sanitka jela kolem..” Podíval se na tebe a podal ti papíry na dovolenou. Asi to měl připravené, aby sis odpočinul.
Když si povídáte najednou mu u pasu začne bzučet vysílačka. Šéf se na tebe podívá a zvedne jí. Začínají nějaké nepokoje v ulicích. Jde vidět, že je už unavený.
”Dej se dohromady brzy, protože tě budu potřebovat.” Mávne na tebe a odchází pryč.

Emil-donáška do domu

Chvíli na něj čekáš, ale brzy se dočkáš, na dveře ti zaklepe kurýr jídla. Když otevřeš dveře uvidíš tvého známeho Alana. Usmál se na tebe a podal ti ruku na přivítanou, ani se nějak neptá a vpluje za tebou.
”Nazdar Emile, já jsem si říkal že to jméno znám, hele dělá to 23,50. Bohužel slevu nemůžu dát ani proto že jsi známí hele.” Culí se jako sluníčko, i když vypadá trochu unaveně a zpoceně. Ruku má obvázanou obvazem. Vidí, že na něj koukáš a poplácá tě zdravou rukou.” V klidu, né hold každý zákazník je jako ty. A povídej, jak se vlastně chlape máš? Co baby? Já si teď přivydělávám tímto, hold kšefty se nehejbou. Špatná doba.” Postěžuje si.

Když se kudla v kapse otvírá

Konečně jsme dorazili k cíli, který Finn vybral a musela jsem uznat, že opět neselhal. Místo bylo perfektní. Mašiny jsme zaparkovali nedaleko od sebe, aby se mezi ně dala případně natáhnout celta a my se vešli pod ní. Zatímco Finn jde nahodit vlasec, já se pustím do přípravy tábořiště a hlavně místa, kde se budeme moci rozvalit. Přetáhnu celtu přes motorky a zem mezi nimi vyčistím od klacků (které dám k ohništi). Více to místo nepřipravuji, jak znám Finna, bude chtít spát pod širákem a já vlastně taky.
Finn začal sbírat dříví a připravovat oheň, zatímco já začala postupně vybalovat tábornické náčiní jak ze svých zavazadel, tak i z jeho. Jak jsem mohla čekat, myslel na všechno. Postupně jsem k ohništi nanosila nádobí, nakonec i nějaké jídlo, kdyby se žádná rybka nechytila. Když pak postavil k ohništi konvičku, pochopila jsem a hned jsem ho od přípravy kávy vypakovala, aby se šel starat o oheň a ryby. Já se pustila do přípravy kávy a nakonec jsem i trochu upila z Finnovo nabízeného piva, načež jsem mu ho hned vrátila.

Překvapeně zvednu hlavu, když zaslechnu motor vozu a Finnovo ne moc nadšené odfrknutí. Zatím jsem se moc neohlížela, ani se nezajímala o nové návštěvníky a dál připravovala kávu. Teprve až když jsem je zaslechla, jsem sáhla po zavíráku, který ležel kousek od nádobí a schovala ho do kapsy. Sice jsem doktorka, ale umím se bránit a s noži to opravdu umím. Když jsem pak zaslechla Finna a všimla si jeho pohledu, zvedla jsem se a postavila se kousek za něj. Jednu ruku jsem stále držela v kapse, prstem jsem jezdila po tupé straně čepele a čekala, jak se ti dva zachovají.

Márv a Harry na rybách.

Nakonec se polňačkama vypleteme z kordonu vojáků hlídající Atlantu a okolí. Cesta dál kolem řeky Chattahoochee je snad ještě hezčí. Stejně mi ale do hlavy nejde ta karanténa Atlanty. Je to celé jakési divné. Moc nad tím, ale nehloubám, teď je před námi už konečně jezero West Point Lake. Je velké 25,864 akrů a břehy dlouhé 972 km má klikaté a zvrásněné jako fjordy někde v Norsku a nebo jak někde, kde na klikaté řece v údolí vybudovali přehradu. Tak to přesně je.

Podle průvodce, je tu několik oblastí kde se dá kempovat, udělat oheň a prostě si odpočinout. Nakonec zvolíme New River Recreation Area byl víc bokem od silnice 27 a dalo se očekávat, že rodinky, lenoši a ožungři budou v jiných oblastech.
Sjedeme z silnice na vedlejší cestu, která se po nějaké době změní opět v polní cestu. Pak zaparkujeme motorky na příjemném plácku v severní části parku, odkud je to kousek k řece. Nápad na chycení večeře mě neopustil a tak nahodím vlasec. Zatím posbírám dřevo a nějaké klacky na oheň a přichystám ohniště. I kdyby jsme nic nechytili ohřát si večeři můžeme a k tomu čaj. Ostatně kafe bych si dal už teď a tak oheň rovnou rozdělám a nachystám konvičku.
Zatím se ale rozvalím a otevřu si jedno z 4 piv co mám v bagáži, protože fakt už dnes nemám v plánu někam jet, nabídnu Joaně a pak si slastně přihnu s pohledem na vodní hladinu a zalesněné břehy jezera.

"Nádhera!"

Ovšem slast a pohoda trvá jen necelou půlhodinku, kdy zaslechneme přijíždět auto.

"No do pi.. prdele, to tu ještě scházelo."

Přemýšlím, jestli to nejsou fízlové, vojáci a nebo správa parku, která by nás odsud mohla chtít z nějakého důvodu vyhnat. Záhy se to vyjasní, místní romantičtí burani. Při jejich kecech je mi hned jasno, že choutky na šukací romantiku mají nejen s Joanou, ale že se řídí heslem "Hlavně, že má díru a dýchá." takže ani moje prdel není v bezpečí. Sjedu pohledem na pořádný kus klacku připravený u ohniště a dopiju zbytek v lahváči. Obojí pro případ, že si kluci nenechají domluvit a nepůjdou do prdele a tím nemyslím tu svoji. Pivní flaška je dobrá zbraň zvlášť, když se urazí dno a čakan se hodí taky. Kývnu na Joanu ať se připraví, kdyby došlo na potyčku a nebo kdyby některý z nich mel zbraň.

Zkusím to, ale prvně po dobrém.

"Zdravím chlapy, na kopretinu si rovnou nechte zajít chuť a co se týče rozveselování, myslím, že se obejdete i bez našeho příspěvku. V oblasti je místa dost, tak bude fajn když se nebudeme rušit. Jižní část je úplně liduprázdná ideální místo na chytání ryb a kalení."

Usměji se na ně, ale moc veselosti v tom úsměvu není, otočím si pivní lahev v ruce tak, aby se s sí dalo dobře máznout burana po tlamě pokud nepochopí dobrou domluvu.

Finn a Joanna- cesta k jezeru

Cesta nebyla ani moc dlouhá, když jste dojeli k jezeru bylo krásně čisté a klidné. Jste tu sami občas na vás dolehne zvuk z cesty, ale opravdu jen malinko.
Nevím co máte v plánu, ale je kolem třetí odpoledne, sluníčko je nad horizontem jezírka. Avšak kld Vám naruší někdo třetí, nebo že bych jí víc? To je otázka, která není zodpovězená. Slyšíte najednou zvuk motoru, které vydává větší auto a najednou zastaví a bouchnou dveře, minimálně dvoje. Za chvíli tam přišli dva ne moc voňavý chlapi, špinavé zuby a celkem zkažené. Když vás zahlédnou jdou rovnou k vám. Shodí z ramene velký batoh ve kterém mají stany a alkohol.
”Nazdar, omlouváme se že vás asi rušíme, ale dneska jsme měli v plánu rybařit a tak nám to tu můžete rozveselit, nebo aspoň takhle kopretina.” Dělá očka na Joannu. A jsou opravdu nechutní.

Emil

Taxik vedle tebe zastaví a nechá tě nastoupit. Jakmile se za tebou zabouchnou dveře, auto se rozjede a ze předu slyšíš hudbu, ale jakmile začneš mluvit tak ztlumí radio a chvíli poslouchá tebe.
”Ano ano jezdím, ale na tamhle tu stranu bohužel nejde jezdit, protože je to tam uzavřený. Doprava odkloněna a i lidi, pokud tam nebydlí, tak tam nesmí. Ale nevím proč. Policajti nejsou zrovna sdílný.”
Bohužel ti k tomu nemá co víc říct a tak jedete v tichosti jen za chodu motoru,tiché hudby a ubíhající město kolem sebe. Kolem je vše stejné, nic se nezměnilo. Dojeli jste na určenou adresu, řekni tě částku co máš zaplatit a pak hurá pryč, ujíždí k dalšímu klientovi.

Nemocnice

Už už jsem si s ní chtěl začít povídat, vypadalo to že je docela ukecaná. Dal bych ji jednu otázku a pak mohl na dlouhých pár minut úplně vypnout a přitom mít stále příjemnou společnost. Chtěl jsem pokračovat tím, že rodiče občas čísla který nemají uloženy v telefonu neberou. Nechtějí prostě poslouchat ty výhodné nabídky který pro ně mají různí prodejci nachystaný. Nedělal bych si z toho velkou hlavu. Jak jsem řekl, zavolám jim potom. Jenomže místo toho abych začal povídat mi do pusy barvě teploměr a já jen suše heknu.

Pak už odchází a mě v ruce zůstane jen ovládání na televizi. Ale co, taky dobrý! Udělám si pohodlí a uvelebím se na posteli.

Netrvá to ale ani pár okamžiků a v pokoji se objeví můj šéf. A nemohu říct, že bych byl překvapen. Jen jsem jej možná čekal později. Musel tady stát někde už v nemocnici a jen čekat na zprávu že jsem mezi živými.

"Co ti na to mám říct." Pokrčím rameny. "Dostali jsme toho hajzlíka a zjistili adresu dodavatele. Nacpali jsme ho do auta a vyrazili k nám." Podrobnosti jak jsme se k dalším informacím z dostali už jsem nijak nekomentoval. "Masonovi nebylo dobře. Už po cestě měl nějakou divnou barvu. Jenže pak nám něco přímo na ulici skočilo do cesty a my měli tu bouračku." Dívám se na svého šéfa. "Když jsem se probral, Mason už tam nebyl. Ten dýler to měl za sebou. Venku jsem vůbec nic neviděl. A pak už jen vím, že mi nějaká holka zavolala sanitku. Probral jsem se až tady před chvílí." Dořeknu mu co se stalo.

"Co se to tam venku děje? S čím můžu pomoct?"

Nečekaná návštěva

Jakmile jsem osiřel bylo v pokoji velké ticho. Zvláštní, že strejda není ani trochu slyšet... Chodím sem a tam od okna ke dveřím a čas ubíhá. Už mě bolí nohy a mám hlad. Už je zas večer? Tak to jsem toho nachodil dost... Najednou se rozzáří dveře. Co se to děje, že dveře svítí? Flashbang? Dovnitř vletí muži v černém.

Wau! Co je to za chlapy? A jak to že tu lítají?
Než stačím stačím cokoliv udělat, třeba začít volat: „Pomoc únos!“, nebo zmáčknout spoušť jsem odzbrojen a veden do auta. Jako bych byl významný člen šachového klubu... Jedeme centrem města v černém autě. Co se to stalo? Co se stalo ze strejdou? Jak to, že jsou tak rychlí?

Výlet do přírody

Neodjel jsem ještě ani půlku cesty, když mi začal zase zvonit mobil.
"Kretén."
Zavrčel jsem v duchu na telefon a nechal ho zvonit, naštěstí ho to za chvíli přešlo. Jestli bude potřebovat zavolá znovu později. Dneska jsem potřeboval taky něco vydělat a né dělat tomu blbci taxíka po feťáckých doupatech. Zaparkoval jsem motorku až na okraji lesa u lovecké chaty, kterou jsme tady, jako zaměstnanci měli. Přimkl jsem motorku, hodil jsem si na rameno loveckou pušku, překontroloval, že mám všechno a zamířil k mladému po sobě se plazícímu páru.
"No snad budou stejně žhaví platit, jako jsou žhaví na sebe."
Zamířil jsem k nim. S poloúsměvem na tváři jsem jim podal profesionálně ruku a kývl.
"Rád vás poznávám. V pořádku od toho jsem tu já. Je to moje práce."
Kývl jsem a vyrazil s nimi do lesa.
"Dívejte se kam šlapete a pokud vám něco řeknu poslouchejte a neptejte se. Vše, co udělám je proto, abyste se dostali v pořádku zase i zpátky."
Instruoval jsem je, aby věděli, jak se v lese chovat, ale věděl jsem, že to stejně vezme za své, už po první fotce. Do záběrů jsem jim nelezl. Vedl jsem je lesem na ty nejhezčí místa, co jsem znal. Vyhýbali jsme se stezkám, kde chodili velcí dravci.
Nad jejich čirým štěstím jsem se musel pousmát, než jsem se rozhlédl znovu ostražitě po krajině.
"Asi na tom mít obyčejný klidný život něco bude. Jen to není moc pro mě."
Upravil jsem popruh pušky na rameni.