Něco je špatně...

Ráno mě vzbudí otcův křik! „Sakra mám tu děti! Musíme se dostat na Farmu! Tam se udržíme, než to přejde. Já je viděl! Vypadá to jako nějaká nová bojová droga! Charlie je zraněný! Ne do nemocnice teď nepůjdeme! Tohle není sranda! Dokážeš mi zajistit povolení pro letadlo, nebo ne? Ne nemůžu čekat! Ok, tak sem pošli kluky v autech! Sakra mám tu jen lovecký pušky, ať naloží všechny hračky na nějaký zákony teď kašlu! Jestli tu do večera nebudou, tak si mě nepřej!“. Rozespale poslouchám a snažím se dát dohromady co se děje.

Otec se včera vrátil se strýcem Charliem, chvíli poté co přestala fungovat televize. V rádiu jsem se dozvěděl, že je to kvůli zamezení šíření dezinformací. Úplně jsem nepochopil co to znamená... Strejda měl poraněnou ruku. Od té doby leží u nás v pokoji v otcově posteli. V noci sebou dost házel... Ptal jsem se jestli dostali medvěda, ale otec jen zabručel něco o tom, že toho dostalo něco jiného a pak začal telefonovat, aby uspíšil náš odlet. Večerní program najednou nebyl vůbec důležitý. Ségře dokonce zakázal nákupy. Ta se samozřejmě vztekla a zavřela se ve svém pokoji.

Když se otec konečně dovolal na letiště tak mu řekli, že let posunout nejde a navíc že náš plánovaný let je zrušený a že nejsou schopni říct, kdy bude možné vypravit náhradní spoj. Od té doby se otec snaží získat nějakou výjimku.

Nejvíc mě překvapilo, že otec nechal vytažené kulovnice a mě přikázal, ať si složím svojí pušku a nechám jí vedle postele. Svojí dvaadvacítku jsem složil. Ujistil se že kolimátor je na svém místě a funkční. Vložil jsem do ní banánový zásobník. Zkontroloval jsem, že v ní mám mini sadu na přežití, náhradní zásobník i krabičku s padesáti náhradními náboji. Moje nejlepší puška! Kvůli zabudovanému tlumiči je víc práce s čištěním, ale poté co jí otec vzal ke zbrojíři, aby utlumil zvuk pohybu závěru je opravdu tichounká....

Večer pak za mnou otec přišel a řekl mi že 10/22 Izraelci používají jako nesmrtící zbraň, když teroristům střílejí do kolen. Že ani střelba do hrudníku není u této zbraně zárukou zastavení někoho, kdo je pod drogami, tak ať mířím na hlavu. Jsi přece sniper, před kterým se třesou všechny veverky!. Snažil se situaci zlehčit. Neříká lidem ve výcviku, že správný sniper střílí na knoflík od košile? Trefit smrtící T není sranda... Pak zjistil, že nemám náboj v komoře a řekl mi ať ho tam vložím. To mě dost vyděsilo. Otec mi od mala vtloukal všechny zásady manipulace se zbraní, a teď mi tu říká ať mířím na hlavu a nechává mě nabít v hotelovém pokoji… Ségra měla pravdu. V noci jsem viděl ty záběry headshotu z televize…

Vstanu z postele. Otec nejspíš spal na gauči. Pokud tedy spal. V noci sledoval zprávy a neustále telefonoval. Všiml jsem si, že kulovnici má stále po ruce. Pozdravím otce a jdu do kuchyňky pro něco k jídlu a pití. Otec se omluví, že mě vzbudil a řekne, že pro nás večer přijedou lidé z firmy, pak zamíří na toaletu.

Jakmile se zatím zavřou dveře rozrazí se dveře ségřina pokoje. Ségra míří ke dveřím do hotelové chodby. „Kam jdeš ségra?“ ptám se. Jen přes rameno houkne. „Slyšel jsi tátu? Domů jedem až večer a já si tenhle výlet nehodlám nechat zkazit. Jdu nakupovat!“. Práskne dveřmi. Táta vyleze z koupelny. Je mu hned jasné co se stalo. Zakleje a vyrazí na chodbu. „Ty tu zůstaň a drž oblast. Jasné?“ Sklouzne ve vzteku k vojenské hantýrce. Nestačím ani kývnout a už je pryč…

Nový den, nové dobrodružství

U snídaně jsem se tetelila blahem, když jsem viděla Finna, jak mu chutná, zvláště pak, jak mu chutná káva. Silná, bez cukru a mléka, stejně jako mě. Nu, není divu, tuhle dobrotu jsem se naučila pít od něj a dalo mi práci najít takovou, která by mi alespoň trochu připomínala tu, co jsme kdysi pili. Po snídani se s Finnem rozloučím a zatímco on zamíří ven shánět věci pro sebe, já zamířím do garáže, připravit brašny na mašinu a poohlédnout se po spacáku. Když mám hotovo, zarazím se nad batohem, který se chudák krčí v rohu garáže. Nakonec jej ale zavrhnu, chci mít na mašině volná záda a beztak se mi většina vejde do brašen. Při nejhorším si vezmu jen nějaký menší, který dokážu nějak šikovně přidělat k mašině a kde budu mít jen takové blbosti jako peněženku, telefon a případně další serepetičky.

Když je mašina nachystaná, vyběhnu do bytu snášet věci. Nějaké to oblečení, hlavně pak spodní prádlo, dvě nebo tři trička, jedny náhradní kalhoty, určitě nějaký ručník a pár dalších nezbytností. Po chvilce váhání nakonec přibalím i jeden pár pohodlnější obuvi, kdyby náhodou. Pak se ale zaměřím na důležitější věci. Je mi jasné, že Finn bude chtít spát hlavně v přírodě a proti tomu nic nemám. Spíše naopak, vítám to. Sice moc tábornické výbavy nemám, ale to co mám by mohlo stačit. Má věrná sada nožů (dvě finky - Velké lappi Leuku - cca 20 cm dlouhá čepel a krátká tuohipuukko s devět centimetrů dlouhou čepelí, pak jedna zavíračka), menší sekyrka a pak samozřejmě plechové hrnky. Všechno postupně nosím do garáže, kde to střádám vedle motorky.

Nakonec se vrhnu na střádání jídla. Moc toho doma nemám, zvláště pak trvanlivých potravin. Nakonec ze spíže vyhrabu nějaké suchary, vezmu celou dozu kávy, to by mi Finn asi neodpustil, kdybych ho nevzala a zbytek odmávnu s tím, že když tak něco koupíme někde cestou. Když už si myslím, že mám vše, co bych mohla potřebovat, zamířím do garáže, abych vše uspořádala do brašen. Nakonec toho není tolik, jak jsem se bála, takže když se s tím začnu mordovat, netrvá to až tak dlouho. Dokonce i ještě trocha místa zbude, takže se vrátím zpět do bytu a z baru vytáhnu lahvinku irské. Nakonec ještě přiberu dvě lahve vody a zamířím zpět do garáže.
Já husa, povzdechnu si, když si probírám, jestli mám vše. Samozřejmě, že nemám. Jedu na výlet a nevezmu si lékárničku. A to si říkám doktorka. Takže se opět vrátím do bytu, tentokrát ale vezmu z garáže i pouzdro na kytaru. Chvíli mi trvá, než najdu svou lékařskou brašnu na cesty. Není to tedy regulerní medibag, který nosí medici, ale mám tam vše, co bych na cestách mohla potřebovat. Od základních věcí jako obvazy náplasti apod. až po základní chirurgické vybavení (kleštičky, skalpel, desinfekce apod.). A samozřejmě i něco prášků na různé neduhy, hlavně pak na bolesti žaludku, hlavy, nějaká antibiotika a dokonce i dvě rychloinjekce morfinu. Inu, pořád jsem doktorka.

Finn se vrátí zrovna ve chvíli, kdy na motorku přidělávám medibag, takže mu hned otevřu, aby mohl najet dovnitř a vrátím se zpět k rozdělané činnosti. Zatímco ještě obíhám poslední drobnosti, Finn mi vypráví nějakou příhodu z cest, při které se neustále usmívám. Když mám hotovo, vezmu ještě svou brašničku na stehno, kam uložím takové drobnosti jako doklady, peníze a klíče, vezmu si bundu, helmu a nakonec spolu vytlačíme stroje na silnici. Trochu mne překvapí, že není takový provoz jako vždy, ale nijak moc to neřeším. Hlavně proto, že jsem myšlenkami už někde jinde, takže byt běžím zamknout až po tom, co zamknu garáž.
Kam vyrazíme? zeptám se Finna, když konečně dosednu na mašinu. Trochu se pod tou vahou vybavení prohla, ale naštěstí mám pružiny dobře seštelovaný a Ďáblice je na takovéhle vyjíždky zvyklá.

Nový den, nové dobrodružství.

Příjemně posnídám s Joanou a stále z ní nemůžu odtrhnout oči. Co mě probere z mého živého snu je až vůně kávy z moka konvičky. Tak jak ji mám rád, černou, silnou, voňavou a bez kažení cukrem, mlékem nebo jinými doplňky. Je to čisté, přímé a jednoduché tak to mám rád. Ostatně tak to mám rád i v životě, když tabák, tak černý a zemitý, když černý čaj tak Pu Erh, když whisky tak rašelinový single malt. Stejně tak jsem si i vybral a rezervoval v půjčovně i mašinu. Jednoduchou, nekomplikovanou, s trochu retro vzhledem, klasického scramblera od Ducati. Vzhledem k tomu, že má Joana moc pěkné caféčko bude se to k sobě hodit a navíc jestli si chceme udělat rendezvous trip z Georgie až do Louisiany a spát venku, nějaké té polní nebo lesní cestě se určitě nevyhneme. Bylo by fajn nemít z cesty úplně rozsekaný zadek a záda.

Políbím Joanu ještě na rozloučenou, nahodím křiváka a vyrazím do autopůjčovny, kde jsem si moto zarezervoval. Všimnu si, že na ulici je méně lidí než obvykle a stále je slyšet sirény. Přemýšlím, že tahle krize, epidemie, či co to vlastně je, začíná nabírat na obrátkách dokonce už přestali lítat letadla. Kurva zas přijde posraný testování, roušky a zavřou se kluby, další rok bez koncertů, do psí máteře. V duchu nad tím zakroutím hlavou, ale nechci si kazit náš výlet a vandrování, jen asi budu muset nakoupit i instantní jídlo, protože se někde v hospodě asi moc nenajíme. Škoda, docela jsem se těšil na místní redneck speciality.

Konečně dorazím do autopůjčovny, kde mají i motorky, jdu na jisto díky online službě už mám vybráno. Ne, že by tu byl výběr pro mé účely velký. Amíci sice mají půjčovny na každém rohu, ale jejich vkus v autech se promítá i do nabízených motorek. Stojí tu samé těžké a velké krávy, kromě Haryků, které bych si si nevzal ani kdyby mi za to platili a Indiánů, které jsou sice na tom lépe, ale taky styl kolos, jsou tu ještě Gold Wing, FJR nebo BMW R 1200 RT samé cestovní koráby. Jen v zadním oddělení se mačká pár lehčích endur. Vedle Yamahy Ténéré 700, nebo KTM 790 Adventure, o kterých jsem taky uvažoval, je tu i Ducati Desert sled, kterou mám vybranou.
Jsou k ní dokonce i brašny na cestování, jak jsem, zaškrtl v online katalogu půjčovny.
Vyřeším papíry a půjčím si ji na 14 dni s možnosti prodloužení buď po telefonu a nebo v New Orleans, kde má autopůjčovna pobočku. Je to sympatická lehká mrška. Zaplatím a přejedu kousek dál k obchodu s vojenským a turistickým vybavením.
Přede mnou si nějaký chlapík zrovna kupuje zbraň, vlastně zbraně. Ať je jakákoliv krize amíci si vždy kupuj kvéry. Přijde mi to úsměvné.

Vyberu si vybavení tak, aby se mi co nejlépe vešlo na motorku. Lehký péřák, skladnou nafukovací karimatku, vaky na vodu, kotlík na vaření, vařič, konvičku na kafe, plachtu na přístřešek nebo na sednutí, malý stan pro dva, turistickou mapu i s průvodcem, kompas atd. Dokoupím i nějaké hadry pro sebe, protože nic nemám, koupím si i univerzální zavírák, protože tu nemám ani nožík. Ještě se zálibně podívám na mini skládací prut na ryby. Ne, že bych byl vášnivý rybář, nebo vůbec rybář, ale prý se tu může lovit v řekách bez povolení a docela mě láká udělat si na ohni čerstvou rybu. Nakonec si koupím jen vlasec s háčky, policajtem a olůvky s tím že si udělám jen pytlačku. Jestli to vůbec použiji a celou dobu to nezůstane v brašnách.
Poté ještě nakoupím pár konzerv a trvanlivého jídla tak na 5 dní s tím, že pak zas dokoupíme a samo sebou tabák s papírky a dvě lahve místního bourbonu.
Když kupuji potraviny, vidím jak lidi čím dál víc blázní a v obchodech se to nějak mele. Nakonec vše sbalím na mašinu do rolky a dvou brašen, je to akorát. Mašina není přetížená a je dobře ovladatelná. Tak vzhůru na cesty do přírody pryč od toho blázince ve městě.

Už s naloženou a natankovanou motorkou se objevím pod oknem Joanina bytu. Nechám si otevřít garáž a zajedu dovnitř. Jaoanu při návratu zase políbím a pokud není nachystaná pomůžu jí se sbalit a přikšírovat to na to její caféčko. Rozhodně nesmíme zapomenout na to její dobré kafe, protože ani na vandru není pořádné ráno bez kávy.
Úplně si u toho vzpomenu na příhodu z minulého roku, kdy jsme s kamarádem courali na motorkách po Irsku a ten jantar si vzal slabý spacák a celou noc klepal kosu a budil mě. Místo dobré rady ať jde do prdele, jsem mu dal konvičku, kafe a vařič a do teď ho vidím jak se hřeje o kalíšek s černou voňavou tekutinou a pak mé srkání kávy rovnou z vyhřátého spacáku. Při balení příhodu povykládám Joaně a už se těším na výlet. Po sbalení jsme připraveni, motorky nastartované a vyrážíme vstříc dobrodružství...

Další den na hovno

Zbytek včerejšího dne byl pěkně na hovno. Ten zazobaný blbeček se už neozval, takže ho dost možná fakt ten medvěd sežral. Na večerní obchůzce jsem si ulovil alespoň dva zajíce, bude alespoň kůže a něco k jídlu. Ještě téhož večera jsem je vykuchal stáhl, nechal kůže sušit a maso naporcoval, abychom část mohli dát upéct a zbytek prozatím zamrazit. Jedna z výhod, když děláte tenhle job, nikoho netrápí. Merle dorazil jak jinak než pozdě večer sjetej na plech a ožralej, jak hovado nejspíše oslavoval, svůj dnešní výdělek. Sráč jeden. To, že mě o prachy připravil mu bylo úplně u prdele. Takže jsem to nakonec zabalil do svého pokoje, pustil jsem si hezky rádio a dal si králíka s pečeným bramborem. Byla to ňamka a fajn večer. Telka mě nějak nezajímala, navíc před ní určitě seděl Merle a koukal na nějakou sračku, jako vždy, když je mimo.
V rádiu hrály občas divný zprávy, takže jsem spíše přeladil na jinou stanici, kde hrála hudba. Nějaké sračky dějící se v Evropě, nebo Asii mě absolutně nesraly, neměl jsem v plánu tam v blízké době cestovat.
Večer jsem zakončil pivkem a sprchou a pak hurá se pohodlně prospat.....


Ráno jsem se zívnutím došle na záchod se vychcat, pak si umýt ksicht a vyčistit zuby a dolů do přízemí ve volných maskáčových kalhotách a tričku kouknout jestli už Merle vylezl z gauče.
"Hmmm zajímavé není doma. Docela si přivstal."
Zavrtěl jsem nad tím hlavou a šel jsem si hodit dva toastové chleby do topinkovače, abych si udělal snídani. V mezičase jsem vytáhl z lednice máslo a hromádku salámu a postavil jsem si na kafe. K tomu mi hrálo rádio, a zase tam byly ty kydy o situaci ve světě.
"To je fakt k posrání všude jsou toho plné zprávy. Ať daj pokoj."
Vzal jsem si topinky a začal je mazat. Zazvonil mi telefon. Neznámé číslo. V duchu jsem doufal, že to není brácha. Vzal jsem telefon a přidržel si ho u ucha ramenem, abych mohl chystat dál snídáni.
"Ano Dixon. Co byste rád?.....Hmm výlet do přírody? Žádnej lov? Jen průvodce chápu......."
Chvilku jsem poslouchal, co má zákazník na srdci, zdá se, že se blýská na lepší časy.
"V kolik? V 10? Ok zapíšu si adresu moment."
Začal jsem škrábat poznámku, kde mám nové zákazníky vyzvednout.
"Jasně budu tam. Zatím se mějte."
Rozloučil jsem se s chlapíkem.
"Paráda rodinka, co si chce pofotit v přírodě z toho to pěkně kápne."¨
Zaradoval jsem se v duchu a šel jsem se v klidu nasnídat a vypít si kafe, abych se pak mohl připravit na výpravu. Dneska mi to už ten ošklivý idiot nepokazí.

DRUHÝ DEN PRO VŠECHNY

Mnoho z vás včerejšek prožilo tak nějak po svém, někdo ve své posteli nebo naopak noc se jim trochu vymkla kontrole Ale hold to se občas stává, aspoň budete vědět, že mnoho alkoholu také nebude moc dobrá kombinace. Když se ráno probudíte, tak venku je celkem rušno, bude to aj tím, že přes noc vyplivnuly normální kanály, jdou ale řeší jen co se děje ve světě.

” NOVÉ ZPRÁVY ZE SVĚTA: NESMYSLNÉ VIDEA, KTERÁ SE ŠÍŘÍ MÉDIÍ JSOU LŽIVÉ A NAFOUKNUTÁ. AČ SE SITUACE V EVROPĚ A ASII KOMPLIKUJÍ POŘÁD JE VŠE POD KONTROLOU. AČ JSME OMEZILI CESTOVÁNÍ MEZI KONTINENTY, STÁLE NENÍ ČEHO SE BÁT.”

Velmi pozitivní tohle po ránu slyšet. Ale asi to nebude jen tak, jelikož opravdu přestali létat letadla. Na druhou stranu polokoule se nějakou dobu asi nedostanete. No jo co naděláme. Pořád, ale nejsou schopni vysvětlit co se tam vlastně děje, nebo je to úmyslné. Videa jsou na internetu čím dál tím víc. Kanály jsou opět v provozu, ač dole na obrazovce pořád nabíhají aktuální dění ze světa.
Venku je krásně, ale lidé jsou neklidní a pořád se někde něco děje a jsou problémy.

Mack

Tvoje včerejší zakončení bylo trochu divočejší, šéf ti volal,ale ty ses zrovinka k tomu nějak moc neměl. Proč taky, tvojí pozornost jaksi směřovala jiné osobě. Vyjednával si, jak bys mohl říct lepší podmínky pro vaší firmu, a taky to asi vyšlo, protože ses ráno probudil vedle té bohyně, ležela vedle tebe, zakrytá dekou jen tak na půl a jednou rukou obtočenou kolem sebe. Nevzbudila tě ale ona, že by se hemžila nebo například chrápala, ale měla nastavenou TV, jako budík. Vyskočili ti ranní zprávy a i ona se procitla. Chvíli se dívala kolem sebe, jakoby prvně nevěděla kde je a pak se podívala na tebe. ” Dobré ráno. asi jsme to večer trochu přehnali.” Přitáhla si deku k tělu, aby se trochu zakryla. Přehodila si vlasy na druhou stranu a vstala,viděl jsi jí jen zezadu, ale ten pohled stál za to. Šla pomalu k oknu a spustila deku na zem, jen tak v okně stála v celé své kráse, naštěstí jste byli u ní a ta bydlí v nejvyšším patře mrakodrapu. Pak se otočí na tebe a usměje se.
”Budu muset odejít. Mám nějaké schůzky a nemohu tu zůstat.” Odchází do koupelny a po sprše vyleze opět nachystaná, jako seriózní dáma, dojde k tobě a políbí tě.
”Pak jen za sebou zabouchni, dej si kávu a něco najdeš i v lednici. Měj se, zas se ozvy. Už víš kde bydlím.”
A pak už nebyla, tebe čekalo nemilé vysvětlování šéfovi, proč jsi měl asi 11 zmeškaných hovorů od něj.

JOE

Takhle tvrdé probuzení jsi neměl, už nějakou dobu. Protože moc si z noci nepamatuješ, jak taky, když jsi měl nehodu. Jakmile ses probral a pomalu otevíral své oči,zjistil jsi, že jsi na pokoji v nemocnici a vedle tebe nikdo není jen naproti na zdi visí televize a tam běží zprávy. Tvoje přístroje zatím vykazují nic špatného, ale jako by to někdo vytušil a otevřeli se dveře. Ze strany kde jsou dveře stojí závěs a ten se rozhrne a za ním stojí sestřička, mladá dívčina usmívá se a kontroluje kamačku a podívá.
”Dobré ráno pane Masvidale, jsem ráda že jste se probral sám, už jsme se začali bát, že se vám k nám nechce. Přivezli vás včera odpoledne. Měl jste nehodu, ale nebojte budete v pořádku. Víc vám toho řekne váš ošetřující lékař. Je někdo koho bychom měli zavolat a informovat ho o vaší situaci?” Ptá se dívka a jde pomalu k TV, že jí vypne, aby tě to nerušilo.

NEHODA

Obcházím kolem auta a snažím se najít kam zmizel Mason nebo kvůli čemu se stala tahle nehoda. Jedno oko mi znovu zbloudí na náš náklad na zadním sedadle a to, že vypadá úplně vytuhle mě nechalo úplně klidným. To co mě nenechalo klidným byl zvuk sanitky a to děvče.

Dotkne se mě a mě je to příjemný. A do toho mi začne povídat o tom, že zavolala tu sanitku. "Počkejte..." Chtěl jsem započít větu o tom... O čem? Otočím se na sanitku a pak zase na ni? Rozhlédnu se zmatené kolem sebe. "Kde je?" Řeknu polohlasem a ještě chvíli ji hledám. Kam se vypařila? To jsem ko.ot?

Tma. Stejně jak po deseti pivech a kdoví kolika panácích. Jsem na lehátku v sanitce. Jak jsem se dostal sem? Sanitka jede. Slyším jak houká. Znovu tma...

Posraný den

"Kurva."
Zavrčel jsem, když jsem viděl, kam mě krvavá stopa dovedla. Nechci asi raději vědět, kde ten černej špekoun skončil, na druhou stranu alespoň v jednom musím souhlasit s bráchou. Chci bejt odsud, co nejdříve pryč. Sebral jsem z šuplete ten zbytek peněz a pytlík drog, co tam zbyl a zamířil za Merlem.
"Zdá se, že si to pořádně u někoho posral. Ještě pár takovejch a budeš bez kšeftů."
Odtušil jsem a vrazil jsem mu do rukou svůj nález a zamířil k motorce. Tohle byl fakt posranej den. Nakopl jsem jí a počkal, až si ten Merle sedne, pak jsem na to šlápl ať už jsme pryč, než tu přijde čmuchat někdo další.
Zhruba deset minut později jsem Merla opět vyhodil a kývl na něj.
"Už mi kvůli takový píčovině nevolej, taky musím vydělávat. Uvidíme se večer doma."
Než stihl něco odpovědět šlápl jsem na to, motorka zařvala a už jsem byl pryč. Ideální nechat ho v oblaku prachu s jeho kecama. Už za jízdy jsem začal vytáčet číslo těch prachatejch debilů, kteří si usmysleli, že půjdou na toho medvěda sami. Naštěstí jsem měl helmu propojenou s mobilem, tak to nebyl takový problém, abych se někde nevysekal. Zatím jsem si to svižně mířil domů.
"Jo to jsem já.....Jestli chcete ještě píchnout s tím chlupáčem už jsem volnej."
I kdyby to zvedl jen záznamník, nechal jsem tam ten vzkaz. Pokud to ti turisti zvedli, možná si ještě zachráním kšeft.
"To je taky nápad jít na lov sám, někde kde to neznám. Snad zítra nebudou ve zprávách roztrhaný turisti."
Napadlo mě trpce.

Hoteloví pokoj

Ségra se přijde podívat na televizi. Zjistí, že s tím nic nezmůže a vypne jí. Mohla jít nechat běžet. Takhle nezjistíme, že naskočila... „To jsem taky poznal, že je to rozbití. Ty tu máš nějaký DVD? Já tedy ne, takže si asi nic nepustím...“ Nejde ani internet? Uklidím nůž i brousek. Vytáhnu svůj mobil a přesvědčím se, že ségra nekecá. Nefungují data ani hotelová wifina. Neříkal táta jednou něco o tom, co máme dělat, pokud vypadne televize a internet? Aha, říkal, že si máme pustit rádio, abychom zjistili co se děje... Ségra volá na recepci a já si začnu prohledávat kapsy, abych našel sluchátka. Venku se už stmívá. To jsem na tu telku koukal tak dlouho? Pokud se venku stmívá, tak tu už táta měl být… Taky by to už asi chtělo něco k obědu... Zapojím sluchátka do mobilu. Jedno si strčím do ucha. Druhým uchem poslouchám co říká ségra. Vstanu s pohovky a jdu se podívat z okna. Třeba už uvidím parkovat džíp před hotelem... V aplikacích hledám málo používanou aplikaci rádia. Nemám nastavenou žádnou stanici, tak spustím automatické vyhledávání.

HOTELOVÝ POKOJ

Robert
Když brbleš na segru, nijak na to nereaguje, taky proč tvé pubertální výlevy jí vůbec nezajimá a to, že se bráníš tak jen přejde pohledem. Zaujme jí, až tvůj návrh na jídlo, chvíli jen tak přemýšlí a pak dodá.
”Hm to není nijak špatný nápad. Možná nebudeš tak hloupej jak se zdáš, ale to nemění na tom, že tě večer budeš bulet , že chceš dom.” Ušklíbne se na tebe. Když jí oznámíš, že nejde televize, jen pokrčí rameny, ale i tak dojde z té kuchyně za tebou, aby se přesvědčila, zda si neděláš srandu. Při její smůle ne, vypne to a stejně tomu nepomůže.
” Asi mají nějakou poruchu, tak si tam něco pusť já zavolám na recepci, třeba mají jen nějakou poruchu.”
Zatím, co jde k telefonu si na svém prohlíží internet, ale ani ten nejde… ”To je divné, nejde ani net.” Venku se pomalu stmívá.

NEHODA

Joe
Tvůj kamarád tam nikde není. Hlava ti třeští, jak nevím co a ten za váma to asi má za sebou. Slyšíš z dálky houkat sanitku, asi jí už stihl někdo zavolat, za to jsi aj asi rád. Vidíš mladou slečnu která běží k tobě. Je to velmi hezké děvče. Blondýnka… ” Už jsem zavolala sanitku, nehýbejte se ať si víc neublížíte.” Její ruce cítíš na sobě, jsou studené, ale je to uklidňující. Hluk se přibližuje a slečna najednou není, bouchnutí dveří říká, že už jsou zde. Záchranáři tě předávájí na lehátko,kolem krku máš límec. A jede se směr nemocnice. Ty upadneš do bezvědomí.

SKLAD

Deryl
Vymalovaný pokoj sice ano, ale nějak tu chybí malíř. U zadních oken, jsou rudé čmouhy, které vedou ven, jsou tam dlaně celé obtisklé. Za oknem je kovové bezpečností schodiště s vysuvným žebříkem, který je spuštěný. Merlovi, ale tohle je úplně u zadku, našel jak své zboží tak hotovost. ” Já mám hotovo, doufám že jsi taky něco našel. Takže jdeme, než tu něco chytneme.
Zavezeš mě zpět?? Možná něco stihneš ještě doma.” Jde pryč a nic ho nezajímá.