Přesun do míst klidnějších

Ještě než jsme se stihli rozvášnit více, než teď, vtrhli do baru dva policisti a začali naši malou sešlost rozhánět. Odlepila jsem se od Finnovo rtů a ohlédla se na strážníky. Thomas a Martin, opravdu se něco děje, uvědomím si, že oba dva znám a že by tu nebyli, kdyby to opravdu nebylo vážné.
Celkem neochotně slezu z Finna, natáhnu se pro svou bundu a obléknu si ji. Když strážníci odejdou, Patrick se na nás podíval a celkem nevraživě nás začal pakovat. Málokdy jsem ho viděla takhle podrážděného, proto jsem radši nic nenamítala a došla si k baru pro helmu, zatímco se Finn domlouval s klukama.

Klidně můžeme. Je to jen kousek odsud, souhlasně kývnu na Finna, když navrhne, abychom se přesunuli do mého malého krcálku. Zatímco si Finn pobíral své věci, došla jsem se rozloučit s klukama. Jako kdysi, bylo tam hodně objímání, pár pus na rozloučenou a trocha pošťuchování. Bohové, jak já je opět ráda viděla, výlupky.
Jakmile je Finn přichystaný a jsme všichni rozloučení, vyjdu před bar, dojdu ke své Ďáblici a usednu na ni. Helmu si nenasazuji, na ten kousek cesty to ani nemá smysl a po dlouhé době chci zase cítit vítr ve vlasech. Nastartuji mašinu, trochu na rebelku protůruju motor (jup, kluci policajtský se po mě ohlídnou, ale když mě poznaj, jen zavrtí hlavou) a jakmile Finn nasedne, odlepíme se od krajnice a vyrazíme směr můj domov.


Nejeli jsme nějak dlouho. Je pravda, že jsem holce mojí dávala celkem pápnout, takže to s námi zvládla poměrně rychle a navíc to nemám od baru tak daleko. Když jsme přijeli k baráku, zastavila jsem před garáží, jukla prosebným pohledem na Finna a jakmile mi garáž otevřel, zavezla jsem motorku dovnitř. Garáž jsem uzavřela zevnitř a po schodech rovnou z ní se vydala do patra do bytu. Je fajn dělat doktorku s dobrým platem, člověk si pak může dovolit takové hovadinky jako byt hned nad garáží s přímím přístupem. Ne že bych tedy neměla přístup i mimo garáž.
Byt není bůh ví jak velký, ale je můj a to se cení. Už jen při vstupu jde cítit, že v něm bydlím sama a moc času v něm netrávím. Drobná vrstvička prachu se válela skoro všude, na kytaře, kterou Finn určitě poznal, na irské vlajce pověšené nad sedací soupravou, prostě všude.
Malé, ale útulné a moje, vyznakuji s trochu stydlivým úsměvem na Finna a pozvu jej dál. Udělej si pohodlí. Sprcha a záchod jsou hned tady, v lednici najdeš určitě něco k pití a v baru by mělo být něco ostřejšího.

Vymalovaný pokoj

Mlčel jsem a následoval Merla. Plně jsem se soustředil na své okolí, nestál jsem o žádný překvápko. Kdyby alespoň brácha tolik nedupal. Ale to je celej on. Oproti mě je jako slon v porcelánu. Už nahoře však bylo jasné, že tohle nebude jen tak samo sebou. Zacákané dveře a ten puch, který se linu už zpoza nich.
"Kurva."
Zavrčel jsem a zvedl jsem si předloktí jedné ruky k ústům a nosu zatímco v druhé jsem svíral kudlu a následoval bráchu. Uvnitř to vypadalo fakt děsivě, jako by skutečný medvěd roztrhal někoho na cucky a udělal tu z toho výzdobu. Potlačil jsem chuť žluči na jazyku.
"Zlatej důl možná, ale tohle je blbý. Kdo by tu nechal takový bordel?"
Zavrčel jsem spíše pro sebe a zamířil obezřetně tam, kde mi ukázal brácha, pro případě, že by se tam skrýval pachatel. Byl jsem připraven nožem k útoku, zároveň jsem taky hledal poslední dílky skládačky, co se tady sakra stalo. Stopy, tělo, cokoli.
Merlovy prachy a matroš byly druhořadý, ale samozřejmě jsem to vzal taky, aby nebrblal.
"Našels něco dalšího?"
Zalétnu pohledem k němu. Ať už tohle udělal kdokoli fakt se tu s tím nepáral. A kde je ta černá tlama?

Když říkám: "Konec akce, myslím tím konec akce!"

odkaz

Do klidu a ticha našich zdvojených výdechů a nádechů se vetřely další zvuky. Trochu nám rozbili to krásné souznění v kterém jsme se ocitli po takové době. Přišlo mi to jako svatokrádež, jako rozbíjení soch v kostele či pálení knih, když do baru znova vtrhli.
Ale co kašlu na to. Stejně by bylo fajn se přesunout, i když tu není špatně, je tu jaksi málo soukromí a myslím, že ho docela potřebujeme.
Kývnu na Patrika i kluky, kteří ještě popíjí v zavřeném baru.

"Jasně Patriku, co se to tu kruci děje? Stále ty nepokoje nebo je v tom ještě něco víc?"

Zeptám se Patrika i přítomných policistů. Pak se obrátím ještě na samotné poldy.

"Jak dlouho předpokládáte, že bude nějaká karanténa? Máme ještě dva koncerty jeden v New Orleans a druhý v Dallasu pak máme letět zpět do Belfastu máme už letenku."

I když mám vízum, které mi bude ještě chvíli platit za 14 dní máme odlétat. Možná bych mohl odlet posunout a po koncertech, jestli tedy vůbec budou, tu zůstat ještě měsíc. Poslouchám co mi řeknou poldové a potom se obrátím na kluky i Joanu.

"Joano, nepřesuneme se k tobě? Možná to bude lepší než na hotel. Mám cimru s Cidem a víš jak prdí a chrápe. Koncert v Orleans máme za týden, co kdybych si v půjčovně tady půjčil zítra motorku a udělali si výlet do Orleans po okreskách, spaní venku u ohně jen my dva?"

Otočím se na kluky:

"Borci, vemte mi nástroje do hotelu, zjistěte jestli ty koncerty budou, pokud jo, potkáme se za týden v Orleansu a pak v Dallasu. Pokud ne, zavolejte mi řekneme si co dál. Asi bych ten čas tu rád využil, tak by jsme se potkali až doma v Belfastu. Protáhnu si to tu dokud mi bude platit vízum. Chápete ne?"

Je mi jasné, že to kluci chápou, prostě udělat si svoji Bezstarostnou jízdu po státech s dívkou, která se mi do srdce zavrtala, víc než bych byl ochoten připustit je vlastně jako sen. Poberu si své věci z nástrojů jen menší banjo. Trumpetu, kytaru i aparáty uložím do dodávky se kterou kluci jedou do hotelu. Z ní si vezmu jen svůj batoh s pár osobními věcmi, prachy, kartu, pytel trávy a trochu oblečení. Vše ostatní na výlet pořídím zítra. Rozloučím se s klukama i Patrikem, bez velkého cirátu, však je zas za chvíli uvidím a teď nás s Joanou čeká nádherný týden.

CESTA NA STANICI A NEMOCNICE

"Ku.va." Zamumlám si spíš pro sebe když otevřu oči. Hlavou mi projela ostrá bolest a já si instinktivně rukou sáhl na hlavu, kde mě to právě nejvíc bolelo. Krev jsem žádnou nenahmatal, ale pecka to byla slušná. Chytl jsem snad větší než kdyby to byl Tyson Fury.

"Masone?" Zachroptím když se podívám vedle sebe a parťák nikde. Odvezla ho snad už sanitka? Blbost! Mě by tady nenechali. A on přece taky ne! Podívám se do zpětného zrcátka abych viděl toho sráče v bezvědomí. Teda asi v bezvědomí, noc jsem ho neřešil. Podívám se znovu před sebe abych viděl jak je naše auto nabořený ve sloupu a kapota je pěkně zrušená. Co jsem to srazil?

Otevřel jsem dveře abych vyšel ven. "Masone?" Rozhlédnu se kolem sebe, ale nevidím ho. Kam by se ztratil v tom jeho stavu. Pomalu a opatrně obcházím auto abych se podíval pečlivě na všechny strany, jestli třeba při tom nárazu neutrpěl ještě nějakej šok a není někde vedle zhroucenej?

Stejně tak se dívám jestli neuvidím někoho kolemjdoucího.

Hoteloví pokoj

„To nebyli horory, ale zprávy!“ Bráním se nepřesvědčivě. Cestou letadlem jsem slyšel jak se strejda s tátou baví o tom, že v těch videích mají velmi realisticky zvládnuté efekty, co se týče účinku střel. Oba se ale shodli na tom, že každý člověk by ale padl dřív. Je pravda, že toho trhana k zemi poslal až ten headshot a přitom do něj předtím nasypali tak dva zásobníky „Není mi pět, aby mě musel někdo v noci hlídat!“ Bráním se vehementně, ale pak se zarazím, když mi dojde jaký věk jsem podvědomě použil. Když mi bylo pět tak máma...

Když spustí o jídle v lednici stejně vehementně se zeptám: „Nemůžeme si raději něco objednat na pokoj?“ Já chci pizzu!. „Jasně to proto, že jsi stará!“ odpovím jí nakvašeně, když zmíní že jí budu poslouchat. By mě stejně zajímalo kam že to strejda s tátou plánují jít až se vrátí z lovu... Na to ségra i s ovladačem zamíří do kuchyňky.

Začnu sledovat dětský pořad. Na ten masakr předtím to nemá, ale není to zlé. Když tu se najednou vysílání přeruší. Když to půjdu přepnout, tak na mě začne řvát, že jí neposlouchám... „Sééégraaa!!! Je to nějaký rozbitý! Naval ovladač!“. Sestra jen vykoukne z kuchyňky. „Se taky můžeš zvednout a ne že si tam zas pustíš nějaké krváky!“ Vydrápu se z gauče a jdu přepínat kanály. Všude to samé. „Je to nějaký rozbitý. Nikde nic nedávají!“ Nechám televizi běžet a jdu si sednout na gauč.

Co teď? Bych mohl nějak vytočit ségru, když je tak protivná. Jí je asi líp, když už zas žere… To je nápad.. Dojdu k batohu a vytáhnu z něj Ka-bar a přenosný brousek. Ségru děsně vytáčí, když sním cokoliv dělám. Dostal jsem ho k desátým narozeninám a i když to nepřizná, tak mi ho závidí… Ona k desátým narozeninám dostala poníka... Sednu na gauč a začnu nůž ostentativně brousit. Táta mi ho před odjezdem samozřejmě nabrousil na pořádném brousku, takže je ostrý jak břitva, ale to ségra nemůže vědět...

U TEBE DOMA

Robert

Tvoje sestra je potvora, ale myslí to s tebou dobře. Sice se nezdají ty videa reálné, ale někdy jsou nechutné a proto to vypla. Otočila se na tebe a vyplázla jazyk.”Na horory máš čas,sice jsou to kraviny ale nebudeš na to čumět, protože kdo tě bude večer hlídat,když nebudeš moct spát. A jo v lednici máš jídlo. Večer budeme sami, takže ty budeš poslouchat mě? jasné?”
Zvedne se z pohovky a jde do kuchyně, než však odešla zapla ti tam dětské pořady, občas zapomíná že ti není 5. Nějaké pohádky, tak proč ne. Přepnout si to můžeš jen na TV, ale i tak.. Není to nejhorší z kuchyně je slyšet broukání od sestry, škoda jen že vám ten lov nevyšel. Bylo by to fajn, ale osud to chtěl jinak. Možná tím to bylo tak lepší.
Najednou se přeruší vysílání a je tam ticho, jakoby vypadl signál.