Dílna

Divný...fakt divný...i na předměstí Atlanty. proletí mi hlavou. Dával jsem dohromady pár aut pro různé gangy když chtěli úpravy, co nebudou hned vidět a že to byli různí blázni. Ale tohle je trochu divné i ve srovnání s nimi. Ale nijak zvlášť to neřeším. Přejdu k polici u zdi a naladím si rádio. Pak zamířím k velkým vratům s tím, že ej zavřu. Teď žádného zákazníka nečekám a nemusí hned každý vidět, jak to vypadá uvnitř. Chvíli ale stojím s rukou na řetězu zvedajícím masivní ocelové rolety a dívám se za houkajícím konvojem mizícím v dáli.

V tu chvíli ke mě přijde ten trpaslík. Ne, že bych děti neměl rád, ale prostě jsem s nimi nikdy nějak neuměl komunikovat. "Nemůžeš najít pejska a maminku říkáš?" zeptám se holčičky, když si k ní kleknu. dnešek je fakt divný den... "Víš co? Tak se po nich půjdeme podívat, ano? Jak vypadal pejskem a co měla maminka na sobě?" zeptám se holčičky a zatáhnu roletu. Ven půjdeme malými dveřmi... Už se chystám je otevřít když zaslechnu v rádiu něco o nepokojích. Revolver vzít nemůžu, nemám povolení a vypadá to, že policajtů je venku nějak moc... Rychle se tedy vrátím ke svému pickupu a z přihrádky ve dveřích vytáhnu teleskopický obušek, který za chvíli zmizí v kapse. Na většinu problémů by to mělo stačit.

Teprve pak vykouknu ven a pak tam s holčičkou vyjdu.

Lady a Tramp- ne vtip

DÍLNA

MEDVĚD

CESTA NA STANICI A NEMOCNICE

NOVÝ ÚKOL

Nová fuška

Dneska to ale bylo blbý, hodně práce a málo procházejících holek k pokoukání. Chlapi byli líní a já taky, což šéf samosebou neviděl rád a dost proto mrčel, až už to vypadalo, že mu nakonec někdo jednu vlepí. Ale jestli na to ten den nakonec došlo, to jsem se už nedozvěděl, poněvač jsem dostal speciální úkol, koukal sem na to trochu podezřívavě, že jsem to vyfasoval zrovna já, ale možná jsem tu byl jedinej, co umí řídit auto, i když po takle velkým městě nijak moc dobře, přeci jen jsem se učíval tam u nás, pomalu na polňačkách.

Kvůlivá té projektantce jsem se nakonec ale snažil a na ten druhej projekt úspěšně dojel. Představoval jsem si nějaké roztomilé děvče v brejličkách a halence, s rozepnutým knoflíčkem, což mi při tom harcování přes celý město, při toho dne dost podivným provozu, přeci jen zpestřovalo dlouhý chvíle. Co ale čert nechtěl, ta projektantka byla opravdická fešanda, někdo s vybranějším slovníkem by se jistě nebál použít slovní spojení jako nevšední kráska a tak podobně. Epesní kostýmek, naštěstí ne kalhotový, rusý vlasy, zelený kukadla a postavička, že by šel jeden do kolen, takový ženský jsou vždycky problém, stačí chvilka nepozornosti a hned se jeden přistihne, že před takovou panáčkuje, ale abych nekřivdil, keksíky od takovejch holek bejvaj opravdu sladký.

Chtěl jsem proto nasadit profesionální úsměv, ale poněvadž jsem si vědomej, že ho neumím, ostatně kdybych byl schopnej předstírat profesionalitu a ne jen všechno dohánět poctivostí, dávno bych nedělal na stavbě ale někde v kanclu, obklopenej nadýchanýma halenkama. A že ta halenka, co stála předemnou byla opravdu náramně vyplněná, pročež jsem se vytasil s přátelským úsměvem o němž je známo, že s ním člověk nejdál dojde. Naprázdno jsem polkl a vrhnul se do toho, však mi přinejhorším hrozilo, že mě pošle zpátky a nebo do vězení, když oči neudržím vpitý do těch jejích krásných kukadel.

"Pěknej den přeju. Tak jsem tady, nic nevim, nic mi neřekli, jen mam převzít nějaký plány a jmenuju se Alpin, ale řikejte mi Mac, na to tady v koloniích slyším líp." spustil jsem s širokým úsměvem, ukázal na auto označený jménem naší firmy, kerým jsem přijel a nadto sem nechal vyniknout svůj přízvuk, poněvadž americké ženy přízvuky milují, to že i ten náš skoťáckej je mi sice trochu podezřelý, ale i tak není důvod to nezkusit pokaždý využít.

Lovecká výprava

Popis

KOLEJE

S bráchou na Medvěda

NA CESTÁCH

STAVENIŠTĚ