Andor.cz - Dračí doupě online

Co bude dál?

„No, kdyby si muži mysleli, že budu dobrá manželka, tak by mě o ruku přece nějaký požádal, nechodí to tak obvykle? Takže vlastně to usuzuji z okolních reakcí – nebo spíše z jejich absence,“ pokrčím rameny s trochu omluvným úsměvem. „Možná mě jednou někdo přesvědčí o opaku, ale zatím důkazy spíše naznačující, že by ze mě dobrá manželka nebyla.“

Pozorně generálovo vysvětlení poslouchám a nakonec přikývnu.

„Rozumím, budu se snažit vzbuzovat co nejméně podezření. Pokud se můžu vrátit ke svému původnímu životu, bude pro mě hledání oné věci lovící lidi v lesích vhodnou příležitostí, a to i proto, že budu moci dokázat Castine, že jsem užitečná, a to i jako žena. Dám vám vědět, pokud najdu něco, co by mohlo k odhalení té záhady přispět.“

Už jsem na odchodu, když se ještě u dveří zarazím: „Jak vám mám tu zprávu poslat? Hádám, že mě k vám jen tak na rozhovor nad odpoledním čajem nepustí pouze proto, že o to někoho z vojáků pěkně požádám,“ opět zvednu koutky úst, abych dala najevo, že jsem se pokusila o vtip, ale i tak mi to přijde jako docela podstatná otázka. Asi na mě působí ta uvolněná atmosféra, kterou se tady snažil generál nastolit a vize toho, že to snad ještě může dobře dopadnout.

Po odchodu zamířím nejprve do obchodu, kde pracuje Ruby, abych se ujistila, že je v pořádku.

"Nabídku jste nedostala, ale přesto tvrdíte, že jste lepší lovec než manželka... No, budiž. Je to váš názor..." mírně se pousměje a posadí se proti tobě. Pak už ale poslouchá tvou zmínku o alternativě v podobě smrti, nad čímž se krátce zamyslí. "Neřekl bych, že je to jediná alternativa, ale tady v Castine a okolí má mé slovo přece jen nějakou váhu. Kdyby vás provosti chytili na druhé straně zátoky a zastřelili, nikdo by neměl jak dokázat, že jste se nepokoušela uprchnout. A ať jsou ta obvinění vůči vám skutečně založena na pravdě či nikoliv, takhle byste jim dala za pravdu..." přizná pochyby o tom, co ti je kladeno za vinu.

"Není za co děkovat, slečno. Jen prostě nemám rád nespravedlnost a tady to celé podle mě stojí na dost vratkých základech. Navíc, myslím, že brzy budeme mít úplně jiné starosti a navíc by bylo záhodno zjistit, co napadlo mé vojáky a slečnu Ruby..." odvětí a vidí, že chceš ještě něco říct, takže ti dá prostor.

"Tohle není výměnný obchod. Nechci od vás nic a pokud to půjde, pro mě za mě se klidně vraťte ke svému životu. Věřím tomu, že místní to nějak přijmou a i my jako vojsko se s tím budeme muset nějak smířit." odpoví a zamyslí se "Ale pokud byste náhodou na lovu narazila na něco, co nám pomůže odhalit totožnost té nestvůry, zastavte se za mnou." požádá a pokud na něj nemáš další otázky, propustí tě.

Nabídka

„Nikdy jsem nedostala nabídku, abych si to vyzkoušela, takže nikoli,“ odvětím s pokrčením ramen a také se posadím.
Mírně přivřu zamyšleně oči, když poslouchám generálovy úvahy, protože mi ta část s šibenicí přijde jen jako strašení. Kdyby opravdu chtěl, mohl mě nechat pověsit už před několika minutami tam venku. Na druhou stranu, lidé mění názory každou chvíli.

Nechám ho však domluvit a zůstanu ticho ještě chvilku poté co skončí.

„Jestli je jedinou další alternativou zemřít, pak si vyberu zůstat v Castine,“ povzdechnu si.

„Děkuji Vám za Vaši ochotu pomoci mi najít spravedlnost, velice si toho vážím,“ podívám se generálovi do očí, abych dala najevo, že to myslím vážně.

„Jen ještě, než Vám dám své slovo, abych se vyhnula případným nedorozuměním, můžu se zeptat, jak bych měla svůj čas čekání tady v Castine strávit? Mám se pokusit vrátit ke svému starému životu, tedy pokud z něj ještě něco zbylo, nebo byste mi doporučil něco jiného?“

Na tomto světě není nic zadarmo a asi by bylo lepší zjistit dříve než později, co na oplátku budu muset za tuto šanci zaplatit.

Generál prve stojí, ale když mu dojde, že se asi sama od sebe neposadíš, posadí se prve on a vybídne tě, aby sis též sedla. Pak se mírně pousměje nad tvým stručným zdůvodněním. „A zkoušela jste být i manželkou nebo jste tuto fázi prostě přeskočila?“ zeptá se pořád s mírným úsměvem. Pak už ale poslouchá tvé širší zdůvodnění a průběžně kýve hlavou. „Ano, to svým způsobem dokážu pochopit...“ odpoví a na chvíli se zamyslí „Upřímně - věřím vám, ale celá tahle záležitost mi dost zavání a já nemám dost času na to, věnovat jí svou pozornost. Co vím, blíží se sem nepřátelská flotila a pevnost ani baterie nejsou hotové...“ povzdechne si a upije víno ze svého poháru.

„Jsem už starý muž a bylo by pro mě nejjednodušší nechat vás prostě pověsit. Zastřelit ne, nejste voják a nevztahuje se na vás tedy vojenský trest, ale upřímně se mi to příčí. Tohle je spíš případ pro smírčího soudce a toho tady - pokud vím - nemáte.“ dodá po chvíli a zamyslí se „No, viděl bych to asi tak, že zkusíme nějakého sehnat... To by mohlo trvat tak měsíc i s tím, než se sem dostane a tam už budou muset předložit pádné důkazy. Do té doby se mi, slečno Evansová, zaručíte svým slovem, že se nepokusíte utéct, ano?“ navrhne možné řešení. Slovo ženy dnes nemá prakticky žádnou váhu a generál si toho musí být vědom. Je to tedy pro tebe šance jak se odsud dostat? Bůhví... Každopádně teď čeká na tvou odpověď.

Další výslech

Asi mě všechen ten zmatek kolem rozptýlil, protože jsem měla za to, že mě má vyslýchat major Hogan. Kdybych věděla, že to bude generál, asi bych si odpustila tu scénu. Na druhou stranu, aspoň mě to dostalo z pout. Na chvíli.
Nedělám si bláhové představy, že by to mělo dlouhé trvání.


Děkovně kývnu hlavou, když mi nabídne pití a naleji si trochu vody. Pokud generál sedí, tak se posadím, jinak zůstanu stát.

„Protože jsem lepší lovec než manželka,“ pokrčím rameny.

Pro mě je to všeříkající, ale hádám, že generálovi to stačit nebude, tak to po chvilce mlčení ještě rozvedu:
„Existují způsoby, jak si může samotná žena najít živobytí, ale nebývají snadné. Některé z nás nemají výhodu krásné tváře, aby se o ně někdo postaral jen tak z dobrého srdce. A jeden chlap navíc, který nedělá problémy? Zapadne snadno.“

Povzdechnu si.

„Místní byli na útěku, možná by měli pochopení pro ten úskok a prošlo by mi, kdybych se prozradila, ale nebyl k tomu důvod. Měla jsem tady svůj život, práci, lidé mě tolerovali. To někdy znamená hodně. Měla jsem klid. A pocit, že to, co dělám, kdo jsem, stačí.“

Generál i ostatní důstojníci pozorně poslouchají co říkáš a když skončíš, generál pouze stručně přikývne. „Nemusí to tak být nutně... I když soiuhlasím, že ve většině případů by to tak být mělo.“ souhlasí nakonec. Otázku na běžný postup už nechává bez komentáře a ke tvé úlevě očividně myslel eskortou pouze obyčejné vojáky, takže major Hogan si tě nyní už moc nevšímá nebo spíš nevypadá, že by se chystal jít s vámi.

Když se zmíníš o svém bezpečí, generál ještě během svého odchodu přikývnutím svolí vojákům k tomu, aby ti sundali pouta. Nakonec ti je sundává stejný voják, který tě hlídal na začátku tvého uvěznění a i se na tebe teď krátce usměje. Vypadá to, že Hogan není u normálních vojáků moc populární. Všichni postupně místo opouští, ale k tobě a tvému doprovodu se nikdo moc nepřibližuje a na tvé pokusy o rozhovor nikdo nereaguje nijak moc ochotně. Dokonce ani voják, který tě rozpoutával, ne. Takže po pár minutách dojdete přímo ke generálovu srubu, kde jsi po zaklepání hned uvedena dovnitř.

„Posadťe se, pokud je libo...“ vybídne tě generál, teď už bez těžkého červeného kabátu. „Pokud máte žízeň, tamhle je voda nebo víno.“ ukáže k malé truhle na stolku u zdi. „Proč jste se tak douho a i zde vydávala za muže?“ zajímá se pak o tom, co jej nejvíc zajímá.