Andor.cz - Dračí doupě online

odkaz

[/right] Rezavý nůž, Morgan

Generál překvapivě pozorně poslouchá Morgana a jeho ne tak úplně vyřčenou otázku. "Ano, máte pravdu. Skutečně práce postupuje celkem rychle, ale jakmile se začne s okopy a palisádou, zpomalí se. Jako ostatně vždy..." odpoví na vysvětlenou a přitom pozoruje louku, na níž se má za chvíli s indiány setkat. Proti vám z řídnoucí mlhy vystoupí deset indiánských válečníků, z nichž tři jsou výrazně před ostatními. Právě ti tři, které Morgan už předtím viděl v osadě ten den, kdy přistály lodě s vojáky...

Na pozdrav jejich vůdce se jim od generála dostane stejné lehké úklony doplněné zdvořilým dotykem krempy klobouku. "Těší mě, že vás poznávám, Rezavý noži." osloví pak starý důstojník indiány "Doufám, že jsem vaše jméno nevyslovil špatně, nebyl to můj záměr." pokračuje stále anglicky. "Z vašeho dopisu jsem pochopil, že francouzština je vám bližší... Jestli tedy pan Evans nemá nic proti, můžeme do ní přejít." navrhne. Očividně patří ještě do staré skupiny důstojníků, u kterých se vzhledem k jejich titulům dbalo na všeobecné vzdělání a ne jen na to vojenské.

pokračování v jazyce podle vaší odpovědi
"Jak jsem se už vyjádřil ve svém listů k vám, rád bych projednal hranice,. které si nárokujete a dohodl se na jejich respektování tak, abychom předešli budoucím problémům. Slyšel jsem, že vy a váš kmen jste spíše proti nám, ale věřím, že nějaký kompromis najdeme " dokončí a s další řečí čeká na to, co mu indiánský náčelník odpoví.

V Richardově společnosti dorazím ke srubu s jídelnou. Alice se odporoučí, i se všemi mými nákupy, a oba vojáci, kteří mě doprovázeli do města, zůstanou venku. Dovnitř tak vstupujeme už jen sami dva.
Zdá se, že všichni ostatní už zde jsou, a čeká se jen na nás. Že se čeká právě na mě, mě ale do rozpaků rozhodně neuvádí. Naopak, lichotí mi, jak mě muži gentlemansky zdraví. Na tváři mám samolibý výraz, když usedám po Richardově boku.

Jídlo vypadá opravdu dobře, zvěřina krásně voní a z pohledu na zlatavé brambory se mi v ústech sbíhají sliny. Po vycházce mám navíc už pěkný hlad.
Zájem o jídlo mi však vydrží jen do té doby, než zaslechnu majora Parkera. Mrtvý voják? Tázavě se podívám na Richarda.
"Co se stalo?"
Zeptám se tiše. Ne, že by byl mrtvý voják až tak zajímavým tématem k hovoru. Jsou to vojáci. Jsou připraveni umírat za svou vlast, a krále. Zaujaly mě však výrazy mužů kolem stolu. Jako kdyby snad na téhle smrti bylo něco divného.

Eleanor

Opět začne pršet, ale tentokrát to pro tebe už není takový problém. Ve vesnici sis koupila pěkný deštník z voskovaného plátna a máš s sebou manžela, který ti jej ochotně vezme. Navíc ke srubu s jídelnou je to jen kousek, takže i tvé boty neutrpí žádnou újmu. Uvnitř domu už většina důstojníků regimentu sedí kolem velkého stolu v družném hovoru, ale všichni svorně povstanou, jakmile tě Richard přivede dovnitř. "Výborně, tak už jsme zde všichni." ujme se slova major Parker, velitel dělostřelecké sekce vaší výpravy, načež dva vojáci začnou roznášet talíře s plátky zvěřiny obložené smaženými brambory.

"Generál by se měl odpoledne vrátit ze schůzky s indiány, ale do té doby bychom měli probrat posílení hlídek v okolí. Ten mrtvý voják není nic, co bychom mohli nechat být..." osloví ještě ostatní, kteří už se pomalu pouští do jídla "Ale nevypadá, že by ho zabili indiáni..." odváží se teoretizovat jeden z mladých poručíků a dostane se mu i potvrzení od Richarda. I když ten ti o tom zatím nic neřekl...

Venku začne opět jemně mrholit, takže přístřeší nemocničního stanu je celkem vítané. O to víc, že víš, že na tebe uvnitř čeká měkké křeslo a láhev vína. Už teď ale vidíš doktora jak na tebe mává. "Doktore Pinney, dnes vás vidím obzvlášť rád." přivítá tě. "Pojďte se mnou, potřeboval bych vaší konzultaci." dodává a vede tě dál mezi postelemi. Většina je prázdná, na dvou polehávají vojáci s menšími zraněními, ale vzadu je jedna postel oddělená kusem staré lodní plachty.

"Jste tu déle, znáte místní poměry... Co si o tom myslíte?" zeptá se a plachtu odhrne. Spatříš na něm ležet nepochybně mrtvé tělo. Mladého vojáka oblečeného jen v cárech kalhot. Celé tělo má ale poseté škrábanci a kousanci. Menšími i většími, ale i ty menší jsou dlouhé víc než 20 centimetrů a i když jsi už viděl i člověka po napadení medvědem, vypadalo lépe. Hlavně tenhle muž byl napaden, ale pak o něj zvíře nebo tvor pravděpodobně ztratilo zájem...

Ta nejlepší rádkyně

V obchodě se zastaví i Morgan, zřejmě má nějaké vyřizování s Martinem. No, snažím se nijak okatě neposlouchat, ale zase bránit se tomu a dělat všemožné, abych snad něco náhodou nezaslechla, to zase taky ne. To dá přeci rozum. Taky se na Martina vesele zaškaredím, když mě zmíní, příliš si z toho nedělám. Ani předtím, ani teď.
"Nové tváře to ve městě vždycky oživí, člověk se aspoň nemusí dívat pořád na ty stejné zamračené obličeje," usměji se a své popíchnutí směřuji nenápadně k Martinovi. Nicméně více Morgana nezdržuji, akorát se s ním rozloučím a zamávám mu, když se vydá z obchodu pryč. Neujde mi to drobné gesto, dotknutí se rámu. Zvědavě nakloním hlavu ke straně, ovšem sotva se za Morganem zavřou dveře, pokračuji ve své práci.

* * *

Čas plyne rychle, však práce je nyní stále dost. Frankovi za jeho milou prupovídku pošlu vzdušnou hubičku, ačkoliv vzápětí se pohledem vrátím k zádům vysokého muže, který odchází z obchodu. Hotový Goliáš, připadala jsem si oproti němu menší než obvykle, a že jsem byla zvyklá na zaklánění hlavy, když jsem se chtěla nějakému ze zdejších holomků podívat do očí.
Jak už to tak v posledních dnech bývá, dveře si u nás zákazníci div nepodávají. Zašvitořím pár slov k pozdravu, když mladý seržant vejde dovnitř, teda myslím, že to je seržant, však jsem si od hochů v těch fešáckých kabátcích už nechala vysvětlit, jak to je s frčkama. Teda i proto, abych Franka uklidnila tím, že se budu víc hlídat, když se tu objeví nějaká vyšší šarže, co by si snad chtěla otevírat hubu.

Zvednu k seržantovi pohled, když mne osloví, drobně syknu jak do mě Frank šťouchne. Najednou! Ale má štěstí, že nemám náladu mu všechny ty narážky vrátit i s úroky, takže se rozejdu směrem k muži probírajícímu se šátky.
"Ale jistě, ráda," pousměji se, "tak povídejte, pro koho by měl být? Jaké má oči? Co ráda nosí? Nebo snad nějaký pro vás? Od moře to pěkně fučí a neznám nic horšího než když se vítr stočí za krkem," spustím energicky. "Tenhle, tenhle je pro vás jako ušitý," sáhnu po jednom tmavším, trochu hrubějším.

Setkání

Frankovy zprávy mě potěšily, i když spíše než to, co řekl, mě zajímalo to, co neřekl. Jak se zdá, generál je ve svém jednání s místními skutečně aktivní a ať už se snaží docílit čehokoli, je odhodlaný dotáhnout vše do zdárného konce. Pokud mu jde skutečně o mírové soužití se všemi přítomnými, je to rozhodně něco, s čím se můžu ztotožnit, nicméně pořád je to voják – pokud se mu nebude dařit, svou strategii může snadno změnit. Umím si představit, že prozatím je pro něj výhodnější mít názor místních na své straně, ale kdo ví, co bude později.

„Těší mě, že je právě spolehlivost něčím, co je se mnou spojováno,“ odpovím Frankovi a chvíli zvažuji, že se ještě zeptám, zda generálovi věří, ale nakonec dojdu k závěru, že by to v tuto chvíli nemělo smysl. Rozloučím se a cestou ven z obchodu se na okamžik zastavím ve dveřích a nehty levé ruky přejedu po jejich rámu, než vykročím dále.

Cesta na místo setkání s indiány probíhá z větší části v tichosti. Generála jsem pozdravil, jak se sluší a patří, když jsme se setkali, a pak jsem si lámal hlavu nad tím, kde bere to sebevědomí vypravit se na schůzku sám. Pochybuji, že by Rezavý Nůž udělal to stejné, a i když generálovi vojáci v okolí budou, kdyby se něco stalo, ta chvíle, než by ke svému nadřízenému doběhli, by se mu mohla stát osudnou.

Chtěl jsem se jednání účastnit jako nezávislý pozorovatel, ale to, že je zde generál sám, mě nutí stavět se do pozice jeho ochránce. Už cestou jsem sledoval okolí, abych měl přehled o tom, kdo se kolem pohybuje, a jsem stále ve střehu, i když se zastavím a čekáme. Nepřekvapilo by mě, kdyby se kolem pohybovali další jeho lidé, od nichž odvádí pozornost ti, kteří jsou „schovaní“ všem na očích u ohně kousek dále.

„Je to Vaše rozhodnutí, generále McLeane,“ chvíli trvá, než odpovím, ale pak si narovnám klobouk a postavím se kousek od něj.
„Zdá se, že práce na Vašem táboře postupují rychle a zanedlouho budete mít příležitost plně se soustředit na budování obchodních vztahů.“ Nadhodím jen tak mimochodem a čekám, jestli se generál rozhodne prozradit něco více.

Když vykročím dále, abychom se s Rezavým Nožem a jeho lidmi setkali na louce, kývnu na indiána a oplatím mu tak jeho pozdrav. Nedbale popojdu pár kroků, abych stál trochu bokem mezi generálem a Rezavým Nožem, ale měl možnost rychle se vrhnout do cesty kterémukoli z nich, pokud by se někdo rozhodl vrazit do toho druhého nůž.

Rychle ještě obrátím pohled do větví dubu nad námi, jestli se tam náhodou neskrývá nějaké nevídané překvapení a kývnu v pozdravu také na doprovod Rezavého Nože, ale pak se již plně soustředím na to, co je mezi oběma muži řečeno.

Nálada v krámě
Ruby

Postupně se sice ruch v obchodě zklidňuje, ale i tak se v obchodě neustále objevují muži, které Ruby ještě neviděla a občas i někdo z důstojníků ve snaze si trochu přilepšit k sice důstojnické, lepší, ale přece jen obyčejné vojenské stravě. „Aby ti ta pusa neupadla.“ zabručí Frank, když vidí, jak se jeho pomocnice dívá za jedním z odcházejících vojáků. Všichni vypadají vysocí díky jejich velkým čepicím, ale tenhle nad ostatní i tak vyčnívá a měl co dělat, aby prošel dveřmi do obchodu. Velká sekera zavěšená na zádech vedle muškety jen dokresluje jeho impozantní vzhled.

Vystřídá jej ale jeden z poddůstojníků. Šlachovitý mladík jen o pár let starší než Ruby, ale přesto už má na rukávu a epoletách distinkce označující jej jako seržanta. Pozdraví oba přítomné, chvíli si prohlíží zboží a nakonec zakotví u několika barevných šátků poskládaných v jedné z polic. „Promiňte slečno... Mohla byste mi poradit?“ osloví Ruby a ta je Frankem šťouchnuta do zad směrem k zákazníkovi. Tady by vydělat mohl, šátky nakupuje po pár pencích a tady je prodává za šilink, což je pro něj dost slušný zisk vzhledem k tomu, jak málo práce mu to dá.