| |||
Pevnost Věděla jsem, že mě na souši mnoho pohodlí nečeká. Avšak realita byla ještě mnohem horší. A to jsem si myslela, že stísněnou kajutu na lodi již nic nepředčí. Spát ve stanu je pro mě skoro neúnosné. Sotva v noci zamhouřím oči, když přes tenkou plachtovinu je slyšet úplně všechno. Každá hlídka, která projde kolem, zaštěkání psa někde ve městě nebo i jen vítr v korunách stromů. Vše mě ruší ze spánku. Není divu, že moje nálada není příliš dobrá. |
| |||
Čas ubíhá Když se Morgan vrátil z indiánského tábora, hned předal generálu McLeanovi odpověď Rezavého Nože a dočkal se úsměvu nad tím, že indián odpověděl francouzsky. Možná anglicky neuměl nebo si chtěl do Britů jen rýpnout? Kdo ví... Každopádně dostal svolení k doprovodu britské části výpravy k jednání jakožto zástupce obyvatel Castine s tím, že případně přednese jejich požadavky. Bohužel (nebo naštěstí) nikdo z osady nic důležitého nechtěl a Morgan to tudíž snad nebude muset tlumočit. |
| |||
Čas ubíhá Už jsou to skoro tři dny, co klid osady Castine narušil příjezd vojáků v rudých kabátech. Vzrušení, které to mezi místními vyvolalo, postupně opadalo a když brzy ráno třetího dne odplula velká fregata ježící se děly, zmizelo prakticky úplně. Místní si zvykli na to, že po osadě chodí vojáci v rudých a modrých kabátech, stěhují z pláže nahoru do budoucí pevnosti své zásoby a z pláně prakticky celý den zní praskot padajících stromů doplňovaný tupými ranami seker odvětvujících dlouhé kmeny. Ti, kteří už zažili indiánské války si mohli všimnout, že skutečně budují prve spíš skladiště a sruby jako ubikace pro důstojníky, zatímco valy a příkopy zatím nechávají být, což by u bojové pevnosti nebylo úplně prozíravé... Za doktorem Mackensenem, chirurgem regimentu generála McLeana, začal do pevnosti docházet doktor Pinney z Castine a většinou spolu dlouho do večera debatovali nad sklenkou portského a jedné z Mackensenových knih o nových postupech či různých teoriích. Vzhledem k jejich rozdílnému zaměření mohl každý přispět svou trochou do mlýna a probírali tudíž vše od banální rýmy až po vyjmutí střely z muškety z břišní dutiny... Pro Nože |
| |||
Rozhovor Mlčky přikývnu, když slyším, že se přeci jen indián rozhodne sejít s generálem a v tichosti sleduji, jak mu píše odpověď. Poděkuji za jídlo a natáhnu se, abych si převzal list a stiskl na rozloučenou ruku, kterou mi nabízí. |
| |||
Nečekaná návštěva V klidu pokuřuji směs tabáku a bylin a poslouchám názor mladého bílého stopaře. Na mladého válečníka, má pozoruhodně vyzrálé názory, říkám si. Ovšem, je třeba přemýšlet dopředu a nevěřit tomu jak se kdo tváří, neboť bílí jsou často zrádní psi, jejichž slovo nemá žádnou cenu a žádný Ottawa a nebo Huron by se tak nechoval. Snad až na ty nejpodlejší jedince, které kmen vyobcuje. Nemá cenu tohle ale dál rozebírat. "Morgane Evansi, to je velmi moudrá odpověď. Ani já jsem se ještě úplně nerozhodl co budeme dělat. Každopádně s náčelníkem rudých kabátů se setkám. Snad to k něčemu bude." Vlastně jsem to chvíli zvažoval jestli se skutečně setkat, ale zvědavost co bude mít rudý kabát na srdci přeci jen převážila. Vezmu tedy z lakované skříňky pečlivě uchovávané psací náčiní. Hrot pera namočím do inkoustu a krasopisně píši francouzskou odpověď pod text, který mi přinesl Morgan. Vážený brigádní generále Francisi McLeane, souhlasím se schůzkou za dva dny v poledne, na louce s velkým dubem u křižovatky cest na Norumbegu. Doprovod na obou stranách nebude činit více než 10 bojovníků. Válečný náčelník Ottawů Rezavý Nůž. Předám napsaný dopis Morganovi. "Prosím doruč odpověď náčelníku rudých kabátů. V klidu se občerstvi, odpočiň si a až budeš moci můžeš vyrazit. Děkuji za tvoji návštěvu." Podám Morganovi na rozloučenou ještě ruku a lehce pokývnu hlavou na znamení, že jsme už hotovi. |
| |||
Rozhovor „No, aspoň, že nevypadá naštvaně,“ proběhne mi hlavou, když vidím, jak si jídlo vezme i Rezavý Nůž a zdá se mi, že jsem místní etiketu úplně neodhadl. |
| |||
Nečekaná návštěva Když vidím, že si Morgan vzal jídla jen symbolicky trochu se usměju a vezmu si ze stejné misky, aby bylo vidět, že jídlu nic není a že pohoštění je tu skutečně k jídlu, protože po cestě z osady k nám mu muselo vyhládnou. Z Castine je to sem přeci jen pořádnou dálku. Přemýšlím, jestli se bojí, že jsme mu do jídla naplivali nebo je otrávené, běloši jsou vážně zvláštní. Promluví, že nese list. Jen lakonicky pokývnu. "Děkuji; myslel jsem si, že půjde o nějakou takovou věc." Pak od něj převezmu list a otevřu ho. Pak se trochu zachmuřím a přečtu ho a zatvářím se na chvíli otráveně. Pak teprve odpovím na Morganovu otázku. "Skutečně nejsem z jeho příchodu a příchodu dalších rudých kabátů nadšen. Nemám rád Angličany. Když tu byli Francouzi chtěli obchodovat, měli zájem o naše kožešiny, paroží a další věci, ale nechávali nás v klidu žít. Angličanům jde o naši půdu, naše loviště jejich, král je zrádný had a jeho bojovníci a nohsledi arogantní krutí bastardi. Ostatně proto jsme povstali při Pontiakově povstávání, ale k ničemu to nevedlo. A teď..." Ukážu znechuceně na list. "By s námi chtěli koexistovat a dohodnout se tak, abychom předešli jakýmkoliv konfliktům... žvásty. Jejich představa toho je vyhnat nás z půdy a okrást hned jak ucítí naši slabost. Jsou jako vlci." Zamračím se a pohlédnu na Morgana mám pocit, že jsem řekl už i tak dost, tak popotáhnu z hliněné dýmky a zeptám se. "Co tobě, Morgane Evansi, líbí se ti nový válečný náčelník vaší osady, co s 700 muži a děly přijel zajišťovat obchodní rozvoj a mírové soužití?" Z věty zcela jasně vysvítala ironie, která byla spíš smutná než sžíravá. |
| |||
Na návštěvě Přepadla mě nervozita, když jsem se začal blížit k indiánské vesnici, přesto jsem se snažil tvářit sebevědomě. S vážným výrazem jsem kývnutím pozdravil muže, který mě zastavil po cestě a jemuž jsem vysvětlil, proč jsem zde: |
| |||
Příjemná návštěvá Mé pokusy se soustředit na práci jsou narušovány jakousi evropskou odrhovačkou, kterou si vojáci zpívají při práci. Kdyby zpívali alespoň nějaké uchu příjemné písně, ale zrovna tohle. Takže mi vlastně vůbec nevadí, že mě od práce vyruší hlasité zaklepání následován hlasem, který mi oznamuje, že mě svoji návštěvou poctil jeden z nově příchozích. Otevřu dveře a trošku hrubě odpovím. „Co se děje?“ Když mi to mladík osvětlí, úsměv mi rozzáří tvář. Doktor Hudson byl sice poměrně nešikovný, ale byl to příjemný člověk se srdcem na pravém místě. „Prosím pojďte dál“ , pobídnu všechny muže a požádám je o složení beden do rohu. „Omlouvám se za hrubost. Ale doba není nejpříjemnější a už i na mě se to začíná podepisovat. Pokud budete posílat Hudsonovi nějakou zprávu, přidejte i mé díky“ (Pokud teda budeme posouvat, tak já pohnu s tou inventurou a rozhodně rád bych navštívil pevnostního doktora) |
| |||
Nečekaná návštěva Stíny lesa se prodlužovali a cesta k vesnici Ottawů zabrala ví jak půl dne. Když Morgan přišel k Špičatým skalám, mohl zaslechnout několikanásobné zazpívání Brhlíka. Tím, že se Morgan nijak neskrýval jistě pro něj nebylo překvapení, že u špičatých skal na něj už čekal jeden z Ottawských válečníků. Nepůsobil nijak zvláště nepřátelsky, ale vlastně ani nijak přátelsky. Lámanou angličtinou se jen vyptal co potřebuje a proč míří do vesnice a pak ho nechal jít. Mě samotného informovali o jeho příchodu velmi brzy. Nemůžu říci, že bych byl nadšen chtěl jsem odpočívat po dlouhé cestě, ale povinnosti jsou povinnosti. Počkám tedy u centra vesnice. Sleduji jak mladík prochází vesnicí, většina lidí si ho všímá z čisté zvědavosti. Nejsou některé pohledy jsou sice trochu nepřátelské, ale naprostá většina je úplně neutrálních. Moc často tu bělochy nevidí. Jsem trochu udivený, že poslali zrovna jeho, ale asi je to dobrý běžec. Pokynu mu aby šel ke mě do wigwamu a usadím se na lavici pokrytou dekami a nabídnu mu místo na protější lavici, nějaké pečené maso a pití. Počkám a teprve potom začnu hovor francouzsky. "Vítám tě Morgane Evansi v naší vesnici, co potřebuješ, nebo čeho si žádáš." Jméno vyslovím trochu nejistě, protože si prostě nejsem jistý jestli se tak jmenuje, ale doufám, že ano. Ostatně tak nějak předpokládám, že i tuším proč přišel do vesnice, ale slušnost je se zeptat. |
doba vygenerování stránky: 0.081027984619141 sekund