Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Bagaduce
Družina
| |||
 | Vyčkávání Zpáteční cesta do Castine mi netrvala dlouho, protože jsem si obvyklou obhlídku okolí osady odbyl již před třemi dny. Nečekal jsem potíže, ale to ještě neznamená, že je na místě nedbalost, obzvláště v době, která není úplně nejklidnější a nepředvídatelné události se mohou objevit kdykoli. Morgan Evans Zobrazit SPOILER  | ||
| |||
 | v Castine I přesto, že jsem se zdržela kvůli těm obrovským lodím, protože jsem se ukrývala. I přesto, že už jsem z Castine tento den neodešla a zůstala přes noc. I přesto všechno jsem mohla považovat svůj obchod za úspěšný. Chyběly mi obyčejné svíčky, tělové barvy a sada náčiní pro to abych mohla lidské tělo vyzdobit trvalými obrázky. A těch pár mincí navíc? Pro mě příjemný bonus. Hostinský se ke mě choval vždycky vlídně, a to, že mi dnes poskytl nocleh a večeři, to prostě nešlo odmítnout. S úsměvem na rtech, jejich řečí jsem promluvila avšak dosti lámavě. Na poděkování to však jistojistě stačilo. V pokoji jsem si otevřela okno aby se mi lépe spalo a mohla se nadýchat čerstvého vzduchu. Usnula jsem brzy a spánek měla bezesný. Tentokrát bych snad spala až do doby, než by slunce bylo v plné své síle, ale výstřel z děla mi to nedovolil. Rychle jsem zjistila že v zátoce jsou TY lodě! A co jsem tak různě slyšela, kam se ti vojáci vydají jako první? Do hospody! Nestala jsem o setkání s nimi a tak si rychle posbírala své věci abych odešla pryč. Ven z hospody, kdy jsem se ještě stihla rozloučit s hospodským. To už pospíchám ven z Castine, ale když procházíme kolem obchodníkova domu, kterého jsem sama včera navštívila, spatřím tři domorodé muže. Vlastně jsem i ráda že tady je taky někdo z našich, i když spěchám. Nakonec spěšně procházím kolem nich. A ti tři muži, na první pohled válečníci, mohou vidět poměrně vysokou mladou dívku. Snad kolem dvaceti, možná lehoučce nad dvacet let stáří. Hnědé oči, dlouhé tmavé vlasy. Zdobené kruhové náušnice, stejně tak čelenka ve vlasech. Poměrně úsporně oděna, se sukní končící lehce nad koleny. Tvář i tělo má pomalované bílou barvou a přes rameno si nese koženou tornu s nějakými věcmi. | ||
| |||
 | Castine Ze spánku mě vzbudí chlad vpíjející se do morku kostí. Jestli zde něco nenávidím, tak jsou to ty chladná rána. Hlavou mi proběhne vzpomínka na Boston. Ne, že by Boston patřil k nejteplejším místům na planetě ale ve jménu božím taková chladná rána tam nepamatuji. Se vzteklým zabručením se vyhrabu z postele a pustím se do své poněkud střídmé snídaně. Pouze suchý chléb a čaj. Nemám však dnes chuť na nic jiného. Snídaně mi sice vlije trochu energie do žil, přesto však nepozvedne mou mrzutou náladu. Představa blížící se britské válečné flotily totiž přebíjí veškeré pozitivní myšlenky. Nemyslete si, že bych měl něco proti Britům, ba naopak. Na rozdíl od těch povstalců, kteří tak rádi řeční o svobodě mě aspoň nedonutili opustit můj domov a dovolili mi uchýlit se do téhle zapadlé části světa. To co mě však unavuje je tahle válka. Přinese to akorát víc mrtvých a už teď pravděpodobně se budu muset věnovat nějakým chudákům z lodí, kterého postihly kurděje. Samozřejmě jim pomůžu, tak mi velí má lékařská část. Považuju to však za zbytečné, ztrácet mladé lidi kvůli zbytečné válce. Po snídani se vydám do vedlejšího domu, kde mám zřízenou ordinaci a pár lůžek pro své pacienty. Díky bohu, že většina lůžek je zde neobsazených a že zdejší kraj je zatím stále poměrně klidný. Na jediném obsazeném lůžku leží Frank, místní dřevorubec, kterému padající strom zranil ruku. Popřeju mu suše dobré ráno a provedu zběžnou kontrolu. Jeho ruka se hojí dobře. Možná až překvapivě dobře. Bude z něj sice mrzák i tak, ale nějakou lehčí práci zastane i se zkroucenými prsty a nepřivede to jeho rodinu na mizinu. Po této rutinní kontrole se usadím ke svému stolu a začnu se věnovat inventuře léků. Je potřeba vždy zkontrolovat, zda některé z nejzásadnějších věcí nedochází, protože dodávky nejsou až tak časté, jak bych si přál. Než se však stihnu do práce pořádné ponořit, vyruší mě rána z dělové koule. Což znamená, že Briti jsou tady. „Potíže Franku, pravděpodobně jen potíže“ odpovím mu na jeho hloupý dotaz. Vždyť i on věděl, že sem ty lodě míří. Popadnu svou brašnu a vyrazím z ordinace svižnou chůzí směrem ke břehu, abych se mohl případně okamžitě pustit do práce. | ||
| |||
 | Úspěšná lovecká výprava Černobíle flekatý kůň pomalu postupuje vpřed úzkou a trochu rozbahněnou cestou. Klade kopyta jedno za druhým, když sebou trhne. Je to citlivé zvíře a vnímá ruchy i takové, které já ne. Naučil jsem se mu věřit a jeho instinkty nepodceňovat. V tuto chvíli se však nejedná o skryté nebezpečí. Reagoval na vzdálenou ránu z děla. Co při všech démonech lesa dělá v Castine dělo? Patrně šesti liberka nebo možná čtyř liberka. Ohlédnu se na své muže. Nejlepší lovec kmene Černý kotlík na mě tázavě pohlédne? "Nejspíš loď, nebo lodě." Řeknu tiše. Pak pokrčím rameny, co je nám potom. Modré kabáty válčí s červenými a obojí jsou to Angličané. Nemám je rád. Tak nějak nostalgicky vzpomínám na dobu mládí, kdy zde byli Francouzi. To byly skuteční spojenci a přátelé Ottawů, Odžibvejovů i Huronů. S Angličany jsou jen problémy a i ten jejich hnusný, prasečí jazyk mě štve, nerad jím i jen mluvím. Doba, kdy i ti nejvíc naivní, jako já, doufali, že se Francouzi vrátí skončila po Pontiakově povstání, kdy Francouzi z Illinois nikdy nepřišli. Seděli v Fort de Chartres a ani se nehnuli. Dokonce Šóníský válečný náčelník Charlot Kaské cestoval až do New Orleans úplně kdesi na jihu, aby s Francouzi pohnul. Nestalo se tak a to jsme vítězili, vesnice bělochů i pevnosti hořeli po celé hranici a kolem velkých jezer padali jedna po druhé. Drobně se při vzpomínce na divoké mládí usměji a nevědomky si přejedu rukou po jizvě na obličeji. Památce na masakr u Devil's Hole země tehdy zrudla krví Angličanů. Dnes náčelník Egushawa vede větší část Ottawů do boje na straně rudých kabátů, ale mě ani muže z naší osady ne a nikdy nebude. Zaplaším vzpomínky a znovu se podívám na muže. "Černý kotlíku, Malý vlku, půjdete semnou do osady, prodáme kožešiny a paroží a nakoupíme prach a kule. Zároveň se podíváme co se tam děje." Pokynu mužům a ti přeloží to co chceme prodat na naše koně a vydají se dále do naší osady s masem. Pomalým krokem pokračujeme k osadě Castine. Když se dostaneme na dohled vidíme konečně původce výstřelu z děla - Britské lodě. Sjedeme až do osady a zastavíme se na přímí dohled mola. Sledujeme lodě i jejich posádku, už pomalu přistávají. Na palubě zahlédnu i bílé ženy. Bez hnutí jako vytesaní z kamene sedíme na našich koních a sledujeme to. Naši nepřátelé. Jestli některá z žen shlédne našim směrem zašklebím se a přejedu si prstem po krku, jako když se podřezává kuře. Pak sedíme dál v klidu a až po nějaké době se pohneme k obchodníkovi s kožešinami. Zlomyslně se ušklíbnu na Malého vlka i Černého kotlíka, zasmějeme se, děs a strach je také zbraň. Pak prodáme naše věci a nakoupíme prach, střelivo, tabák i další věci co potřebujeme a zkusíme vyzjistit co tu dělají červené kabáty. Popis: Věkem by jste ho mohli odhadnout kolem 38-39 zim. O proti bělochovy je menší postavy, avšak hodně šlachovitý než nějak výrazně osvalený. Oděn je do vyšívaných kožených kalhot z jelenice a do podobně vyšívané jelenicové blůzy. Na krku má velký indiánský náhrdelník a obut je do kožených mokasín. Obličej i tělo má natřeno na červeno a jen přes oči má černý pruh a na hrudi obtisknutou ruku. Hlavu má do půli vyholenu a vlasy má také obarveny na červeno a z nich má vytvořený válečnický účes. Jako další ozdoba má v hlavě zapleteno jedno bílé orlí pero s špičkou obarvenou na červeno, které mu volně splývá dolů ke krku. Jeho tvář je velmi jemných rysů a hyzdí je jen dlouhá jizva a jeho černo černé oči jen dobarvují jeho jistou děsivou, zlověstnou krásu. Za pasem tomahavk a palici s hrotem a k noze připevněnou dýku. Na svém černobílo flekakém koni, který je bez sedla jen s přehozem z vyšívané pokrývky má ještě připevněn luk, dlouhou mušketu s příslušenstvím, ozdobný magický štít na, kterém je černý vlk a zahnutou útočnou hůl.
| ||
| |||
 | Indiáni Vlčice Celý předchozí den jsi strávila cestou do Castine prodat své masti a úlovek, ale stejně jsi odrazila až večer když už se stmívalo. Nějakou dobu jsi se totiž skrývala v lesích u pobřeží ve strachu z velkých lodí pomalu se sunoucích proti větru směrem k osadě. Měla jsi strach, aby to nebyli vojáci, kteří vypálili tvou osadu před lety, ale tady jsi pak spatřila může v rudých kabátech a ne v modrých, které údajně nosili ti, kteří zmasakrovali tvůj lid. I tak jsi ale pro jistotu zůstala na místě ještě šlo ho poté, co lodě propluly kolem. Rezavý nůž Tvá výprava byla úspěšná. Dokonce úspěšnější, než sis dovolil vůbec čekat. Sice jsi vedl své muže dál než kdy dřív, ale vypadá to, že riziko spojené s dlouhou výpravou do neznámých končin se vyplatilo. Na třech smycích za sebou táhnete maso, které kmeni vydrží určitě na víc než měsíc, když budete trochu šetřit, tak možná i na dva. Mimo to s sebou vezete i kožešiny a paroží, které můžete se slušným ziskem prodat některému z nákupčích, kteří se v okolí občas objevují nebo přímo v Castine některému z obchodníků nebo kapitánů projíždějících lodí. | ||
| |||
 | Castine Zhluboka vdechuji čerstvý mořský vzduch, oči zavřené, aby mi do nich nevnikla vodní tříšť. Plavba po moři není ani zdaleka tak romantická, jak jsem si jí představovala. Chybí mi pohodlí našeho domu, na které jsem zvyklá. Ruch města, vyjížďky na koni, mé přítelkyně... | ||
| |||
| Nový den obyvatelé Castine a lady Campbellová Eleanor Ze začátku pro tebe sice bylo náročné zvyknout si na neustále pohupování fregaty na ne úplně klidném moři, ale proti cestě z Anglie je to pořád ještě příjemná plavba. Z města jsi byla zvyklá na zápach, ale několik set nemytých těl najednou udělá přece jen svoje, takže raději trávíš čas na ubytovací palubě pokud to jde. Samozřejmě po tobě pokukují námořníci, ale žádný z nich to nedělá pod hrozbou trestu nijak okatě a už vůbec si nedovolí cokoliv víc. obyvatelé Castine Probouzíte se do dalšího chladného, mlhavého rána. Předevčírem přivezl rybářský škuner zprávu, že na moři zahlédl britskou válečnou flotilu a tahle novina se osadou šířila jako oheň. Nikdo neví, jestli vojáci zůstanou zde nebo jen doplní zásoby a poplují dál, ale množí se všelijaké teorie, jak každý touží přispět svou troškou do mlýna. | ||
| |||
|
Rok 1779, Maine, provincie Nové Irsko. Už několik let zuří válka za nezávislost a vojska britského impéria jsou postupně vytlačována kontinentální armádou. V naději na založení nových základen byl vyslán kontingent dvou skotských regimentů pod velením brigádního generála McLeana i do Majabigwaduce, aby zde pro svého krále založili novou zásobovací základnu. | ||
