Andor.cz - Dračí doupě online

Celý předchozí den jsi strávila cestou do Castine prodat své masti a úlovek, ale stejně jsi odrazila až večer když už se stmívalo. Nějakou dobu jsi se totiž skrývala v lesích u pobřeží ve strachu z velkých lodí pomalu se sunoucích proti větru směrem k osadě. Měla jsi strach, aby to nebyli vojáci, kteří vypálili tvou osadu před lety, ale tady jsi pak spatřila může v rudých kabátech a ne v modrých, které údajně nosili ti, kteří zmasakrovali tvůj lid. I tak jsi ale pro jistotu zůstala na místě ještě šlo ho poté, co lodě propluly kolem.

Sice jsi pak i dál pokračovala svižně, ale zpoždění jsi už nedohnala a když jsi klepala na dveře Martina Freemana, obchodníka snad se vším možným v Castine, slunce už zapadalo za obzor. Podařilo se ti vyměnit své věci za vše, co jsi potřebovala a dokonce ti ještě i pár mincí zůstalo navíc. Sice jsi se chtěla z vesnice dostat opět pryč, ale možnost tepla a jídla tě přece jen ještě zlákaly a když ti pak hospodský jako odměnu za to, že jsi bylinným čajem pomohla jeho dcerce od kašle, který ji sužoval, nabídl nocleh, neměla jsi moc nad čím přemýšlet.

Ráno tě stejně jako spoustu ostatních vzbudil výstřel z lodního děla a mohla jsi pak spatřit lodě, které jsi viděla předchozí den, jak se pomalu zjevují z mlhy a spouští kotvy v zátoce.

Tvá výprava byla úspěšná. Dokonce úspěšnější, než sis dovolil vůbec čekat. Sice jsi vedl své muže dál než kdy dřív, ale vypadá to, že riziko spojené s dlouhou výpravou do neznámých končin se vyplatilo. Na třech smycích za sebou táhnete maso, které kmeni vydrží určitě na víc než měsíc, když budete trochu šetřit, tak možná i na dva. Mimo to s sebou vezete i kožešiny a paroží, které můžete se slušným ziskem prodat některému z nákupčích, kteří se v okolí občas objevují nebo přímo v Castine některému z obchodníků nebo kapitánů projíždějících lodí.

Stejně tam někdy budeš muset zajet osobně nebo vyslat některého ze svých mužů pro další prach a nástroje. Sice jste byli úspěšní, ale zvláště ve tvých zásobách prachu tato výprava udělala celkem slušnou probírku a ani ostatní z tvých mužů na tom nejsou o mnoho lépe.

Ráno jste už jen necelého půl dne jízdy od vaší osady, když k vám dolehne zadunění výstřelu od moře. Přicházel z míst, kde leží Castine, ale co si vzpomínáš, dělo tam nikdy nebývalo. Pár mušket a tak... To ano, ale nikdy ne žádná takto velká zbraň...

Zhluboka vdechuji čerstvý mořský vzduch, oči zavřené, aby mi do nich nevnikla vodní tříšť. Plavba po moři není ani zdaleka tak romantická, jak jsem si jí představovala. Chybí mi pohodlí našeho domu, na které jsem zvyklá. Ruch města, vyjížďky na koni, mé přítelkyně...
Z počátku jsem byla z cesty do Nového Světa nadšená. Ani mě příliš nezajímalo, proč se manžel rozhodl, vzít mě s sebou. Bylo to obrovské dobrodružství, o kterých jsem doposud jen četla, nebo snila.
Avšak srážka s realitou je mnohem těžší, než by mě kdy napadlo. Smrad a nepohodlí, alespoň, že nevolnost, která mě na počátku plavby trápila, již odezněla. A pak samozřejmě všudypřítomné, zvídavé pohledy posádky. I když to poslední trápí mnohem více Richarda, než mě.

"Dobré ráno, generále."
Pozdravím příchozího muže, a konečně otevřu oči. Víc se přitom zachumlám do huňatého plédu, který mě chrání před chladem.
"Velice se těším. Zdá se mi, že tohle není život vhodný pro ženu."
Připustím, že je pro mě plavba opravdu náročnou zkouškou.
"Zaslechla jsem, že bychom již dnes snad mohli zakotvit. Proto jsem tady, doufala jsem, že spatřím pevninu. Ale přes tu hloupou mlhu stejně není nic vidět."

To se však již ozve výstřel z děla a já skoro nadskočím, jak se polekám. Zmateně pohlédnu na svého společníka. Generál ani nečeká na mou otázku a sám se ujme vysvětlování. Jeho odpověď mě velice potěší. Cíl naší cesty je mnohem blíže, než bych doufala.

obyvatelé Castine a lady Campbellová

Eleanor

Ze začátku pro tebe sice bylo náročné zvyknout si na neustále pohupování fregaty na ne úplně klidném moři, ale proti cestě z Anglie je to pořád ještě příjemná plavba. Z města jsi byla zvyklá na zápach, ale několik set nemytých těl najednou udělá přece jen svoje, takže raději trávíš čas na ubytovací palubě pokud to jde. Samozřejmě po tobě pokukují námořníci, ale žádný z nich to nedělá pod hrozbou trestu nijak okatě a už vůbec si nedovolí cokoliv víc.

"Dobré ráno, lady Eleanor." pozdraví tě ráno generál McLean, když se vedle tebe zastaví na přídi. Přes mlhu toho moc vidět není, ale všichni už tuší, že se blíží cíl vaší cesty. "Už se určitě těšíte, až budete opět stát na pevné zemi, nemám pravdu?" zajímá se a smekne klobouk neobratně levou rukou, protože pravou má zmrzačenou indiánským tomahawkem už od dob indiánských válek...

"Poručíku Parkere! Vystřelte z děla!" ozve se přes celou loď hlas kapitána následovaný po pár vteřinách výstřelem jednoho z menších lodních děl. Z okolních lodí vidíte jen stěžně vystupující z mlhy. "Signalizují si o lodivoda ze břehu." vysvětlí generál. Za pár minut skutečně na palubu vystoupí nějaký mladý muž a naviguje kormidelníka směrem ke břehu, který zatím není přes mlhu vidět...

obyvatelé Castine

Probouzíte se do dalšího chladného, mlhavého rána. Předevčírem přivezl rybářský škuner zprávu, že na moři zahlédl britskou válečnou flotilu a tahle novina se osadou šířila jako oheň. Nikdo neví, jestli vojáci zůstanou zde nebo jen doplní zásoby a poplují dál, ale množí se všelijaké teorie, jak každý touží přispět svou troškou do mlýna.

Ten, kdo by se ráno procházel venku, by mohl zaslechnout nezřetelný, vzdálený zvuk lodního zvonu ztlumený mlhou, ale dělový výstřel už z postele dostane i ty nejtvrdší spáče. Žádný další ale nenásleduje a ani koule nikam nedopadla, takže vám pomalu dochází, že pravděpodobně nějaká loď dávala na vědomí svůj příjezd do zátoky.

Po pár minutách už se z mlhy v zátoce postupně vylupují stěžně velkých lodí následované i trupem dlouhé štíhlé fregaty. Po ní se objevují tři transportní lodě a tři dělové šalupy střežící zadní voj flotily...

"Co se děje doktore?" osloví doktora Pinneyho jeho aktuální jediný pacient Frank Hunt. Prve to vypadalo, že o ruku přijde, ale díky umění dobrého doktora to vypadá, že mu zůstanou dokonce i všechny prsty, být trochu pokřivené. Je to už skoro 10 dní, co ho přinesli na nosítkách z mladých stromků poté, co na něj v lese spadl kmen statné sekvoje a prakticky mu rozdrtil předloktí levé ruky. Jeho rodina naštěstí ale měla dokonce i peníze na nějaké léky a dezinfekci, takže Joshua ani nemusel sahat do svých zásob a platit léčiva i zdravotnický materiál ze své kapsy.

To Morgana zastihl výstřel zrovna, když se po 3 dnech vracel do osady se dvěma vlky přehozenými přes nákladní sedlo jeho koně a ještě k tomu se mu poštěstilo ulovit i tři pěkné lišky, jejichž kožešinu může vyčinit a prodat kapitánovii lodi plující zpět do New Yorku, kde z nich udělají límec pro nějakou bohatou mladou dámu.

Rok 1779, Maine, provincie Nové Irsko. Už několik let zuří válka za nezávislost a vojska britského impéria jsou postupně vytlačována kontinentální armádou. V naději na založení nových základen byl vyslán kontingent dvou skotských regimentů pod velením brigádního generála McLeana i do Majabigwaduce, aby zde pro svého krále založili novou zásobovací základnu.

Doposud zde žili lidé, kteří byli přinuceni povstalci k opuštění Bostonu a zde se snaží vybudovat novou osadu věrnou svému králi ve Starém Světě. Teprve postupně zjišťují, že byl dobrý důvod k tomu, nechat tohle místo dříve opuštěné a že i za indiánských válek zde francouzská pevnost vydržela jen velmi krátce.

Lidé se ztrácejí, v lesích zní divné vytí a ráno lovci nacházejí prapodivné, neznámé stopy. Připluli sice vojáci v rudých kabátech věrní králi, ale prý se blíží i flotila povstalecké domobrany, aby je odsud všechny vyhnali...