Andor.cz - Dračí doupě online

Cesta domů

Zamyslím se nad generálovou otázkou a jednou rukou si urovnám klobouk na hlavě, jak to mám ve zvyku, jakmile jsem déle v něčí společnosti, protože je mi příjemnější, když mi není moc vidět do obličeje.

„Myslím si, že bude čekat, jak se věci dále vyvinou,“ pokrčím nakonec rameny. „Těžko je vidět lidem do hlavy, ať už jsou rudí nebo bílí,“ naznačím, že skryté myšlenky Rezavého Nože jsou mi stejně nepřístupné, jako ty generálovy.

„Možná, že otestuje Vaše odhodlání dodržovat dohodu, ale kdo by to na jeho místě neudělal?“ Napadne mě ještě po chvíli a v duchu si udělám poznámku, že si mám v nejbližších dnech všímat náznaků, které by poukazovaly, že se něco takového děje. Na obou stranách.

„Zatím to ale vypadá, že spolupráce bude pro všechny přítomné výhodnější než konflikt. A snad to tak i zůstane. Leda, že byste věděl o nějaké neznámé proměnné, která by mohla do celé záležitosti v nejbližší době vstoupit?“ Zeptám se ještě zvědavě, když to vypadá, že mě generál úplně neignoruje a je svolný i něco říct.

Trochu se na Richarda zaškaredím, když začne zpochybňovat schopnosti doktora Pinneyho. Ne, že bych cokoliv věděla o jeho odbornosti, ale působil na mě velice příjemně a tohle vnímám...skoro jako výsměch.
Rychle ale svůj výraz skryji za sklenku, neboť poslední, co bych chtěla, je svého muže podráždit. Je vidět, že mu celá tahle záležitost přidělává vrásky na čele, a já nehodlám píchat do vosího hnízda.
"Třeba budete překvapeni."
Prohodím jen, a dám tak najevo, že já mladého doktora zpochybňovat rozhodně nechci.

To už ale zaslechnu zvenčí přibližující se kroky. Obrátím svou pozornost ke dveřím, a stejným směrem se otočí i několik dalších hlav.
Rozhlédnu se kolem stolu, a trochu se zastydím, když mi dojde, že zde chybí generál. Až do tohoto okamžiku jsem si to vůbec neuvědomila.

Vstříc k večeru

Rezavý Nůž

Cesta zpátky ke zbytku tvého kmene probíhá v poklidu. Žádné přepadení ze zálohy, jiné nečekané události... Dokonce ani skoro nikdo z tvého doprovodu nemluví. Snad si ještě v hlavě rozmýšlí, nakolik je pro vás uzavřená dohoda výhodná a do jaké míry ji budou muset dodržovat. Sice jsi rudým kabátům nechal nebezpečná loviště na severu, ale občas tam vyráží i někdo od vás aby dokázal, že nemá strach se tam vydat. Každopádně v ležení už tě u zapáleného ohně očekává starý šaman Velký Mrak a netváří se zrovna přívětivě. To ale ostatně prakticky nikdy.

„Uzavřel jsi dohodu Rezavý Noži?“ ptá se hned jakmile slezeš z koně „Démoni o ní ví. Byli probuzeni.“ oznámí ti, chvíli mlčí a když se chceš zeptat, zastaví tě posunkem „Opět ochutnali krev. Mnohem víc na jihu než lovili dříve. Nové duše je lákají...“ dodá a otočí se k odchodu do svého stanu. Řekl asi vše, co zamýšlel.

Generál se zamyslí nad tím, na co se ptáš a pobídne koně směrem, kde se utábořil jeho doprovod. „Asi ne. Nebo aspoň zatím ne.“ vysloví se nakonec „Ale víte co... Přece jen se zde pohybujete déle - povězte mi, myslíte si, že s námi budou spolupracovat?“ zajímá se překvapivě o tvůj názor a úkosem si tě prohlíží. Možná na tvůj vkus až moc podrobně, ale své případné závěry si nechává pro sebe. Jen přikývne, jakoby spokojen s tím, co zjistil, a pak jedete chvíli dál mlčky.

Tvůj manžel po sérii otázek spokojeně pokývá hlavou jako bys snad byla malá holka ve škole a on jedním z tvých přísných vychovatelů. „Ano, to je ta správná otázka, na niž se snažíme najít odpověď.“ oznámí ti „Doktor Mackensen přizval i toho místního felčara, ale pochybuju, že nám jeho rady a postřehy k něčemu budou.“ vyjádří se skepticky tvůj muž o zkušenostech mladého doktora a několik dalších důstojníků tomu přizvukuje. Chvíli poté ale zaslechneš kroky na venkovních schodech vedoucích k jídelně. Stejně jako ostatní se k nim otočíš a dojde ti, že příchozí člověk určitě není sám...

„Přesně tak, přesně tak. Začínáš chápat jak funguje obchod a lákání zákazníků z pevnosti.“ usměje se spokojeně Frank, ale moc dlouho už tě netrápí a nechá tě jít si po svém. Času do večera zase tolik nezbývá, ale nakonec všechny i když drobné přípravy stihneš před Thomasovým příchodem. Ten dorazí prakticky s úderem oznámené hodiny s proutěným košíkem v ruce. Lehce z pod šátku vyčuhuje hrdlo lahve a line se z něj i překvapivě dobrá vůně. Buď má známé v kuchyni nebo - což je podle jeho spokojeného úsměvu pravděpodobnější - celý obsah zmizel ze skladu proviantu pro důstojníky.

„Sluší vám to, slečno.“ neodpustí si malý kompliment „Půjdeme?“ zajímá se a pokud svolíš, vyrazí s tebou k poloostrovu severně od Castine.

doktor Pinney

Nad tvou odpovědí se Mackensen zamyslí, přikryje mrtvolu plátnem a pak vám oběma dolije do sklenic zbytek hutného vína z lahve. „Tomu rád věřím, ale co se říká o místním náčelníkovi, moc nám bílým nakloněn není. Nebo prý aspoň ne těm, kteří mluví anglicky.“ odpoví a pak se ještě lehce opraví. „Ale jak říkáte kolego, za pokus nedáme nic. Maximálně trochu ztraceného času...“ pokrčí rameny, zavře poslední z knih otevřených na stolku vedle mrtvého a pak se vydá směrem k východu ze stanu. „Ano, to máte vskutku pravdu. Srub už je postaven, takže myslím, že se můžeme přesunout třeba do důstojnické jídelny.“ navrhne Mackensen a pokud nemáš nic proti, rovnou tě k důstojnickému domu vede. Uvnitř už je relativní ticho, ale když se blížíte, přece jen k vám z jídelny doléhají zvuky hovoru tlumené silnými stěnami.

„Asi ještě neskončili. Ale to nevadí, myslím, že proti vaší přítomnosti nikdo protestovat nebude...“ oznámí doktor a vede tě rovnou ke dveřím do jídelny, vedle nichž už někdo připevnil malou malovanou cedulku Jen pro důstojníky.