Je všeobecně známo, že kdyby do propletených osudů Aldricha a Godivy nezasáhla smrt, nikdy by se své milované choti nevzdal a znovu se neoženil. Přesto z jejich lásky zůstalo na zemi víc, než pouhé vzpomínky, a po matce krásná Winifred se dočkala vlastního štěstí. Blížící se svatba je, nejen, pro hraběte Brethertona velkou událostí, kterou hodlá patřičně oslavit a poslové už před několika týdny vyrazili z Aberystwythu do všech stran, pozvánky bezpečně uschované v sedlových brašnách.
Do příprav se vrhla také Aldrichova stávající manželka, plavovlasá Kaelyn, a jak už bylo na hradě starým dobrým zvykem, Winifred k sobě strhla nejen její, ale veškerou pozornost. Ne, že by se na o něco málo mladší Gwynedd úplně zapomnělo, ale vyženěné dívce se nikdy nevěnovalo tolik péče, jako její nevlastní sestře.
Z rukou tmavovlasého mládence dostal jednu z pozvánek také lord Ashburry. Před mnoha lety Aldricha a Lyonnela spojovalo velké přátelství, ale jak čas odvál mladická léta, jejich cesty se rozešly. Přesto vůči sobě zůstali loajální a ani jeden z nich nikdy nezapomněl pozvat toho druhého na oslavy význačných událostí, i když mnohými postoji si muži byli už dávno cizí. Snad proto se, přese všechnu snahu, vídají tak málo.
Ke svatbě, jak se sluší a patří, náleží vínem poctivě prolitá hrdla, rozličnými druhy masa naditá břicha a také turnajem zbídačená těla. Vše přesně v takovém poměru, aby si každý užil dostatek zábavy, ale zároveň mohl ukázat své schopnosti a statečnost. Je tedy na co těšit a s trochou štěstí si tam na své přijde i Ashburryho svěřenec, kterého se lord rozhodl vzít s sebou.
* * *
Zarostlá mohyla na jejímž nejvyšším místě leží kámen ze zdi hradu Tintagel k sobě ve večerním tichu přivábila několik kusů lesní zvěře. Než by člověk stačil mrknout, zvířata se poplašeně rozutekla. Jen málokoho by napadlo, že daleko od příprav na oslavu spojení dvou mladých životů a jejich hrdých rodů, se hluboko v lesích budí k životu dávno zapomenuté zlo.
* * *
Ranní mlhu rozfoukal studený vítr. Rozbouřené moře neústupně narážející do nízkých skalisek kolem Aberystwythu zdánlivě neodráží jediný sluneční paprsek, i když Slunce ani dnes nevynechalo svou pouť. Zatímco v brzkém ránu bylo schované za mraky, není hrdě stoupá výš a výš, zkracuje stíny a rozhání chmurné myšlenky.
Většina obyvatel města je už ale dávno na nohou a činí se, co jim síly stačí. Do samotného svatebního obřadu zbývají tři dny, ale z dálek sezvaní hosté se už dávno sjíždějí. V podvečer započnou první oslavy a na zítřejší dopoledne je naplánovaný turnaj pro ty, kdo chtějí změřit své síly a nebojí se pohlédnout do očí případné porážce.
