Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Společenstvo prokletých 
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Mérgező ezüst Sice nekouřím, ale k debatě ohledně munice jsem se taky připojil. "Mám sebou věci na odlévání. Můžu něco roztavit a prostě si náboje odlít," ne, že bych měl ostatně moc na výběr. Čistý stříbro má sice balistický vlastnosti na kokot. Možná nějaká slitina? To by šlo... A co by tetička asi řekla na stříbro? Nosívala ho ráda. A myslím, že koncept rtuti, která zabíjí, by ji vyloženě nadchl. Podíval jsem se na Jenu, když začala o očarovávání. "V mojí zbrani už kletby jsou. Svým...způsobem. Otravují krev, napadají játra a srdce, i kosti...zevnitř. Rapidně," dobře, otrava asi není nejlepší slovo. Jednou grófka proměnila krev nějaké svinské víly v dehet. Který se vařil. Viděl jsem, jak jí oči skoro doslova vybuchly ven z hlavy. Bylo to pěkně hnusný. Tetičku to ale dost pobavilo. "Takže, prosím, nic svěceného. Magie krve by ale mohla být...zajímavá. A rtuť by mohla ty vlastnosti ještě podpořit," zamyslel jsem se. "Higany. Mérgező ezüst. Tetszik neked, nénike?" Tetiččina marnivost, odpor k lykanům a fascinace děsivými vlastnostmi rtuti by mohla zvítězit. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Snídaně + Kouřná Squat v Jáchymově "Nevím o čem to mluvíš Šéfe." Odpovídám s ledovým klidem a nezúčastněností Šéfovi, který se zajímá o vztah mě a Jen. Nemám pocit, že by to Jen chtěla komentovat a já taky ne. Díky povolení, které mám od Šéfa je to vlastně zcela fuk. Jemu, mě a všem okolo taky. Mohlo by to vyústit v nasraného Beara a to nechce nikdo z přítomných a ani ten Bear to nechce. Alice zní jako dost tvrdej ras. Mám o Hawkeyho trochu strach, že mu dá takovou sodu, že to nevydrží, ale moje zkušenost je taky taková, že milý a ňuňu přístup úplně nefungují. Na výcviku na nás nikdo ňuňu nebyl a přežili jsme to všichni. Tak uvidíme, jaké výsledky to bude mít tady. V každém případě to co máme dělat a co budeme dělat mě moc nepotěšilo. Být síla rychlé reakce je super, ale má to jeden základní nedostatek. Ten zjevně vyřešíme venku na tom jejich smrado rituálu. "Ten můj sovětskej krumpl, žere hlavně němce. Jinak jo devítky." Ještě si neodpustím vrátit míček na Šéfovu stranu. ***** Jelikož probírali munici a věci kolem tohi, tak jsem na tu cigaretku vylezl taky. No kouřili celkem kvalitní věci, takže se to dalo čuchat, ale i tak jsem se držel proti větru. Poslouchám ty všechny návrhy a už teď mi je zle. Znamená to opravdu hodně práce a spoustu času, který fakt nemáme. Mluvíme o stovkách kusů munice. "Ty vole. To je šílený práce. Jak jsou na tom s rezistencí proti normální munici? Tohle by se dalo ochcat tak, že by třeba každá třetí byla upravená. I tak se bavíme o desítkách kusů." Jako já kvituju jejich nadšení, ale zase s rozumem. Navíc kdyby nám teď písknuli výjezd, tak jsme v prdeli. Což mi připomíná s tím výjezdem. "Ty Šéfe a jakou károu se pojede na výjezd? Já jen ať pak není bordel. Sice máme každej svoje, ale ne každý je ready pojmout tolik lidu a úpravy taky nejsou." Za mě praktická a dost nutná otázka. | ||
| |||
 | Dokončení briefingu + Rauchenpause Squat v Jáchymově Poklidně si snídám a naslouchám, jak barák ožívá, jako jedna z prvních se tu mihne Barb, celá od krve, srnu přes ramena. Na její otázku chci odpovědět cosi o tom, že ztráty na frontě způsobené hlady si mohly podat ruku s těmi, které způsobilo špatné jídlo, co do sebe hladový vojáci natlačili. Nakonec to polknu a okomentuju jen její vzhled. Nojo, dhampíři, upíří předci se nezapřou. “Vypadáš jako kdybys ji zakousla vlastníma zubama.” Krátce poté dorazí i Alice, už načančaná. ”Ahoj. Hezký tričko, není v něm zima? Asi nebude tak teplý jak vypadá.” Kývnu na pozdrav a zazubím se. “Na vodu si moc nezvykej, v týhle ruině, co není může být. A naopak. Co neodnesou sousedi odejde samo.” Rozletí se dveře, já sebou trochu trhnu, čímž si rozleju si kafe a šáhám pro kvér. Není třeba, je to jen Řehoř a místo srny má přes rameno Jenu. Asi nějaká móda. Kdo bude další? Pomyslím si a představuji si Alici, jak mi v zubech přitáhne Reného. Nedivil bych se. Pokynu jim hrnkem, ulevím si a odpovím na jejich pozdravy. “Ja, ja. Kurvafix. Guten Morgen - No nazdar. Takže už je to oficiální?” Pak se připojuje i René a Damián. Damián s turbanem na hlavě. Důkladně si ho měřím, a zkoumám, zda s ním je to dítko, které přivedl včera na večeři. Ano, je. Nakonec okomentuji jen jeho turecký outfit. “Dobré ráno. Jak příhodný, o migrantech chci mluvit.” Jsme všichni, tak to využiju jako oslí můstek a začínám s briefingem. ... Brief odsejpá, nikdo se moc netrhá mimo téma, poznámky jsou vesměs věcné. Zatvářím se spokojeně, když alespoň z části gest a pohledů vyčtu, že alespoň část teamu je vybavena podle mých představ. Stejně spokojeně se tvářím přitom, když někteří okomentují svou zdravotnickou průpravu. Děkovně kývnu holkám, když přikývnou, že se ujmou výcviku a přejdu na hlavní téma dne. Nikdo se netváří dvakrát nadšeně, není divu, nikdo nemá rád lykany. Už jen proto, že jakékoliv zranění může být příslibem problémů. (Citlivost psychika: 9+5) Místnost jako by spláchla vlna nadpřirozené nelibosti, podívám se na Damiána, sjedu ho pohledem a skončím zhruba ve výši jeho rozkroku. Tuším, odkud to znechucení proudí… Řehoř si neodpustí komentář v té své hatmatilce, tak mu to vracím po našem: “Ja, ja. Scheisse Katze, Schweine Hund.” Když je briefing u konce, Alice se rovnou pouští do Reného, čekal jsem to drsné, ale překonala moje očekávání. Chápu ji, nebude to první kurz, který vede a moc dobře ví, že zrno od plev je lepší oddělit hned ze začátku. Její metody jsou drsné, ale fungují. Kdyby takové instruktorky měl wehrmacht, možná jsme válku vyhráli. “Alice, zkus ho přitom nezabít, možná by to pomohlo, ale taky by to Damiánovi přidělalo práci” Pak v jednou odpovědí odpovím Řehořovi a Barb na jejich dotazy. “Zatím jen sedět na prdeli a čekat. Až budou vědět víc, pošlou přesnější instrukce. Zatím to vypadá, že sami nevědí. Takže uvidíme, co si na nás nakonec vymyslí.” Debata se stáčí k munici na vlkouše, tak přihazuju své: “Zatím si budem muset vystačit s tím co máme, ale objednám nám něco z ústředí. Místo tuny stříbra rovnou pár krabic munice. Ať se tu s tím pak nemusíme babrat od začátku.” Kouknu na Řehoře, aby se ozval, kdybych počítal špatně: “Hódně pětpadesátšestek, to samý devítku pro Lugera a Glocky. Ten tvůj ruskej krumpl je taky devítka a nebo žere něco sovětskýho? Trochu pětačtyřicítek pro Alici? A Damián, ten se s tím asi dál bude muset babrat po staru, zkusím to, ale muzejní sekci asi u Havranů nemáme.” Narážku na Gracha jsem si mohl odpustit, ale neměl mi svým příchodem rozlít kafe, to má za to! Nakonec ještě než briefing uzavřu vyjádřím také trochu těch svých pochybností. Začnu u Jenovéfy: “Nemyslím si, že nějaké posvěcení má smysl, nejsou to upíři ani jiná nemrtvá havět. Tahat se s tím do kostela a poslouchat kázání na téma ‘Nezabiješ!’ si asi můžeme ušetřit.” A pak se otočím k Barbaře: “Alice má pravdu, nevíš čím je to prolezlý, tuplem tady. Někdy je lepší chcípnout hlady, než na nějakej humáč ze špatnýho jídla.” A pokud by snad chtěla začít protestovat, dám ji jiný důvod. “A vzhledem k tomu co nás čeká začni cvičit střelbu. Nechci, aby těm lykanům kdokoliv lez dobrovolně do huby, když to nebude nezbytně nutný. Jedno blbý škrábnutí a můžete být členem smečky. Jsme tu sice různorodá směska, nevím jak kterej … druh… tu lykantropí kletbu snáší, ale zkoušet to tu nechci.” ... Pak se vydám za ostatními na rauchenpausu, čekat na na naši dhampírku, až si nás vezme do parády. “Není nad to před během pořádně roztáhnout plíce.” Okomentuju kuřácký kroužek a vylovím z kapsy prastarou a ošuntělou tabatěrku. Orlice už sice chybí, ale flek od lepidla jasně napovídá, co tam kdysi bylo. Ano, i já měl v mladších letech období, kdy jsem se snažil zapůsobit a zapadnout. Hlavně ať to nezahlídne Barbara. A vytáhl z ní menší doutníček, první za tu dobu co jsme zde. Holky vedle pokračovaly v debatě o munici, takže jsem houkl na Damiána a Řehoře, aby se přidali, pokud sem už sami nemířili. “Řehoři, Damiáne, řeší se tu ještě to střelivo…” Sice jsem s tímhle taky kdysi experimentoval, ale oni dva by v tomhle taky mohli mít nějaké zkušenosti. Chvilku počkám a pak si taky přihodím svou trošku do mlýna přihodil: “Potírat radši ne, to se ošmrdlá a navíc, je to jed. Na prstech to nikdo nechce.” Na chvilku se zamyslím nad tím, co navrhuje Alice a nakonec si zavrtím hlavou. “Přimíchat stříbro do prachové slože, nevím co to udělá. Na blízko by to fungovat mohlo, ale být u nich blízko nechceme.” Ať jen nekritizuju, zkusím být konstruktivní: “Navrtal bych střelu, naplnil ji čím potřebujeme a pak případně uzavřel. Bude to hroznej voser, bude se to muset dělat ručně, ale budem schopný dosáhnout stejně velký dutiny, tím pádem zhruba stejnýho množství náplně a teda i plus mínus stejných balistických vlastností.” “Mimochodem, co udělat nájezd na lékárnu a vykoupit teploměry. V týhle prdeli by nemuseli znát nic modernějšího než starou dobrou rtuť. Ne nadarmo se jí říká živé stříbro.” Vyjádřím svou myšlenku. “Kdysi jsme s tím experimentovali, výsledky to mělo. Ačkoliv konečnou analýzu z těch pokusů nemám, takže netuším jaký podíl na tom mělo ‘stříbro’ a jaký podíl, že rtuť je zatraceně toxická.” Během rozhovoru si uvědomím, co za střelce vlastně mám a pak raději dodám ještě jednu důležitou věc: “Každopádně, tu otrávenou munici dostanou jen dobří střelci. Friendly fire je vždycky problém, ale v tomhle případě by se násobil.” | ||
| |||
 | | ||
| |||
 | Dokončování briefingu Upřeně pozoruji Reného, který celou dobu sedí jako zařezaný a jen čumí jako debil. Nedělá si poznámky, jen civí. Já si zatím pečlivě zapisuji vše co mi kdo ohledně své specializace řekne. "S celým týmem si projdeme TCCC průpravu znovu, prostě chci, aby tým věděl co dělat když se stane průser a nespoléhal se na mne." Prásknu blokem o stůl a podívám se na Reného. "Ty si zápisky dělat nemusíš? To jsi tak geniální, že si to budeš pamatovat, nebo za mnou polezeš pětkrát denně, abych ti zopakovala co máš dělat?" Pokrčím rameny. "Nejspíš jak vidím, tu jen ztrácíme čas a tobě je všechno jedno, ty si to tu odkroutíš, za měsíc ti na účet přijdou peníze a práci za tebe oddřou jiní." Rozhlédnu se po grupě. "Jestli mne chlapče, nebo co vlastně jsi, dokáže něco nasrat, tak je to nezájem, který teď tady projevuješ."Mluvím opravdu hlasitě a v očích se mi lesknou vztekem. "Na tobě,"ukážu na Reného prstem,"závisí životy všech v místnosti a kdybys něco uměl, tak by se na tebe měli spolehnout." Praštím pěstí do stolu. "Ale to nemůžou, protože jak si myslím, tak pořádně neumíš nalepit ani náplast." Pokládám si v duchu otázky, proč někdo takový leze na medicínu a nejde dělat třeba do supermarketu, tam neohrozí životy jiných. "Báro, tu srnu odvleč tam kde si ji našla, nemá potřebná veterinární vyšetření, která se dělají z jater a svalu, aby ji někdo jedl. Může mít parazity jako je svalovec, může být nakažená boreliózou, nebo mít tasemnici. Proto nedoporučuji nikomu, aby to maso jedl." Dodám o trochu klidněji ke krátkovlasé ženě."Jo, sice jsem už běhala, ale teď mi rozcvička bodne, potřebuju ze sebe dostat to nasrání." Při teoretizování o vlkodlacích mlčím, s některými už jsem spolupracovala, ale ne natolik, abych mohla podat bližší info. Přemýšlím, jak namotivovat toho ignoranta jménem René, aby alespoň trochu začal spolupracovat. Když se pomalu začnou trousit lidi ze zasedačky, obuju si boty, vezmu si kafe a vylezu ven před barák. Několikrát škrtnu zapalovačem a nic, "kurva do psí prdele, zasranej zapalovač." Zakleju a koutkem oka se podívám na Jenu, která ke mě přichází. "Mohla bys mi prosím, prosím, půjčit oheň, ten můj začal stávkovat." Dám si vlasy za ucho. "Mluvilas o očarovaných střelách, je to dobrý nápad, ale jak je chcete očarovat, já měla nápad, že by se špice dala potáhnout stříbrem, plus, že by se stříbro přimíchalo do prachu." Opírám se ramenem o zeď a prohlížím si dívku. "Dovol mi otázku, něco tě bolí?" Nakrčím obočí. "Máš takový zvláštní postoj a chůzi."Nemusím být Clark Kent a mít rentgenový zrak, abych poznala, že se nepohybuje zrovna dobře. | ||
| |||
| Radost střídá nadšení Ráno jsem v koupelně zažil menší překvapení. Zrovna jsem si sušil vlasy ručníkem, oblečený jen v trenkách, kabátu a papučích, alá Big Lebowski, když se koupelnou prohnala nějaká neznámá ženská. Když se mě zeptala, co používám na vlasy, podařilo se mi ze sebe dostat jen 'rodinný recept' a rychle se odporoučet. Z ženské táhla magie, která mi svým způsobem byla povědomá a vlastně docela...příjemná? Jako čertvě vykopaný hrob. Do kuchyně jsem už dorazil zkompletovaný i o tričko a kalhoty, s vlasy hezky zaturbanovanými v ručníku. I kdyby šel fén, nechci si je ničit. Což by vysvětlovalo, proč jdu taky mezi posledními. Udělal jsem si rychlé kafe právě včas. abych si vyslechl briefing a představení kouplnového komanda jakožto našeho nového medika. Když mi potřásla rukou, mohla seznat, že ta moje je ledově studená, i když jsem se právě sprchoval. To byl poněkud nešťastný projev mojí magie. Svůj IFAK jsem měl, ale neškodilo by ho trochu aktualizovat. Přece jen nepřišel k využítí tak často. Dám to pak Renému nebo Alici na překontrolování. "Prošel jsem Divizním kurzem TCCC," pokrčil jsem rameny na Alicin dotaz. "Zvládnu postupy a pohled na krev a různě hrůzný zranění mě nerozházej, takže u toho aspoň nebudu panikařit, ale rozhodně nejsem specialista..." Mapu si dojdu pořídit. Stejně mě moje moc táhla poslední den dva jedním konkrétním směrem, tak se aspoň podívám, kde mě smrt chce tentokrát... Briefing byl přijat se smníšenými pocity. Zdivočelí vlkodlačí turisti. Tiše jsem si odfrkl nosem, což jen podpořila Hraběnka. "Tisztátalan kutya vér..." zahučela mi povýšeně kdesi v odlehlých zákoutích mozku a doplnila to zvukem, který bych dokázal popsat pouze jako 'urozené bleh'. Sice to (nejspíš) nikdo neslyšel, ale psychicky citlivější mohli tu náhlou vlnu nadpřirozeného znechucení zachytit na okraji vnímání, tak byla silná. Měl bych si pohnout se sháněním nějakých strážců. Pumlíč to bude muset ještě chvíli vydržet, bezpečí mělo prioritu. O to víc důvod sehnat si mapu. Mé nadšení pravda zchladila Barbara a její nadšení do ozkoušení fyzických schopností. Tentokrát bylo znechucení čistě přirozené, pozemské a normální. Jak jsem řekl šéfovi, mám dlouhé nohy, ale že bych běhal nějak rád... Nicméně jsem se i s ostatními poraženecky odploužil se převléct, abych mohl být nastoupený. Nikdo nemůže říkat, že se ulejvám. | ||
| |||
|
| ||
| |||
 | "Rodinná" snídaně Squat v Jáchymově Nakonec se na večeři přitrousili skoro všichni. Každý si pobral něco, co mu chutnalo a buď si to snědl s námi v kuchyňce, nebo se odporoučel někam do soukromí. V kuchyňce vládne celkem pohodová nálada, tedy do chvíle, než dojde Damián. Trochu se ochladí, možná i trochu potemní. Když pak začne mluvit o své zbrani, připomene mi, že jsem ostatním chtěla něco podobného. Jáchymov
| ||
| |||
|
| ||