Snídaňový kruh

Dveře do kuchyňky se rozletí s razancí komanda Gestapa, které si přišlo pro dušičky. Což znamená, že Šéf je v pohodě jen pozdraví kamarády a každý ostatní se možná lekne v lepším případě posere.

"Dobré ráno čuráci!"

Zahaleká do místnosti Bear, který je ve skvělé ranní náladě. Prostě není to ten nabručený typ, na který ráno nesmíte mluvit. Co je na něm divný, že z ramene mu trčí dvě nohy a u ucha má zadek. Nutno podotknout, že ženský zadek.

"Tady jsem našel někoho po cestě. Nemohl se rozhodnout kudy a jak sem jít, tak jsem se nabídl, že pomůžu."

S tím na jednu z židlí složí Jen. Kdo by dával pozor, tak si všimne, že jí nehodí jak pytel brambor, ale relativně opatrně položí. Čert ví proč. S tím se pak otočí ke konvici dá si vařit vodu a do silné skleničky dá pořádnou dávku kafe. Mezitím ukrojí chleba, namaže pěkně máslem, odřízne ze štangle kus salámu, ale pro sychr aby to nevypadalo blbě si tam přidám něco zeleniny. Zaleju raního turečka a s talířem a kafem sednu vedle Jen. Její snídani nechávám na její režii. Vlastně nevím co snídají pytle brambor. Zatím co se cpu, tak si prohlížím naší novou tvář. Naštěstí je Gert rychlý v představování.

"To jest krowa nocy."

V očích mám jasný záblesk pochopení. Jsem rád, že jsem se kvůli ní nezvedal z postele. To by mě nasralo. Jako dobrý kost to je kurwa, ale já měl jiný byznys.

"Ostatní mi říkají Řehoř nebo Medvěd, tak si vyber. To sežrání bude následovat, pokud budu rušen z nočního spánku jako včera!"

To poslední zavrčím, ale dál to nerozvíjím a jen poslouchám a futruju snídani, případně turečka. Ifaky jsou fajn věc, stejně jednoho nosím, takže přikyvuju a sleduju našeho zelenáče. Odpovědnost mu prospěje a uvidíme jak si s ní poradí. Když teď máme i schopného medika, tak to bude fajn. Potom Gert tak nějak všeobecně vyjmenuje obsah mého pohotovostního batůžku, takže zase jen zabručím. Nakonec se dostaneme i k tomu fundamentálnímu a to je náš úkol.

"Nienawidzę psów."

Zavrčím a poslouchám dál. Teda ono není moc co. Jako o psech něco tuším, ale jejich klany a tak jdou mimo mě. Vím, že stříbro fakt nemaj rádi.

"Dík, ale to bude muset být ve všech. Budeme potřebovat expresní dodávku z velitelství."

To poslední řeknu dost nahlas i pro Šéfa.

"Jak si to velení vlastně představuje? Bude to reakce na objevení a hrozbu nebo máme hlídat určitá místa?"

Už teď ten úkol smrdí.

Večer

11.1.2019

"Ani mne neobejmeš, starouši."Řeknu lehce zklamaně a udělám několik kroků k němu, pevně ho obejmu, už pár let jsem ho neviděla, ale za tu dobu se vůbec nezměnil. "Už jsem tady, a bude všechno v pohodě, nenechám vás ve srabu."Pohladím ho konejšivě po tváři a v mém úsměvu se objeví vděčnost. "Kdybys mi pomohl, byla bych moc ráda."Pustím ho ze sevření. "Na zadní sedačce je nákup, nějaký jídlo, pro tebe a smečku." Hodím hlavou k Lanďáku. "Je tam i pár flašek ohnivý vody, můj domácí absinth a zásoba cigaret." Připravila jsem se na všechno.
"Říkal si Rumunsko."Pokrčím rameny a vydám se ke kufru, ze kterého začnu vykládat bordel. O půl hodiny později, vařím v džezvě silné kafe. Na silným kafem si povídáme o týmu, který vyfasoval. Zapálím si cigaretu a mrknu na něj. "Myslím, žes vyfasoval tucet špinavců."Zasměju se. "A jednoho zelenáče, který si třeba po první ostré posere a sám zmizí do ztracena." Vyfouknu kouř a napiju se.
"Ty, Jena, Méďa a Barbara, nějaké základy TCCC máte." Mrknu na něj. "Ta Elvenia bude hodně dobrá jako psychická podpora, když někomu hrábne a Damián nebude vůbec marnej." Věřím v ně. "A zelenáč se může těšit na křest ohněm."Kopnu do sebe kafe. "Dneska budu spát v autě, nechci nikoho rušit." Usměju se na starouše. "Gute Nacht Schatzi."Přátelsky ho políbím na čelo a zamávám na něj. "Jo, a o můj zadek neměj strach, nezmrznu."Blond hlava se ještě naposledy objeví ve futrech a potom se místností rozezní jen bouchnutí dveří....

Breakfest & Briefing

12.1.2019

Probudím se do mrazivého rána, na oknech auta se sráží můj dech, sjedu prstem po okně, což vydá dost typické zaskřípění. Meteostanice hlásí krásných několik stupňů pod nulou. "V Rumunsku byla zima jak v psinci, tohle se dá ještě vydržet." Vylezu ze spacáku, moje auto mi dává dost prostoru, abych se pohodlně oblékla, nazula si boty a vyrazila se po ránu proběhnout. Pokud je někdo u okna vidí poměrně vysokou ženu cca 178cm v taktickém outfitu, která vylezla z Land Roveru, udělala několik protahovacích cviků a vyběhla směrem k dolu Svornost.
O hodinu později dobíhám zpět ke squatu, kde na mne parta cikánů zahaleká, že mi hlídají auto. "Díky, ale ono se pohlídá samo."Odpovím jim. Z auta vytáhnu batoh a vejdu do baráku. "To jsem já, Alice."Zahalekám, abych nechytla hned jednu mezi oči. V něčem jako je společenka uvidím zatím jen Geryho. "Hodím si sprchu, hned jsem u tebe. Byla jsem si zaběhat a zpotila jsem se tak, že smrdím jako prase." Na židli si odložím bundu a mikinu.
O několik minut později se vrátím k šéfovi v bílém tričku a legínách, na nohou mám tlusté, vlněné ponožky.

"Máme štěstí, horká tady teče." Zavětřím snídani, kterou si udělal Gery a žaludek se mi ozve."Vypadá to dobře."Strčím mu nos k talíři. "Nejdřív kafe a cígo a potom jídlo." S pískáním dojdu na chodbičku, kde si zapálím, zkontroluju mobil a odepíšu na zprávy.
O několik minut později snídám ovesnou kaši s banánem a dalším ovocem, piju kafe a koukám jak dům ožívá. S každým komu mne Gery představí si podám ruku a věnuji mu jeden ze svých přívětivějších úsměvů.
Když mi představuje Gery Reného, ztvrdnou mi rysy a čelisti zaskřípou, jak o sebe třu zuby.Opravdu? OPRAVDU! Poslat člověka bez jediné zkušenosti do akce. To je vedení chce zabít, nebo kurva co? Renému stisknu ruku pevněji než je zdrávo. "No, po briefu se podíváme co v tobě vlastně je." Tón v hlase není vůbec přátelský, je spíš chladný. Nevezmu si na triko, že by kvůli tobě měl zařvat můj dlouholetý přítel, nebo někdo v téhle místnosti. Válí se mi na jazyku jedovatá poznámka, kterou ale nevyslovím, ne teď..Na to bude ještě času dost. Nechci ho tepat před kolegy a snižovat tak jeho obraz v jejich očích.

Potom už nechám mluvit šéfa, mluví věcně. Jsou znát jeho zkušenosti. "Já ti ty IFAKy potom zkontroluju, když nebudu mít čas, udělá to kolega."Hodím hlavou k tomu, jehož jméno neumím vyslovit, omluvně se na něj podívám. "Kdybych ti někdy komolila jméno, nezabíjej mě."Zvednu ruce na důkaz toho, že se vzdávám. "Prosím!"Střelím po něm pohledem plaché laně a hlas se mi zlomí."Jo oběť tu umím hrát skvěle."Přejdu opět do veselého tónu. "Ne prostě si vymysli, jak ti mám říkat, aby to neznělo, jako když jezdím nehty po tabuli a budeme v pohodě oba." Mluvím k Grzeorgorzovi.

"El, Damiáne, Jeno, jak vy tři to máte s kurzy první pomoci," zadívám se na ně a vytáhnu si poznámkový blok s nápisem Nemohu opravit blbost, ale mohu jí uspat, paralizovat a zaintubovat. A zapisuji si to, co mi poví, musím je naučit alespoň to, jak zastavit tepenné krvácení pomocí turniketu.

Potom Gery spustí, proč tu vůbec jsou..jsme."Mám tu sebou stříbro, které přimíchávám k prachu, když přebíjím. Kdybys chtěl něco do svého krmiva, půjčím ti to." Šeptnu směrem k Méďovi.
"Jo budeme bránit hranice, vy mrtki, potom vám s séfem koupíme bráníčka a viceroyky."Zadeklamuju parafrázi na obhájce tradiční rodiny. "A když budete hodní, pustíme vám k tomu Ortelíček a dostanete něco z jejich merche."Potlačuju smích.

"Jeno, mohla bych s tebou taky potom mluvit, o výrobě ochrany proti lykanům."Když se ji ptám balím si u toho cigaretu.
"Nejde někdo na cígo?"Přejedu pohledem osazenstvo.

Společná večeře

Squat v Jáchymově
večer/noc 11.1.2019

U večeře jsem se moc nezdržoval, uzmul jsem si pár kuřat z kyblíku a spláchl to troškou coly. Neurazilo, nenadchlo, ale bylo to asi tak nejlepší co se z těch prefabrikátů dalo vybrat. Ta dnešní mládež, ani kvalitní kuchyni neocení a cpou se tímhle.

Někdy během večeře se připojil i Damián, jak čas plynul, nešlo přehlédnout, že něco na něm není v pořádku, něco se změnilo. Než jsem dovečeřel, což obnášelo sežvýkání ještě asi tří, čtyř křídel, jsem ho důkladně sledoval a snažil se přijít na to, co za tím vlastně je.

Možná nějaká jeho magie, aby dodal důraz tomu svému proslovu. Uzavřel jsem nakonec své myšlenkové pochody a Damiánovu analýzu, drapl jedno malé kafe v kelímku a vyrazil na avizovaného utopence k Hadovi.

Vrátil jsem se asi za další hodinu, abych si před půlnocí užil budíček, který si nachystala Alice. Jinak však noc proběhla poklidně.

Ranní briefing

Squat v Jáchymově
ráno 12.1.2019

Tentokrát jsem si nepatrně přivstal, chtěl jsem být v naší improvizované kuchyňce jako první. Už jsem měl vypozorováno, kdo má či nemá nějaký pravidelný ranní režim a tak jsem doufal, že je tam ráno odchytnu všechny. To abych je byl schopný zadržet, kdyby se po ránu zas chtěli rozutéct každý po svém.

“Hele, nikam se nevydávej, až budem všichni, mám tu pár věcí, co bych chtěl probrat.”

Sám jsem si uvařil pořádný kotlík kafe a na pánvičce si osmahl vajíčka s trochou slaniny. Nijak jsem to nehrotil, všem jsem dopřál dostatek času, aby se probrali, nasnídali a vyřešili obvyklé ranní rituály, ale když jsme byli konečně všichni, tak jsem zahájil cosi jako briefing.

“Začnu tím, že vám představím posledního člena našeho teamu, Alici…” pokynul jsem ke jmenované a pokračoval “...Alice je spíš externistka, co se spolupráce s Divizí týká, ale známe se už sakra dlouho. Když opomenu jiný talenty, tak je skvělá medička a proto je tady.”

Pak jsem Alici představil každého člena teamu, omezil jsem se v podstatě jen na jméno a stručnou úlohu v rámci teamu. Reného jsem si nechal až na konec a tam se trochu rozpovídal: “...a tady je René, náš zdravotník, kvůli němu jsem ti volal, teorii by měl mít zmáknutou, ale ta praktická stránka pokulhává. Budu rád, když si spolu sednete, všechno proberete a pustíte se do nějakého intenzivního kurzu.”

“...my ostatní vám budem k dispozici, kdybyste potřebovali nějakou pomocnou ruku, figuranty a tak podobně. Dokonce si myslím, že by neuškodilo, abysme si nějaký základy procvičili všichni.” Dodal jsem už spíš k Alici.

“A když už jsme u toho výcviku, taky by nám bodlo trochu si protáhnout kosti a svaly, celkově se rozhejbat a naše shnilý těla udržovat ve formě.” Koukl jsem po Barbaře. “Ujmeš se toho? Klidně můžeš přidat i něco málo toho boje zblízka.”

...

Představování bylo za námi a tak následoval druhý bod programu. “Doufám, že zabydlení všichni jste, takže teď tu mám pár věcí k povinný výbavě. Pokud nemáte, skočte si tady přes náměstí do infocentra a vemte si tam turistickou mapu zdejšího okolí a nějakej kompas, buzolu. Tu mapu si pak ideálně vylepšete, ať něco vydrží. Stačí izolepa.” Sáhnul jsem do jedné z kapes a ukázal mapu, kterou jsem měl z obou stran polepenou pruhama průsvitné izolepy, což výrazně zvyšovalo její životnost.

“Druhá věc, kdo nemá, poskládá si IFAK, osobní lékárničku. A tu budem všichni nosit na jednom místě. Navrhuju na opasku, na levém boku. Ideálně si ho třeba i lihovkou označte, ať je to úplně blbuvzdorný.” S těmi slovy jsem se plácl po sumce u mého pasu a vysvětloval dál: “Ten nemáte na to, abyste ošetřovali bebíčka ostatním, ale až v akci někdo bude ošetřovat vaše bebíčko, měl vše potřebné. Aby nemusel řešit, že své škrtidlo už použil jinde. A proč ho všichni budem nosit na jednom místě je snad jasný.”

“René, tohle bude na tvojí zodpovědnost, dohlídneš mi, že ho všichni mají vybavený a na svém místě. Po akci a ideálně i před - když bude prostor - si zkontroluješ, že tam nikomu niic nechybí. Řehoř a Alice ti kdyžtak poradí, ale věřím, že tohle zvládneš.” Zaúkoloval jsem Reného a koukl i po dvou dalších zmíněných.

“Poslední věc, co sice není povinná, ale ze zkušenosti fakt bodne, je nějaká kápézetka. Oheň, věci na psaní, nějakej nožík, trocha paracordu, vázací drát, elektrikářská páska. Rezervní světlo, nějaká světlice nebo dýmovnička. Prostě takový užitečný cajky, s kterejma si něco opravíte, něco potuníte, vytrhne to trn z paty a podobně. Prostě abyste zastoupili MacGyvera.”

...

A teď konečně k jádru pudla. “Ale teď k tomu hlavnímu. V noci se konečně ozvalo ústředí a mám alespoň nějaký stručný sitrep.” Koukl jsem po nich, dopřál si pauzičku, abych jim dal čas začít vnímat mé sdělení a rozmluvil se dál. “V podstatě platí, co už jsem některým z vás říkal. Jsme tu jakožto taková podpora, případně jednotka rychlé reakce. Krom toho být v pohotovosti žádný přesnější úkol nemáme. Alespoň do doby, než se něco zvrtne a budeme povoláni do akce.”

“Takže se asi ptáte, co by se mělo zvrtnout? A to je to, co jsem z velení konečně vypáčil…”

“...podle našich zdrojů v Německu nezvládají své lykany. Nějak jim přerůstají přes hlavu, nedbají psaná i nepsaná pravidla a tak…”

“... v podstatě by to nemusel být náš problém, jenže oni jaksi nerespektují ani hranice a vydávají se lovit i do čech…”

“... což se pochopitelně nelíbí české alfě, panují obavy shora, že by to mohlo přerůst v nějakou válku mezi vlkodlačími klany…”

“... o což tu pochopitelně nikdo nestojí, takže náš úkol nejspíš bude tomu buď zabránit a nebo mírnit následky….”

“... stručně řečeno, budem bránit hranici proti migrantům.”

Nemohl jsem si pomoct a briefing ukončil malým vtípkem na politickou situaci, která evropu už pár let trápí. Pak jsem se odmlčel a vyzval je k dotazům: “Předpokládám, že nějaké všeobecné vědomosti o lykanech do vás Divize nalila, ale pokud jsou dotazy, sem s nimi.”