Návrat ztracené dcery

Čeho si mohli všimnout obyvatelé našeho útulného squatu, byl fakt, že se Jena a Řehoř dali jednoho dne spolu do řeči na chodbě, načež zapadli do jeho dílny. Došlo na ono osudné zatloukání oken, avšak později odtud mohly dost dobře být slyšet zvuky jako z Umučení Krista v Řehořově podání. Nebylo tajemstvím, že běžná komunikace těch dvou byla na bodu mrazu a teď se možná servali. Nasvědčoval by tomu fakt, že nejdřív Řehoř zakrvácenou čarodějku do sprch odvlekl a z nich už jí raději odnesl. Potom se na mnoho hodin po Jeně slehla zem s cílem nepotkat a co nejmíň nasrat šéfa. Když se konečně dostala na společné ubikace, poradila El, ať se jí do hlavy fakt nekouká. Už jen z kraje mohla ucítit silnou emoci strachu, pachuť krve a bolesti. Zbytek dní Jena nenápadně odpočívala a ve své dilně se věnovala výrobě amuletů a všeho, co se k tomu vázalo. Ven chodila na jídlo a občas si něco ubalit.

*

Vyjdu v závěsu za nasraným Řehořem. Já jsem narozdíl od něj klidná jak zamzrlá jezerní hladina. Vím, že uklidňovat by ho bylo totálně k ničemu. Spíš bych jen přilejvala olej na hranici. Založím si ruce na hrudi a mkrnu na šéfa s dhampírkou.

,,Tak, copak tu pro náš máš, kočko?” zeptám se a úplně neočekávám, že budou potřeba moje ruce, ale z čisté kolegiality chvilku počkám, jestli přecejen nebudu muset s něčím vypomoct. Pokud ne, vytáhnu náčiní a začnu za chůze balit obyčejný cigáro z kvalitního tabáku a druhý balím pro Barbaru, protože vím, že kouří.

Stěhovací četa

Chvilku to trvá, ale ze dveří zdejší rezidence Divize vyleze dost nasraně se tvářící Polák a chvilku po něm Jen. Zastaví se za dveřmi a dost nespokojeně se dívá směrem k Barbaře.

"Normálně jí zastřel. To si říká o kulku do hlavy Ty vole!"

Můj vnitřní trpaslík má pravdu, ale zase jsem bojoval s tím, že nemůžu střílet členy Divize. Bohužel pro mě a bohudík pro ně.

"Co ona do diabła je? Krzyczysz jak dziewica w burdelu!"

Zavrčím polsky a fakt ne mile.

Staří přátelé

11/1/2019 - 13:00

Uprostřed služby, mi zazvoní telefon, na druhé straně se ozve známý hlas a já se usměju.
“Alice? Tady Gerhart.
"Ahoj Gery, ano tady Alice, copak potřebuješ?"
Máš čas? … Ne jako teď … Myslím tím dny, týdny.
"Uf, no vydrž, podívám se do...."
…no, mám tu medika, bez přípravy a zkušeností…
"Mám, zítra ráno budu u vás. Je to špatný?"
…jo, včera bylo pozdě, čím dřív, tím líp…
…nevím, kdy ho budu potřebovat…
Následuje dlouhé ticho a mé nasupené funění, přepnu na videohovor.
…Jáchymov, pošlu ti grid…
…něco jako to Rumunsko…
"Dodělám službu a pojedu ještě dneska, jsem ráda, žes zavolal." Řeknu mu s vážnou tváří, ale potom se mírně usměju. "Slibuju ti, že to bude v pohodě." Po chvilce se ale rozesměju."No nebylo nám v Rumunsku dobře? Transylvánie, Poenari, šváby, svrab a neštovice, ale bylo nám dobře." Hodím si za ucho blond vlasy a v hlavě sumíruju, co si vezmu sebou. "S vyúčtováním se potom obrátím na Linu?"
…jo, financování se nějak vyřeší…
Dobře. Díky!”
"Držte se a prosím tě, ať si nikdo zatím neublíží.."
Dodám spíš v žertu, pošlu Gerymu vzdušný polibek a zavěsím.

Volat svému nadřízenému, že zítra na službu nepřijdu, protože si mne vyžádalo vedení RD, po odbavení hromadné nehody a na eméru nám zůstávalo ještě několik bolestí břicha a otřesů mozku, nic s čím by si neporadil začínající lékař, na tohle mne tu nepotřebují. Šéf se žmohl jen na nasupené "jak dlouho?" A já mu s profesionálním úsměvem odpověděla, že minimálně měsíc budu v kelu, na čele mu naběhla žíla a v obličeji brunátněl. "Mám vůči nim povinnost."Pokrčím rameny, nemusí přece vědět, že už jsem dluh za umožnění studia dávno splatila a teď jim dělám support, jen proto, že mi chybí trochu adrenalinu. Zbytek služby nějak dokroutím, ale v myšlenkách jsem u Gerharta, přemýšlím, co musela posrat, aby mu tam šoupli absolutně nezkušeného medika.

19:00

Odjíždím z nemocnice směrem ke svému bytu, abych si pobalila nezbytnosti, posílám Gerymu na mobil předpokládanou hodinu dojezdu a dotaz zda něco nepotřebují. Doma si naložím své cestovní zavazadlo, které mám vždy zabalené alespoň na měsíc, několik beden zdravotnického materiálu, plastovou muniční bednu a kufr s tavorem, zelený medibatoh s přídavnou sumkou, skoopy a další mé nezbytnosti, nechci se spoléhat na nevybavenost jejich medika. Doplním si ampulárium a do termotašky narvu další zásoby léků. Navrším vše do kufru off-roadu a na bagáž hodím desky se seznamem léků, které vezu, hezky označené svým štemplem a razítkem Ravenu.

23:30
V autě mi hrají Dropkick Murphys, když zaparkuji mazlíka před barabiznou. Rozsvítím reflektory a nasvítím barák, pořádně ohulím aktuální hrající song a vypadnu z auta. Ať to tu trochu žije! Pomyslím si a po krátkém entréé, vypnu světla i hudbu a vypadnu z auta, myslím, že já nejdu díky autu a hudbě přehlédnout.